Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Cullenovi v historii srdce Evropy od Muck

05.07.2011 (09:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 948×

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.

Princezna? Ne, upír...

„ … a všichni žili šťastně až do smrti.“ Dokončila naše komorná pohádku, a já se jen pro sebe potichu usmála. Dřív, když jsem byla malá, jsem taky bezstarostně poslouchala pohádky, ale teď nemám čas, protože mám spoustu starostí. Jestli se do osmi týdnů nevdám za nějakého šlechtice, připadne trůn královské rodině Volterrských. Nikdo o nich moc nevěděl, ale vlastnili spoustu pozemků. Věděla se o nich jen jedna věc, a to, že ten kdo si s nimi začal nikdy nedopadl dobře. Příběhy a legendy vyprávěly že jsou potomci strašného Apotamkina, který vysával z malých dětí krev. A to jen kvůli tomu, aby přežil. Já tomu dřív věřila, ale teď vím že je to jen výmysl. Myslím si to hlavně proto že jsem si oblíbila sluhy Volterrské rodiny. Jmenovali se asi Cullenovi. Líbil se mi hlavně jeden z nich. Jenže pro mě, pro princeznu a budoucí královnu, bylo něco takového nemožné. No což zájemců je stále hodně. Já však vím, že vždy, když přijdou další tak si budu přát aby tam stál ten nejkrásnější z rodiny Cullenů. Myslím že se jmenoval Edward. Zjistila jsem že moje máma po porodu utekla za jeho otcem Carlislem. Mě nechala mezi těmihle lidmi. Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk lesních rohů. „Princezno měla by jste jít do svých komnat.“ Oznámil mi Anthonio, můj nejvěrnější pomocník. „Proč Anthonio? Zase se vám tu toulá nějaká myš?“ zeptala jsem se a usmála. „ ne princezno ale Volterrští vojáci přicházejí. Máme strach že vyhlásí válku.“ Když to dořekl úsměv my ztvrdl na rtech. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se do svých komnat. Když jsem doběhla zamčela jsem se, začala se procházet po ložnici. Zvědavost mi však nedala tak jsem došla k oknu, otevřela ho, a vyhlídla ven. Naši vojáci stáli proti Volterrským a živě spolu diskutovali. Uslyšela jsem však výkřik. Podívala jsem se a zjistila že jeden voják na mě míří šípem. Rychle jsem se skrčila a šíp se zabodl do obrazu mé matky. Přesně do srdce. Během chvíle jsem uslyšela skřípění mečů. „Princezno, rychle, pojďte za mnou“ křikla komorná přes dveře. Otevřela jsem a následovala jí do sklepů. Když jsem tam doběhla byly tam už služebné a moje malé sestřičky. No sestřičky. Společného jsme měli jen otce. „Princezno jste v pořádku?“ zeptala se jedna služebná. Než jsem však ztihla odpovědět, z venku se ozval křik a pláč. Dveře byly zavřené, ale slyšet bylo vše. Se zděšením jsem se dívala na dveře. Cítila jsem že každou chvíli je někdo vyrazí. V tu chvíli se rozletěli dveře. Vběhlo tam několik vojáků a všechny ze zadu chytli za ruce a zacpali pusu. Během chvíle se objevil nějaký muž. No byl sice stejně starý jako já ale ten jeho výraz vyzařoval jako kdyby měl aspoň 50 let. Chodil a u všech říkal jediné slovo. Ne. Já jsem byla poslední. U mě se zastavil a divně si mě prohlédl. „Ano“ řekl a usmál se. Během chvíle jsem viděla jak služebné, komorné a mé sestry jsou mrtvé. Všechny měli prokousnutou tepnu. Zděšeně jsem se podívala na toho muže. Než stihl cokoli říct omdlela jsem. Probudila jsem se v bílé místnosti. Během chvíle přišel Aro Volturri. Jeho jméno jsem znala protože to on nás chtěl připravit o trůn. A jak je vidno, povedlo se mu to. Došel ke mně a usmál se. „Věř mi. Tenhle život se ti bude líbit.“ Nechápavě jsme se na něj podívala. Naklonil se ke mně a kousl mě do krku. Bolest se mi začala šířit po celém těle. Zmítala jsme se v děsivých bolestech. Po chvíli jsem neměla ani sílu na to křičet. Navíc jsme věděla že by mě to nepomohlo. Myslela jsme si že to horší být nemůže ale to jsme se spletla. Bolest ustupovala od konečků prstů přes tělo až k jedinému místu. K srdci. V tu chvíli jsem opět začala křičet. Srdce mě tlouklo jak šílené. Snažilo se, ale bylo to marné. Chtěla jsem být mrtvá. Ale bolest nepřestávala. Ještě jednou jsem křikla bolestí a pak mé srdce bouchlo naposledy. Užívala jsem si chvíli klidu. Myslela jsem že bych měla spát, být vyčerpaná ale nechtělo se mi. Otevřela jsem tedy oči a zalapala po dechu. Viděla jsem každé zrnko prachu.        Takže to byla pravda. Byli potomky Apotamkina a já jsme teď to samé. Velkou rychlostí jsem se rozběhla podle vůní. Cesta mě vedla správně. Doběhla jsem do velkého sálu. Byli tam všichni panovníci společně i s Culleny. To znamenalo i s Edwardem. Nevšímala jsem si jich a zaútočila na panovníka. Ostatní co ho bránili tak jsem je jednoduše odhodila. Ani jsme se jich nedotkla. Sotva jsem to udělala Aro zatleskal. Naštvaně jsem se na něj podívala a hlasitě zavrčela. Jen se usmál. „Vítám tě v novém životě“ řekl nahlas. Myslela jsme že vybuchnu vzteky když v tom jsme cítila úžasnou vůni. Byla tak dokonalá a tak lákavá. Otočila jsem se a uviděla jsme za sebou jednu svou služebnou. Věděla jsem že když ji zabiji udělám to co chtějí. V tu chvíli se mi však zatemnělo v mysli. Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se k ní. Během chvíle byla mrtvá. „Tak co? Chutnalo?“ zeptal se mě Aro. Jen jsem zavrčela a pomocí mysli jsem hodila, teď už mrtvou služebnou, po Arovi. Nečekal to takže jsem se mu trefila přímo do obličeje. Usmála jsme se a užívala si pohled na Arův naštvaný výraz. Ucítila jsem zase ale plameny v krku. Nešťastně jsem zaskučela. Vyskočila jsem na okno a proskočila jím ven. Rozutekla jsem se do lesa. Po chvíli jsem ucítila krev. Rozeběhla jsme se tedy tím směrem. Byla tam srnka a tu jsem hned vysála. Byla docela velká takže jsem se vypravila zpátky do hradu. Když jsem přišla čekali tam už jen Cullenovi a Aro. „Představuji ti rodinu z kterou budeš pracovat. Jmenují se Cullenovi. Tohle je Esmé, Carlisle, Rosalie, Emmett, Alice, Jasper a Edward. Doufám že si budete rozumět.“ Řekl a když mě je představoval ukazoval na ně. Takže se jmenuje Edward. Zajímalo by mě jestli si na mě matka nebo-li Esmé vzpomněla. „Bello?“ zeptala se Esmé. Takže si mě asi pamatuje. Měla jsem chuť k ní utíkat a obejmout ji, ale mé vědomí si pamatovalo na to, jak mě opustila. Držela jsem se tedy dál. „Ukážu ti pokoj.“ Ozvala se náhle Alice a přátelsky se na mě usmála. Kývla jsem a následovala jí. Za námi šel Jasper. Pochopila jsem že spolu budou hodit, a podle prstýnků, budou už i manželé. Jak jsem jim záviděla. Po chvíli jsme došli do menší skromné ložnice s koupelnou a šatnou. Poděkovala jsem jim a počkala než odejdou. Pak jsem si však vzpomněla na naši komornou, Anthonia a spoustu dalších lidí. Co se jim asi stalo? Zeptala jsem se v mysli pro sebe. Ještě jsem však nechápala jednu věc. Esmé nebo-li moje pravá matka stála u Edwarda jako by byla jeho máma. To mi třeba pomůže se s ním sblížit. Najednou však někdo zaklepal na dveře. Nečekal na moje svolení a vešel. Byla to nějaká blondýnka. „Pojď se mnou Aro tě chce vidět“ Jen jsem kývla a následovala ji. Po chvíli jsme došli do velkého sálu. Nejspíš to byl ten samý ve kterém jsem už byla. „Ahoj Bello!“ křikl na mě Aro a slizce se usmál. Zašklebila jsem se na něho. „Neboj brzy zjistíme jaký máš dar“ řekla a během chvíle byl u mě. Pocítila jsem palčivou bolest na krku, která se postupně rozšiřovala dál.

Vzbudila jsem se v jiné místnosti to jsem poznala. Otevřela jsem oči a šokovaná jsem zalapala po dechu. V tom jsem ucítila i několik vůní. Moje smysli byli teď tak skvělé. Pak jsem si vzpomněla na Ara a na bolest. Rychle jsem vstala a rozeběhla jsem se do sálu. Když jsem rozrazila dveře Aro se zasmál. „Si hezká víš to?“ zavrčela jsem a instinktivně jsem natáhla ruku dopředu. Nevěděla jsem proč, ale během chvíle Jsem viděla ohnivou kouli, který se řítí proti Arovi. Poslala jsem ještě několik, když mě zastavila máma. Usmála jsem se nad jeho šokovaným výrazem. Dala jsem ruce v bok a odešla jsem. Za sebou jsem uslyšela jen obdivné vzdychání. Došla jsem do pokoje, ale neměla jsem ani chvíli klid. _Někdo totiž zaklepal na dveře. Došla jsem k nim a prudce jsem otevřela. Než jsem ztihla něco namítnout někdo mě svíral v náručí. Byl to nějakej Volterrskej poskok. Odstrčila jsem ho od sebe a během chvíle přede mnou už hořel. Vydával při tom hrozné křiky. Během chvíle přiběhl Edward. „Jsi v pořádku?“ zeptal se mně a já kývla. Pozvala jsem ho do pokoje a tam jsme se rozpovídali. Uběhlo už několik hodin. Seděli jsme naproti sobě. Ani jsem nevěděla pomalu co dělám a políbila jsem ho. „Vypadalo to že mu to vůbec nevadí. Spíš se přidal. Takhle jsme se líbali nějakou tu dobu. Usmála jsem se při představě že je teď jen můj…

Do teď jsme s Edem spolu. Hodně se toho změnilo. Už nejsme u Volturriů,ale žijeme spolu s “jeho“ rodinou sami. Zámek kde jsem bydlela před tím než jsem se stala upírkou se teď jmenuje Lednice. Společně s Edem bydlíme v Brně. Za chvíli se však budeme stěhovat. Nyní však bydlíme v ulici jménem Branka v šedo-oranžovém krásném domě. Mému domovu se však nic nevyrovná….

Muck

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi v historii srdce Evropy od Muck: