Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Cullenovi v historii srdce Evropy od Kejkej

The Host


Cullenovi v historii srdce Evropy od Kejkej

Povídka Malleus maleficarum od Kejkej se umístila na 7. místě v kategorii Cullenovi v historii srdce Evropy.

Gratulujeme... ;-)

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.


Malleus maleficarum


„Čarodějnici nenecháš naživu“ Exodus 22,17

Již v nejdůležitější knize naší civilizace se objevují zmínky o zlých duších, démonech, čarodějnicích. Léta Páně 1485 dominikáni Heinrich Kramer a Jakob Sprenger sepsali knihu Malleus maleficarum, která obsahuje návod pro inkvizitory, jak nejlépe usvědčit obviněné ze spolku s ďáblem. Roku 1599 vyšel ve Francii spis Disguisitionum magicarum libri sex, jehož autorem je španělský jezuita Martin Delrius. Tento spis se stal vodítkem inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který vedl čarodějnické procesy na Šumpersku.

 

Šumpersko, léta Páně 1678

Už se stmívalo, když děkan Kryštof Lautner vydal spolu se svojí hospodyní Zuzanou Voglickovou na návštěvu svého přítele. Jeho přítel – jistý Jasper Whitlock – patřil mezi nejlepší hostitele a společníky. Nikdo přesně nevěděl, odkud na Šumpersko přišel. Kolovala o něm spousta teorií, že prý to byl bohatý synek, který o vše přišel v kartách a tak před svou hanbou a bídou utekl, že prý se nepohodl s otcem a ten ho proto vyhnal. Pravdivé na těchto pomluvách bylo jen to, že to byl syn. Jinak to byl obyčejný vojáček, který se rozhodl, že je nejvyšší čas se usadit.  A tak se usídlil v Šumperku, postavil si krásný dům nedaleko děkanství a brzy na to se i oženil s Alicí, dcerou místního barvíře. Stal se vyhledávaným společníkem, snad pro jeho moudrost a zábavnost. Snad na tom měla zásluhu jeho mladá žena Alice, jejíž tvář neustále zdobil přátelský úsměv.

Když děkan Lautner spolu se Zuzanou vešel do domu Whitlocků, očekával veselou společnost. Opak byl však pravdou. V celém domě bylo téměř hrobové ticho, nikdo se nesmál, nezpíval, jen hosté si spolu tiše něco šeptali. V jejich očích se zračil oprávněný strach a obava. Děkan pomalu přešel k blonďatému muži a šeptem se svého přítele promluvil: „Co je s tebou? Pokud si pamatuji, tak jsi říkal, že je důvod k radování a zatím to tu vypadá jak na pohřbu. Tak co se stalo?“

„Znáš Marynu Schuchovou?“ Děkan přikývl. Kdo by také neznal tu starou žebračku? „Tak ta při svatém přijímaní,“ pokračoval tiše Jasper, „nespolkla hostii. Farář Schmidt se domnívá, že je to čarodějnice. Prý není jediná v našem kraji. Maryna udala dvě další jména. Na Velké Losiny dnes dorazil inkvizitor, pan Boblig z Edelstadtu se svými pomocníky.“ Děkan Lautner se při vyslovení toho jména zatřásl. Už jeho jméno slyšel a nemyslel si o něm nic dobrého. Znal jeho vyšetřovací metody a z hloubi duše s nimi nesouhlasil.

Alice obou mužům přinesla poháry s vínem a nepřestávala se usmívat. Děkan se jí pokusil úsměv opětovat, ale vyšel z toho jakýsi škleb. „Zdá se mi, že tvé ženě nikdy nezmizí úsměv z tváře.“

„Ne, to opravdu ne.“ Jasper se nepatrně pousmál a otočil se na svého přítele. „Chtěl jsem tě o něco požádat. Já a Alice budeme potřebovat kmotra a tak nás napadlo, jestli bys ty nemohl…“ Děkan pochopil tu radost v Alicině tváři a přikývl na souhlas.

 

Od této události se děkan Kryštof Lautner a Jasper Whitlock nescházeli. Vídali se jen na pravidelných bohoslužbách. Oba měli své vlastní starosti. Jasper se svou Alicí, kteří očekávali přírůstek do rodiny a děkan Lautner, kterého trápilo zatýkání údajných čarodějnic. Zatčených neustále přibývalo, téměř každá zatčená udala další čarodějnici, se kterou se scházela na Petrových kamenech. Bylo jen otázkou času, kdy se tyto procesy rozšíří i na Šumpersko.

Náhle někdo zaklepal na kostelní vrata, která se vzápětí se skřípotem otevřela, a dovnitř vešli tři muži. Jednoho z nich děkan poznal okamžitě.  Byl to inkvizitor pan Boblig z Edelstadtu. Druhé dva neznal. Ale ani jeden z nich v děkanovi nevzbuzovali pocity přátelství a jistoty. Cítil z nich strach a touhu po moci a bolesti.

„Děkan Lautner. Konečně vás osobně poznávám. Všude jsem na vás slyšel samou chválu, jak jste ušlechtilý a dobrotivý. Mé dva společníky ještě neznáte. Tohle,“ ukázal směrem na menšího z jeho společníků, „je můj pomocník Igor. Bůh ho sice neobdařil krásou, ale lepšího sluhu bych si nemohl přát. A můj mlčenlivější společník se jmenuje Carlisle Cullen. Zvláštní jméno, že? Pochází z Anglie a jeho otec byl vynikající lovec čarodějnic. Je vidět, že učedník překoná svého učitele.“

„Pane z Edelstadtu, pořád nevím, co zde pohledávate!“ řekl ostře děkan Lautner. Chtěl se svých nezvaných návštěvníků co nejdříve zbavit, chtěl se zbavit toho strachu, který v jejich přítomnosti cítil.

„Dávejte si pozor na jazyk, děkane Kryštofe Lautnere. A také si hlídejte své ovečky. Mohlo by se stát, že přijdou nějací vlci a… však víte, co se stane s ovečkami, když mají vlci hlad.“ S těmito slovy pan Boblig a jeho společníci odešli. Děkan zbledl, když mu došel význam Bobligových slov. Na nic nečekal a okamžitě se vydal k Whitlockovým. Cesta k nim se mu zdála téměř nekonečná. Snad to bylo tím, jaké nebezpečí jeho přátelům a všem obyvatelům Šumperka hrozilo. Konečně k nim dorazil. Okamžitě zabouchal na dřevěné dveře. Chvíli trvalo, než se otevřely.

„Pane děkane, co tady hle…“

„Alice, musím hned mluvit s Jasperem. Je tady?“ Děkan mluvil tak rychle, že mu Alice vůbec nerozuměla. Naštěstí se za jejími zády objevil Jasper a pozval ho dál.

„Jaspere, musíš ihned…“ Jasper děkana pohybem ruky zastavil a poslal Alice pro víno.

„Nechtěl jsem, aby nás Alice slyšela,“ vysvětlil. „Tak mluv, Kryštofe, co se stalo?“

„Musíte okamžitě odjet! Ne, nepřerušuj mě, příteli. Byl u mě Boblig z Edestadtu se svými pomocníky. Jasně mi naznačil, že brzy začnou čarodějnické procesy i v Šumperku. Musíš odjet, ještě dnes v noci. Vezmi Alice a odjeďte někam do bezpečí.“

„Nemůžu odjet. Nemůžu tu všechno nechat. Domov, přátele. Tohle po mě nemůžeš chtít.“ V tu chvíli do místnosti vstoupila Alice s poháry s vínem. Oba muži poháry převzali a začali se bavit. K předchozímu rozhovoru se již nevrátili.

O týden později odjel Jasper Whitlock navštívit svého přítele. Odjel sám, Alice nechal doma. Tu brzy přišla navštívit na přání pana děkana hospodyně Zuzana. Prý aby jí samotné nebylo smutno. Pravda byla trošku jinde. Děkan sice Zuzanu k Alice poslal, ale z docela jiného důvodu. Ve skutečnosti měl obavu, aby Boblig nevyužil nepřítomnosti Jaspera a nepokusil se ji zatknout a obvinit z čarodějnictví.

„Přiznám se ti, někdy ti tak trošku závidím,“ pravila Zuzana Voglicková. „Máš krásný dům, manžela a brzy budeš mít i dítě, nic ti ke štěstí nechybí.“

„Neboj, ty taky někoho potkáš a budeš mít…“

„Alice Whitlocková! Okamžitě otevřete dveře!“ ozval ze zvenčí hlasitý křik doprovázený bušením na dveře. Alice se vydala otevřít, ale Zuzana jí v tom zabránila.

„Neotevírej! Víš, jaká je doba. Nevíš, co po tobě chtějí. Můžou tě klidně odvést. Mysli na Jaspera a na to malé!“

„Alice Whitlocková! Okamžitě otevřete dveře! Líza Sattlerová si žádá vaše svědectví!“ Alice se vůbec nerozmýšlela, vzala si kabát a vydala se s těmi muži. Líza přece byla její přítelkyně, před několika dny zatčena a obviněna z čarodějnictví. Alice věděla, že to není pravda a teď její výpověď pomůže Líze na svobodu.

Odvedli Alice do sklepení na zámku Velké Losiny. Tam už stáli tři muži. Děkan Lautner by jí řekl, že to je pan Boblig z Edelstadtu, Igor a Carlisle Cullen. Muži, ze kterých šel strach a děs. Když se pořádně rozhlédla, uviděla dlouhý stůl a za ním několik dalších mužů – soudní tribunál.

„Přiveďte Lízu Sattlerovou!“ přikázal Boblig a Alice v tu chvíli došlo, že je něco špatně. Když Lízu přivedli, nemohla ji Alice skoro poznat. Její dlouhé vlasy byly ostříhané a tělo měla samou modřinu a krvavý šrám. „Lízo Sattlerová, vypovězte, co jste řekla o Alice Whitlockové.“

„Já… my jsme byly na Petrových kamenech a tam…“ Dál Alice neposlouchala. Její přítelkyně o ní teď řekla, že je čarodějnice. Věděla, co teď přijde. Výslech a tortura. O několik hodin později odváděli Alice Whitlockovou do cely. Ale ani tam si nemohla pořádně odpočinout. Bolelo ji celé tělo. Palce měla z palečnic úplně rozdrcené. Pár železných pásků, šrouby a jakou bolest to dokáže člověku způsobit. Nechtěla na to myslet, ale na něco takové nejde jen tak zapomenout. Stulila se na zem do klubíčka a začala tiše vzlykat. Děsila ji představa zítřka. Chtěla umřít.

Když se dalšího dne Jasper vrátil od svého přítele, našel svůj dům prázdný. Jeho žena nikde nebyla. Asi šla za Zuzanou, pomyslel si. Hned se otočil a vydal se na faru. Tam na něj čekal děkan Lautner.

„Odvedli ji,“ pravil tiše Kryštof. Jasperovi se zatočila hlava. Jeho Alice je pryč. Na Velkých Losinách v rukou těch tyranů a darebáků.

„Co mám dělat, Kryštofe?“ zeptal se zničeně.

„Tady pomůže už jen Bůh, obrať svou mysli k němu, svým věrným pomůže.“

„Nekaž mi tu o Bohu, sakra!“ hodil vztekle pohárem vody proti stěně. „Kdyby Bůh byl, tak by tohle nedopustil. Nedopustil by tohle vraždění, řádění těch šílenců, nedovolil by, aby mi vzali Alice.“ Kryštofa vyděsilo, když takto Jaspera viděl. Znal ho jako muže plného síly, který si vždy poradí a věří. Ale teď je to jen troska, nic víc.

„Možná tu je jedna možnost,“ řekl velmi váhavě děkan Lautner. „Ale moc v ní nedoufej. Nebude to vůbec snadné. Chceš-li Alice pomoci, jdi na Velké Losiny, najdi inkvizitora a pokus se ho obměkčit. Požádej o její propuštění. Já vím, zní to nemožně, že? Ale vždy je naděje, ta umírá jako úplně poslední.“

„Děkuji ti, Kryštofe.“ Jasper ho přátelsky objal. Poslechl svého moudrého přítele a vydal se do Velkých Losin.

Chvilku mu trvalo, než našel inkvizitora. Inkvizitor, kterého potkal, nebyl pan Boblig z Edelstadtu, ale Carlisle Cullen. Nosil tmavou kápi, takže mu nebylo vidět do tváře. Nikdo nemohl vidět jeho oči plné touhy po smrti a bolesti, a ti, kteří měli to štěstí a viděli je, už nikdy neměli šanci to někomu říct. Když tam Jaspera uviděl, zákeřně se pousmál. Kývl, aby ho následoval do jeho pokoje. Jeho pokoj byl stejně děsivý jako on sám. Prázdný a temný.

„Pane, jsem tu, abych vás poprosil…“ Cullen ho zarazil pohybem ruky.

„Vím, proč tu jsi. Taková oddanost a statečnost se jen tak nevidí. Chci ti nabídnout obchod, pro obě strany výhodný. Ty dáš něco mně a já zařídím, aby tvá ženuška byla volná. Přijímáš?“

„A co by to mělo být?“ Při této otázce se Jasperovi nepatrně zachvěl hlas.

„Copak? Bojíš se? Nechci nic víc než tebe, společníka na dlouhé cesty. Tak co? Přijímáš? Nebo snad necháš svou ženušku trpět?“

„Když přijmu, tak už ji nikdy neuvidím, že?“

„Když nepřijmeš, uvidíš ji leda tak na hranici! Tak jak ses rozhodl?“ Cullen začínal být netrpělivý, byl zvyklý mít všechno a hned, neměl rád zbytečné otázky.

„Přijímám,“ řekl odevzdaně Jasper. Cullen si stáhl kápi a Jasper poprvé viděl jeho tvář. Byla bledší než měsíc a jeho oči byly červené jako rubíny, měly barvu krve.

„Neboj se, drahý příteli, teď to jen trochu zabolí. Za tři dny se probudíš jako úplně nový člověk, jako mé mistrovské dílo.“

„Chci záruku, že…“ nestačil doříct. Cullen ho dřív kousl do krku.

„O tu svou čarodějnici se neboj, nebude trpět moc dlouho. Brzy bude její duše svobodná.“

 

Konec

Kejkej



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi v historii srdce Evropy od Kejkej:

 1
08.07.2011 [10:18]

AalexPáni, Carlisle jako upír, který si neváží lidského života ani za mák - a ani daného slova. Chudák Jasper, chudinka Alice. Skvělá povídka, i když vážně děsivá. Při pomyšlení, že se to vážně dělo, mi běhá mráz po zádech. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 08.07.2011 [9:59]

Nedalo mi to a přečetla jsem si i tvou povídku :) Sprangerův spis i Kaplického román jsem kdysi četla a musím uznat, že se ti moc pěkně povedlo zasadit "naše" ;) téma do tohoto příběhu. Upřímně nechápu, že jsi nedostala víc bodů - to není laciný lichocení, ale fakt :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!