Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Boj o přežití - Verion

02.10.2010 (22:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1085×

Verion

Boj o přežití

„Tohle je moje srnka zlatíčko.“ uchichtl se Jasper.

„To si jen myslíš.“ vyplázla na něj Alice jazyk, rozeběhla se, skolila srnku před sebou a s chutí se do ní zakousla.

Najednou ale…. Na louce stáli dva neznámí upíři a naproti Cullenovi. Ti upíři nevypadali zrovna přátelsky a jejich červené oči silně zářili.

„Co si viděla?“ptal se Jasper.

„Musíme okamžitě najít ostatní. Pojd!“ chytla ho za ruku a společně se rozeběhli na tu louku z vidění. Všichni Cullenovi už tam stáli a pozorovali, jak se k nim blíží ti dva upíři.

„Dobrý den.“ pozdravil jeden z nich hlubokým hlasem. „Já se jmenuji Theodor a tohle je George.“ ukázal na toho druhého upíra. Ten se pouze ušklíbl. Nevypadal, že by ho tento rozhovor nějak vzrušoval, ba ani zajímal.

„Já jsem Carlisle a toto je má rodina. Co pro vás můžeme udělat?“ odpověděl zdvořile Carlisle.

„Theodore, jejich oči.“ podíval se na nás znechuceně George.

„Já vím.“ Napomenul ho ten upír a podíval se zpět na Carlisla. „Mám pro vás nabídku.“

„Poslouchám.“

„No….nebudeme chodit kolem horké kaše. Toto území se nám zalíbilo a chceme, aby jste ho opustili.“ řekl jakoby nic, zkřížil paže a usmíval se. Emment v tu ránu začal slabě vrčet.

„Cože?“ zeptal se Carlisle, jakoby nevěřil svým uším. „A když odmítneme?“

„Měli by jste si zapamatovat, že Theodor nemá rád odmítnutí.“

„No tak to se ho asi bude muset naučit mít rád, protože my neodejdeme. Prominte, ale toto místo jsme si celkem oblíbili.“

„No tak to se nedá nic dělat, ale pamatujte, že já se nikdy nenaučím mít odmítnutí rád.“ řekl a oba se otočili a zmizeli.

Carlisle se hned otočil na Edwarda. „Na co myslel?“

„Je to zvláštní, ale na nic. Jakoby jeho mysl byla plná mlhy. A u toho druhého totéž.“

To je opravdu zvláštní.“ zamyslel se Carlisle. „Raději pojdme domů.“

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

O týden později

Celá rodina Cullenů a Bella seděli ve školní jídelně a vesele se bavila. Bella a Edward seděli v těsném objetí. Rosali nepřítomně drobila jídlo na malé kousky. A Alice sledovala Jasperuv a Emmentuv rozhovor.

„Co takhle sázka?“ začal pomalu Emment.

„Prosimtě jaká zas?“ podíval se na něj Jasper a obejmul Alici kolem ramen.

„Hm….přemýšlím. Ale pokud něco nevymyslím, tak tu umřu nudou.“

„Jaspere varuji tě.“ ozval se Edward. „Ty sázky co ho napadají v mysli jsou dost ulítlé.“

„To je zatím jen nezpracovaný nápad.“ ohradil se Emment.

„A až ji zpracuješ bude stokrát horší.“ ozvala se Rosali a vzala ho za ruku.

„Koukám, že už si zapomněl, jak si prohrál tu předešlou.“ uchichtla se škodolibě Alice a všichni Cullenovi se začali smát. „Nechceš snad dopadnout ještě….“ pokračovala Alice, ale nedořekla to. Strnula a zadívala se před sebe. Právě měla vizi. Všichni Cullenovi zmlkli a pozorovali ji.

Alice se pomalu probrala z vize a okamžitě s hrůzou v očích položila Jasperovi hlavu na prsa. „Alice co se děje?“ objal ji Jasper. Odtáhla se, ale jen dále strnule koukala. Jasper se obrátil s otázkou na Edwarda: „Co viděla? Cítím z vás obou obrovský strach.“

„Pojdte. Musíme okamžitě najít Esme a Carlisla.“ neodpověděl Edward na otázku a s podobnou hrůzou v očích, jako měla Alice, stával od stolu.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

„Co se děje?“ ptal se Carlisle, když se celá rodina Culenu i s Bellou, která odmítla Edwardovu prosbu jít domů, seděla v jejich obývacím pokoji.

„Já….měla jsem vizi…A v ní…v ní…“ snažila se ze sebe dostat něco Alice.

„Pamatujete, jak jsme se asi před týdnem setkali s těmi dvoumi neznámými upíry?“ začal místo ní Edward, když viděl, v jakém je Alice stavu.

„Ano.“ odkýval mu to Carlisle. „Co s nimi?“¨

„Boje o území.“ povzdychl si Edward. „Podobné co zažíval Jasper na jihu, se  začínají vracet. A to díky nim. Vzali si do hlavy, že chtějí všechno území a všechnu potravu. Proto se postupně snaží vyvraždit všechny upíry a nabírají síly. A další se k nim ochotně přidávají. Jeden rod na Aljašce to už odnesl…..A my jsme nejspíš další na řadě….“

„No skvělý, bude bitka a my těm zatraceným upírům ukážeme jednou provždy.“ Vyskočil zvesela Emment.

„Emmente to není k smíchu.“ okřikla ho neočekávaně Alice. „Ty v tom boji přijdeš o život. A ostatní také.“ řekla zhrouceně. „Nezabijí jenom mě, Jaspera a Edwarda a to jenom kvůli našem schopnostem.“ potom položila hlavu Jasperovi na hrud. „A tebe Jazzi zabijí nakonec také.“ všichni na ní začnou koukat a z očí jim čiší strach.

„Nechávají si pouze ty se zvláštními schopnostmi a ty se potom snaží přesvědčit, aby se k nim přidali.“ řekne Edward na vysvětlenou.

„Myslíte, že by nám zase vlci nepomohli?“ozval se Jasper, který hned začal promýšlet bojový plán.

„Tak by přišli o život i oni.“ řekla Alice. „Je jich deset zkušených upírů s velmi dobrými schopnostmi a novorození. Nemáme šanci.“

„A co klan z Denali.“ napadlo Carlisla.

„To by nestihli. Napadnou nás zítra večer. Jediná možnost je utéct.“

„Pokud je to jediná možnost na záchranu naší rodiny tak ano.“

„Jdu s vámi!“ ozvala se najednou Bella.

„Ani náhodou.“ podíval se na ní rázně Edward a začal ze sebe chrlit všechny důvody proč ne. „V tom vidění si vůbec nebyla. Oni o tobě ještě nevědí. Ta cesta bude nebezpečná. Neohrozím tvůj život.“

„Edwarde…Edwarde.“ snažila se mu Bella skočit do řeči. „V nebezpečí budu tady bez tebe!“

„Ona má pravdu.“ ozval se Jasper opatrně. „Sice o ní ted neví, ale je to jen otázka času. Zajmuli by ji. Nalákali by tě sem a nakonec by jste zemřeli oba…..Nebo by si byl donucen přidat se k nim. Tak jako tak, Bella by to nepřežila.“

Edward začal tiše zlostně vrčet, ale musel uznat, že má pravdu. „Dobře, zítra se pro tebe v osm s Carlislem. Řekneme Charliemu, že jedeme na týden kempovat.“ Bella spokojeně přikývla a Edward ji odvezl domů.

Carlisle s Jasperem začali plánovat kam půjdou a jak časem tuhle nezvanou smečku zastavit. Edward se k nim po hodině přidal. Celá rodina trnula hrůzou. Jasper se jim sice snažil svým darem pomoc, ale nebyl moc úspěšný.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

„Carlisle.“ přišla Alice asi v jednu hodinu v noci do obývacího pokoje. „Já….snažím se celou dobu spatřit nějakou naši budoucnost, ale vidím jen…..mlhu. Zdá se mi, že tu něco nesedí.“

„Edwarde.“ otočil se Carlisle nervozně na Edwarda. „Dokážeš přečíst moje myšlenky?“

„Ne. Je to přesně jako minule na té louce. Zase mám jen mlhu.“

„Carlisle mám problém.“ přišel do místnosti Jasper.

„Nefunguje tvá schopnost?“

„Ano.“

V tu ránu byli všichni Cullenovi v obývacím pokoji a připraveni k boji.

„Dobrý den.“ ozvalo se z venku. „Nějací překvapení ne? Říkal jsem, že Theodor nemá rád odmítnutí.“ řekl svým hlubokým hlasem. Nejednou ten druhý upír, George, položil ruku na zem a domem se začali provrtávat kořeny stromu. Pomalu se začala hroutit podlaha. Boj o život právě začal.

S Emmentem se najednou probořila podlaha.

„Ne Rose.“ křikl Carlisle, když se chystala skočit za ním. Ale nestačil tomu zabránit. Nepadl ho novorozený.

„Emmente….Emmente…“volala Rosali a snažila se ho najít v troskách. On se však vyhrabal sám a hned skočil po upírovi, kterého měla Rose za zády.

„Děkuji.“ šeptla mu do ucha. „Jen ti chci říct, že tě miluji. Možná…možná je to naše poslední společná noc.“ řekla a dlouze a vašnivě ho políbila.

„Rose. Lásko. Tohle přežijeme.“

„Snad.“ usmála se chabě a začali trhat upíry, co měli kolem sebe na kousky. Přesila však byla moc velká.

„Rosali, Rose, Rosali.“ začal jí šeptat nějaký hlas v hlavě. „Zabij ho. Zabij Emmenta. Zabij ho. Vždyt ho přece nenávidíš.“

„Ne já ho miluji.“ snažila tomu vzdorovat.

„Ne. Nenávidíš ho. Celý život ho nenávidíš. Zabij ho!“

„Ano, nenávidím ho. Nenávidím.“ propadla Rose tomu hlasu a pomalu se přiblížila k Emmentovi a odhodila ho na druhý konec pokoje, kde zrovna padal další kus podlahy.

„Rosali co to sakra děláš.“ vyhrabal se z trosek.

„Nenávidím tě!“ křikla na něj a obrovskou rychlostí po něm skočila a utrhla mu ruku.

„Rose! Sakra Rose. To jsem já Emment. Prober se. Rose. Miluji tě! Rose.“ snažil se ji Emment probrat z toho tranzu. Bylo však už moc pozdě. Rosali po něm skočila a roztrhala ho na kusy. Poté zapálila oheň a kusy jeho těla tam hodila.

„Správně Rosali.“ objevil se přední nějaký upír.

„Sakra. Co jsem to uděla?!“ probrala se z tranzu a bolestí z toho, že zabila svého milovaného Emmenta se jí podlomili kolena.

„Já..Já….“ nemohla snést tu bolest. „To ty!“ zvedla hlavu a plná nenávisti skočila po tom upírovi před sebou. Ten ji však lehce roztrhal na kusy a hodil do ohně za Emmentem.

„Láska je na nic! To by sis měla pamatovat.“ pronesl a začal se hrozivě smát.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

„Esme.“ křikl Carlisle a Esme tomu novorozenému, kterého Carlisle držel, urazila hlavu. I když ani jeden z nich nebyl nijak extra silný, byli dokonale sehraní a lstiví. Oba zautočili vždy tak, jak by to žádný útočník neočekával. Tento boj však nemohli přežít ve zdraví. Přesila byla moc velká. Proto oba asi po hodině boje, ve které zabili spoustu nepřátel. zemřeli.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

„Tak co, jak se ti to líbí ty malá upírko.“ mučil Alici pohledem nějaký upír a hrozivě se přitom smál. Alice se mu svíjela pod nohama a snažila se tu bolest snést. V tu ránu však skočil tomu upírovi po zádech Jasper. On však v čas uhnul. Popadl Alici a chytil ji pod krkem a začal se Jasperovi smát.  „O copak se to tu pokoušíš.“ říkal se smíchem.

„Pust ji!“ vrčel Jasper vzteky.

„A proč bych to dělal?“

„Udělám cokoliv.“

„Tak to se možná dohodneme.“

„Opravdu?“

„Ne!“ řekl se smíchem, utrhl Alici hlavu a hodil její tělo do hořícího domu. V tu ránu Jasper po tom upírovi skočil a udělal mu přesně to, co on předtím Alici. Plný vzteku, ze ztráty milované osoby, zabil ještě dalších pár nepřátel. Ale ani on nepřežil. Stejně by bez Alice jeho život neměl cenu.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

„Ach bože, jak já sem rád, že tu Bella není.“ říkal si tiše Edward. „Přežije a bude moc žít zcela bezpečný život bez mne. Jacob se mi o ní určitě postará.“ řekl a poprvé byl rád, že Jacob existuje. Potom ho zabil nějaký upír. „Miluji tě Bello.“ byli jeho poslední slova.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

„Sakra kde jsou.“ seděla Bella nervózně  u okna a koukala na hodinky. „Už je deset. Hodina zpoždění. To není jejich styl.“ pomalu se začala oblékat. „Tati, zajedu se podívat za Cullenovýma. Muselo se jim něco stát, když tak dlouho nejedou.“

„Dobře.“ křikl Charlie ze zdola. Zrovna sledoval nějaký zápas, takže ani Bellu moc nevnímal.

Rychle jsem nasedla do svého nákledáčku a rozjela se za nimi. Určitě se jim muselo něco stát. Tohle jinak není možné. Když jsem tam dojela dostavila se mi strašná podívaná. Jejich dům byl naprosto zničený. Všechna okna rozbitá. Propadlá střecha a podlaha. Stěnami prorůstaly kořeny stromu. Spousta stěn bylo ohořelých a oheň v domě ještě slabě plápolal.

„Ne! Ne!“ rozeběhla jsem se k domu se slzami v očích. „Tohle nemůže být pravda! Edwarde. Edwarde.“ snažila jsem se ho dovolat, ale marně. „Tohle nemůže být pravda.“ zhroutila jsem se uprostřed domu v slzách. „Tohle nemůže být pravda.“ volala jsem stále. „To je jen sen. Ano, jen sen. Všechno se mi to zdá. Jen to jen sen. Sen. Sen.“ snažila jsem se to namluvit sama sobě. „Edwarde já tě miluji. Edwarde, tohle mi nemůžeš udělat. Edwarde.“ brečela jsem a byla stále zoufalejší. Tohle není fér! Edwarde, já tě miluji.“ řvala jsem a strašně brečela. „Takhle to dopadnout nemělo! Edwarde já tě miluji!“

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Boj o přežití - Verion: