Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Teror nejen na Vánoce


Teror nejen na VánoceNapsala jsem svou první jednorázovku. Co by se asi stalo, kdyby byl Carlisle Santa Claus?
Trošku parodie, ale nezaručuju, že se budete smát od shora až dolu. =)
Tak mi prosím zaneche komentář jestli se líbilo a přeji příjemné čtení.

 

Teror nejen na Vánoce



Bylo nebylo.

Byla jednou jedna převeliká vila a tu obývalo sedm stvoření. Nebyla, ale jen tak obyčejná. Každému z nich bylo více než dva tisíce let.

Nejdůležitější z nich byl nejstarší muž. Lidé po celém světe ho znali, ale nevěděli jak se jmenuje a jak vypadá. Pro mnohé Američany to byl Santa Claus, pro Rusy Děda mráz, pro Brity Otec Vánoc a pro Čechy a Slováky Ježíšek.

Každý mu přisuzoval jiný vhled, ale každý se pletl.

Kdo by si taky pomyslel, že člověk nebo tvor vypadá tak sexy, že ženy, kolem kterých projde, si musejí utírat slinu a jen tiše zavidět té ženě, která ho dostala. Vypadal totiž jako nějaký sportovec a model v jednom. A když se svléknul do plavek i muži pochybovali o své orientaci. Měl nádherné, na krátko střižené, zlaté vlasy, ve kterých se na sluníčku objevilo parvé zlato. Byly neuvěřitelně hebké, lesklé a silné a kdejaký básník o nich skládal ódy.

Oči měl stejně tak zlaté, ale v nich usazené moudro minimálně šedesát let starého muže, v jeho případě dva tisíce let starého. Jeho uhrančivý pohled byl tak působivý, že každý dělal to, co mu na nich očích viděl a leckdy i dříve než se to tam zjevilo.

Celkově byla jeho tvář ostře řezaná a někdo ho mohl považovat i za metrosexuála, ale on, možná i proto, že nespal, vypadal stále dokonale i bez nějakých zlepšováků.

Tělo měl prostě dokonalé. Vypracované prsní svaly a celý pekáč na břiše. Jen šáhnout a pohladit. Bohužel pro obyčejné lidi měl rád zimu a nerad se svlékal do plavek. Když už měl jít do bazénu tak plaval na ostro. Čímž se veškeré pohledy stočily jedním směrem a muži měli jasno – stali se homosexuály. Za jeho chloubu by se nemusel stydět ani Rosenberg. Bohužel vám neřeknu jestli s ním i uměl. To poznala pouze jedna žena – jaká škoda.

Jeho skutečné jméno je Carlisle a v současnosti užívá příjmení Cullen.

Ta žena, o které jsem před tím mluvila je jeho žena Esme.

A její tělo. Stejně jako měli muži problémy u jejího manžela, tak ženy měly problémy u ní.

Její mahagonové vlasy, které byly dlouhé až k zadečky – mimochodem perfektně tvarovanému zadečku – byly tak hebké a lesklé a co ona s nimi všechno udělala. Za její účesy by se nemusel stydět kdejaký kadeřník.

Oči měla taktéž žluté a vyzařovala z nich láska. Nejen k manželovi, ale i k jejím dětem – alá služebníčkům. Tělo měla jako bohyně a pokud si představíte míry: 90 – 60 – 90 dostanete tak její postavu. Nikdo by jí netipnul, že před nedávnem oslavilo dvoutísící narozeniny. Vypadala stále zachovale a to i po pěti dětech.

Jejich děti pracovaly jako elfové. Naštěstí k nim byl ten nahoře shovývavý a ustřihl jim uši takže vypadali téměř normálně. Jak už jsem se zmínila bylo jich pět. Všichni sobě velmi podobní a díky genetické mutaci měli i oni žluté oči.

Edward, Rosalie, Emmett, Jasper a Alice, jak se děti jmenovali si žili dobrému zdraví a nejstaršímu z nich bylo pouhých sto let. V tu dobu se totiž Carlisle nasr... naštval a s pokřikem: „Se*u na to. Ti malí smradi si nezaslouží abych se tady takhle dřel.“ Skončil a společně s ženou začali vyrábět otroky. Tvorba to byla věru příjemná a v současnosti velmi pilně pracují na další holčičce.

Ono totiž celou dobu vyráběl hračky Santa sám, ale dětí je mnoho a ruce jsou stále dvě. I když zaměstnal jeho ženu čtením a odepisováním na dopisy, která se ale neuvěřitelně flákala. No dostali jste už někdy odpověď na dopis Ježíškovi? Pochybuji. Zaměstnal proto své děti a do hlavy jim nakukal, že tohle dělá každý. Tak vzniklo otroctví u dětí.

Mezi nimi byly zvláštní vztahy. Vzhledem k tomu, že nepoznali okolí začal se mezi nimi objevovat incest. Bohužel jenom Edward zůstal na ocet, ale rodiče ho viděli neradi smutného, a tak pracovali na výrobě i během státních svátků.

Po celou dobu žili na Severním Pólu. Jenomže, oni měli velmi rádi tmu a tam byl každý půl rok den a tedy i světlo. I rozhodli se, že strávili na jednom místě už velmi dlouhou dobu a přestěhují se. Rozhodovali se velmi dlouho kam, ale nakonec zvolili Forks – malé město, kde je věčně zataženo. Výborné pro ně.

Po úmorném stěhování, kdy museli přemístit celou továrnu se konečně zabydleli.

Jenomže Amerika nebyl tak dobrý nápad.

„Přišel nám dopis ze sociálky,“ řekl jednoho dne Carlisle své ženě, když právě dokončil jeden ze svých bojů o holčičku.

„A co chtěli?“ ptala se nechápavě Esme a rozmýšlela se, co vlastně se ukrývá pod pojmem sociálka.

„Prý jestli nepošleme naše děti do školy tak nám seberou dávky,“ zvolal rozhořčeně. Připadal si ublíženě. Celý život dává někomu něco zadarmo, vychoval si k tomu spolehlivé pracanty a oni mu je chtějí vzít. Navíc ještě i s jejich jediným příjmem, a že se na pěti dětech dá uživit.

„Tak je zapíšeme na střední školu. Základku stejně umějí a v lavicích s malými dětmi by vypadali podivně,“ rozhodla a dodala k tomu rozumný argument. Santa souhlasil a oni se pustili do druhého pokusu výroby.



Na druhý den ráno si k sobě zavolal své děti.

„Tak parchanti, nejen, že pracujete pomalu, ale teď budete chodit i do školy. Úřadům se nelíbí, že jste zavření doma, takže se podíváte do světa, ale to vám povídám...“ začal určovat pravidla, která musejí dodržovat jinak by nedostali najíst.

Carlisle měl své děti velmi rád, ale neuměl to dávat najevo. Naopak Esme to dávala najevo ažaž a chovala se k nim jako k čtyřletým dětem.

Hned po přednášce: Tohle nesmíš a tohle jestli uděláš tak tě zabiju! zavolal Carlisle do školy, aby je tam přihlásil. Měl štěstí a všechny je usadil do jedné třídy. 1.B. Usoudil, že zkratka bé znamená blbci a oni tak zapadnou mezi své.

Ráno dalšího dne jim maminka připravilo svačinky a tašky do školy. Kluci měli s autíčky a holky s barbienkami. Otec, protože měl na práci zajímavější věci, jim dal jako dárek auto. Přesněji favorita, protože si jiné nezasloužili.

Děti vyjeli do školy se vší parádou. Dokonce jim Alice, která se specializovala na oděvy, ušila i stejné uniformy. Dívky měli kostkované sukně pod kolena, bílou blůzu a kostkovanou kravatu. Chlapci měli kostkované třičtvrtečné kalhoty, bílé košile a také koskovanou kravatu. Vypadali jako z rodinky silně věřích, až skoro fanatických lidí. K jejich štěstí – po svých rodičích zdědili i neskonalou krásu, takže se lidé moc nedívají na to, co měli na sobě.

Zaparkovali mezi dvěmi modernějšími auty a vydali se do přijímací kanceláře. Tam dostali vše potřebné a mohli se vydat na první hodinu. Podle rozvrhu matematiku. Celý natěšení, protože to slovo ještě neznali se posadili do lavic a nedočkavě čekali na příchod učitele. Všichni přítomní studenti je zvláštně pozorovali, především jedna dívka, ale oni tomu nevěnovali pozornost. Vzpomněli si na otcovo pravidlo a to je chuť po konverzaci přešla. „Za každé slovo, které promluvíte ve třídě bez toho, aby vás vyvolal učitel vám seberu obědy na příštích třicet let,“ ztěžka jen polkli a věnovali se učiteli, který právě vstoupil.

Jediný, kdo látku chápal byl rodinný šprt Edward, bodejť by ne, když jako jediný vyráběl knihy a vše už si přečetl. Potěšený, že se může opět s něčím vychloubat nad sourozenci se nesl do další učebny. Zde se učil dějepis a v tomto mu konkuroval Jasper, který vyráběl většinu hraček, mezi nimiž byli i vojáčci. I přesto dostal svou první jedničku a už se těšil, jak ho doma maminka pochválí.

Celý den probýhal velmi podobně. Edward dostal další dvě jedničky, zatímco Emmett pětku. Bohužel pro něj on vyráběl plyšové hračky a jeho specializací byli medvídci. Velmi zklamaný se dopotácel k autu. Všichni sourozenci se ho slitovali, a tak mohl řídit cestou domů. Jejich jízdu doprovázelo červené audi, ale děti opravdu nepochytili příliš inteligence a tedy si neuvědomili, že je někdo sledoval.

Doma vyskočil jako první z auta Edward a rychle utíkal dovnitř.

„Mami, mami, já dostal tři jedničky a Emmett pětku,“ nabonzoval okamžitě svého bratra a při tom stále plný nadšení skákal kolem Esme. Ta ho pohladila po jeho bronzové hřívě a mile se na něj usmála.

„Neměl by jsi být na bratříčka tak ošklivý, určitě se také snažil,“ uzemnila ho, „ale tobě blahopřeji,“ dala mu pusu na čelíčko a otočila se k ostatním.

„Tak jak bylo ve škole?“ zeptala se s úsměvem ostatních, kteří stáli ve dveřích a nepříjemně se mračili na Edwarda. Myslí jim běžely velmi podobné myšlenky. Týkali se většinou toho, že tohle si odskáče.

Děti pověděli náruživé mamince každou sekundu dění v té červené budově s mřížemi na oknech a bachaři za katedrou. Mluvili by dál, ale dovnitř vešel otec, který se vrátil z práce. Musel začít pracovat, protože i když mu nevzali dávky na děti, radikálně je strhli. Když se to dozvěděl jeho slovník byl obohacen o takové výrazy, že by je televize směla vysílat až po půlnoci. Našel si práci doktora. Měl na výběr: popelář nebo jeho současné zaměstnání. Je vám jistě jasné jak to dopadlo. V tento čas velmi litoval, že nezůstali schování na Severním Pólu.

Okamžitě co uviděl, že se jeho děti flákají, je bez milosti zpacifikoval a poslal do dílny pracovat. Každý si šel ke svému stolu a započal.

Edward jako obvykle přepisoval knihy a potom je následně vázal. Rosalie vyráběla panenky a ve volných chvílich dělala zrcadla. Emmett vycpával plyšáky a když se nikdo nedíval, vzal si nějakého medvídka k sobě do pokoje. Jasper dělal všechny možné hračky, protože byl velmi talentovaný, ale nejraději měl Transformers a jiné roboty. Alice dělala oblečky pro panenky nebo kopírovala francouzskou módy v levnějším materiálu – občas se tomu přezdívalo nákup u asijské skupiny světa. Navrch dal každý razítko aby se nepoznalo, že to vyrobili elfové: Made in China. Nakonec zabalili a vrhli se na další hračku.

Pracovali úmorně až do rána, kdy museli do školy.

Celý stereotyp se opakoval několik měsíců až se přiblížily Vánoce. Carlisle si dal na tu dobu v práci dovolenou a společně se ženou zařizovali vše okolo. On si vzal na starosti jeho novodobější saně. Létající kamion, zatímco Esme dostala svou obvyklou práci – dopisy.

I přes roční problémy v podobě školy a práce vše stihli za času a Carlisle nasadil červeného kulicha. Nikdo v tom zmatku si nevšiml, že je pozoruje jedna dívka. Spolužačka sourozenců – Isabella, ale toto oslovení neměla ráda, takže se jí říkalo jen Bella.

Její nos byl nalepený na sklo a ona se dívala co se děje vevnitř. Po celou dobu měla na ně podezření a konečně se to potvrdilo. Vědecký výzkum, který započala její babička konečně dosáhl cíle. Ježíšek žije a chová se jako Santa Claus. Konečně si mohla na někom vylít svou zlost nad promarněným dárkem. Asi před pěti lety dostala pod stromek místo jejího vysněného kola značky Linux celý počítač s operačním systémem Linux. To byly její nejhorší Vánoce a ona si přísahala, že najde toho, kdo jí to dal a připravil jí tak o své první kolo s třásněmi na řídítkách a velkým klaksonem.

Pomalu chystala jednoduchou pomstu. Celá Cullenovic rodina jí bude muset dělat poskoky a za to neprozradí světu, co jsou zač. Plán měla dokonale připravený a jen si počkala na vhodnou příležitost, kdy jim to sdělí. Ta se neskytla, hned jak se Carlisle vrátil ze své každoroční práce a stejné jako každý rok proklínal sudičky, které ho do tohohle zavrtaly. Mohl snad on za to, že když se nad ním ty babizny s křivým nosem a hlasem, jako když vrzají dveře, skláněli tak je pozvracel? Ne, udělal by to každý, ale jen on měl ten pech, že jeho otec – sám velký Nicholas – jedné z nich šlápl na kuří oko a to pro ně byla poslední rána. Prokleli ho nesmrtelností, a protože jeho otec dával tak rád dary on musel v den jeho narození také a to až do zkonání světa.

Celý zamračený si sedl do křesla a rozhodl se dát si šlofíka, přeci jen si to mohl dovolit po takové dřině. Jenomže těsně než usnul někdo zaťukal na dveře. Naštvaný si něco zamručel pod vousy, ale rozhodl se otevřít, protože ta dotyčná osoba zvonila jak splašená.

„Už jdu!“ zakřičel na dveře. „Nejsem hluchej,“ dodal tišeji, ale stále rázně. Pomalu se doblahočil ke dveřím a stiskl kliku. Za nimi stála mladá dívka a tvářila se velmi ďábelsky.

„Dobrý den, promiňte, že vyrušuji v takovouto dobu, ale mám pro vás výměnný obchod,“ řekla abnormálně vychovaně a Carlisleovi tak došlo, že má něco za lubem.

„Promiňte mi slečno, ale teď opravdu nemám náladu na nějaké obchodování. Přijďte někdy jindy,“ zavřel jí dveře, ale než zacvakly něco je zastavilo. To něco byla její noha, kterou tam dala.

„Jsem si jistá, že tohle vás bude zajímat,“ nepřestávala dorážet na ubohého muže. Ten rezignoval a rukou jí pokynul dovnitř. Esme jakmile vycítila, že je uvnitř člověk začala nekontrolovaně běhat po kuchyni a vytvářela podivnou hmotu, ze které měli být za hodinu sušenky. Doufala, že tu dívka zůstane déle a ona by jí mohla připravit její specialitu. Dršťkovou polévku.

„Tak co máte na srdci slečno,“ pokynul Carlisle ke křeslům a opatrně začal rozhovor.

„Vím, kdo jste,“ vybalila na něj bez okolků. On se nejprve zalekl, ale nejlepší technika byla zatloukat, zatloukat, zatloukat.

„Nevím o čem mluvíte,“ snažil se být co nejpřesvědčejší.

„Vím, kdo jste,“ zopakovala dívka a přýšlela jestli může být Santa natvrdlý.

„Vy asi myslíte to, že jsem doktor, ale to ví přece každý z města,“ usmál se na ni, ale nejlépe by se poplácal po rameni jak si šikovně vede.

Dívka si ale potvrdila svou teorii. Ano, je natvrdlý. „Nemyslím to, že jste doktor,“ odfrkla si a přemýšlela jak mu to říct, aby i on pochopil. Rozhodla se pro nejjednodušší cestu. „Ale Santa Claus,“ dořekla a dívala se jak muži naproti zamrzl úsměv na rtech.

„Jak jste na to přišla?“ ptal se úplně vykolenejený Carlisle.

„To vás nemusí zajímat, důležité je, že to vím.“ Rozhodně se nechtěla svěřovat, že její babička byla považována za blázna, protože jednou viděla blonďatýho sexy santu jak ji dává pod stromeček knihu kamásutry.

Carlisle se nyní ocitl v pekle . Nevěděl jak z téhle prekérné situace vyjít jako vítěz. Jeho obličej byl zkroucený, jak se snažil vymyslet způsob účinné vraždy té malé potvory, ale na nic nepřicházel.

„Nikomu to neřeknu, ale mám podmínku.“ Carlisle se na ní obezřetně podíval a přemýšlel, co ona asi tak může chtít? Musel se spokojit i s málem a zvědavost mu nedala.

„Jakou?“ ozval se halou jeho šepot.

„Docela jednoduchou. Jednou jste mi nedali to, co jsem chtěla a na oplátku, já teď budu mlčet, když mi dáte všechno co budu chtít,“ Carlisle se nad její podmínkou zamyslel. Dokáže dělat otroka téhle holky přibližně asi 60 let? Ono vlastně jí budou dělat otroka jeho děti. S tím se mohl spokojit.

„Souhlasím. Máš nyní nějaké přání?“ vyřkl na sebe ortel.

Hned poté dívka vytáhla z batohu šesti stránkovou knihu.

„Tak to vezmem popořadě,“ započala svou řeč a pak se vrhla na první bod, což bylo samozřejmě její dlouho očekávané kolo.

Pokračovala dál a přes tři dny předčítala ze své knihy. Esme se tak splnilo její přání dodělala dršťkovou polévku a sušenky a během čtení jí je naservírovala. Elfové neměli o tomto ani tušení, ještě než Carlisle odjel na celosvětový výlet dal jim za úkol začít první várku dárečku pro příští Vánoce. Měli prázdniny tak by se jen nudili.

Carlisle jen ztěžka polkl, když knihu zaklapla, ale uklidňoval se, že on to vyrábět nebude.

A tak započalo padesát let týrání. Během té doby měl každý chuť někoho zabít a nejčastěji to odnášel Carlisle, protože to on za to přeci mohl. Všechno by bylo lepší než toto. Už se začali těšit, že lidé stárnou a umírají, ale to bylo předčasné.

Ono na světě existovali upíři a nešťastnou náhodou se jednomu z nich zalíbila krev Belly. Jenomže než jí úplně vycucnul a Cullenovi než mohli začít slavit, zarazil se. Uslyšel něco vzadu a to ho vyrušilo. Rychle vzal nohy na ramena a nechal na zemi ležet 60ti letou Bellu, která se zmítala v bolestech přeměny.

Po třech dnech se z ní stal upír. Bílá pleť, karmínové oči a vrásky po celém těle. Na svůj věk vypadala v slušném stavu, ale bohužel jí přeměnili pozdě. Nenarostli ji ani nové zuby, ale stále měla v puse svou ortézu. Což znamená, že pokaždé když si šla ulovit svačinku v podbě deseti letého chlapce – byla totiž na mladší – musela si sebou brát i skalpel a chloroform. Ono se blbě řeže do krční tepny, když vám chce utéct.

Jenomže tím započal teror u Cullenů. Nejenom oni byli nesmrtelní, ale i jejich tyranka Bella.

A tak končí jeden příběh a pokud se nestala nějaká nehoda Bella štve Cullenovi dál.

 


 

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Teror nejen na Vánoce:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!