Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tak to je haluz!!! 4. kapitola

27.04.2014 (18:45) • chloe • FanFiction parodie • komentováno 5× • zobrazeno 2160×

4. kapitola

Alice

„Mimochodem. Co je to ta Twilight sága?“ zeptal se Edward.

„Oh. No, to se dost těžko vysvětluje…“ vykrucovala jsem se zpočátku, ale Rose pro tentokrát zabodovala a vyřešila to.

„Tohle je Twilight sága,“ oznámila a podala mu obaly všech čtyř filmů.

„Filmy? Co s nimi mám jako dělat?“ nechápal.

„Podívej se pořádně na ty obálky,“ doporučil mu Emmett.

Edward ho poslechl a zaměřil se na nám tolik známé tváře…

„To jsem já, ale co… Co to má znamenat?“

„Ano. Jsi to ty. Ty, Bella a taky Jacob. Nevíme, kde jsme se tu vzali. Ti lidé, Ashley, Robert, Jackson, Nikki a Kellan, ti všichni jsou herci. Myslela jsem, že ti to už došlo, ale asi jsem se spletla…“ Smutně jsem se na něj pousmála.

My už jsme si na to trochu zvykli, ale pro něj to musí být opravdový šok...

„Ne, to mi došlo. Jen jsem nevěděl, že ve filmech hrají nás,“ odporoval mi.

„Jsme celebrity. Smiřme se s tím,“ zahalekal Emmett. „A náhodou, já jsem na tom fakt dobře. Právě jsem se naboural do svých bankovních účtů a málem mi vylezly oči z důlků. Představ si, že vydělávám skoro…“

„Emmette, zmlkni už,“ okřikla ho Rosalie. „Bolí mě z tebe hlava.“

„Já myslel, že máš moji ukecanost ráda,“ ohradil se ublíženým hlasem.

„To jo, ale ne když mám lidský mozek. Ty tvé průpovídky zabírají veškerou jeho kapacitu a systém už pomalu začíná hlásit error!“

„No, tak promiň, no. Už mlčím,“ řekl a způsobně odsunul počítač stranou.

„Takže si ty filmy pustíme? Nebo co budeme dělat?“ zeptal se Edward bezradně.

„Já nechci,“ zaprotestovala Rosalie. „Nelíbí se mi, jak zneužili můj životní příběh.“

„Myslím, že dvojku můžeme vynechat,“ zamumlal Edward a zřejmě přeslechl, co Rose právě řekla.

„A to proč? Tolik ti vadí, že v ní nemáš hlavní roli? Tak můžeme přejít rovnou ke trojce, kde se spolu Bella a Jacob líbají, co ty na to?“ dorážel Emmett a zadržoval přitom smích.

„Vy už jste to viděli, že jo?“ dovtípil se Edward.

„Bez tebe? Né,“ zhrozil se Emmett až příliš hraným tónem.

„Takže jo,“ nenechal se obalamutit Edward.

„Sakra! Pitomej lidskej ksicht! Všechno hned vyzradí,“ zanadával Emmett.

„No tak, přestaň ho trápit. My už jsme ty filmy opravdu viděli. Dokonce jsem se málem rozplakala, když jsem viděla Bellu v druhém dílu. Byla tak statečná…“ prohlásila jsem a znovu popotáhla. Jasper ke mně přispěchal a diskrétně mi předal kapesník, abych si mohla otřít blížící se příval slz.

Edward nasupeně praštil do jednoho z obalů a rozbil ho. Vzápětí házel dalšími díly přes celou místnost. Tak tak, že minul okno.

„Nerozčiluj se, Edwarde. Je to jen film,“ napomenula jsem ho. Rozhodně totiž nestojím o díru v okně.

„Vlastně je to pět filmů,“ upozornil mě Jasper. Švihla jsem po něm nazlobeným pohledem. Jako by už Edward nezuřil dost.

„Není to jen film. Je to film o mně,“ zavrčel Edward.

„Vlastně jsme nestihli ten poslední díl,“ řekla jsem a doufala, že ho to trochu utěší a zpočátku se zdálo, že tomu tak skutečně je.

„Uf, aha. Docela se mi ulevilo, že jste nešmírovali naše líbánky…“

„Oh. No, to jsme vlastně ještě viděli, protože je to rozpůlené na dva filmy, víš? A ten první končí přeměnou Belly…“ vysvětlovala jsem mu.

„Jo. Dost jsme se nasmáli,“ zasnil se Emmett.

„To nechápu. Proč? Co tam bylo?“ vyptával se Edward s téměř panickou hrůzou.

„No, tahal jsi ji po ostrově! Na líbánkách! Vážně tě nenapadly příjemnější věci?“

„Samozřejmě že napadly. Kdyby ne, neměli bychom Renesmé.“

„Jo, ale i to si Bella musela vybulit,“ připomněl mu Emmett.

Ten je vážně taktnost sama, postěžovala jsem si v duchu. Jestli ho bude ještě chvíli takhle štvát, začnu se obávat o jeho zdraví. Už takhle vypadá na infarkt…

„To nevíš,“ odeskl.

„No, ale ty taky ne,“ usadil ho Emmett.

„Stejně, všechny naše scény z knihy se do filmu nedostaly. Máme tam jen štěky,“ postěžovala si hlasitě Rosalie. Zřejmě nemohla přenést přes srdce, že není hlavní postava.

„Ale zahrála jsi to skvěle,“ utěšoval ji Emmett okamžitě. „Vy taky,“ dodal ještě.

„Díky, kámo!“ zakřenil se Jasper.

„Dík,“ ušklíbl se Edward a já se raději rozhodla mlčet.

„Klidně si to s tebou pustíme znovu, Edwarde. Je to docela chytlavý, ale první byly knihy.“

„Knihy?“ zalapal po dechu. „Tak ony jsou i knihy? Děláte si ze mě srandu?“

„Ovšemže ne!“ ohradila jsem se ublíženě. „Klidně ti to hodíme do Googlu.“

„Netřeba,“ namítl Emmett. „Našel jsem je u Alice v ložnici.“

„Počkej, proč jsi nám o tom neřekl?“ zeptala se Rosalie.

„Nechtělo se mi,“ přiznal.

„Takže o nás vážně vyšla i knížka…“ Pomalu se s tím faktem smiřoval.

„Jo, a je psaná z pohledu Belly. Je zajímavé číst v jejích myšlenkových pochodech. No, a taky bych málem zapomněl na Jacoba.

„Jacoba?“ nechápal Edward.

„Jo.“

„A co já? Já tam jako nejsem?“

„Tys ostrouhal.“

„Aha,“ řekl jen a na chvíli se nad něčím zamyslel. „Tys to četl? Ukaž. Půjč mi to…“

„Ne!“ zahalekal Emmett a vypadal, že se s ním chce o tu knížku začít přetahovat. Vážně, jak malé děcko…

„Jestli má někdo právo lézt Belle do hlavy, je to Edward. Tak mu to laskavě dej,“ zavrčela Rose autoritativním hlasem a Emmett tak byl přinucen knihu předat.

„V pohodě. Jsou tam ještě další tři díly.“ Zazubil se jako neviňátko. „Jo taky něco o nějaké Bree Tannerové. Nevíte, kdo to je?“

Edward už mu ale nevěnoval pozornost. Začetl se totiž do knihy…

Emmett

„Je tu všechno, co jsme si kdy řekli. To je hrůza! Myslel jsem, že je to soukromé,“ postěžoval si po chvíli Edward a stále zběsile listoval všemi čtyřmi díly.

„No, zřejmě ne. Tahle ta Stephenie byla celou tu dobu s vámi,“ zařehtal jsem se. Jasně že jsem se mohl smát. Vždyť o mě tu přece nešlo. Můj soukromý život je i nadále soukromý. A má intimní tajemství nevyzrazena.

„Hm, fakt skvělý…“

„A hele! Teď vydala i něco nového a je tu i film ke stažení,“ ozval se Jasper, který se mezitím ujal internetového vyhledávání.

„Mrkneme na to, jak trápí pro změnu někoho jiného?“ zeptala se Alice škodolibě.

„Vždyť nakonec máme šťastný konec, tak na co?“ namítala Rose.

„Jo, a z ní je milionářka,“ konstatoval Jasper. „Podle všeho to začalo tím, že se jí o vás zdálo…“

„Sen za všechny prachy,“ řekla Alice uznale.

„Jo, a to doslova,“ souhlasil jsem.

„Vrať mi ten počítač. Ve vyhledávání jsem lepší než ty,“ řekla a on jí ho kupodivu velmi ochotně předal.

„Oou!“

„Co?“ zeptal jsem se.

„To se vám nebude líbit,“ předpovídala.

Zvláštní, že s tím nedokáže přestat ani tady…

„Alice, o co jde?“ zeptal se Jasper a zvědavě se sklonil blíž k obrazovce.

„Právě jsem si vyhledala Forks a…“

„No vidíš. To nás zatím nenapadlo,“ pochválil jsem ji. „ Takže hurá domů?“

„Ne, to nejde. Krátce jsem sice zkontrolovala Forks jako takové, ale to Forks, které je na mapě, není naše Forks. To, které známe my, existuje na mnoha různých místech. Podle toho, kde se zrovna natáčelo. Což znamená, že náš dům se nachází v úplně jiném státě, než je třeba rezervace La push a většina našeho Forks ani není v Americe. Jako vůbec to nechápu…?“ uzavřela to a pevně si skousla spodní ret.

„Cože?“ vyjekla Rosalie a Edward současně.

„Ale to znamená, že se nemáme kam vrátit,“ pokračoval Jasper.

„No, mě snad vomejou,“ řekl Edward a znechuceně odhodil knihu na sedačku.

„Copak? Vlastní příběh tě nudí?“ rýpla si Rose.

„Ne, ale je to moc soukromé,“ řekl a chtěl si rozpačitě prohrábnout vlasy, ale při doteku zjistil, že na hlavě skoro žádné nemá. Dalo mi práci nevyprsknout smíchy, ale zvládl jsem to. Jako správný kavalír.

„Co? Ty vážně nechceš vědět, co dělala Bella bez tebe? Víš, v těch momentech, kdy jste nebyli spolu a tak…“

„To zásadní mi ukázala a pokud by chtěla, abych věděl víc, řekla by mi to. A pokud ne, je správné ctít její soukromí, nemyslíte?“

„Gentleman každým coulem, že?“

„Héj! Já se vám tu snažím něco říct,“ křikla Alice a konečně tak upoutala naši pozornost.

„Ukaž, co tam máš, prcku,“ řekl jsem a notebook si od ní zase převzal. Musím říct, že už mě ta škatulata hejbejte se s počítačem začínala lézt na nervy…

„Kolem Twilight se vytvořil největší kult od dob Hvězdných válek! Víte, co to znamená?“ zajásal jsem.

„Ne. Ani trochu,“ zaškaredila se Rosalie.

„Trumfli jsme Star Wars! To už si přece zaslouží ocenění. No, ne?“

Odpovědí mi bylo jen naprosté ticho.

„Vy jste to neviděli, že ne?“ došlo mi.

„No, co myslíš?“ zeptala se Rosalie, jako by snad odpověď byla nad slunce jasnější.

„Žijeme věčně a nenajdeme si čas na klasiku? Jsem námi převelice znechucen,“ oznámil jsem jim teatrálně rozhořčeným hlasem a raději pokračoval.

„Většina fanoušků nás až fanaticky zbožňuje…

No, není to milý?“ rozplýval jsem se nad dívkou, která měla na zádech vytetovaného Edwarda a natočil obrazovku tak, aby na ni všichni viděli.

„Ježiš,“ zhrozila se Rosalie a myslím, že mluvila celkem za všechny.

„Ale najdou se i takoví, co si myslí, že jsme jen parta potřpytkovaných buzerantů ze zdegenerovaného zapadákova. Síla, co?“

„Ať si trhnou! To my v tom přece žijeme,“ procedil Jasper.

„Co je tohle? Aha, můžeš si dokonce vybrat skupinu na facebooku. Mám se přidat do Teamu Edward nebo Teamu Jacob?“ Vážně jsem nevěděl, co si vybrat… 

„Team Edward nebo Team Jacob? Jsou normální?“ zavrčel Edward.

Oh, ještě že jsem mu neukázal, kdo vede. To by ho už asi trefilo úplně…

„Abyste věděli. Až se vrátím, napíšu to Stmívání sám a vydělám víc než Alice s těma svýma vizema na burze. To budete čubrnět,“ dušoval jsem se.

„A co Volturiovi? Psát knížky o upírech se nevyplácí. Vezmi si Draculu, napsal o sobě knížku pod pseudonymem, a i když o nás pár detailů pozměnil, všichni víme, jak skončil,“ ozval se polekaně Jasper.

„Chudák Dracula,“ povzdechl jsem si.

Rosalie

Emmett už zase plácal nesmysly. Nevím, jaký je v tom rozdíl, zda je o nás jen film, nebo i kniha. Takový rozdíl už to přece není, ne?

Edward kolem mě neustále nervózně pochodoval sem a tam a ostatní se ještě stále hrabali v tom zatraceném počítači. Fakt nevím, co tam ještě chtějí najít…

Edward se z ničeho nic zastavil a vyjeveně zíral z okna.

„Jsou prostě všude,“ zaklel a celý v šoku usedl do křesla.

„O kom to mluvíš?“ zeptala jsem se a odhrnula levandulový závěs, abych se podívala před dům. Ale hned na to, jsem ho zase zatáhla a uskočila od okna jako by mě uštklo.

„Co se děje?“ zeptala se Alice a vzhlédla od počítače, do které ještě před chvílí zírala spolu s Emmettem.

„Paparazzi!“

„Cože? Co se to tam venku děje? To přijel prezident, nebo co?“ zeptala se Alice překvapeně.

„Ulice je fakt plná lidí,“ potvrdil Jasper, protože pan všetečný si mé tvrzení prostě musel ověřit.

„No, vlastně jsou to spíš novináři a fotografové,“ osvětlil jim Edward. Střelila jsem po něm podrážděným pohledem. Vždyť to je přece definice slova paparazzi.

„Fakt, jo? Bez tebe bych si těch kamer a foťáků s objektivy dlouhými jak tejden fakticky nevšiml,“ zavrčel Jasper uraženě.

„Tak, co myslíte? Přijel prezident nebo ne?“ otázal se Emmett.

„Hůř!“ postěžoval si Edward.

„Ne prezident, ale Edward,“ zaškaredila se jsem se.

„Sakra! Nejspíš mě sledovali…“

„Jako z letiště?“ dovtípila se Alice.

„Jo. Nejdříve to bylo celkem fajn. Jedno děvčátko si přišlo pro podpis a ostatní si dělali fotky, ale než jsem došel k východu z letiště, zvrtlo se to v tohle davové šílenství. Kdybych byl upír, zdrhnul bych, ale takhle… Nešlo to no.“

„Chceš říct, že celej ten poprask je kvůli tobě?“ zeptal se nevěřícným hlasem Jasper.

„Jo, století panici asi dneska frčej,“ zamumlal si Emmett pod nos.

„Hele, už jsem ženatej,“ ohradil se Edward.

„To je těm holkám dole zřejmě fuk. Mají nápisy typu kousni mě a vem si mě. Fakt sladký,“ posmíval se mu Jasper a vykukoval zpoza záclony.

„To kecáš!“ řekl Emmett a také přistoupil k oknu.

„Ty lidi se asi zbláznili. Vždyť co je na upírech tak skvělého?“ nechápal Edward.

„Já ti nevím, Edwarde. Že by nadlidská krása a věčný život?“ zeptal se Emmett řečnickým tónem.

„Jo, jasně, a co ta hromada mrtvol, co za sebou obvykle nechávají?“ namítal opět Edward.

„Asi zapomínáš, že v našem případě jde asi jen o Bambiho, Simbu a Medvídka Pú. To se nepočítá,“ shrnul to Jasper a vypočítával Disneyovská zvířátka na prstech.

„Kam tenhle svět spěje?“ ozvala jsem se, protože i když se mi to nelíbilo, musela jsem s Edwardem souhlasit.

„Nechte těch hlubokomyslných úvah, jo? Tohle evidentně není náš svět. Tak to nech prostě plavat,“ protočila oči v sloup Alice.

„Hele, a co když my jsme tady? A oni jsou tam?“ zeptal se Edward.

„Co tím myslíš?“ nechápala jsem.

„Myslím jako u Belly a ostatních,“ rozvedl to.

„Hm, to nevím…“ připustila Alice.

Opět velké díky vám všem a doufám, že se vám kapitolka líbila. Jako nevím, co to se mnou děláte, ale z původních tří kapitol je osm. Ale to už je opravdu definitivní číslo. Nevím, jak na tom jsou, nebo budou adminky, ale už by neměly být tak dlouhé časové prodlevy mezi jednotlivými díly, protože já mám až na pár detailů tuto povídku dokončenou.

Prosím o vaše názory a komentáře. Vždycky mě moc potěší a dávají mi sílu a motivaci psát dál...

SusannaMartin:

Je mi líto, ale tento příběh se herců až tolik netýká a nic takového neplánuji. Původně jsem nad tím sice také uvažovala, ale nakonec jsem to tak neudělala a myslím, že už je pozdě na to, abych to změnila. Prostě už by se to do příběhu, tak jak je postavený, ani nehodilo.

E.C.M:

Drby? No, nevím, jestli sis přečetla, co jsem ti napsala, ale jak říkám. Drby sem. :-D

Vaše chloe xoxo

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to je haluz!!! 4. kapitola: