Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tak to je brutus!!! 1. kapitola

Tak to je brutus!!! 1. kapitolaEsmé si z aukce donese vzácné zrcadlo, přímo sběratelský kousek. Baví se o tom s Bellou a ta se nabídne, že ho pověsí. Když tak po rozhovoru s ní učiní, dostane se do krutého zrcadlového světa, kde je všechno naopak. Ale co když se na druhé straně zrcadla odehrává přesně to samé a Bella z druhé strany se dostane tam, kam nemá? Přeji příjemné čtení. Vaše chloe.

1. kapitola

Bella

„Dobré ráno, Esmé,“ pozdravila jsem, když jsem vešla do domu.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě odněkud z kuchyně.

Lidskou rychlostí jsem si to k ní namířila.

„Tak, jak jste se včera s Carlislem měli? Edward říkal, že pro tebe naplánoval něco speciálního,“ prohodila jsem a usadila se na barovou stoličku.

Esmé celá zářila.

„Ano, bylo to vskutku úžasné. Udělali jsme si výlet do Bukureště na jednu aukci. Tolik krásných věcí pohromadě jsem už velice dlouho neviděla,“ řekla zasněně.

„Takže sis vydražila něco pěkného?“

„Oh, ano. Jen počkej, až to uvidíš.“ Zvedla ukazováček a na chvíli zmizela v hlouby domu.

Když se vrátila, nesla si sebou velkou krabici obdelníkového tvaru. Co v ní asi je… přemítala jsem, ale Esmé už začala s vyprávěním.

„Je to zrcadlo. Pochází z první poloviny šestnáctého století. Má velmi specifické zpracovaní rámu. Je jediné svého druhu. Jeho skutečnou hodnotu ani nelze vyvážit penězi…“

A jé! To se Carlisle asi pěkně prohnul, blesklo mi hlavou.

Stále si nedokážu zvyknout na představu, že peníze jsou něco, čeho mám k dispozici neuvěřitelné množství.

Esmé vybalovala zrcadlo z kartónové krabice plné ochranných vycpávek a přitom dál nadšeně popisovala průběh celé aukce.

Zdá se, že to byl opravdu boj, protože nějaká postarší dáma z Ruska o něj měla evidentní zájem, ale Esmé dala nejvyšší nabídku a dámě nezbývalo nic, než odejít s nepořízenou. Esmé měla z toho vítězství opravdovou radost a její nadšení bývá často nakažlivé…

„Vidíš? To je krása, co?“ zeptala se a odhalila onen skvost.

„Páni,“ sklouzlo mi samovolně ze rtů.

Na první pohled to bylo obyčejné zrcadlo ve zlatém rámu, ale při mém dokonalém zraku nebylo možné nepřehlédnout dokonale vytepanou ruční práci, která jej zdobila. Byly do něj vyryté různé ornamenty, které splývaly s detailně propracovanými květinovými vzory.

„To je vážně nádhera.“

„Jo, a to není to nejlepší,“ jásala dál.

„Vážně? Co může být lepší než…“

„Váže se k němu totiž jedna pověst,“ prozradila mi.

„Opravdu?“

„No, je to spíš jen taková pohádka. Není to úplně pověst v pravém slova smyslu, ale ten rozdíl je minimální. Záleží na tom, jak moc věříš na čáry a kouzla…“

„Čáry a kouzla?“ zopakovala jsem s podivem.

„V šestnáctém století se věřilo na ledacos,“ odmávla to a opatrně opřela zrcadlo o kuchyňskou linku.

„Takže. Říká se, že kdysi dávno žila jedna dívka, které bylo souzeno zničit svět…“

„To je přece hloupost,“ namítla jsem okamžitě.

„Poslouchej, prý za to mohla věštba nějaké staré slepé čarodějnice. Dívce se tedy všichni stranili, protože věřili, že jednou skutečně zničí svět. Dívka nechtěla, aby se tak stalo a věštba se splnila. Proto nechala zhotovit toto zrcadlo a říká se, že některé ze znaků, které nechala do rámu vytepat spolu s těmi květinovými vzory, skutečně funguje. Každý znak má nějaký význam, ale jejich původ může být různý. Nedá se přesně určit, protože je používala spousta kultur a každá z nich pro ně měla jiné významy. Ale traduje se, že dívka chtěla zabránit tomu, aby ublížila lidem, a proto použila nějaké hodně staré zaříkání a sloučila ho s rituálem, který použila na výrobu tohoto zrcadla. Údajně chtěla očistit tento svět od všeho zlého, co by se v ní mohlo skrývat, a všechno to špatné ze sebe vložila do zrcadla, ale jak už tomu u takových složitých rituálů bývá, něco se nepovedlo a ona zmizela.“

„To není moc hezký příběh. Proč by někdo měl chtít vlastnit takovéhle zrcadlo?“ nechápala jsem a znovu se na něj zahleděla.

„No, říká se, že ta dívka časem uvěřila, že se v ní ukrývá démon, a aby se ho zbavila, chtěla ho uvěznit v zrcadle. Brzy na to se prý dívka opět objevila a všichni lidé poznali, že je něco jinak. Už se jí nebáli a nepřipadala jim děsivá. Naopak. Přijali ji mezi sebe a ona prožila dlouhý a šťastný život. Avšak toto zrcadlo střežila jako oko v hlavě.“

„Ne, že bych na takové věci věřila, ale z toho příběhu spíše vyplívá, že to zrcadlo je prokleté,“ namítala jsem a nechápala její fascinaci oným příběhem.

„Oh, ale prosím tě. Za ty roky vystřídalo už spoustu majitelů a žádnému nepřineslo smůlu. Je to unikátní kousek a ta legenda přeci jen měla šťastný konec, ne?“ řekla se spokojeným úsměvem na rtech.

„Jo, ale stejně se mi to moc nezdá,“ nesouhlasila jsem. „Chceš ho pověsit tady v domě?“

„Ano. Našla jsem pro něj dokonalé místo nahoře na chodbě. Vlastně víš, co? Měla bych ho jít pověsit, než se ostatní vrátí z lovu,“ řekla.

„Víš ty co? Já to udělám,“ nabídla jsem se. „Stejně bych měla zkontrolovat Renesmé.“

Vždycky, když tu přespává, jí Alice dopuje sladkostmi, tak se chci přesvědčit, že si tu svoji uměle získanou hyperaktivitu vybije na něčem užitečném…

„To budeš moc hodná, Bello. A kde je vůbec Edward?“ zeptala se.

„Hned přijde,“ ujistila jsem ji.

„Dobře. Myslím, že už stejně slyším přicházet ostatní.“

Naklonila jsem hlavu ke straně a zaposlouchala se.

„Rodinka se nám schází,“ potvrdila jsem, když se i ke mně donesly hlasy ostatních členů mé početné rodiny.

Sehnula jsem se a vysvobodila zrcadlo ze zbytku kartonového obalu. Uchopila jsem masivní zlatý rám mezi prsty a s lehkostí jej zvedla z podlahy. Upíří rychlostí jsem doběhla do patra a rozhlížela se po místě, o kterém Esmé mluvila.

Nebylo to nijak těžké, protože měla ve zdi připravené všechny potřebné úchyty. Nasadila jsem na ně zrcadlo a o krok ustoupila, abych zhodnotila, zda náhodou není nakřivo.

„No, ještě by to chtělo trochu srovnat,“ připustila jsem a snažila se ho co nejlépe vyvážit.

Prsty jsem se přitom dotkla jednoho ze symbolů a ten se rozzářil.

„Co to?“

Přiblížila jsem svůj zrak k onomu znaku. Byl jediný, ze kterého se nelinul žádný květinový vzor, což bylo sice zvláštní, ale vzhledem k jeho miniaturní velikosti pochopitelné. Nebýt upírka, tak jej dost možná ani nevidím…

Stáhla jsem ruku z rámu a zadívala se na svůj odraz. Stále jsem si nezvykla na to, že mé oči již nejsou hnědé a má pleť je už od pohledu dokonale bledá a hladká.

Na tom odrazu ale bylo cosi divného. Stěny za mnou nebyly bílé, ale černé a můj odraz… i když se tvářil jako já, tak mi připadal naprosto neznámý.

Mé duhovky v zrcadle byly jasně rudé, přestože jsem si velmi dobře pamatovala, že rudá barva mi již pouze prosvítala jako drobounké tečičky v záplavě tekutého zlata od zvířecí krve.

Zamračeně jsem stáhla obočí k sobě a přiblížila ke sklu tvář. Najednou mnou cosi trhlo. Bylo to, jako by mě něco vymrštilo do vzduchu, ale já se přitom vůbec nepohnula z místa.

Shlédla jsem ke svým nohám, abych se ujistila, že tomu tak skutečně je, a bylo. Stála jsem a nepohnula se ani o centimetr. Tak ale co to mělo znamenat?

Znovu jsem pohlédla do zrcadla, ale tentokrát bylo vše v pořádku. Mé oči byly zlatavé s jemnými rudými skvrnkami a stěny za mnou byly opět bílé.

Muselo se mi jen něco zdát, namlouvala jsem si a unaveně si mnula oči, zatímco jsem zamířila za Renesmé. Však ona si to zrcadlo Esmé později srovná sama.

***

Když jsem vešla k Renesmé, ztuhla jsem na prahu pokoje a pokoušely se o mě mrákoty. A to jsem upír.

Malá Renesmé seděla na zemi v červených sametových šatičkách s rtíky sklánějícími se nad tělem Mika Newtona v obleku pankáče.

Vyvalila jsem své oči a nemohla uvěřit, že to, nač se dívám, je skutečné, ale bylo…

„Nessie, cos to…?“ Byla jsem tak zděšená, že jsem ani nedokázala dokončit větu.

Hrdlo se mi stáhlo bolestí a já věděla, že jestli se odsud okamžitě nedostanu, tak se neudržím. Jakmile jsem se ale otočila, spatřila jsem Edwarda.

„Edwarde,“ kuňkla jsem s úlevou.

Instinktivně se k němu rozběhla, abych ho mohla obejmout. Potřebovala jsem jeho útěchu, ale bohužel jsem si nevšimla jeho krutých rudých očí, které na mě shlížely spíše s odporem než s láskou.

Jeho chodidlo tvrdě dopadlo na mé břicho a já odlétla dobrých pár metrů dozadu, kde jsem se zhroutila u kamenné stěny.

Nemohla jsem uvěřit, že do mě právě kopnul…


Moc děkuji za veškeré doopravy a hlavně vás moc a moc prosím o komentáře. Snad se vám první kapitolka líbila.

Vaše chloe. xoxoxo

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tak to je brutus!!! 1. kapitola:

 1
9. kája hnilicová
16.11.2014 [12:42]

belo a edvarde mam vás ráda znamvás ze stmívání

8. kája hnilicová
16.11.2014 [12:37]

belo a edvarde znam vás ze stmívání i vaší dceru chci si stebou psát prosim vaše dcera je skvelá rensmee.
kde bidlíte

7. kája hnilicová
16.11.2014 [12:36]

belo a edvarde znam vás ze stmívání i vaší dceru chci si stebou psát prosim vaše dcera je skvelá rensmee.

6. kája hnilicová
16.11.2014 [12:34]

belo a edvarde znam vás ze stmívání i vaší dceru

5. :D
29.09.2014 [14:48]

Emoticon

27.09.2014 [9:23]

AlishaVolturiJeejky...honem honem dalšíí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.09.2014 [23:38]

VictoriaCullenTakže, k tejto poviedke ma pritiahol perex. Teda nie tak úplne, ale skôr vidina toho čo si nám v ňom načrtla. Takýto nápad tu ešte nebol a ja som sa s radosťou pustila do čítania. Hneď na začiatku ma však šokoval rýchli priebeh bez akýchkoľvek opisov. Proste len rozhovor, rozhovor a potom bum! Zrazu sa tam vynoril opis jeden za druhým, čo sa mi zdalo neprirodzené. Nemôžem si pomôcť, ale musím ti to okamžite vytknúť, pretože mi to tam ozaj veľmi chýbalo už od začiatku. Stačilo možno len malinko niečo opísať kde tu ešte predtým a bolo by všetko fajn. (Nie že by som ja teraz mala úplne super poviedky, to nie. A dúfam, že sa za to nenaštveš. Emoticon ) Každopádne sa mi celkom pozdával ten koniec, kde sa Bella ocitla - bez väčších nudných obkecov - v tom druhom svete. Opäť mi tu chýbala trochu rozpracovanosť, ale som zvedavá, čo nám prinesie pokračovanie a "červenooký" Edward. Emoticon Emoticon Emoticon

26.09.2014 [22:13]

Lullu123Skvelý nápad Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a s tou Renesmee je to totálne... zabité Emoticon Emoticon teším sa na dalľie diely Emoticon Emoticon

26.09.2014 [19:19]

SusannaMartintak toto je ozaj brutus Emoticon Emoticon ešte to bude určite zaujímavé Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!