Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Golden Gate 2 - Tři mladiství hlídači místo práce lajdačí

Voltuiovi a Gianna


Golden Gate 2 - Tři mladiství hlídači místo práce lajdačíCo se stane, když děvčata dorazí do Zámku hrůzy? Myslím, že možná uhádnete, že to neproběhne zrovna klidně...

2. kapitola - Tři mladiství hlídači místo práce lajdačí

Mix všech možných moderních – a bohužel i – nemoderních songů posledního století na jednom místě? Edward nad tím neustále vrtěl hlavou. Jeho hudební sluch a vkus dostával zabrat. Snad nikdy nepochopí, proč tohle Carlisle a Esme odsouhlasili.

Aro, samozvaný vládce jejich světa, musel mít zatmění mozku. Nebo konečně zešílel úplně. Bohužel místo aby ho zavřeli někam, kde by byl neškodný, zdálo se, že ho jeho bratři Marcus a Caius ještě v těch pitomých nápadech podporují. Poslali Carlisleovi dopis, že si nepřejí, aby se dál hrabal v lidech, a že pro něj mají jedinečnou nabídku, která se samozřejmě neodmítá – pokud nechce vzplát jak vatra. Po sáhodlouhé výměně korespondence donutil Aro Sličný Volturi Carlislea, aby se ujal hlídání vstupní brány do říše fantazie. A když ta vrata dorazila, byla zabudovaná do zámku hrůzy a doprovázená celým lunaparkem na kolečkách. Mělo to své výhody – mohli se stěhovat po celé zemi, nikomu nemuseli vysvětlovat proč, a nikomu to nebylo divný. Esme byla v sedmém nebi, protože mohla zařizovat pořád nové domy k bydlení, a kluci se po několika výpravách za vrátka (které měli sice zakázané, ale tím spíš je to donutilo to vyzkoušet), začali docela bavit. Akorát Carlisle se cítil nevyužitý – špičkový chirurg se ve stánku první pomoci cítil poněkud degradovaný. Většinou poskytoval pomoc jen těm, co to přehnali s cukrovou vatou a kolotoči, a na jejich bledě zelenou barvu stačil studený obklad a projímadlo.

Edward znovu zavrtěl hlavou a pokusil se oddělit DJ Boba od Shakiry.

Emmett a pokukoval po okouzlujících růžolících blondýnkách. Co kdyby jedna z nich byla ta ze školy?

 „Tři lístky, prosíme…“ vyrušil Edwarda dívčí hlásek. Musel se v té kukani lehce přizvednout, aby viděl na malou culíkatou holčičku.

„Ale ty nám propadneš prkny, maličká…“ ušklíbl se. Dívenka zrudla a špičkou boty začala dloubat do hlíny.

„Maminka mě bude držet,“ slíbila. Edward vzhlédl, aby se poradil s Jasperem obaleným gázou a napodobujícího mumii – za to mohl Emmett. Ten jen pokrčil rameny a odfoukl si z tváře cíp obinadla.

Nenávidím to! řvaly jeho myšlenky.

„Tak dobře, když tě maminka podrží…“ vzdal se Edward a podal jí tři tvrdé kartonové čtverečky s obrázkem hradu a netopýra.

„Taky třikrát…“

Jsou tu! A ty kostýmy, páni! Edward zaregistroval Emmettovo uchvácené duševní jódlování a když se líp podíval na stvoření před pokladnou, nasucho polkl. Kráska z Tisíce a jedné noci, tmavohnědé vlasy se jí vlnily až k pasu, ten byl – krucinál – vidět, protože harémové kalhoty zdobené zlatými rolničkami měla nízko na bocích a živůtek jí začínal až pod prsy. A byl štědře vykrojený. Jediné, co měla ta holka zakryté, byl obličej – lehounkým závojíčkem, nad kterým se třpytily temně hnědé oči, hluboké jak noc pod hvězdami.

O krůček za ní stály ty její druhé dvě parťačky ze školy – nádherná Zlatovláska se ironicky ušklíbala a roztomilá Sněhurka s mašlí v krátkých černých vlasech se nadšeně zubila.

Emmett – diskžokej hradu – na ztuhlého Edwarda zakmital pobaveně obočím a ty tři princezny se zahihňaly.

Jasper se málem počůral smíchy a Edward měl chuť mlátit hlavou do pultu. S všem známým zvukem polibku v písni se Emmett zavrtěl v bocích a poslal bratrům nadšené pusinky.

„Jasně,“ vyhrkl Edward a podal brunetce s nádhernýma očima lístky.

„Možná ještě půjdeme jednou,“ vydechla černovláska a zamrkala dlouhýma řasama na mumii. To zavání nekrofilií, napadlo Edwarda a konečně se začal smát. Brunetě vynechalo srdce a Edward okamžitě nasadil neutrální spořič ksichtu – jak říkal Emmett.

„Jo, to bude fajn,“ odvětil té malé černovlásce. „Jděte za mumií…“ Malá radostně poskočila, brunetka poděkovala a blondýna sjela pohledem diskžokeje. „Ještě nějaké přání?“ zeptal se blondýny Edward, když tam pořád stála.

„Jo. Když se nevyděsíme, dostaneme vstupný zpátky?“

„Tady se vyděsí každý,“ kasal se Emmett.

„Čeho?“ odfrkla Zlatovláska. „Mám se snad bát tebe?“

„Mě?“ urazil se Emmett. „Já nejsem příšera,“ prohlásil a dělal, že Edwardovo ironické odkašlání neslyší. „Ale uvnitř jsou hrůzy, jaké ještě nikdo nikdy neviděl...“

„Hm… jak se jmenuje ten trouba?“ obrátila se Zlatovláska na Edwarda a kývla bradou směrem k Emmettovi.

„Karl,“ odpověděl s naprosto dokonalým spořičem Edward. „Karl Fuchtleštejn…“

Ty debile, nejsem Karl!!!

„Těžko,“ podotkla blondýna. „Hedidnotová vám říkala Cullenovi. I když Fuchtleštajnovi by vám možná sedělo líp.“

„Dobře, jmenuje se Emmett,“ ustoupil Edward. „Mumie je Jasper a já Edward.“

„No,“ odtušila přemýšlivě Zlatovláska, „to by možná ten Karl byl lepší.“

Než se Edward za bratry stačil urazit, otočila se na podpatku a vyrazila za kamarádkami.

„Počkej! A jak se jmenujete vy?“ Vyklonil se za ní z okénka pokladny.

Ve dveřích se otočila, a když ho uviděla viset půlkou těla ven, vyprskla smíchy. Obličej jí najednou zkrásněl a oči se rozsvítily jak lampiónky. „Zlatovláska,“ ukázala si placem na hrudník. „Sněhurka a Badralbudúra. Vlastně Důra, ale nemá to jméno ráda,“ zasmála se A zmizela dovnitř. Mno, tak jestli si myslela, že byla vtipná… ta by se fakt k Emmettovi hodila. Sedla by mu jak facka. Nedej bože, že by se sčuchli!

„Hej, Paganini! Dělá se ti fronta!“ překřičel Emmett svou další sladkou skladbičku. Edward se na blondýnu omluvně usmál a otočil se k dalším zákazníkům.

„Edwarde, až doděláš tuhle frontu, tak končíme, jo?“ Carlisle se zjevil jak přízrak. Kdyby ho Edward neslyšel v hlavě – což přes Emmettovy ódy na Rosalii a jeho playlist bylo dost těžké – lekl by se.

„Rozumím, šéfe.“

„Kdo dnes hlídá?“ zajímal se Carlisle a děsně nenápadně povytáhl obočí.

„Co?“ Edward si to nedokázal odpustit, tyhle tátovy šifry ho hrozně bavily.

„No, ty víš… tamto…“ řekl tajuplně a znovu vytřeštil oči.

„Jo tamto!“ zvolal Edward. „Tak tamto fakt nevím…“

„Edwarde!“

„Jo, no jo, ehm… asi Jasper?“ Kdo si to má pamatovat?!

„Emmett!“ bránil se Jazz, jakmile zaslechl, že mu Edward hodil svou šichtu na krk. Naštěstí ten třetí byl tak pohroužen do své práce, že se nebránil. Carlisle to vzal jako souhlas a spokojeně kývl.

„Tak končíme, poslední jízda…“ zvolal, aby to slyšeli všichni – i ti, co neměli vymakaný sluch díky upířímu jedu v oběhu. Lidi začali brblat a odcházet. S posledním zákazníkem Edward zavřel okýnko a odešel.

Měl v plánu dát si noční lov, když se tak elegantně zbavil své služby. Jasper si spokojeně odmotával gázu z těla a liboval si ve své velkolepé pomstě na bratrovi, který ho donutil tohle obléct.

Jenže když byl Edward pryč, nikdo neslyšel, jaký nápad se právě Emmettovi vylíhl v hlavě.

***

 

Rose – pokud by to nebyla zrovna teď princezna – by se nejspíš nudou dloubala v nose. Bella mrmlala, že je jí zima, ale statečně se vyhýbala falešným pavučinám a odolávala nutkavé potřebě zařvat na Alici, která jí ustavičně drtila ruku.

„Už můžu?“ kníkla Alice a Rose si odfrkla.

„Alice, byl to jen umělý pavouk, probůh! Otevři oči a užívej si utracené prachy.“

„Byl hnusnej!“ bránila se a společně s Bellou zavrávorala na nerovné podlaze. „Fuj, co to bylo? To byl pavouk, že jo?! A živej! Holky, jdeme zpátky…“ škemrala.

„Jsme minimálně v polovině, Alice. Já zpátky nejdu, chci ven, do tepla,“ namítala Bella a udělala o něco větší krok, aby nepropadla prkny. V životě by se nepřiznala, že vracet se kolem všech těch vlajících roztrhaných fáborů a pavučin, které se jim otíraly o vlasy a obličeje, kolem výklenku se sarkofágem s poodstrčeným víkem, odkud se plazil jakýsi nazelenalý kouř, a kolem třepetajících se netopýrů, kteří FAKT vypadali jako živí, by ji nedonutil ani svatý Dindindón. Kdesi před nimi se ozývalo radostně vyděšené – pokud ta kombinace vůbec je možná – ječení té malé holky a její mámy. Princezny neječely. Nebyl na to čas. Rose měla pusu pomalu natrženou v koutcích a Bella by si asi ukousla jazyk, kdyby zařvala. Alice by o to všechno přišla kvůli zavřeným očím, takže – nekřičely. Zato za nimi teď něco zakvílelo… nebo se přeslechla? Bella se otřásla a sevřela Alici ruku pevněji.

„Za tohle mi Karl vrátí prachy!“ jásala po chvíli Rosalie.

„Karl?“ znejistěla Alice.

„No, on je to spíš Emmett, ale Karl je vtipný… Edward byl vtipný…“

„Edward?“ zopakovala Alice. „Rose! Ty víš něco, co my ne?!“ obvinila ji a Rose se zase zahihňala.

„Ten černej je Emmett, ten blondýn Jasper a ten třetí je Edward.“ Belle neušlo, že nepoužila jeho barvu vlasů.

„Taky nevíš, co je to za odstín?“ odhalila ji Bella a Rose jen nervózně přikývla.

„To je přeci jasné, to je rez,“ frkla Alice a pootevřela oko. V jediné vteřině je vytřeštila obě kamsi za Rosalii a zděšeně zařvala. To nenechalo v klidu ani Rosalii s Bellou. Lekly se jí a zaječely vysoké cé, a pak se otočily.

Nic tam nebylo.

„Byl tam! Byl tam zombík a dělal na nás oči!“ vřeštěla Sněhurka.

„Zombík v tomhle hradě není, Alice,“ tišila ji Rosalie, opět ledově chladná. Alice znovu zařvala.

„Hele!!!“ Rose se prudce otočila a zahlédla jen otrhané kalhoty na chromé noze, jak se táhne kamsi do tmy. Kolem nich se rozlehl hluboký nepříjemný smích.

„Ale do prdele,“ sykla Zlatovláska a přejela si dlaní po ruce. „Mám husinu, juhů!“

„Jdeme dál, pryč od něj…“ škemrala Bella. Husinu měla už hodně dlouho, nebylo jisté, jestli ze zimy nebo z něčeho jiného, a jestli ten zombie vylezl z toho zeleně čoudícího sarkofágu…

„Už budeme venku, skoro,“ mínila Rosalie a ukazovala směrem, kde si myslela, že je východ. „Támhle ta brána, ta tepaná, ta vede určitě ven. Úplně to na mě křičí!“

Bella si nebyla jistá. Dveře, kterými vešly dovnitř, vypadaly úplně obyčejně. Tahle brána naproti tomu vypadala jako od Buckinghamského paláce. Kovaná, černá, zlatem zdobená. Jestli to někam vede, ven určitě ne. Spíš do Drákulova hradu. V tom šeru a polotmě tady musely někde sejít z cesty – asi když se snažily zahlédnout toho zombíka.

Vyskočilo to na ně! Neměly nejmenší šanci zjistit, odkud. Mělo to rozevlátý černý plášť a dlouhé ebenové vlasy svázané v týle.

„Upír!“ vřeštěla Rosalie, popadla Bellu, která k ní byla nejblíž, a rozběhla se k bráně. Alice, která se stále pnula po Bellině ruce jako břečťan, se svezla taky.

„Rose, tam ne!“ prosila Bella, ale letěla jako o život. Když už utíká i ta, co nikdy neutíká, tak se prostě utíká!

Upír na ně už čekal v zatáčce. Roztáhl plášť, vyhoupl se na špičky a vycenil dlouhé tesáky.

 

***

Málem mu vypadly z huby! Kdo vymyslel falešné zuby z plastu? Ale holky mu to žraly. I toho chromáka, co s ním začal. Chvilku měl menší krizi identity, že ani jedna neječí, když tam dělá strašidlo, ale to mu ušlo, že ta mrňavá – která jako jediná byla k nim čelem tak, aby na něj viděla – měla zavřené oči. Ječely jak raněné a Emmett si odškrtl splnění úkolu. Tak za tohle prachy vracet nebude.

Když na ně elegantně a ve stylu hraběte Drákuly vybafl zpoza rohu, neuvědomil si, kde stojí. Rosalie zabrzdila a dokonalou myškou se protáhla za rudý provaz nad schodištěm s nápisem: Vstup zakázán.

„Do hajzlu,“ sykl Emmett. Moc dobře věděl, kam to vede. Jsou tam ty Dveře. Dveře s tepanými mřížemi… no, spíš to vypadalo pro lidské oko jako slavobrána… zlatá slavobrána. Velký gold průser! Emmett se jen naklonil nad schodiště a poslední, co viděl, byl kus mizející růžové sukně uvnitř.

„Ajaj… Jaspereeee!“ zařval a rozletěl se z hradu ven.

 

***

 „Cože jsi to provedl?“ Carlisle nevěřícně třeštil oči, až mu málem vypadly z důlků, a pokleslou čelist zastavil až třetí knoflík na košili. Esme ho nenápadně podepřela a na kluky se zamračila, až se z toho skoro zatáhlo.

„Jsem je… to… trochu postrašil, no…“ nejistě Emmett zatěkal očima k bratrům, kteří stáli ve dveřích se založenýma rukama a každý se opíral ramenem o jedno futro. Jak ochranka, pomyslel si Emmett. Nebo spíš bachaři. Taky by mě mohli spíš podpořit. Oba se na něj děsně nenápadně křenili. Nejspíš si užívali jeho další průser a zároveň se báli, co se stane dál.

„Jak jsi mohl?“ zakvílel Carlisle a skoro zalomil rukama. Hééérečka. „Máme tu bránu hlídat, a ne do ní zahánět lidská děvčata! Víš, co se může stát?“

„Co by?“ pokrčil rameny Emmett. „Nám se tam taky přece nic…“ Pozdě si vzpomněl, že o jejich návštěvách za hranice Fantazie Carlisle nic neví. U futer cosi mlasklo a Emm jen nakrátko kmitl pohledem tím směrem. Edward se držel za čelo a vrtěl hlavou.

Jejich adoptivní otec se bezvládně opíral o Esme, jenom naprázdno polykal a připomínal čerstvě vyloveného kapra.

„To je trochu rozdíl, nemyslíš?“ odrazil se od futer Jasper a popošel blíž. „Nám se tam nic nestalo, to je pravda, ale my jsme na rozdíl od těch holek nesmrtelní. A když jsme ochočili Gideona hamburgrama, nehrozí nám už ani oheň, což byl zpočátku trochu problém, jak si zajisté vzpomeneš.“

Jo, na to si Emmett vzpomínal dobře. Gideon mu zničil čtvery džíny, než si vtloukl do šupinaté palice, že od těch tří divně vonících kluků dostane vždycky něco dobrého na zub. Jeho dračí přirozenost mu velela si plamenem kořist nejdřív hezky ogrilovat, než se do ní pustí, a nedocházelo mu, že kámen je kámen a nezměkne ani na nejlepším ohýnku.

„Kdo je Gideon?“ zeptal se Carlisle.

„Drak,“ objasnil mu Jasper.

„Krásnej, tříhlavej,“ rozsvítily se oči Emmettovi a Carlisleovi zaskočilo.

„A navíc,“ ozval se zamračeně Edward ze dveří, „Vzpomeň si, jak jsou ty holky oblečené. Všichni si budou myslet, že tam patří – samy se ven jakživy nedostanou.“

„Jak jsou oblečené?“ našel Carlisle ztracenou řeč.

„Jsou za princezny,“ ušklíbl se Emmett. „Zlatovláska, Brbladůra-“

„Badralbudúra,“ opravil ho Edward.

„To je fuk. A Sněhurka. Princezny, no. Co se jim asi tak může stát? Ledaže se o ně bude ucházet nějaký pitomý princ.“ Jasper naprázdno polkl.

„Tak to se trochu pleteš,“ vzala si slovo Esme. „Ty si nepamatuješ pohádky? A zrovna Sněhurku? Víš, že pohádkové postavy jsou nesmrtelné stejně jako my. Ale ta děvčata jsou ze světa lidí. A jestli tahle Sněhurka přežije Zakletý les, jsem zvědavá, jak by mohla zvládnout otrávené jablko.“ Jasper zalapal po dechu a vypadal, že má hroznou chuť Emmettovi zakroutit krkem.

„Á do šípkovýho keře…“ vyvalil oči Emmett, „to mi vůbec nedošlo. Ještě že těm dvěma druhejm nic nehrozí.“

„Tím bych si taky nebyla moc jistá,“ zavrtěla hlavou Esme a sledovala, jak po Jasperovi začíná tuhnout Edward. „Říkali jste Badralbudúra? Ty princezny z tisíce a jedné noci jsou si všechny hodně podobné. Co když si ji spletou se Šahrazád?“ vyslovila jednu z Edwardových obav. I on si původně myslel, že je Šahrazád.

„A jestli nebude znát dost dlouhé pohádky…“ ucedil Carlisle a hlas se mu vytratil.

„Tak ji do rána zbaví panenství a pak jí useknou hlavu,“ zhroutil se Edward na židli a složil hlavu do dlaní. Emmett jen zalapal po dechu. Tak tenhle fór se mu nevyvedl.

„Tak dost,“ probrala je z omráčení Esme. „Měli byste dostat za uši, že jste porušili zákaz a chodili za bránu tajně, ale teď se to může hodit. Určitě jste se neseznámili jen s drakem, že ne?“

„No, ještě známe místní klub důchodců. Apolenu s Baldriánem,“ přiznal Emmett.

„A ti jsou co zač?“ nechápala Esme.

„Ona je nějaká kmotra nebo co a on tam tomu asi velí,“ uvažoval nahlas Emmett.

„Apolena je kouzelná kmotřička, co plní v pohádkách tři přání, má hodně podob, podle příběhu, ale nejradši běhá v téhle staré verzi – což nechápu, je to dost nepohodlné, myslím. Emm ji přeučil z buchet na Snickers…“ vysvětlil Jasper.

„Baldrián je pohádkový dědeček. V podstatě vypravěč, jeho hlas taky slyšíš skoro všude a ve všech tóninách hlasů. Radí kudy kam a taky občas plní přání, ale obvykle ne zadarmo. A buchty taky už nechce. Má rád Pilsner Urquell,“ přidal se probraný Edward.

„Tak šup za nima. Každý si vezměte na starost jednu z nich a koukejte je šupem dopravit zpátky,“ nařídila Esme.

„Beru si Sněhurku,“ pospíšil si Jasper, aby mu ji nikdo nevyškrábl. Preventivně všechny obdařil varovným kukučem.

„Tak já půjdu pro tu Šerezahradu…“ nabídl se Emmett kajícně.

„Je to Šahrazád… vlastně Badralbudúra a ani náhodou,“ vložil se do toho Edward, který se mezitím opravdu, ale už vážně opravdu vzpamatoval a opustil útočiště na židli. „S tvým pitomým smyslem pro humor by nepopravili jen ji, ale i tebe. Tobě palice přiroste zpátky, ale jí ne. Jdi si pro Zlatovlásku, ta je hezky od rány, alespoň si to od ní schytáš.“

S těmi slovy se všichni tři vypravili do hlubin strašidelného zámku a nabrali směr k expozici s bránou.

„Stejně to mají ty holky spočítané,“ zakroutila Esme nešťastně hlavou, když klukům podávala tři balíčky happymealu, karton piva a pekáč ještě čerstvých tvarohových buchet.

„Proč?“ vyděsil se Carlisle.

„I kdyby je chlapci přivedli zpátky, víš přece, co je v rámci utajení čeká?“

Carlisle jen pokývl hlavou. Přeměna.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Golden Gate 2 - Tři mladiství hlídači místo práce lajdačí:

 1
7. ChantalleBooker
12.12.2017 [16:13]

Mi to připomnělo Alenku v říši divů. Emoticon Emoticon Emoticon

6. Petronela webmaster
01.09.2013 [13:58]

PetronelaPáni, tak to je mazec - Emmett do pořádně vymňoukl, ale dobře mu tak. Teď nám tihle tři princátkové budou zachraňovat naše princezničky. To by mohla být učiněná švanda. Takže jdu hned dál Emoticon

12.08.2013 [18:53]

VeubellaÚžasná kapitola. Vážně před vámi holky smekám! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. majka
09.08.2013 [17:50]

já se ohromě bavila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. eeemily
09.08.2013 [11:46]

Nemá to chybu, už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly. Chválim originálny nápad a krásne vtipné písanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2013 [19:34]

Mispool Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2013 [15:14]

kiki11Moc pěkná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!