Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Filmový večer v Mystic Falls

13.06.2018 (10:00) • chloe • FanFiction parodie • komentováno 4× • zobrazeno 2399×

Damon

Venku už se pomalu smrákalo, když jsem sešel dolů ze schodů, abych se mohl posilnit skleničkou kvalitního bourbonu, než se vydám do Grillu na další. Původně jsem se tam měl sejít s Rickem, ale něco mu do toho vlezlo. Asi další rande s Jennou, což mu přeju, ale poslední dobou to popíjení a rozhovory se mnou značně zanedbával. Připadal jsem si díky tomu odkopnutě.

Zvažoval jsem, zda má vůbec cenu tam chodit, ale co doma? Proto jsem se nakonec přeci jen vypravil. Dole v hale jsem ale narazil na Caroline v pyžamu, jak nese do obývacího pokoje mísu s čerstvým a ještě teplým popcornem.

„Smím vědět, proč ses nám sem nakýblovala?“ položil jsem jí otázku a jasně jí dával najevo svoji nevoli.

„No, tohle je oficiálně Elenin dům, takže jsem se sem nenakýblovala. Pozvala mě.“

„Je ti jasný, že ten přepis domu na ní je jen formalita, že jo?“

„Ano, ale má tu v podstatě zaracha. Nebo ještě přesněji, je tu jako ve vězení, ale i vězni mají povolené návštěvy a to jsem v tuhle chvíli já, smiř se s tím.“

„Užijte si to,“ popřál jsem jí tedy jenom.

„To si piš, že jo,“ ujistila mě s úšklebkem a pokračovala ve své cestě do obýváku jako by nic.

Ani nevím, proč jsem ji následoval. Asi za to mohla má přirozená zvědavost anebo vědomí, že karafa s bourbonem se nachází hned vedle gauče, na kterém nyní seděla Elena spolu s mým bratrem Stefanem, tak či tak jsem to ale blíže nezkoumal a vkročil do obýváku v těsném závěsu za Caroline, která jim podala popcorn a následně se sehnula k televizoru, aby mohla vsunout DVD do přehrávače.

„Takže, začínáme Stmíváním, pak pokračujeme Novým měsícem, což je podle mě ten nejemotivnější díl vůbec, takže si připravte tunu papírových kapesníčků, abychom neměli oči zmáčené slzami, až přejdeme k Zatmění a dalším dílům,“ organizovala je, jak ostatně měla také ve zvyku dělat vždy.

„Ty je vážně hodláš zkouknout všechny, co?“ povzdechla si Elena lehce rezignovaně.

„Co ty? Razíš někam, nebo se k nám přidáš?“ zajímal se Stefan, když mě tu uviděl postávat. „Děláme si filmovou noc.“

„A jak vidíš, Caroline už to má naplánované,“ doplnila jej Elena nepříliš nadšeně. „Twilight sága je naše heslo dne.“

„Evidentně,“ konstatoval jsem. „Ale na takovou blbost fakt koukat nemusím.“

„Ty sám jsi to taky četl,“ připomenula mi Caroline.

„Jen proto, že jsem se nudil a ano, občas mám i já slabost pro brakovou literaturu a béčkové filmy. Nejsem bez chyby.“

„To tě muselo bolet, přiznat to, co brácho?“ rýpl si do mě Stefan.

„Ani ne.“

„Tak si sedni a dej tomu aspoň šanci,“ zkoušela mě přemluvit Elena a já k tomu nakonec svolil, ale jen proto, že mě o to požádala ona, což bych jí nikdy nepřiznal.

Zabral jsem tedy místo v křesle kousek od Caroline a ležérně si přehodil nohy přes opěrku. Samozřejmě jsem si sebou nezapomněl vzít karafu s bourbonem, protože pokud se na to mám vydržet dívat, budu se potřebovat posilnit.

***

Všichni se ládovali popcornem a oči bezustání upírali na televizní obrazovku. Byli jsme už skoro v polovině prvního dílu, ale bylo to pro mě čiré utrpení. Jak na to ty holky můžou koukat? Vždyť je na tom špatně snad úplně všechno. Nemá to žádnou logiku a ani jejich nízký věk je neomlouvá, že to taky nevidí…

„Tenhle film by měli dávat v nemocnicích místo anestézie,“ zaúpěl jsem hlasitě, abych dal své utrpení jasně najevo.

„To říkáš jen proto, že to není porno,“ neodpustila si Elena, jako by snad věděla, o čem mluví.

„Máš recht, kdyby to bylo na mně, tak bych Bellu už dávno zatáhl někam do kouta a ukázal jí, jak vypadá padesát odstínů nestydatosti…“

„To určitě,“ rozesmála se, jako by jí už jen ta představa přišla směšná.

„Ne, máš pravdu,“ byl jsem nucen uznat. „Ani s tím taháním do kouta bych se neobtěžoval…“

Stefan ale můj vtip ocenil a zasmál se.

„Vsadím se, že by si dala říct, protože jejich sex musí stát pěkně za prd,“ rozvedl jsem to trochu.

„Oni spolu ale nemůžou spát. Teda, ona by samozřejmě chtěla, ale asi by to nepřežila,“ snažila se mi to vysvětlit Caroline, ale já to viděl jinak.

„To jsou jen kecy,“ ubezpečil jsem ji proto. „Každý, kdo si chce vrznout, si najde způsob jak to udělat. Krom toho, tihle dva zřejmě nikdy ani neslyšeli slovo předehra.“

Všichni v místnosti náhle zmlkli a svými pohledy vyhledávali, co možná nejneutrálnější místa v celém obývacím pokoji jako by se za to snad styděli. Třeba Stefana náhle velice zaujala naše stará stolní lampa. Vypovídá to o něm snad něco?

„Netvařte se, že to neděláte,“ naštvalo mě jejich vlastní pokrytectví, protože minimálně u Caroline jsem pravdu znal.

„Ty vůbec nejsi romantik,“ usadila mě, jako by přesně věděla, nač v danou chvíli myslím.

„Ještě, že tak. Romantici totiž obvykle končí sami a já mám ve své posteli společnost rád.“

„Proč myslíš?“ zeptal se Stefan a majetnicky přehodil svou paži přes Elenina ramena jako by chtěl říct, že on sám není a to by se romantikem rozhodně nazývat mohl.

„Protože jim holky přeberou drsní hoši jako já,“ osvětlil jsem mu to a mrkl na ni.

„Mě si Stefanovi ale nepřebral, takže ta tvá teorie má dosti značné mezery,“ odporovala mi ihned a nervózně se pod mým pohledem ošila.

„Všeho do času, Elenko. Všeho do času,“ pronesl jsem tajemně a ona dočista zrudla.

„Podle mě, je hlavní výhodou romantiků, že se nikdy nevzdávají a právě tak vznikají ty nejlepší milostné příběhy všech dob,“ ujala se slova opět Caroline. „No jen se nad tím zamysli, padouši jako ty, dostanou, co chtějí a pak už je nevidíš, zatímco romantici zůstávají vedle svých protějšků za každých okolností, tudíž získávají příběh i post hrdiny.“

„Já jsem zůstal a pomáhám,“ namítl jsem.

„Jen proto, žes nedostal, cos chtěl.“

„Od ní možná ne, ale od tebe…“

„Neopovažuj se tu větu dokončit!“ vystartovala po mně.

„Stejně už to o nás všichni vědí. Je jim to jasný,“ bránil jsem se, zatímco po mně nazlobeně mrštila polštářem.

„Co se radši vrátit k tomu filmu?“ navrhla Elena, aby svou kámošku zachránila z trapné situace.

„Proč vlastně koukáte na Stmívání, když máte doma nás dva? To nechápu,“ přiznal jsem, protože to vážně nedává vůbec žádný smysl.

„To ani nemůžeš,“ povzdechla si Caroline zasněně a urovnala si svoje tričko, které jsem předtím neměl možnost vidět, protože jej zakrývala mísa z popcornem.

„Ty máš toho impotentního zrzka na tričku?“ vyprskl jsem málem smíchy.

„Edward není žádný impotent!“ rozčilovala se.

„Snad nechceš říct, že žárlíš?“ rozesmála se Elena.

„Na ně dva? No, to určitě a jak to, že není? Ty sama jsi říkala, že se na nic nezmohl.“

„Potom to spolu samozřejmě dělat budou, ale až po svatbě. Autorka je trochu puritánka,“ připustila neochotně, neboť ani ona právě tohle tak docela neschvalovala a není divu, vzhledem k jejím mravům.

„Puritáni,“ odfrkl jsem si opovržlivě, ale v tom mi došla další nelogická věc. „Jen dotaz, když se s ním vyspí a on do ní vpraví ten svůj jed, proč se hned nepromění? A co líbání? Tím jí jako taky nenakazí?“

„To není chřipka, Damone. Nedá se to jenom tak chytit.“

„Říkej si, co chceš, zlatíčko, ale sliny jsou prostě sliny a když obsahují jed, většinou to nekončívá právě nejlépe,“ trval jsem si na svém. „To my to máme vyřešené mnohem líp.“

„Jak co,“ nesouhlasil se mnou Stefan. „Mnohem raději bych se na slunci třpytil, než vzplanul jako pochodeň.“

„Tak hele, i kdybych vzal tuhle jejich luminiscenci, či jak to nazvat, jako určitou výhodu, celý jejich svět je předem odsouzen k zániku.“

„Jak to jako myslíš?“ nechápala Elena a požádala mě o bližší vysvětlení.

„Jen si to vezmi, na světě je možná několik miliard lidí, ale upírů je taky hodně. Dejme tomu, že jich jsou jen desetitisíce, jo? A každý z nich, pokud kousne člověka, ho buď zabije, nebo z něj díky jedu udělá jednoho z nich a právě tady se to komplikuje…“

Čím déle jsem hovořil, tím více pozornosti se mi dostávalo. Nejprve od Stefana, který naklonil hlavu ke straně a zaposlouchal se a posléze také od Eleny, která by to sice nejspíš nepřiznala, ale i tak nad mými slovy přemýšlela.

„Vezmi si třeba mě, jsem průměrný americký upír, co se snaží žít spořádaným životem a nijak se nepřecpávat…“

„Protože mít z toho pupek není sexy?“ řekla Caroline a evidentně si myslela, že je hrozně vtipná, ale ignoroval jsem ji a pokračoval.

„Jednou jsem byl dokonce i volit, i když jsem byl tak nadranej, že už ani nevím koho, ale to už jsem odbočil. Každopádně nakrmit se musím každých pár týdnů. Nejsem žádný rozparovač, ale krev potřebuju a zrovna tak i ti zbylí upíři ze Stmívání, ale pokud by oni každých pár týdnů zabili člověka, nic by tu nezůstalo. Dříve nebo později by nám došla potrava a co potom, hm? Jak by tohle ten váš Edward vyřešil?“

„No, já osobně předpokládám, že by si donesl srnku, když už je ten vegetarián,“ nenechal mě zapomenout Stefan, přestože o to tu vůbec nešlo.

„Srnek a zvířat je ještě méně než lidí,“ konstatoval jsem. „Ale mohl by si je sám pěstovat. Založit si kozí farmu, nebo něco takového.“

„Proč právě kozy?“ rozesmála se Elena.

„Prý v sobě mají spoustu proteinů, říkal Stefan.“

„Neříkal,“ odsekl dotyčný dotčeně.

„Já vím, ty seš spíš na labradory a tak, ale před Elenou jsem o tom začínat nechtěl.“

„Nedělej ze mě Cruellu Devil, štěňatům bych neublížil ani v dobách své největší krize.“

„Chceš narážku na Disneyho? Fajn, tak tady jí máš. Edward skolil hned na začátku prvního dílu Bambiho mámu, což mu kupodivu vyneslo spoustu sympatií a ty namísto toho, aby sis z něj vzal příklad, naháníš po lese Chipa a Dalea.“

„To budeme řešit animáky? Jako vážně?“ divila se Caroline a nasadila útrpný výraz. Asi stále doufala, že to Stmívání někdo z nás skutečně dokouká. Ta naivka…

„Počkej, nech je mluvit,“ zarazila ji Elena pobaveně.

„Proč?“

„Jak často asi tak vidíš tyhle dva vést konverzaci tohoto typu? Je to hustý, že si ve svých letech udělali čas na to, aby sledovali Disneyho filmy, nebo ne?“

„Jo, už jim tu chybí jen Rampa McKvák,“ souhlasila s ní nakonec, ale já dělal, jako že je neslyším, neboť jsem byl až příliš zabrán do špičkování se svým bratrem.

„Mimochodem, nebojíš se někdy toho, že se všechny zvířátka z lesa spojí proti tobě a uspořádají koordinovaný útok na náš chátrající penzion?“

„Ano, nedá mi to spát,“ zaškaredil se na mě.

„Pak by to tu bylo jako v Hunger Games,“ smál jsem se už jen té představě.

„Tak já tam zatím dám ten Nový měsíc, než si to vyříkají,“ prohlásila Caroline, vstala a vzápětí znovu poklekla před přehrávač, aby vyměnila disky.

„To nemyslíš vážně?“ zaprotestoval jsem, když jsem zpozoroval, co dělá.

„Dvojky sice obvykle bývají oprus, ale tohle je světlá výjimka. No, fakt. Přísahám,“ dušovala se.

„Ale Oskara to nezískalo, že ne?“

„To dneska už vůbec nic neznamená. Komerční úspěch je víc, než ceny akademie.“

„Jen si to klidně dál namlouvej,“ rozhodl jsem se jí při tom nechat a nalil si další bourbon do skleničky, abych nezůstával dlouho nasuchu.

Poté jsem se rozhodl na chvíli zmlknout, abych tomu jejich druhému dílu dal alespoň šanci. Beztak totiž nebylo moc co jiného dělat a tohle shazování jejich oblíbeného filmu bylo něco, co mě moc a moc bavilo. I když, pokud bych měl být skutečně upřímný, nebyla to zase tak strašná podívaná. Trochu nuda, bez pořádné akce, ale tu my tu zažíváme neustále a o to si možná dovedeme více vážit tohohle nic nedělání a romantických chvilek, jakých je ve filmu tolik, až je to klišé.

„Oh, Edwarde,“ pitvořil jsem se asi po půl hodině, protože už jsem to zkrátka nemohl psychicky vydržet. „Bella je ta největší kňoura co znám. Dokonce větší než Bonnie a to je co říct…“

„Nenavážej se do Bonnie,“ okřikly mě obě dvě dívky důrazně.

„Náhodou, i přesto, že je to fňukna, ji mám celkem rád. To by jí mělo lichotit a rozhodně u mě stoupla na ceně, když se odmítla s vámi dívat na tuhle kravinu…“

„Tak naposledy, Damone. Není to žádná kravina!“ procedila skrze zatnuté zuby rozladěná Caroline, která tuhle ságu zřejmě vážně zbožňovala.

„A jak říkáš tomu, že tam pořád jen dokola skuhraj o tom samém? Být upírem je přece bezva. Všichni ti rádoby herci za pár let budou potřebovat plastiku, zatímco já zůstanu takhle úžasně sexy už napořád.“

„Neposlouchej ho, Edwarde,“ řekla a objala televizní obrazovku, ze které na nás právě civěla jeho tvář s úchylně zlatými kontaktními čočkami.

„Víš, že z toho můžeš oslepnout?“ upozornila ji Elena varovně.

„Přijatelné riziko,“ zavrtěla hlavou pouze a pokračovala v objímání.

Využil jsem toho, že mi nevěnovala pozornost a gesty naznačil ostatním, že ta holka má jednoznačně o kolečko navíc, když se takhle chová. Elena na to ale byla zřejmě zvyklá, tak to brala s rezervou a Stefan se raději nevyjadřoval vůbec.

„Copak se ti na tom vážně vůbec nic nelíbí?“ divila se.

„Ale ano. Ta bloncka by možná za hřích stála,“ zhodnotil jsem postavu jménem Rosalie. „V tom svém úboru na baseball vypadala celkem sexy.“ 

„Všichni jsou sexy. No, možná až na ty rodiče, ale to je jen tím věkem.“

„Máš pravdu, ale ona vypadá k nakousnutí nejvíc ze všech.“

„A je vůbec někdo, do koho by ses nezakousl?“ rýpla si do mě Elena, protože mě měla odjakživa tendence soudit.

„Jo. Edward,“ odpověděl jsem bez váhání.

„Protože by sis na něm vylámal zuby, nebo protože je to kluk?“ zajímalo ji.

„Pokud jde o krev, nikoho nediskriminuju. Když dobře voní, jdu do toho bez ohledu na pohlaví, ale umíte si představit, co by se mnou provedly jeho fanynky? Ne, díky. Mám rád svoje končetiny hezky u těla.“

„Jsem jeho fanynka, ale nejsem až takhle šílená,“ namítala Caroline lehce dotčeně, přestože její objímání televize jasně dokazovalo něco docela jiného.

„Tos zřejmě neviděla DVD bonusy, kde jsou záběry z premiéry. Všechny ty holky tam byly jako šelmy, jimiž cloumají splašené hormony. Těm bych se do spárů dostat nechtěl,“ souhlasil se mnou Stefan a já se zarazil.

„Kámo, ty ses díval na bonusy? Co dalšího o tobě nevím? Neříkej, že máš rád Muzikál ze střední?“

„No, jo,“ přiznal neochotně a zdálo se, že si nyní v duchu hodně nadává, že to přiznal. „Ale ne dobrovolně. Elena mě k tomu donutila.“

„To teda ne-ne,“ ohradila se proti jeho snaze to nějak zakecat a hodila po něm hrst popcornu.

„Bez urážky, ale v tomhle budu věřit spíš jí.“

„Co? Proč?“ hádal se.

„Vzhledem k tvému super-sexy-extra natuženému účesu,“ objasnil jsem mu tedy. „Už totiž chápu, že seš team Edward jak vyšitej, ale neboj, chápu to. Vždyť - kdo by chtěl spát s někým, kdo má ocas a téměř stoprocentní šanci, že v lese chytí blechy?“ 

„Ech,“ zaksychtila se Elena znechuceně. „A to jsem byla team Jacob. I když po tomhle teda nevím…“

„Cože jsi?“ zhrozil se Stefan. „Proč on? Vždyť ten Taylor ani neumí hrát. Celou dobu má jeden a ten samý výraz a to ve všech jeho filmech!“

„Tys jich jako viděl víc?“ vyprskl jsem smíchy a málem se svalil z křesla, protože tohle byl vážně gól.

„Nemůžu za to, že ho nacpou do všeho,“ zabrblal.

„Nenacpou, seš lhář,“ smál jsem se mu a Elena taky, i když té se to na rozdíl ode mě dařilo maskovat. Holt dlouhé vlasy jsou občas výhoda…

„Co raději řešit to, že Elena je na vlkodlaky?“

„To z ní ale zoofila ještě nedělá, i když je to kapánek ujetý.“

„Jasně. Chodit s Jakem je jako mít mazlivého huňatého pejsáčka plyšáčka a svalnatého krasavce s božským tělíčkem v jednom. To je sen všech holek a se zoofilií to nemá co dělat.“

„No dovol?“ zarazil se Stefan.

„Žárlit ale nemusíš,“ vyhrkla honem.

„Jen proto, že tu o něm takhle básníš? Jistě, že ne,“ ubezpečil ji.

„Nemyslela jsem to tak, ty máš to nejlepší z obou dvou. Sexy tělo a bomba vlasy.“

Jakmile to dořekla, Stefan se už zase zatvářil nadmíru spokojeně a téměř se dmul pýchou.

„Takže to uznáváš, že se podle něj necháváš česat?“

„Sklapni, Damone!“

„Ne, ty sklapni!“

„No, tak hoši, klid!“ pokoušela se nás uklidnit Caroline, ale marně.

„Ani náhodou,“ odsekli jsme oba dva současně.

„Bože, jste jak děti,“ úpěla a zabořila tvář do dlaní, zatímco Elena rázně vstala, přešla k televizní obrazovce a vytáhla ji ze zásuvky.

„Tak dost. Úplně jste nám ty filmy znechutili.“

„Hele, já se na to ale koukám,“ zaprotestovala Caroline i přesto, že už delší dobu vůbec netušila, co se v tom filmu děje, což ostatně nikdo, protože jsem je neustále vyrušoval svými - pro ně tak nejapnými - vtípky a poznámkami.

„Poděkuj Damonovi,“ řekla a následně naštvaně odešla s tím, že si půjde už raději lehnout.

„Proč? Vždyť se dívám a nikdo neříkal, že u toho musíme mlčet,“ namítal jsem.

„Vidíš, cos udělal?“ naštvala se už i Caroline a následovala Elenu ven ze dveří.

„Pokud si dobře pamatuji, vedli jsme spolu dialog, to není jako bych vám do toho kecal jen já,“ bránil jsem se, ale zcela zbytečně, jak se zdá.

„Už jsi spokojenej?“ optal se mě Stefan a odsuzovačně si založil ruce na prsou.

„No, je to vypnutý, takže docela jo,“ zatetelil jsem se.

Pokud se to někoho dotklo, tak se omlouvám a pokud se to naopak líbilo, napište mi komentář. Díky :-)

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Filmový večer v Mystic Falls: