Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Shrnutí povídek » Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 4. kapitola - část Belly

Abduction


Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 4. kapitola - část BellyAhoj, Wanda napsala čtvrtou kapitolu, věřím, že k radosti všech věrných čtenářů. Příběh se nám začíná pořádně rozjíždět! Pěkně se usaďte, zahleďte do monitoru...a začínáme opět pohledem Belly!!!!!

Po jeho pohledu jsem začala přemýšlet. Určitě musí být nějaký důvod, proč se chtěl dívat zrovna na tento film. Dávala jsem si to dohromady. Film byl o upírech, takže s nimi nejspíš má něco společného i on. Ti ve filmu nejedli, nechodili na slunce, protože by je spálilo, pili lidskou krev, byli rychlí a silní. Cullenovi také nechodí na slunce, ale to ještě nemusí nic znamenat. Nikdy jsem je neviděla pořádně něco sníst, ale je možné, že mají speciálně upravený jídelníček, aby pořád vypadali tak skvěle. V souvislosti s tím můžou mít jiné chuťové návyky než máme my ostatní. S rychlostí si nejsem úplně jistá, protože jsem zatím nic vážnějšího nepozorovala, ale pořád mi hlavou vrtaly ty oči. No, nebudu to protahovat a raději se ho zeptám, přeci jenom by si zasloužil nějakou reakci za to, že mě pořád hypnotizuje a analyzuje každý můj pohyb. Stejně se tím zjištěním mezi námi nic nezmění. Doufám...

„Jsi upír?“ zeptala jsem se pouze a se zájmem čekala, co mi na to odpoví. „Ano.“ byla jeho odpověď, kterou řekl tak potichu, že jsem chvíli pochybovala, jestli ji vůbec vyslovil. Sklopil zrak a tvářil se provinile. Na jeho tváři se zračila bolest. Nechtěla jsem ho vidět, jak se trápí, proto jsem ho musela uklidnit. „To, že znám tvoje tajemství, mezi námi nic nemění. Pouze jsem pojmenovala rozdíly, kterých jsem si všimla a již delší dobu je beru jako samozřejmost.“ a na důkaz pravdivosti svého tvrzení jsem ho pohladila po tváři. Chytil moji ruku do své a slastně přivřel oči. Jeho tvář se změnila. Užíval si tento okamžik. Oddechla jsem si. Bála jsem se, že ho ztratím, i když nevím proč. „Jsem rád, že se mezi námi nic nemění.“ řekl trochu posmutněle. Zdá se mi to, nebo ta věta měla dvojí význam? Asi blázním. Ale zpět k tématu. „Ještě jsem si všimla některých nesrovnalostí.“

„Povídej.“ vyzval mě a přitáhl si mě k sobě blíž. Nyní jsem mu ležela v náruči a on mě rukama objímal kolem ramen.

„Jak to máte se sluncem?“

„Nic nám neudělá, ale přesto na něho nemůžeme vycházet, protože by lidé poznali, že jsme jiní.“

„Čím se živíte?“

„Zvířecí krví. Jsme vegetariáni.“

„A poslední věc. Co ty oči?“ ty mě fascinovaly ze všech poznatků nejvíc.

„Jako vegetariáni máme oči zlaté a ty nám postupně černají. Když máme oči černé, tak je nejvyšší čas vyrazit na lov. Ovšem černá neznačí pouze žízeň. Jsou i jiné touhy, které se projeví na očích. Později to určitě poznáš. A upíři, kteří se živí lidskou krví, mají oči rudé.“

„Dobře...vlastně ještě něco. Jak je to s dary?“

„Hmm...ne každý má nějaký dar, ale z naší rodiny je to Alice, ta vidí budoucnost, Jasper, který dokáže vycítit a ovlivnit pocity všech ve svém okolí a potom já. Umím číst myšlenky.“ Strnula jsem. To se mi moc nelíbí. Nechci, aby věděl, co si o něm myslím. Vycítil moje napětí a tak podotkl. „Ale tobě do hlavy nevidím.“ Ani raději nechci vědět, jak velký byl ten kámen, který mi spadl ze srdce. Radostně jsem si oddychla. Nedůvěřivě se na mě zadíval. „Copak se děje? Máš snad v hlavě něco, co nechceš, abych věděl, že jsi tak nesvá?“ A pak že mi nečte myšlenky. „No, jsou věci, o kterých jsem ráda, že nevíš.“

„Jako co třeba?“ Jako třeba to, že jsem do tebe zamilovaná už od první chvíle, kdy jsem tě viděla a s každým okamžikem, kdy jsme spolu, se to stupňuje. „Raději to nechtěj vědět. Časem se to určitě dozvíš, ale zatím není ta správná doba.“

„Nebudu tě přemlouvat. Až budeš chtít, tak mi to řekneš.“

„Díky.“ Potom už jsme jenom mlčeli a užívali si tu chvíli. Bylo to poprvé, kdy jsme se tak dlouho dotýkali. Jeho objetí bylo sice chladné, ale to mi nevadilo. Cítila jsem se krásně a navzdory tomu, že je upír i bezpečně. Kolem nás byla velmi příjemná atmosféra, kterou ovšem po nějaké době vyrušilo zazvonění. Oba jsme sebou trhli. Edward mě zvedl v náruči a postavil na zem. „To by mě zajímalo, kdo to je.“

„Alice a Jasper.“ odpověděl mi.

„Co tady dělají?“ ani mě nepřekvapilo, že to ví. Musel slyšet jejich myšlenky.

„To bych taky rád věděl.“ Otevřela jsem dveře a za nimi opravdu stáli Alice a Jasper. Drželi se za ruce a dívali se navzájem do očí. Byli ve svém vlastním světě. Nechtěla jsem rušit tento kouzelný okamžik, ale Edward to udělal za mě, když si lehce odkašlal. Tím upoutal jejich pozornost a oba nyní stočili pohledy na nás. Alice ke mně přiskočila a objala mě. Upřímně jsem to nečekala, ale nevadilo mi to. Nepřekvapilo mě, že je také studená jako Edward a objetí jsem jí opětovala. Ona na mě mezitím začala mluvit tak rychle, že jsem jí sotva rozuměla „Bello, jsem tak ráda, že si konečně můžeme popovídat. Měly bychom někdy zajet na nákupy. A rozhodně bys nás měla přijet co nejdřív navštívit.“ První mě napadlo, že Alice je opravdu tak trošku blázen, co se nákupů týká. Edward mi vyprávěl o jejích mániích. Myslela jsem si, že si dělá legraci, ale teď to tak nevypadá. Ujistila jsem ji, že určitě můžeme někam zajet. Sice nejspíš nemám tak vysoké kapesné jako ona, ale nějak to vymyslím. Také ráda nakupuji, ale z Alice mám trochu strach.

Když skončila a pustila mě z objetí, s Jasperem jsme na sebe kývli na pozdrav. Věděla jsem, že to pro něho není jednoduché. Není vegetariánem dlouho. „A proč jste přišli?“ musela jsem se zeptat, protože i Edward vypadal, že z jejich myšlenek nic nezjistil. „Přišli jsme si pro Edwarda, musíme doma něco dořešit. Také to můžeš považovat za oficiální seznámení. Carlisle s Esme by tě rádi poznali a na Emmetta a Rose se budeš muset nejdřív psychicky připravit, časem poznáš proč. Rozhodně ale budeme muset zítra zajet na nákupy. A příští víkend bys mohla přijet k nám.“ drmolila dál a přitom mě sjela kritickým pohledem od hlavy k patě. Zřejmě uznala, že moje oblečení není vhodné. „Počkej chvilku, Alice. Vždyť ani nevím, kde bydlíte.“ snažila jsem se vstřebat všechny informace. Alice střelila ublíženým pohledem po Edwardovi a ten zřejmě uznal, že je nejvyšší čas jít, protože ji začal postrkovat ze dveří ven. Alice mi ještě slíbila, že mě zítra ráno vyzvedne a pojedeme do Olympie nakupovat. Potom odešli a ve dveřích zůstal stát pouze Edward. „Omlouvám se za Alice. Ona občas nezná meze.“

„To je dobrý, je to prostě Alice.“ docela mě pobavila.

„Takže se nejspíš uvidíme v pondělí ve škole.“

„Pokud s námi zítra nepojedeš, tak nejspíš ano.“ byla bych ráda, kdyby jel, ale nebudu ho přemlouvat. „Tak to si opravdu nechám ujít.“ mrknul na mě a vydal se k autu. Ještě chvíli jsem se za ním dívala a potom jsem šla do domu.

Po tom náročném dni jsem se šla vysprchovat a brzo spát, abych byla v sobotu připravená na celodenní nákupy. Jakmile jsem padla do postele, usnula jsem a probudil mě až zvonek ráno. Podívala jsem se na budík, který ukazoval půl sedmé. Vyskočila jsem z postele a běžela otevřít. Cestou ke dveřím jsem přemýšlela, kdo by to mohl být. Byla to Alice s kosmetickým kufříkem a nějakou taškou. Podívala jsem se na ni pohledem, jestli se náhodou nezbláznila, takhle brzo mě budit. Ignorovala můj pohled a zatáhla mě dovnitř, aniž by pozdravila a hned začala chrlit. „Kdybych nepřišla dřív, spala bys do devíti, protože sis nenařídila budík a my bychom nestihly všechno, co potřebujeme.“ Jen jsem na ni zírala, ničeho jiného jsem v tu chvíli nebyla schopná. Sjela mě kritickým pohledem a pak prohlásila. „V tomhle zombie stavu nikam nemůžeš. Pojď do koupelny, něco s tím uděláme.“ Nezbylo mi než souhlasit, protože jsem se po pohledu do zrcadla upřímně zděsila. Byla jsem ještě bělejší než obvykle, pod očima černé kruhy z nevyspání a z vlasů jsem měla jedno velké vrabčí hnízdo, nemluvě o pyžamu, které tvořilo roztrhané triko a staré tepláky.

„Tak do toho, Alice.“ povzdechla jsem si a posadila se na okraj vany. Neobtěžovala se s lidskou rychlostí, proč taky, když už jsem znala jejich tajemství. Takže za dvacet minut jsem měla účes a líčení, jako kdybych slezla z přehlídkového mola. Při pohledu do zrcadla jsem musela uznat, že mi to sluší. Líčení bylo decentní, žádné barvy, zvýrazňovalo mi oči a kruhy pod nimi zmizely. Vlasy jsem měla stočené do úhledných kudrlin a volně rozpuštěné. Chtěla jsem Alice říct, že se jí to povedlo, ale předběhla mě. „Díky.“ vypískla a začala se přehrabovat v tašce. Jak...? No jasně, její dar, blesklo mi hlavou. Na chvilku jsem dostala strach, co mi bude chtít obléct, ale když vytáhla tmavě modré šaty pod kolena se zavazováním za krk, ulevilo se mi. Všimla jsem si, že ona má stejné šaty, jen kanárkově žluté. Sotva jsem se oblékla, už mě táhla ven z koupelny. Cestou jsem si obouvala boty na podpatku v barvě šatů.

„Abych nezapomněla, nepojedeme samy.“ pronesla Alice jen tak mimochodem, když jsem zavírala domovní dveře.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 4. kapitola - část Belly:

 1
08.07.2011 [14:00]

vesperjj, Alice by mě mohla budit klidně denně... teda ani ne tak budit, jako spíš upravovat...
pobavila mě představa, že Alice je z Cullenů upírem, kterého se bojí Bella nejvíc Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
a to, jak Bella utěšovala Edu bylo sladké Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
ale obdivuju Bellu, jak lehko zvládá informace, že je v baráku s upírama... to s Edou skousla neskutečně rychle což úplně chápu, protože kdyby mi třeba i Eda řekl že se v noci mění v křečka, bylo by mi to jedno... no... zas tak jedno ne a mohl by se měnit v jiné zvíře... ale hlavně že bych měla Edu... no ale že tak lehce zvládla informaci, že celá rodina Cullenů jsou upíři a pak se jí ještě zavěsila na krk Alice a Bella je v klidu... to já bych asi trochu ztuhla... Emoticon Emoticon Emoticon
njn, když ona je Bella statečná poloupírka Emoticon

28.06.2011 [13:14]

YrissAlice je ďábel . Dúfam že Bella to nakupovanieš prežije . Je to úžasná kpitola . Bella to upírstvo prijala s takým kľudom akoby sa dozvedela zajtrajšie počasie . Paráda . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. MishkaK
25.05.2011 [13:57]

Taky bych chtěla, aby mě po ránu někdo vysvobodil ze zombie stavu Emoticon moc pěkný, Wandi Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!