Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zoufalá touha po svobodě

1.Yasmine-Rozbřesk

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zoufalá touha po svobodě Gianna si vždy myslela, že její nejhoroucnější přání je stát se upírem. Co když jednoho dne zjistí, že již tomu tak není?

Tohle je její příběh...

31.08.2012 (16:00) • Neyimiss • FanFiction jednodílné • komentováno 15× • zobrazeno 2082×

Zoufalá touha po svobodě 

„Čekají na tebe…“

Ta slova se mi pořád míhala hlavou, i přes vynaloženou námahu ne a ne na ně zapomenout. Přesně jsem totiž věděla, co to znamená…

„Hned jsem tam, hned jsem tam,“ mumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem upravovala věci na recepčním stolku. Byla to víceméně zbytečná činnost, protože moje puntičkářské já nesneslo nepořádek, ale alespoň to na chvíli zabavilo mé nepokojné myšlenky.

Měla jsem to vědět. Měla jsem s tím být již dávno smířená. Ale ačkoliv jsem se tak tvářila a zdatně udržovala statečnou masku, nebylo tomu tak. V hloubi duše jsem věděla, že i když mé srdce prahne po věčnosti a nesmírné, nikdy nepolevující kráse, rozum vždy trval na tom nepodléhat pošetilosti.

Které se mi měla stát osudnou.

Naposledy jsem usedla za psací stůl s počítačem. Pečlivě jsem prošla veškeré aktivity zdejšího rodu, které jsem měla na starost, nerada bych po sobě nechala rozdělanou práci. Alespoň tímhle jsem se jim mohla částečně odvděčit…

Když jsem dokončila, co bylo potřeba, dokončila jsem ještě pár věcí ohledně písemných záležitostí. Jakmile jsem odpověděla na poslední dopis, pečlivě jsem se rozhlédla kolem. Nikdo nebyl v dohledu ani v doslechu.

Přiběhla jsem k pultu, stále se otáčejíc. Teprve když jsem si byla jistá, že je vzduch čistý, vytáhla jsem zpoza stolu kabelku a z ní velkou žlutou obálku.

Naposledy jsem zkontrolovala správnost nadepsané adresy, vše naštěstí sedělo. V duchu jsem si trochu oddychla a obálka vložila mezi ty ostatní. Na pohled se jedna nelišila od druhé, opak byl však pravdou.

Postavila jsem se a několikrát se zhluboka nadechla. Už jsem to nemohla dále oddalovat, i kdybych sebevíc chtěla. Vládci dali rozkaz – a ten se musel bezpodmínečně splnit.

Pomalými kroky jsem se vydala jednou z mnoha chodeb. Osobě, která by zde byla poprvé, by se mohl celý hrad zdát jako labyrint. Ne však mně. Já tu rozhodně nebyla poprvé, za dobu svého působení zde jsem i přes nedostatek příležitostí stihla celé sídlo prozkoumat.

Přesně jsem věděla, kam a kudy mám jít.

Ještě jsem nebyla ani v půlce své cesty, když se dveře po levé straně otevřely a z pokoje vyšel vysoký černovlasý upír.

Felix.

„Ahoj, maličká,“ pozdravil mě přátelsky a usmál se na mě. Ráda bych mu úsměv oplatila, avšak obličejové svaly jsem měla tak ztuhlé, že to prostě nešlo.

„Kampak máš namířeno?“ zeptal se mě. Mírně jsem si odkašlala, nejistá si svou momentální schopností odpovědět. Po chvíli se mi to nakonec povedlo.

„Do Síně.“ Dvě slova. Jedna předložka a jedno podstatné jméno. Pouhá dvě slova – avšak stála více síly, než sebedelší souvětí.

„Už?!“ vyhrkl a ztěžka polkl. Z tónu jeho hlasu, který byl jaksi zvláštně zastřený, a z jeho překvapeného pohledu jsem poznala, že to nečekal. Věděl o tom, ale nečekal to – ne teď. A ne v nejbližší době.

Namáhavě jsem se nadechla. Tohle znamenalo definitivní konec mým bláhovým nadějím. Už jsem si nemohla nic nelhávat, pravda se přede mnou rozprostírala jako voda v oceánu.

„Dovol mi tě doprovodit,“ hlesl potichu Felix a nabídl mi ruku. Tentokrát jsem se zmohla na mírný úsměv. Jeho gesto mě potěšilo. Zaslechla jsem sice několik narážek, ale pokládala jsem to spíše jen za hradní šeptandu. Nikdy jsem tomu nevěřila…

Až teď.

Proč, proč právě nyní?

Chtělo se mi křičet. Vykřičet do světa nespravedlnost osudu. Vyřvat si hlasivky při té marné snaze o protest…

Ale nebylo to možné.

Přikývla jsem. Nic jiného mi nezbývalo. Nechtěla jsem být sama. Ne teď, když jsem si s definitivní platností vše uvědomila.

Náznaky. Srpen… Posunky. Tepna na krku… Detaily. Hladový výraz…

Zachvěla jsem se. Nebylo to ani tak zimou, na tu jsem si při pobytu zde stačila zvyknout, spíše náhlým poznáním.

Nikdy nehodlali mé přání splnit…

Nevýznamný člověk, jakých je na světě spousta. Ano, přesně to jsem pro ně byla. Nadále se mnou však nepočítali…

Došli jsme k mohutným, bohatě vyřezávaným dveřím. Byly mi až důvěrně známé, hned první den tady jsem měla to potěšení. Jako by to bylo včera…

„Gianno, drahoušku!“ Ticho panující v rozlehlém sále po rozevření dveří naplnil náhlý radostný výkřik. Na chvíli jsem zavřela oči, ale hned jsem je zase otevřela. Mírně jsem se pootočila, abych viděla na muže, který mi stál věrně po boku.

Vpila jsem se pohledem do toho jeho. Ta krvavá červeň mi už nenaháněla strach, pokládala jsem to již za samozřejmé.

Nenadálá něžnost v těch rudých studánkách patřila mé osobě. Při tom pomyšlení se mi zatetelilo srdce, následně mě však u něj píchlo.

Co jsme mohli mít, ale míti nebudeme…

Aro, autor onoho výkřiku při našem příchodu, došel až k nám. Nebral na vědomí, že tohle byla soukromá chvíle, do které neměl nikdo právo zasahovat, jeho sebestředná povaha opět vyplula na povrch.

„Rád tě zase vidím, má milá,“ oznámil mi, avšak v jeho hlase nebyla ani stopa po upřímnosti. Poprvé za celou dobu, co jsem v tomhle hradě pracovala, jsem se mu podívala zhluboka do očí.

Viděla jsem touhu. Touhu po krvi…

Chtěla jsem utéct. Vzít nohy na ramena. Překonat výkon všech maratonců, jen abych byla od něj co nejdále…

Vmžiku stál těsně u mě. Chytil mě drsně za ramena a pomalu se začal sklánět. Nejspíš zachytil tu špatně skrývanou prosbu v mých očích, viděl v těch zelených tůních přání být svobodná…

Přesně to jsem v tu chvíli chtěla. Zachvátil mě zvláštní a velmi silný pocit, o kterém jsem však věděla, že nedojde naplnění.

Zoufalá touha po svobodě…

„Je čas, má drahá…“

Věnováno Bubulience - za všechno, co pro mě dělá...

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zoufalá touha po svobodě :

« Předchozí   1 2
5. Alisha Volturi
31.08.2012 [21:32]

Jůůj, tohle bylo krásné:-))

4. NessieCullenBlack
31.08.2012 [20:40]

NessieCullenBlack Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. ada1987
31.08.2012 [16:43]

ada1987 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Kim
31.08.2012 [9:53]

KimMyslím, že tohle je úplně první povídka, kterou od tebe čtu ( Emoticon ), ale teď s jistotou ti můžu říct, že rozhodně není poslední... Emoticon
Páááni, Ney, tohle bylo krásný. Samozřejmě podle toho, jak se to vezme. Krásný bylo to provedení celé povídky, za to ti patří velký potlesk ( Emoticon). Perfektně jsi vystihla celou atmosféru a Gianniny pocity, abych se přiznala, když kráčela do tý Síně, hrozně mi u toho bušilo srdce. Čekala jsem, kdy na ni někdo vyskočí nebo něco podobnýho. Vyskočil na ni ten Felix a brrr... Emoticon
Nejhorší přišlo hned za ní... Jak já toho Ara nemám ráda. Grrr. Emoticon

Neyi, smutná, ale krásná povídka.
Děkuju. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Bubulienka
31.08.2012 [0:39]

BubulienkaMoja milá, zlatá Ney,
začnem pekne poporiadku a pekne sa ti pokúsim podať moje myšlienkové pochody. Keď si mi poviedku ukázala, naozaj som sa začala tešiť, pretože nápad je to úžasný a vôbec nie ľahký. Perex ma úžasne navnadil a ja som sa mohla zahĺbiť do tvojej úžasne zvučnej češtiny, ktorá ma vie vždy dostať na kolená. Áno, strašne sa mi páči váš jazyk a pri dobrom podaní sa mi páči ešte viac. Takže som nedýchala už pri perexe (ale čo sa čuduješ, to som predsa ja). Išla som vetu za vetou a vetu po vete. Nemo som sledovala Giannu a jej posledné pracovné výkony, ako sa po sebe snažila zanechať všetko v poriadku a naozaj mi jej prišlo ľúto. Pocity si rozpísala rovnomerne a priamo, mala som pocit, že to vidím a môžem sledovať jej nervózne správanie, jej dokonalú prácu. Naozaj mi ju prišlo nesmierne ľúto a jej strach, či vlastne prehru si opísala fantasticky, bez jedinej chybičky. Ďalej si Gianna uvedomovala, čo sa s ňou asi bude diať a z môjho pohľadu to bolo naozaj desivé, ale aj naozaj smutné a tie pocity, o ktoré si sa snažila pri písaní týchto pasáží, som naozaj cítila aj ja. A potom ma dostal aj Felix. Aj táto situácia mi prišla tak dokonale vsunutá do deja, a tak krásne sa mi to čítalo a tie poznania ma dostali. Takže aspoň niekto k nej ako-tak niečo cítil z tvojho uhla pohľadu. Aro sa mi tiež veľmi páčil, teda aj záporné postavy by podľa mňa mali byť uveriteľné a tebe sa dokonale podarilo vystihnúť jeho totožnosť, či správanie. Presne podľa môjho gusta.
A ten koniec ma skoro rozplakal, ale celá poviedka mala takýto účel, takže to skončilo tak, ako to skončiť malo. Nie všetko sa končí šťastne, no nie? Emoticon A ty si nám podala dôkaz, že aj niečo smutné a perfektne napísané môže byť dokonalé stvorenie poviedky. Takže tlieskam, klaniam, plačem a som naozaj, ale naozaj nadšená, že som si to prečítala!
A v neposlednom rade ti ďakujem za to úžasné venovanie pod takouto dobrou poviedkou. Mám ťa hrozne rada. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře