Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » You're not sorry

16.01.2011 (19:00) • Patt • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2170×

Tak dlouho jsem trpěla. Zlomil jsi mne, ukradl jsi mi srdce a v hrudi mi udělal obrovskou díru plnou bolesti, utrpení a nářku. Rozerval jsi mne na kousíčky, malé a nepoužitelné. Rozbil jsi mne, aniž bys o tom věděl. Jako kdybys tušil, co jsi se mnou provedl. Neohlížel ses. A teď tu přede mnou klečíš na kolenou a prosíš o odpuštění.

„Bello,“ naříká ten anděl. „Prosím tě, vezmi mne zpět. Dovol mi odčinit to, co jsem zavinil.“

Hledím na tebe zvláštním pohledem, ve kterém však není ani špetka té lásky, kterou jsem k tobě cítila. Nic se mnou nedělá, když tě tak vidím, plného bolesti, která mne svírala ještě před pár měsíci. Už mne nezajímáš. Oko za oko, zub za zub…

And it's taking me this long,
but baby I figured you out.
And you think it will be fine again,
but not this time around…

Mlčím. K tomu, co jsi mi provedl, není třeba slov. Kdy už to konečně pochopíš?

„Bello!“ naléháš.

Tvůj obličej se hroutí bolestí. Pláčeš, trpíš. Stejně jako jsem trpěla i já. Zasloužíš si to. Neměl jsi mne opustit… Říkáš, že ti je to líto, ale vidíš mi ve tváři, že ti už nevěřím. Udělal jsi osudovou chybu, která se už nedá napravit... Přeju ti, abys shořel v ohni pekelném.

And you can tell me that you’re sorry,
but I won’t believe you baby like I did before…
You’re not sorry no more, no more, no…

Nevěřím ti a už nikdy nebudu. V mém životě už nemáš místo. Chci, abys odešel a už se nikdy neukázal. Chci, abys tu věčnost strávil zmítán v bolesti, které ti způsobí mé odmítnutí. Čekáš na mou odpověď. A už předem ti mohu slíbit, že tě bude bolet. Jako ta slova, která jsi pronesl tehdy v lese…

„Prosím. Odpusť mi, choval jsem se jako hlupák. Vždycky jsem tě miloval, miluju a milovat budu. Ty to víš. V hloubi duše víš, že to tak doopravdy je. Pochop to, prosím. Kvůli mně. Slibuju, že tu pro tebe vždy budu. Už navždy. Bello…“

Umíš tak dokonale hrát. Dřív jsem věřila, že mě miluješ, ale všechno pomine. Sejde z očí, sejde z mysli… Už to nebude jako dřív. Už nikdy.

„Můžeš mi věřit. Udělám pro tebe cokoliv… Vrať se ke mně. Prosím. Stýská se mi po vůni tvých vlasů, po červeni, která se ti rozlévá po tváři, po tvém úsměvu. Nemohu bez tebe žít, Isabello. Nejde to.“

Slova, slova, slova. Myslíš si, že jimi vše zachráníš? Mýlíš se. Už to nejde vrátit zpět. To Jacob mne slepil dohromady, on je tím, koho miluji. Kdybych mohla, zasmála bych se tvé pošetilosti, ale jsi mi lhostejný.

„Ochráním tě. Nic se ti nestane. Už navždy budeme spolu, jen my dva. Staneš se upírkou a všechno se vrátí do starých kolejí. Tak jsi to vždycky chtěla, že? Být upírkou, být po mém boku – to byl tvůj sen, po kterém jsi dychtila. Splním ti ho…! Lásko moje, pojď ke mně…“

And you can tell me that you’re sorry,
but I don’t believe you baby like I did before.
You’re not sorry no, no, no, noo…
You’re not sorry no, no, no, noo…

Čekám však víc než ty pouhé lži, které mi nalháváš. Jsi tak průhledný. Ty víš, co ti řeknu, ale nechceš si to přiznat. Prohráls. Už mne nezískáš zpět, patřím někomu jinému. A k tobě se nevrátím ani na sklonku svého života, až budu umírat… Nikdy nezapomenu, jak jsi mne opustil.

„Řekni něco, prosím!“

Stále omíláš to samé dokola. Jsi velmi naivní, jako jsem byla i já, když jsem si tehdy myslela, že mne miluješ. Ale to už je minulostí. A tou ses stal i ty.

You had me calling for you honey
and it never would’ve gone away – no…
You use to shine so bright,
but I watched our love it fade

„Trpěl jsem, toužil jsem se k tobě vrátit. Myslel jsem si, že to nejde, ale kdybych věděl, co se s tebou stane… Vrátil bych se, věř mi. Nedokážu žít sám, když jsem poznal lásku své existence. Bytost, se kterou chci žít navěky věků. Dej mi druhou šanci, nezklamu tě. Už se to nikdy nestane.“

There's nothing left to beg for…

And you can tell me,
that you’re sorry,
but I won’t believe you baby,
like I did before…

You're not sorry. No, no…
You're not sorry. No, no.

Už to nebolí, už ne. Zmizelo všechno; láska, bolest, utrpení... Cítím se volná, ale tobě přeji přesný opak. Mé rozhodnutí padlo v ten den, co mne přestala věznit ta pouta, která jsi mi nasadil. Nemohu ti odpustit něco, co mne málem zabilo. Věřím, že bys to mohl udělat znovu. Ale to já nedopustím. Už ne.

„Odejdi,“ zašeptám a obracím se k tobě, již navždy, zády.

Autor: Patt (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek You're not sorry: