Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vítej, Heidi!


Vítej, Heidi!Jak se do hradu ve Volteře dostala Heidi? Kdo zařídil její smrt?

„Už jen chvilka.“ V celém sále se ozýval šepot.

Nikdo se nemohl pořádně dočkat. Po podezření musela začít Viola vodit lidi pouze dvakrát do týdne. Každý upír na hradě se nemohl dočkat té chvíle, kdy se rozevřou vrata. Kdy vstoupí chodící krevní konzerva. Nikdo se nemohl dočkat chvilky, kdy se špičáky zakousnou do krásně odhalené a tepající krční tepny. Kdy se ta teplá, rudě zbarvená tekutina dotkne jejich nedočkavého jazyka a poté hlouběji do krku. Kdy ukojí tu neskutečnou touhu a bolest zmizí. Zmizí a tělem se společně s krví roznese klid a pocit uspokojení.

Aro, jeden z nejhlavnějších upírů sedající na prostředním trůnu, se koukal na čekající a nedočkavé upíry. I on kdysi býval takový. Je to jen o zvyku a nepoddajnosti. Nenechat se ovládnout touhou a být schopen myslet na něco jiného, co zaměstná jeho mysl aspoň na nějakou chvilku.

Po jeho boku stáli i jeho bratři – Caius a Marcus. I oni se uměli natolik ovládat v přítomnosti nějaké krve, aby nepůsobili jako novorození. Oni, společně s mladým Alecem, dávali pozor, aby se nikdo nevrhl na návštěvníky a nebohou Violu – lidskou dívku, která sháněla lidské oběti.

Před krmením má vždy hlavní slovo Eleazar. On rozhoduje, kdo zemře, nebo komu bude přidělen věčný život. Musí člověka po člověku prozkoumat a zjistit, jestli má nebo nemá nějaký dar. Svým způsobem je objevování nových upírů zajímavé, ale přeci jenom zdlouhavé. Hladoví upíři jsou hladoví upíři…

„Vítejte, Violo… Už se na vás čeká.“ Upíři v celém sále konečně uslyšeli to, co tak očekávali. Ve vedlejší místnosti – recepci už byla Viola s lidmi.

„Teď se podíváme do nejstarší části hradu. Je to…“ Její vyprávění přerušil ohlušující otevírání dveří, které netrpělivě otevřel jeden z upírů.

„Děkuji, Demetri,“ usmála se. I ona měla své touhy.

Jednou z nich byl on. Krásný, ale pro ni nedosažitelný upír. Tolik si přála být jako on. Přála si ochutnat jeho rty a někdy její fantazie šahala mnohem dál než k pouhým vášnivým polibkům. Milovala ho, ale on v ní viděl pouhou potravu. Nižší životní druh. Však kdyby byla stejná jako on… To si i myslela. Myslela stejně jako ostatní lidské dívky, které kdy na hradě pracovaly a budou pracovat, že i z nich se jednou stanou upíři, ale budou pouze potravou…

„Vítej, Violo! Koukám, že vedeš hosty.“ Z plna hrdla se Aro začal smát. Miloval beznaděj, strach a paniku v očích svých obětí. Miloval, když někdo křičel bolestí a žadonil o smrt, kterou mu milerád dopřál.

„Jistě, můj pane.“ Zdvořile se uklonila a dala tím najevo svou úctu a oddanost.

„Eleazare?“

„Jistě.“ Jistým krokem vyrazil vpřed mezi lidi, kteří mu zděšeně ustupovali. U každého se pozastavil a zahleděl se mu do očí. Hledal někoho výjimečného. Někoho, kdo by se mohl připojit k řadě slavných Italů.

„Ty oči… Zabijí nás… Bože! Ochraňuj nás!“ Prosby, modlitby, děs, strach a panika se dostávaly na povrch. V celém sále vládlo napětí a očekávání.

„Mě nezabiješ,“ ozvala se žena, které právě koukal do očí. Pozastavil se u ní a zkoumal ji pohledem. Něčím ho fascinovala. Něco z ní cítil, ale nevěděl co.

„Proč myslíš?“ Stále si koukali do očí. Ani jeden nepřerušoval oční kontakt.

„Proč bys to dělal? Nemáš k tomu důvod.“ Její povýšený úsměv vyhrál.

„Ona!“ Jediné slovo se neslo sálem a hned to rozpoutalo šílenství. Každý se rozeběhl a snažil se co nejrychleji ukojit tu slast. Pouze Viola a žena, u které byl odhalen nějaký talent, byly ušetřeny.

Po celé místnosti byla mrtvá těla. Několik upírů je odnášelo a mezitím přešel Aro blíže k ženě.

„Kdo jsi?“

„Heidi.“ Ani jedno zaváhání. Po celou dobu, co byla v přítomnosti upírů, nedala najevo jakoukoliv emoci. Nezalekla se ani krvavě rudých očí.

Aro otočil svůj pohled na Eleazara a čekal, co mu k ní poví…

„Její dar je zvláštní. Každý člověk, nejsem si jist, jestli i upír, udělá to, co chce…“ Nevědomky vyřkl ortel německé ženě, která přišla na prohlídku krásného města.

„Vítej, Heidi!“ Po těchto slovech se hradem nesl pouze křik způsobený bolestivou proměnou.

 

shrnutí

Pokračování - Máš smůlu, Violo!


Tak co na to říkáte? Vystřídala Violu ta pravá?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vítej, Heidi!:

17.08.2011 [23:05]

WhiteTieČlánek ti musím vrátit. Chybuješ v přímé řeči, níže ti posílám její koncept.

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Dále chybuješ v čárkách, máš tam pár překlepů. Stačí, když si článek po sobě ještě jednou projdeš. Až to budeš mít, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!