Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Věřit

VěřitJacob se do Renesmee neotiskl. Pořád ještě miluje Bellu. Je to hodně krátké, ale doufám že se Vám to bude líbit. :)

Jacob:
Rosalie na tu příšeru znovu zacukrovala a začala se s ní mazlit. Perfektní pozice pro můj útok. Zničím tu příšeru Teď hned!
„Co si myslíš že děláš?" zavrčel Edward z pokoje. Asi slyšel mé myšlenky. Došel jsem k němu a podíval se na něho.
„Snažím se ti zničit život. Bellu už nemáš. Takže stačí zničit tu obludu a já budu spokojený. Ty naopak budeš zničený. Skvělý plán, ne?" přiznal jsem bez obalu.
„Vrať se za tři dny. Pak uvidíš," zavrčel Edward nevrle.
Celé tři dny jsem přemýšlel co uvidím. Bude Bellin pohřeb? Už se nemůžu dočkat!
Když konečně nastala středa začal jsem panikařit. Co si má vzít na sebe? Pane bože, už jsem jako nějaká holka!
„Rachel! Pojď sem. Potřebuji poradit." Nestávalo se často, abych po sestře něco chtěl.
„Copak bráško?" zeptala se Rachel.
„To je jedno. Jak se má Rosemary?" odváděl jsem řeč jinam. Rosemay byla dcera Rchel. Paul ji zrovna hlídal. Nebyl aot jeho dcera, ale on jí otce dokonale nahradil. Rosemary ho milovala.
„Skvěle. Paula naprosto zbožňuje," odpověděla mi Rachel. Asi pochopila, že se o tom nechci bavit. Hodil jsem na sebe staré džíny a (jak jsem později zjistil) děravé triko.
Před garáží Cullenových si hrála malá holčička s Bellinýma očima. Tohle že byla Renesmee? Narodila se před třemi dny.
„Jacobe. Už jsem myslel že nepřijdeš," ozval se Edward. Protočil jsem oči.
„Vtipný. Tak co mám vidět? Nemám na to celej den," oznámil jsem mu. Edward mlčky ukázal ke dveřích. Stála v nich hnědovlasá krasavice, s rudýma očima, bledou kůží a s úsměvem ve tváři.
„Ahoj Jaku!" zazpívala. Němě jsem na ni hleděl. Tohle že byla Bella.
„Bello? Jsi to ty?" zeptal jsem se. Přikývla. Přesně v ten okamžik kdy kývla jsem ucítil ostrou a bodavou bolest. Přímo v srdci. Chtěl jsem Bellu zabít. Nejenom Bellu, Edwarda a toho malýho spratka taky. tak strašně jsem Bellu miloval. A ona mi zlomí srdce. Doufal jsem, že to udělá aspoń nějak šetrně. To jsem se mýlil.
„Jacobe, přestaň..." začal Edward. Bella ho však přerušila.
„Edwarde odnes Renesmee. Hned! Mám takový divný pocit," řekla.
„Jo! Odnes toho krvelačnýho zmetka, nebo ho zabiju!" zařval jsem. Už teď jsem se celý třásl.
„Jaku, Jaku. Uklidni se!" prosila Bella. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a uklidnil jsem se. Bohudík.
„Co ti to, Bello, udělal?" zeptal jsem se tiše.
„Umírala jsem! I když tobě to je jedno. Ty bys byl radši, kdybych byla mrtvá, že?" Bella mě probodváal pohledem.
„Máš pravdu. Jenže to už jsi. Tomuhle se totiž nedá říkat život. A nic mezi životem a smrtí neexistuje!" odsekl jsem.
„Možná ne. Ale život má stejně cenu jen tehdy, když někoho miluješ, ne?" zeptla se nevinně. Mě jsem pocit, že se přehrabuje a šťourá v mém srdci, jen aby mi způsobila bolest. Očividně si to vychutnávala.
„Baví tě to hodně?" zavrčel jsem.
„Sice nevím co, ale jo strašně mě to baví," odpověděla mi.
Celým domem se rozléhal pláš té krvelačné potvory. Já jsem seděl s Bellou na gauči.
„Tak, co bude s naší dohodou? Byla porušena!" uchichtl jsem se. Jenže Bella zavrtěla hlavou.
„Nebyla porušena. V dohodě stojí, že pokud kdokoliv z nás, Cullenovách kousne člověka, bude dohoda porušena. Jenže nikdo z nás Bellu nekousl," odpověděla na mou otázku Alice. Co ta tady dělá?
„No dobře. Jenže uvědomte si proč byla naše dohoda vytvořena. Vy jste tvrdili, že člověku neublížíte!" odvětil jsem, i když jsem věděl, že mám prohráno.
„Tuhle válku nevyhraješ!" prskla Rosalie. Kde ta se tady vzala?
„Já vím," odpověděl jsem. Po další hádce jsem odešel domů. Nezapoměl jsem, však nechat Edwardovi vzkaz:
Edwarde,
přijď v pátek, ve 14:00 na hranici. Je to důležitý. Jacob
Pátek:
Vyrazil jsem na hranici. Edward tam už stál.
„Co Chceš?" zeptal se nevrle.
„Bellu. Jenže tu mi nedáš," odpověděl jsem.
„Hahaha. Tak co chceš?" zopakoval svou otázku Edward.
„Mám návrh. Nechceš, abych se dál motal ve vašem životě, že?" začal jsem.
„Ne, nechci. jenže s tím nic neudělám,"  odpověděl Edward nechápavě.
„No a Bella mě tam taky nechce," řekl jsem. „Takže je to jednoduchý. Zabij mě."
„Ne. Já Belle takhle neublížím!" Edward se snažil mi to říct klidně, ale já poznal, že by se nejradši rozkřičel.
„Nemám ve zvyku prosit pijavice, aby mě zabili. Važ si toho. Pochop, bez Belly můj život nemá smysl." Taky jsem se málem rozkřičel.
„Ne! Najdi di někoho jiného!" řekl Edward a odešel. A já myslel, že to udělá. A s radostí. Ale kdo mě te´d zabije? V tom se z lesa ozval křik.
„Půjdu se tam podívat." Pane bože, já už mluvím sám se sebou! Obraz, který se mi nskytl, do smrti nezapomenu:
Malá, červenovlasá dívka se nakláněla nad nějakým mužem. Když zvedla obličej, uviděl jsem jí do tváře. Obrovské, rudé oči jí zářily. Ústa a celé šaty měla velmi zakrvácené. Novorozená upírka. Když mě uviděla uskočila.
„Nic si neviděla," zašeptala výhružně. Pomalu, ale jistě se ke mě přibližovala.
„Zabij mě!" prosil jsem ji. Vykulila oči, ale pak ke mě přistoupila. Zavřel jsem oči. Zakousla se mi do ruky a poté mě odhodila. Asi jsem jí nechutnal. Nevadí. Nevím jak dlouho jsem tam ležel, ale přišlo mi to jako věčnost. A pak jsem nad sebou uviděl Harryho. Vznášel se nade mnou, spolu se spoustou bílého světla. Poté mi podal ruku. Pevně jsem jsem chytil a on mě odnesl pryč. Naposledy jsem se podíval dolů. Ležel jsem tam já. Mrtvý.
Bella:
„Ne! Ne to nemůže být pravda!" vzlykala jsem.
„Našli jsem ho v lese. Nedýchá, srdce už mu nebije. Je mrtvý," informoval mě Carlisle.
„Jak mi to mohl udělat?" zeptala jsem se. Nikdo neznal odpověď. Ani já ne.
Dlouho jsem se nerozmýšlela, když se mě zeptali zda půjdu na pohřeb. Jistě, že ano! Jenže když jsem uviděla všechny ty fotky... Málem jsem to nevydržela. Na všech vypadal stejně. Veselý úsměv, snědá pleť a vlasy jako havraní peří. Dodnes na něj myslím. Jen v dobrém.Jacob:

Jacob:

Rosalie na tu příšeru znovu zacukrovala a začala se s ní mazlit. Perfektní pozice pro můj útok. Zničím tu příšeru Teď hned!

„Co si myslíš, že děláš?" zavrčel Edward z pokoje. Asi slyšel mé myšlenky. Došel jsem k němu a podíval se na něho.

„Snažím se ti zničit život. Bellu už nemáš. Takže stačí zničit tu obludu a já budu spokojený. Ty naopak budeš zničený. Skvělý plán, ne?" přiznal jsem bez obalu.

„Vrať se za tři dny. Pak uvidíš," zavrčel Edward nevrle.

Celé tři dny jsem přemýšlel, co uvidím. Bude Bellin pohřeb? Už se nemůžu dočkat!

Když konečně nastala středa, začal jsem panikařit. Co si mám vzít na sebe? Pane bože, už jsem jako nějaká holka!

„Rachel! Pojď sem. Potřebuji poradit." Nestávalo se často, abych po sestře něco chtěl.

„Copak bráško?" zeptala se Rachel.

„To je jedno. Jak se má Rosemary?" odváděl jsem řeč jinam. Rosemary byla dcera Rachel. Paul ji zrovna hlídal. Nebyla to jeho dcera, ale on jí otce dokonale nahradil. Rosemary ho milovala.

„Skvěle. Paula naprosto zbožňuje," odpověděla mi Rachel. Asi pochopila, že se o tom nechci bavit. Hodil jsem na sebe staré džíny a (jak jsem později zjistil) děravé triko.

Před garáží Cullenových si hrála malá holčička s Bellinýma očima. Tohle že byla Renesmé? Narodila se před třemi dny.

„Jacobe. Už jsem myslel, že nepřijdeš," ozval se Edward. Protočil jsem oči.

„Vtipný. Tak co mám vidět? Nemám na to celej den," oznámil jsem mu. Edward mlčky ukázal ke dveřích. Stála v nich hnědovlasá krasavice, s rudýma očima, bledou kůží a s úsměvem ve tváři.

„Ahoj Jaku!" zazpívala. Němě jsem na ni hleděl. Tohle že byla Bella.

„Bello? Jsi to ty?" zeptal jsem se. Přikývla. Přesně v ten okamžik kdy kývla, jsem ucítil ostrou a bodavou bolest. Přímo v srdci. Chtěl jsem Bellu zabít. Nejenom Bellu, Edwarda a toho malýho spratka taky. Tak strašně jsem Bellu miloval. A ona mi zlomí srdce. Doufal jsem, že to udělá aspoň nějak šetrně. To jsem se mýlil.

„Jacobe, přestaň..." začal Edward. Bella ho však přerušila.

„Edwarde odnes Renesmé. Hned! Mám takový divný pocit," řekla.

„Jo! Odnes toho krvelačnýho zmetka, nebo ho zabiju!" zařval jsem. Už teď jsem se celý třásl.

„Jaku, Jaku. Uklidni se!" prosila Bella. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a uklidnil jsem se. Bohudík.

„Co ti to, Bello, udělal?" zeptal jsem se tiše.

„Umírala jsem! I když tobě to je jedno. Ty bys byl radši, kdybych byla mrtvá, že?" Bella mě probodávala pohledem.

„Máš pravdu. Jenže to už jsi. Tomuhle se totiž nedá říkat život. A nic mezi životem a smrtí neexistuje!" odsekl jsem.

„Možná ne. Ale život má stejně cenu jen tehdy, když někoho miluješ, ne?" zeptala se nevinně. Mě jsem pocit, že se přehrabuje a šťourá v mém srdci, jen aby mi způsobila bolest. Očividně si to vychutnávala.

„Baví tě to hodně?" zavrčel jsem.

„Sice nevím co, ale jo strašně mě to baví," odpověděla mi.

Celým domem se rozléhal pláč té krvelačné potvory. Já jsem seděl s Bellou na gauči.

„Tak, co bude s naší dohodou? Byla porušena!" uchichtl jsem se. Jenže Bella zavrtěla hlavou.

„Nebyla porušena. V dohodě stojí, že pokud kdokoliv z nás, Cullenových kousne člověka, bude dohoda porušena. Jenže nikdo z nás Bellu nekousl," odpověděla na mou otázku Alice. Co ta tady dělá?

„No dobře. Jenže uvědomte si, proč byla naše dohoda vytvořena. Vy jste tvrdili, že člověku neublížíte!" odvětil jsem, i když jsem věděl, že mám prohráno.

„Tuhle válku nevyhraješ!" prskla Rosalie. Kde ta se tady vzala?

„Já vím," odpověděl jsem. Po další hádce jsem odešel domů. Nezapomněl jsem, však nechat Edwardovi vzkaz:

Edwarde,

přijď v pátek, ve 14:00 na hranici. Je to důležitý. Jacob


Pátek:

Vyrazil jsem na hranici. Edward tam už stál.

„Co chceš?" zeptal se nevrle.

„Bellu. Jenže tu mi nedáš," odpověděl jsem.

„Hahaha. Tak co chceš?" zopakoval svou otázku Edward.

„Mám návrh. Nechceš, abych se dál motal ve vašem životě, že?" začal jsem.

„Ne, nechci. Jenže s tím nic neudělám,"  odpověděl Edward nechápavě.

„No a Bella mě tam taky nechce," řekl jsem. „Takže je to jednoduchý. Zabij mě."

„Ne. Já Belle takhle neublížím!" Edward se snažil mi to říct klidně, ale já poznal, že by se nejradši rozkřičel.

„Nemám ve zvyku prosit pijavice, aby mě zabili. Važ si toho. Pochop, bez Belly můj život nemá smysl." Taky jsem se málem rozkřičel.

„Ne! Najdi si někoho jiného!" řekl Edward a odešel. A já myslel, že to udělá. A s radostí. Ale kdo mě teď zabije? V tom se z lesa ozval křik.

„Půjdu se tam podívat." Pane bože, já už mluvím sám se sebou! Obraz, který se mi naskytl, do smrti nezapomenu:

Malá, červenovlasá dívka se nakláněla nad nějakým mužem. Když zvedla obličej, uviděl jsem jí do tváře. Obrovské, rudé oči jí zářily. Ústa a celé šaty měla velmi zakrvácené. Novorozená upírka. Když mě uviděla uskočila.

„Nic si neviděl," zašeptala výhružně. Pomalu, ale jistě se ke mě přibližovala.

„Zabij mě!" prosil jsem ji. Vykulila oči, ale pak ke mě přistoupila. Zavřel jsem oči. Zakousla se mi do ruky a poté mě odhodila. Asi jsem jí nechutnal. Nevadí. Nevím jak dlouho jsem tam ležel, ale přišlo mi to jako věčnost. A pak jsem nad sebou uviděl Harryho. Vznášel se nade mnou, spolu se spoustou bílého světla. Poté mi podal ruku. Pevně jsem se chytil a on mě odnesl pryč. Naposledy jsem se podíval dolů. Ležel jsem tam já. Mrtvý.


Bella:

„Ne! Ne to nemůže být pravda!" vzlykala jsem.

„Našli jsem ho v lese. Nedýchá, srdce už mu nebije. Je mrtvý," informoval mě Carlisle.

„Jak mi to mohl udělat?" zeptala jsem se. Nikdo neznal odpověď. Ani já ne.

Dlouho jsem se nerozmýšlela, když se mě zeptali zda půjdu na pohřeb. Jistě, že ano! Jenže když jsem uviděla všechny ty fotky... Málem jsem to nevydržela. Na všech vypadal stejně. Veselý úsměv, snědá pleť a vlasy jako havraní peří. Dodnes na něj myslím. Jen v dobrém.


***The End***

Omlouvám se všem, kteří mají Jacoba rádi, že jsem ho nechala zemřít. Jen jsem chtěla nějakou povídku se špatným koncem. Takže doufám, že jsem Vás nějak neurazila. Prosím, neukamenujte mě. Je to moje první jednorázovka.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřit:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!