Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vampiráti

the host stills


VampirátiNikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, jak umřu – ačkoliv během posledních pár měsíců bych k tomu měla dostatek důvodů – ale i kdybych o tom přemýšlela, takhle bych si to nikdy nepředstavovala. Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněl ten nejkrásnější muž na světě.

 

Vampiráti jsou piráti, kteří se plaví po moři a můžou mít to (ne)štěstí, že je kousne vampirát nebo upír. Když ho nevysaje úplně, stane se z něho vampirát. Nemůžou na denní světlo. Jako u upírů i u vampirátů jsou zlí a dobří. Dobří pijí krev od tzv. dárců (lidé, kteří se plaví s nimi, zachází se s nimi jako v bavlnce a každý týden je sací rituál.) Zlí pijí krev od koho chtějí a kdy chtějí. Je jim jedno, jestli vyvraždí půl vesnice nebo celou… Jestli tím, že mají žízeň, ohrozí odhalení svého druhu, je jim jedno, hlavně, když se napijí. Většinou pijí každý den několikrát, neumí ovládat svou žízeň.


Bella:

 

Ležela jsem na kraji mé postele a přemýšlela o životě a smrti. Stačí zástava srdce jednoho člověka a váš život se změní… Před pár dny mně a bratrovi Emmettovi umřel otec….

Byl strážce majáku, měl záslužnou práci, ale stačil jeden infarkt, když šel na svou oblíbenou procházku do přírody, kam jako vždy chodil sám, aby přemýšlel. Ano, sám v lese opravdu byl, když mu nikdo nepomohl. Matka nás opustila, když mi byly tři a Emmettovi jeden rok.

Takže teď nemáme nikoho na světě… Snažím se nebrečet, potřebuju být silná, kvůli Emmettovi….

 

„Bello?“ zavolal na mě Emmett potichu a smutně.

 

„Jo?“ odpověděla jsem, ale vůbec jsem nevěděla na co.

 

„Všechno zvládneme, uvidíš,“ řekl, aby mě trochu utěšil, ale nepomohlo to.

 

„A můžeš mi říct jak?“ odpověděla jsem naštvaně.

 

„Nemáme peníze, rodinu ani kde bydlet,“ zajíkala jsem se.

 

„Za chvíli už přijedou, aby nás vyhodili z domu a…“

 

„Všechno se obrátí k lepšímu,“ řekl, abych nebrečela.

 

„Stejně, mám pro nás dva plán,“ řekl zasněně.

 

„Jaký?“ zeptala jsem se zvědavě.

 

„Vyjedeme na moře. Zmocníme se nějaké rychlé lodi,“ řekl s nadšením. Ano, je vidět, že je mladší než já. Taková hloupost, člověk by řekl, že když je mu patnáct let, tak už se nebude chovat jako děcko, ale on… ne.

 

„Emmette, to je hloupost. Nemůžeme jen tak ukradnout loď a vydat se na širé moře.“

 

„To máš pravdu, sami ne, ale když nám někdo pomůže nebo dokonce pojede s námi, protože ho tu nic nedrží…“

 

„Zapomeň na to, Robina s sebou nevezmeme,“ řekla jsem tvrdě.

 

„Takže o tom uvažuješ,“ řekl s úsměvem.

 

„Neuvažuju, jen podotýkám, že…“

 

„A jaký jiný plán máš? To si teda poslechnu.“ Měl pravdu, žádný jiný plán nemám. Já si myslela, že se chovám jako dospělá, i když k  plnoletosti mi zbývá rok…

„Mohli bychom to zkusit, ale s tím Robinem nevím.“

 

„Robin se umí plavit po moři,“ řekl, jako kdybych na tohle neměla žádný argument.

 

„Dobře, Robin, pokud bude chtít, pojede.“

 

„Samozřejmě, že bude chtít,“ jásal, jako malé štěně.

 

„A co na moři? Co bude dál?“ zeptala jsem se vážně.

 

„Tak nejdřív najdeme poklad v moři, pak ho prodáme v nějakém přístavu za velkou sumu peněz. Koupíme si flotilu lodí a budeme hledat poklady ve velkém,“ žertoval.

 

„Co myslíš? Já si myslím, že to bude mnohem lepší, ale nechci ti předem naslibovat hory doly.“

 

„Ano, chápu, nechceš mě zklamat. Nalezení pokladu a koupě dalších lodí, to mi opravdu nemůžeš slíbit,“ pokračovala jsem s ním v sarkasmu. Oba jsme se za břicho popadali. Poprvé od toho dne kdy… Nechci na to ani pomyslet. Ale je to tak, ani nevím, kdy jsme se naposledy smáli.

 

„Je to hodně nedomyšlený plán, ale co bych pro toho mého malého brášku neudělala. Zkusíme to!“ řekla jsem s nadšením. Začali jsme budovat plány.

 

„Zmocníme se lodi za dne nebo v noci a…?“ Když jsme měli alespoň chatrný plán, Emmett šel zavolat Robinovi.

 

„Hej kámo, ségru jsem překecal, tak tam a v kolik jsme se domluvili a...“ To snad není možné, celé to naplánovali a Emmett mi to řekl jen tak. Alespoň jsem viděla Emmetta šťastného, co šťastného, štěstím bez sebe.

 

Emmett:

 

Druhý den ráno jsme se sbalili. Sestra zase trochu váhala a říkala, jestli to neodložíme, ale já byl neoblomný. Řeklo se, že se pojede, a taky to tak bude! Sbalili jsme si jen nejdůležitější věci a všechny fotky otce. Moc jich nebylo, ale aspoň něco.

Sestřička si chtěla sbalit plno oblečení, úplně všechno co měla v šatníku. Některé věci jsem na ní nikdy neviděl, ale asi si řekla, co kdyby náhodou se mi to hodilo. Ale nakonec, když jsem jí řekl, že při kradení lodi opravdu nebudeme mít s Robinem čas pomáhat jí s věcmi, vzala si jen ty obyčejné, co nosí každý den. Ještě pár maličkostí a jde se. Tedy předtím si ještě prohlédneme dům, ve kterém jsme se narodili, vyrůstali a po otcově smrti i dospěli…

Pořád na to musím myslet, přemýšlel jsem, když někdo zazvonil. Já seběhl dolů po točivých schodech a tam stál muž, který mi řekl, že můj otec zemřel na infarkt… Zpět k odchodu, zkontrolovali jsme, jestli opravdu máme všechno a naposledy jsme zabouchli dveře. Buch!

 

„Jsi připravená?“ zeptal jsem se, jako kdyby byla mladší než já.

 

„Jasně, proč by ne? Nic nás tu nedrží,“ řekla, jako kdybychom byli v nějaké telenovele.

U věže jsme se sešli s Robinem. Je to můj nejlepší kamarád. S ním bude na lodi sranda, ale nevím, jak si bude rozumět s Bellou. Nevím proč, ale vždy, když jsme někde my tři, tak je napnutá atmosféra. No, teď si budou na sebe muset zvyknout. Když budeme ve dne i v noci spolu na lodi. Nikdo z nich nemůže uniknout, budeme na širém moři. Kdo bude chtít utéct před tím druhým, bude muset dlouho plavat a Bella umí plavat, ale nemá takovou výdrž. To Robin plavat umí dobře, ale já ho kdyžtak přemluvím, aby zůstal. Vyrazili jsme k přístavu a pozorovali lodě. Každý z nás jen mlčel. První jsem promluvil já.

 

„Co tahle? Co myslíš, Robine?“

 

„No, myslím, že by šla, ale vidíš, jak je velká? Jsme tři, potřebujeme malou a rychlou. Vidíte tu malou, tam úplně vzadu?“

 

„Já nepotřebuju luxus, ale tahle je trochu moc...“ Moje sestra nedokázala najít správná slova pro ten vrak. Upřímně - mně se taky nelíbila. Vypadala vážně příšerně.

 

„Bude rychlá, to potřebujeme.“

 

„Když to říkáš,“ řekli jsme se sestrou společně a usmáli se na sebe.

 

„Jdeme na to!“ řekl Robin a my dělali všechno, co on. Robin skočil na loď a mačetou odsekal lana, protože na rozvázání nebyl čas. Potom se chytil kormidla. V přístavu začínal být rozruch, co rozruch, pohroma! Všichni utíkali, jako bychom jim řekli, že je zabijeme. A už vyplouváme…

 

 

Bella:

 

Za zády jsem slyšela jen výkřiky, něco jako:

 

„To si vypijete, syčáci!“ No, to byl asi majitel lodi….Hupsss. Takový vrak, ať je rád, že jsme ho ní zbavili.

 

***

 

Nikdo nic neříká, seběhlo se to tak rychle. Každý teď přemýšlí, co všechno se stalo. Alespoň já ano. Dlouho jsme pluli, než Robin (ano, asi se tak jmenuje) řekl, že to bychom měli. No, to mu to došlo brzo. Anebo jen tak chtěl navázat nějakou konverzaci (i když byla slabá), protože nemá rád ticho. Já a bratr jdeme spát a Robin bude kormidlovat. Ráno se s ním vystřídáme.

Ještě není ráno, ale uslyšela jsem hlasy a celkově na to, že jsme na lodi, tak je tu moc rušno.

Vyšla jsem ven z kajuty a na schodech se potkala s Emmettem, potom jsme spolu šli na palubu.

 

„Emmette, pohni sebou,“ zakřičel na nás Robin, „napadli nás piráti!“ Všichni bojovali a křičeli. Hučelo mi v uších a byla jsem zmatená. Bylo mi jasné, že se naše loď dříve či později potopí. Měli jsme s Emmettem vyskočit a pokusit se zachránit, ale nemohli jsme tu nechat Robina.

 

V tu chvíli na palubě vypukl požár a Robin zmizel za hustou vrstvou kouře. Emmett na mě křičel, abych se pohnula a vyskočila z potápějící se lodi. Já se ale nebyla schopná pohnout. Nemohla jsem uvěřit, že zrovna nás napadli piráti.

Vtom ke mně přiběhl Emmett a vystrčil mě ven. Padala jsem dolů do moře a bála se následujícího pádu, když jsem dopadla do vln, snažila jsem se co nejrychleji dostat na hladinu a nadechnout se. 

Emmetta jsem nikde neviděla a neměla jsem sílu ho volat, takže jsem se vyšplhala na dveře od mé bývalé kajuty a vyčerpáním usnula. Nevím, jak dlouho jsem zůstala v té vodě, nebo jestli mě někdo vytáhl, ale pomalu jsem začala přicházet k vědomí.

Otevřela jsem oči a nade mnou seděl ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla. Měl bronzové vlasy, světlou pleť a karamelové oči, ve kterých jsem se okamžitě začala topit.

 

Emmett:

 

Po tom, co jsem Bellu vystrčil z lodi a sám skočil do vody, jsem okamžitě ztratil vědomí. Probral jsem se po nějaké době ve světlém pokoji s pohodlnou postelí, byla to luxusní kajuta, kterou jsem doposud neviděl. První, co mě napadlo, bylo to, že mě zase vytáhli nějací hnusní piráti a budou se mnou dělat nevím co, ale stejně jsem se odhodlal zariskovat a jít se podívat na palubu, protože jsem musel zjistit, kde skutečně jsem, a kde je moje sestra.

 

Vyšel jsem po schodech nahoru a začal jsem se porozhlížet. Najednou se za mnou ozvalo zašustění a já se ihned otočil. Za mnou stálo pět nadzemsky krásných lidí.  Jako hlava rodiny vypadal blonďák, který se po tom, co jsem se na něj kouknul, na mě usmál a řekl: „Nemusíš se nás bát, my ti neublížíme.“ Pořád jsem byl zmatený, ale cítil jsem, že tihle lidé neublíží.

 

Najednou jsem si uvědomil, že můj nejlepší přítel Robin zůstal na naší lodi a začal jsem vzlykat. Robin byl můj nejlepší přítel a kromě Belly jsem nikoho jiného neměl. Ti lidé si asi uvědomili, že se něco stalo, a začali se tvářit ustaraně. Neměl jsem daleko k úplnému pláči, tak jsem se rozeběhl do kajuty, ve které jsem se probudil a až tam se naprosto oddal svému zoufalství.

Když jsem se po nějaké době uklidnil, rozhodl jsem se vyjít na palubu a promluvit si s těmi lidmi. Opět jsem vyšel schody a na palubě spatřil nádhernou, blonďatou ženu, když mě uviděla, usmála a pokynula, abych šel blíž.

 „Ahoj, já jsem Emmett,“ představil jsem se a blondýna se usmála.

 

„Ahoj, já jsem Rosalie,“ odpověděla a já přikývl. 

 

„Můžeš mi říct, kde se nacházím, a kdo jste vy?“ Blondýnka přikývla a spustila:

 

„Jsi na naší lodi, vytáhli jsme tě, když tě unášelo moře, a nechali odpočinout.“ Přikývl jsem, takže o mojí sestře nic neví, budu to muset zjistit a najít ji. Jen doufám, že se jí nic nestalo.

 

Bella

 

„Haló, haló, haló, slečno, probuďte se,“ volal nějaký hlas. Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněl postarší, rumem nasáklý, zdálo se, že je to pirát. Pirát?! Bleskovou rychlostí jsem vyletěla, až se mi zamotala hlava a on se na mě divně podíval.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se. Ten podivín si mě zvláštně přeměřil.                                                                                              

 

„Ty nevíš, kdo já jsem?“ zaburácel a rozhněvaně se na mě podíval. Vážně jsem to nevěděla, tak jsem jen kývla. Zakroutil hlavou a spustil.

 

„Ty neznáš žádný příběh Jacka Sparrowa? Kapitána Černé perly?“ To už jsem se začala rozpomínat. Vzpomínala jsem, jak mi vždycky táta s bráškou povídali o Černé perle, lodi kterou jsem vždycky chtěla navštívit. A najednou, jako kdyby se mi rozsvítilo, jsem si vzpomněla na svého bratra. Kde je? Co s ním je? Je živý? Tyhle otázky mě moc trápily a Jack nevypadal, že by tady měl být ještě někdo jiný.

 

„No tak, haló, jsi doma? Ptám se, jak se jmenuješ?“

 

„Bella,“ odpověděla jsem. Nevěděla jsem, co je zač, jen to, že je určitě pirát, a piráty já opravdu nemám ráda, nebo jestli mi neublíží, když se najednou otočil a zavolal:

 

„Edwarde, ahoj, chlapče. Podívej, koho jsem vylovil z moře, jmenuje se Beca.“ Otočila jsem se a dnes již podruhé se podívala do karamelových očí.

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vampiráti:

 1 2 3   Další »
22. Terka..=)
28.05.2012 [11:32]

Pokračování.... Emoticon je to moooc pěkný,krásný...pokračováníí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon moooc se mi to líbí... Emoticon

21. cullensfamily
28.05.2012 [7:13]

pekne opravdu dokonale chcem pokracko ;)

23.05.2012 [19:38]

klarushaTak ten Jack mě dostal. Moc se ti to povedlo. Chce to pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. MarryTyger
23.05.2012 [14:38]

Jack Sparow??? Emoticon Emoticon Emoticon To si říká o pokračování!!! Emoticon

18. sara
23.05.2012 [12:10]

Pokráčko, pokráčko, pokráčko, pokráčko... Jinak bezva nápad i zpracování a rozhodně pokračuj.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. TheresaVolf
23.05.2012 [10:40]

Moc pekne a doufam ze bude pokracovani Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.05.2012 [10:33]

superduper12vies mozno by som ti to aj pochvalil len mne sa ta kombinacia co si zvolila nempaci pretoze vampirati su moje naj ktore ma byt proste tak jak to somper napisal no neber to osobne a to iste mam aj s jackom sorry ale nesadla mi ta kombinacia

15. arabek
23.05.2012 [10:16]

arabekNápad poměrně dobrý, to hned na začátek musím uznat, ale že by zpracování bylo nějaké zářné, tak to se říci nedá. Už i úvod se mi nelíbil a trochu mi po pravdě lezl na nervy, jelikož... nevím, postrádalo to pro mě ten náboj, který by mě nalákal. Jak jsem pak četla zbytek... moc sis u mě opravdu nepolepšila, protože to bylo bez emocí, holé, suché, nezáživné...
Opravdu to bude chtít emoce, více se rozepsat v některých pasážích a dát do toho ten náboj... Bella mi zase přišla jako někdo cizí, kdo něco popisuje, robot... Nevím jak se vyjádřit, tak snad to z těch rozpačitých slov pochopíš.
Dále odstavce... nevím proč, ale poslední dobou to všem takhle skáče dolů, nebo to dělají oni... ale je to hrozné. Chápu onu přímou řeč, ale taky by si mohla věty za ní rozvést ve stylu: Jak se tvářil, co dělal, jak se cítila... Bylo by to o dost lepší. A fakt tolik mezer tam být nemusí.
Fajn, tak to by bylo. Prostě shrnutí? Nic moc... Jako jsem kritička a dokážu odpustit jen málokteré chyby (a to sama nepíšu nijak světově), tudíž si to nemusíš brát nějak osobně, ale zase na druhou stranu myslím, že kritika ti pomůže víc, než ta řada nicneříkajících smajlíků, které prosí, ale nezlepší...
Krapet rozpačitá, unavená a podrážděná Arabia Emoticon

14. E.T.
23.05.2012 [9:24]

Moc pěkný nápad. Už se nemůžu dočkat další části. Takovýto konec totiž doslova vyžaduje, abyste pokračovaly holky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.05.2012 [23:54]

AfroditaAliceCullenHezký, ale dokonalý to bude, teprve až bude vydané i pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!