Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tetovaná konkubína - 2. část

Volturi2


Tetovaná konkubína - 2. částJaponsko 17. století. Dva roky před zmizením taji Isabelly, dojde v palácových zahradách k vraždě, do které je zapleten komoří Janagisawa a Edward je nucen ji vyřešit. Jednou vraždou to však nekončí…

Zdí obehnaná sídla, kde žily manželky císařů, zdobila zahrada s borovicemi, vrbami a červenými javory. Když starý dvořan vedl Alice mezi budovami, nesla se poměrně teplým, nehybným vzduchem hudba a smích.

„Její Výsost hlavní císařská choť se baví se svými dámami,“ oznámil dvořan. „Zve vás, abyste se k nim připojila.“

Na nádvoří, zastíněném křídly staveb, se po laťoví šplhaly úponky vistárií, slibující v létě krásné květy. Nástěnná malba měsíčním světlem zalitých lesů vytvářela pozadí dřevěného pódia s baldachýnem. Stáli na něm mladý muž a žena. Žena na sobě měla bohaté kimono z karmínového hedvábí a její umně vyčesaný účes zdobily umělé květy. Muž byl oblečen jako rolník v bavlněném šatu a na nohou měl slaměné sandály. Poblíž hráli tři hudebníci na flétnu, šamizen a dřevěné klepačky, jaké se používaly v divadle kabuki. Před provizorním jevištěm, na kterém drama probíhalo, klečela na poduškách řada pánů a dam v tradičních dvorských úborech.

„Nastal čas naší smrti,“ recitoval herec s přehnanou vášní a uchopil partnerku za ruku.

Vzlykající žena prohlásila naříkavým tónem: „I když jsme v tomto životě nemohli být spolu, na onom světě budeme žít jako manžel a manželka.“

Pár klopýtal imaginárním temným lesem, kolem keramické nádoby s bohatě rozrostlým bambusem. Alice poznala, že hrají drama Sebevražda z lásky sepsané podle skutečného příběhu nedovolené lásky prostitutky a hrnčíře. Postavila se za poslední řadu diváků a s úžasem sledovala amatérský pokus o kabuki: lacinou, podřadnou zábavu, která snižovala dekorum císařského dvora.

„To je ctihodná paní Asagao,“ zašeptal dvořan Alice a ukázal přitom na ženu hrající hlavní roli prostitutky.

Alicin úžas ještě vzrostl, když si císařovu choť prohlédla. Bylo jí před dvacet, měla kulatý obličej s čerstvě nalíčenými tvářemi, tupý nosík a kulaté oči zvýrazněné podmalovanými víčky. Žena tak vysokého postavení a sníží se k takové vulgárnosti!

„…Ještě naposledy mě, prosím, obejmi, než umřu.“ S pláčem a nářkem padla na kolena vedle svého milence. Objali se. Hlediště začalo vzdychat. Hercovy ruce laskaly paní Asagao, která mu doteky dychtivě oplácela. Alici všechno připadalo až moc trapné. Poté však herec vytáhl dřevěnou dýku, kterou měl zastrčenou za šerpou kolem pasu. „Zde je záruka, že se naše duše nikdy nerozdělí.“

„Jsem připravena. Vykonej to ihned!“ Paní Asagao zavřela oči a napřímila se. Plačící herec předstíral, že ji bodá do prsou. Paní Asagao zaječela, zhroutila se a začala napodobovat smrtelné křeče. Držel ji, dokud nepřestala sténat a neležela bez pohnutí. Pak vykřikl: „Má milovaná, teď se připojím k tobě!“ a ponořil dýku do vlastní hrudi.

Diváci tleskali a jásali, když v tom si paní Asagao všimla nově příchozí a hned také za Alicí zamířila. „Ctihodná paní! Jsem šťastná, že se s vámi mohu setkat,“ rozplývala se nadšeně a Alici přišlo, jako by stále pokračovala ve hře. Z nějakého důvodu jí to nepřišlo pravdivé, přestože věděla o vřelosti paní Asagao, která se vedle ní jenom tiše chichotala, a její zrak si Alici měřil s vypočítavým výrazem ženy, která všechny vždy dělí na obdivovatele a obdivovatelky čí soky a sokyně.

„I já jsem šťastná, že vás mohu opět vidět, ctěná paní Asagao,“ opětovalas pozdrav.

„Je skvělé, že jste přišla včas, abyste viděla naši hru. Co si myslíte o mém hereckém výkonu?“

„Ještě nikdy jsem nic podobného neviděla,“ odpověděla Alice ve snaze učinit kompromis mezi upřímností a lichotkou.

Pochybný kompliment vyvolal u paní Asagao potěšený smích. „Můj skromný talent si takovou chválu ani nezaslouží! A ke všemu od vás, která jste zvyklá na nejlepší japonské herce. Žijeme zde v paláci v odloučení a musíme se zabavit sami…Co byste řekla menší procházce venku?“ usmála se na Alici a ta jenom přikývla. Paní Asagao se odešla odlíčit a převléknout se do šatů určených císařovně a ne jenom prosté konkubíně. Když se vrátila, vyšly společně do zahrady. Do obličeje se jim opíralo slabé dopolední slunce a Alice očekávala, kdy paní Asagao vyřkne důvod, proč se chtěla s Alicí sejít.

Procházely kolem nízkých keříků, jejichž větve byly pokryty vrstvou sněhu až ke vzrostlejším stromům poblíž jezírka, jeho voda v zahradě příjemně šuměla. Ve větvích stromů zpívalo pár zpěvných ptáčků, kteří tu i na zimu zůstali. A vůbec to byl krásný den.

„Doslechla jsem se o tom, že váš ctěný bratr, sósakana Edward, vyšetřuje ty neblahé události, které se odehrály v paláci a jeho zahradách,“ vyslovila konečně a ruce si schovala do širokých rukávů svého kimona.

„Ano, to je pravda. Edward byl pověřen vyšetřením oněch neblahých událostí,“ souhlasila s ní Alice. Nejen, že měla paní Asagao pravdu, ale rovněž Alice nemohla odporovat první ženě císaře. Mohla tím způsobit problémy nejen sobě ale rovněž Edwardovi.

„A jak se vašemu bratrovi daří tento úkol zvládnout? Už ví, kdo byl… kdo byl vrahem?“

„Bohužel nikoli. Navíc - můj bratr se mi s detaily vyšetřování nesvěřuje,“ namítla.

„Ach… A já myslela, že mu s vyšetřováním dokonce pomáháte,“ prohodila paní Asagao zklamaně. Alice najednou nevěděla, co by jí na to měla říct. Pozorovala císařovu první manželku zpod sklopených řas, aby to nebylo tak okaté a drzé, a přemýšlela, co by se na chování této ženy změnilo, kdyby řekla, že Edwardovi skutečně pomáhá s vyšetřováním.

„Je pravda, že občas mu pomohu nějakou radou, ale obvykle do vyšetřování nezasahuji,“ přiznala nakonec nepatrný zásah do celého toho koloběhu od zločinu k dopadení zločince.

„Snad mu budete moci dobře poradit i tentokrát. Těch dvou žen, které zde zemřely, je mi skutečně líto. Doufám jen, že už k další vraždě nedojde,“ vyslovila paní Asagao vroucné přání.

„V to doufám také,“ přitakala Alice a přemýšlela, jestli by bylo příliš troufalé, kdyby tady začala paní Asagao zpovídat, když se k ní císařova manželka chová tak přátelsky. „Obávám se však, že vyšetřování potrvá hodně dlouho. Ctěný komoří má jistě mnoho skrytých nepřátel, kteří usilují o to, mu nějak uškodit - nedej bože ho zabít,“ zamumlala Alice a doufala, že se paní Asagao chytí na nahozenou vějičku a trochu více se rozmluví.

„Vskutku, takových lidí může být hodně, ale proč se tedy nepokusili zabít rovnou ctěného Janagisawu? Proč musely zemřít ony dvě ženy? Není to podivné?“

Alice s jejími slovy musela souhlasit. I jí přišlo zvláštní, že dotyčný vraždí jenom ženy, aniž by na komořího nějak zaútočil, ikdyž je očividné, že je to útok proti němu. A dále pak ta zvláštní tetování. Nejprve tetování na rameni první mrtvé - KA , a poté i tetování na kotníku druhé mrtvé - ME . Nevěděla, co by to mohlo znamenat a ani jak by to mohlo napomoci vyšetřování.

„Není možné, aby ty útoky byly myšleny proti těm ženám a komoří v tom byl nevině?“

„Řekla bych, že i to je možné, ale byla by to jenom velká souhra náhod,“ namítla Alice a pohledem opatrně hleděla na Asagao, zda ji svým názorem snad neurazila. Asagao se sice tvářila trochu nedůtklivě, ale nedala na sobě znát přílišné rozladění, její odpovědí.

„Ach, samozřejmě, a když se případu ujal sám sósakan, jistě bude zločinec brzy dopaden a my se nebudeme muset bát,“ usmála se na ni vlídně. „Nakonec - přece se nebudeme bavit o tak nepříjemných věcech, ne? Právě jsem dostala báječný nápad! Zahrajete si v naší hře!“

„Ne, to nejde.“ Vyděšená Alice začala couvat.

„Mohla byste hrát nejlepší přítelkyni hlavní hrdinky,“ navrhla Asagao.

„Já ale neznám verše,“ zaprotestovala Alice v zoufalé snaze vyhnout se veřejnému vystoupení.

„Na tom nezáleží,“ mávla rukou Asagao. „Zatím je můžete číst a z paměti se je naučíte později.“ Vysunula dolní ret a nasadila výraz, který měl působit neodolatelně. „Přece mě nezklamete.“

Z hlasu jí zaznělo nedůtklivé zavrčení, které Alici varovalo. Pochopila, že když odmítne hrát, císařova choť její návštěvu ukončí, a ona tak ztratí příležitost vyptávat se na vraždy.

„Samozřejmě vás nezklamu,“ odpověděla tedy s nucenou upřímností. „Bude to pro mne čest, zahrát si ve vaší hře.“

„To je skvělé!“ Asagao se zasmála a zatleskala. Vrátila se jí dobrá nálada. Poté si paní Asagao kriticky prohlížela Alicin jednoduchý, do uzlu spletený účes a hedvábné kimono barvy moře potištěné světle zelenými břečťanovými listy. „Kostým pro vás najdeme později, ale teď vás musíme trochu nalíčit a udělat něco s vlasy. Pojďte se mnou!“

Asagao vzala Alici za svými dvorními dámami zpět do budovy, kde stál v rohu místnosti stůl se zrcadlem, kartáči, hřebeny a nádobkami s líčidly.

„Přineste nám trochu likéru, Godžo-sane,“ zavolala paní Asagao, „a pak jděte a připravte jeviště na první scénu.“

Mladík se podvolil jejímu přání. Dvě dvorní dámy začaly pracovat na Alicině účesu, zatímco jiné pily víno a radily. Alice upila sladkého švestkového likéru v naději, že se trochu uvolní a vzpamatuje z počátečného ohromení. Asagao ji zatím potírala tvář směsí tuku a bílého rýžového prášku.

„Musíte si myslet, že jsme povrchní, když takhle marníme čas,“ nadhodila a odmlčela se, aby si usrkla ze svého pohárku, „ale tady není skoro nic jiného na práci a život je strašně nudný.“

Alice se snažila pod teplým hustým líčidlem, které jí zakrývalo tvář, nemrkat a zároveň se vyvarovat příliš intimnímu kontaktu s novými známými. „Domnívám se, že šokující událost v zahradě s jezírkem a … vám přinesla trochu rozptýlení.“

Asagao to nejprve zmátlo, ale pak se jí obličej rozjasnil. „Máte pravdu, vyvolalo to zde jistý rozruch. Jistě si teď myslíte, že jsem necitelná, když se bavím v době smutku, ale odmítám trávit celé měsíce v zármutku a nudě, i když mi otec říká, že bych měla. Nevidím žádný důvod, proč bych měla pro ty dvě dívky truchlit,“ prohodila a chopila štětečku a nanesla růžový stín na Alicina oční víčka, „zvlášť, když jsem ráda, že je po nich.“

Její otevřené přiznání zůstalo viset ve vzduchu jako ošklivý zápach. Dvorní dámy byly najednou velmi zaměstnané doléváním likérů do pohárků a vtíráním kaméliového oleje do Aliciných vlasů. Alice byla příliš ohromená, než aby dokázala něco říct, ale Asagao pokračovala, jako by si neuvědomovala, jak její slova zapůsobila. „Byly hrozně namyšlené, myslely si, že jsou víc, než císařova choť.“

„To pro vás muselo být opravdu nepříjemné,“ vyjádřila Alice účast a nepřestávala žasnout, jaké má štěstí, že ji Asagao tak rychle a ochotně poskytuje informace. Pak to zkusila s narážkou. „Nedivila bych se, kdybyste se jim za to chtěla pěkně pomstít.“

„Přesně to jsem také udělala,“ prohodila Asagao a napila se likéru.

Začal se jí plést jazyk a v očích se objevil skelný lesk. Snad její slova má na svědomí podnapilost, pomyslela si Alice, ale zároveň se nemohla zbavit dojmu, že Asagao patří k těm, kdo si vždycky dobře rozmyslí, než něco řeknou. Dvorní dámy vyčesávaly Alice vlasy vzhůru a zapichovaly do nich jehlice, ale ona soustředná na Asagao, bolestivé tahání vůbec nevnímala.

„Nejdřív jsem šla za otcem, aby promluvil s komořím o chování žen v jeho domě, ale řekl mi, že s tím nemůže nic dělat. Komoří má vyšší postavení.“ Asagao nanášela houbičkou růž na Aliciny tváře. „Pak jsem si postěžovala Tomohitovi. Ten řekl, že bych to měla nechat být. Jeho vztah komořím je pro něj přednější, než vlastní manželka. Škemrala jsem. Ječela jsem. Byla jsem strašlivě rozzlobená! Copak pro něj vlastní žena nic neznamená? Jak já jsem ty dívky nenáviděla!“ Její hlas stoupal až k žalostnému nářku.

Alice přikývla a cosi souhlasně zamumlala. „A co jste udělala potom?“ zeptala se a tep se jí zrychlil očekáváním.

Chvíli bylo ticho. Asagao namočila štěteček do červeného barviva, přisunula se k Alice, začala jí líčit rty a v soustředění se zamračila.  Její tělo se z takové blízkosti zdálo ještě mohutnější, takže už nepůsobila tak žensky. Alice potlačila touhu se jí vytrhnout. V krvi paní Asagao kolovala krev předků, kteří zpoza trůnu vládli Japonsku. Aby ukojila svou touhu po moci, mohla se tajně učit bojovým uměním, uplatnit duchovní energii, která dříme v každém člověku, a nakonec nabýt síly potřebné k zabití těch dvou dívek.

Asagao se stáhla, odložila štěteček a znovu vypila svůj pohárek do dna. Nic jsem neudělala, prohlásila vzdorovitě. „Už jsem za nikým jiným nešla. Když zemřela ta první, děkovala jsem bohům. A když i ta druhá, nebyla jsem nikdy vděčnější.“

Alice zaplavila vlna zklamání. Kárala se za to, že očekávala doznání. Asagao možná postrádala inteligenci šógunovy matky, ale její marnivost ukazovala, že má silný pud sebezáchovy. A krom toho, si ji Alice vlastně nedokázala představit jako vražedkyni. Navzdory její nenávisti k obětem, se jí zdála slabá a rozmarná. Dalo by se spíš uvěřit, že jí přinesl prospěch zločin jiného. Přesto ji však nemohla vyloučit ze seznamu podezřelých, aniž by o ní zjistila některá doplňující fakta.

„Nezahlédla jste v době první vraždy něco, co by dokázalo odhalit vraha?“ nadhodila Alice.

„Jak bych mohla?“ odpověděla Asagao. „Vůbec jsem v blízkosti Zahrady s jezírkem nebyla.“ Alice měla na jazyku další otázku, ale císařská choť dala najevo nelibost. „Tyhle řeči o vraždách už mě nudí. Nechme toho.“ Pozorně si Alice prohlížela a její nervozitu vystřídal příjemný úsměv. „Myslím, že jste již připravena objevit se na jevišti.“ Přidržela Alice zrcátko, aby se na sebe mohla podívat. „Spokojená?“

Alice užasle zírala do zrcadla. Vlasy měla vyčesané vzhůru a jejich prstence protknuté křiklavými ozdobami v podobě květin. Na čele se jí klenulo přehnaně zvýrazněné obočí a na očních víčkách měla růžové půlměsíčky. Tváře pokrývala vrstva líčidla a velké, zaoblené rudé rty překrývaly ty pravé. Vypadala přesně jako nejhorší kurtizána.

 

 

Pokračující pátrání vedlo Edwarda z edské márnice do paláce a nakonec k domu komořího. Čekal ho nemilý rozhovor. Pochybnosti, že by Janagisawa neměl s vraždou nic společného, byly stále menší. Vždy byl přítomen vraždě. Vždy to byl někdo z jeho domu… Edward sice nechápal, proč by to komoří dělal, ale na to se ho určitě zeptá, pokud se jeho vina prokáže.

Ticho v kanceláři porušilo zaklepání na dveře. „Vstupte!“ zavolal komoří Janagisawa.

Do pokoje vešel Edward, opatrným krokem a s vážným výrazem v obličeji. Poklekl naproti komořímu a poklonil se mu, přesně jak žádala pravidla slušného chování.

„Ach, sósakan-san osobně, jaká čest,“ pronesl zatrpkle a měřil si muže, kterého od prvního okamžiku, kdy přišel na edský hrad, pokládal za soka. „Vlastně, musím říct, že jsem rád, že jste přišel. Přemýšlel jsem o rozhovoru, který jsme spolu včera večer vedli,“ prohlásil.

„Ano?“ Edward byl tím prohlášením šokován. Tohle nečekal. Janagisawa odložil štěteček na psaní. Oba se chovali rezervovaně a to nepřátelství mezi nimi bylo skoro až hmatatelné.

„Přišel jsem na to, jak zjistit, proti komu jsou útoky mířeny.“ Z komořího hlasu zaznívala nedočkavost. A stejně tak se cítil i Edward - nedočkavě. Ale zároveň měl trochu obavy z toho, s čím komoří vyrukuje. Komoří se usmál a poté zazvonil zvonečkem, který měl poležený vedle nádobky s inkoustem.

Do místnosti vešel sloužící a poklonil se. „Přiveďte ji,“ rozkázal komoří a sloužící okamžitě odešel. Tiše za sebou zasunul přepážku, která se však jenom chvíli na to odsunula a sloužící přiváděl sebou i nějakou dívku.

Oba muži na ni upřely pohled. Každý však v sobě skrýval něco jiného. Dívka na muže nesměle pokukovala, stále netušila, proč se octla v domě tak mocného muže. Opatrně si oba muže prohlížela zpod řas a dál tiše postávala vedle sloužícího. Měla na sobě sice jedno z nejlepších kimon a na úpravě vlasů si také dala záležet, ale i přesto si připadala zvláštně. Na pozornost mužů byla zvyklá, dokonce i podřadní šlechtici si občas krátili čas v její společnosti. Ale tito dva muži byli jiní.

„Tohle je řešení mé situace,“ ukázal komoří na dívku a poté ji pokynul, aby přišla blíž. „Isabella je taju,“ podotkl a Edward překvapeně dívku sledoval. Upoutala ho její nevšední krása. Netušil, že v tomto městě, ba dokonce celé zemi, žije ještě někdo jako on a Alice. Domníval se, že všichni jsou to pouze holandští kupci, tahle dívka však jasně patřila do jeho společnosti.

„Přivedl jste si ji z Jošiwary?“ zeptal se Edward komořího, když odtrhl pohled od dívky.

„Nechal jsem si ji přivést, abych byl přesnější,“ opravil ho Janagisawa. „Myslím, že pro naše plány se dokonale hodí, nemyslíte sósakane?“ oplatil mu pohled a očekával nějakou reakci. Výběr dívky z Jošiwary pro něj byl jednoduchý. Všichni věděli, jak se komoří rád obklopuje krásnými a exotickými věcmi. Ta dívka mezi ně patřila.

„Předpokládáte, že se vrah objeví znovu?“ pozvedl obočí Edward. Ustoupil, založil si paže na prsou a dal tak najevo pochybnosti o správnosti toho rozhodnutí, využít dívku jako návnadu.

Janagisawa si zapálil dýmku a než mu odpověděl, několikrát z ní zhluboka potáhl. „Nevím, je to možné. Může se to zdát kruté, ale je to nevyhnutelné. Podruhé nás vrah zastihl nepřipravené, potřetí se mu to nepodaří,“ odpověděl odhodlaně a opět si potáhl z dýmky. Pokoj naplnil kouř a vůně tabáku.

Isabella sledovala rozhovor, který probíhal mezi těmi muži, a nedokázala si jejich slova srovnat. Přesto ji zmínka o vrahovi vyděsila.

„Jinými slovy jste si zajistil případnou oběť zvenčí místo nějaké z vašich souložnic?“ řekl až nečekaně přísně Edward. Janagisawu volba jeho slov překvapila, ale nakonec se usmál. Podařilo se mu ctihodného vyšetřovatele vyvést z míry.

„Nikoli. Kdyby došlo k nejhoršímu, přijde o život někdo nevýznamný, někdo po kom se nikdo nebude shánět, pokud zmizí,“ odpověděl mu klidně komoří a Isabelle v tu chvíli bylo jasné, co s ní hodlají udělat. Má se stát návnadou pro vraha. Tak jenom kvůli tomu zaplatili tolik peněz - nebylo to kvůli jedné strávené noci.

 

 

„Edwarde, jak jsi na něco takového mohl přistoupit?“ kárala svého bratra Alice, jen co se vrátil domů v doprovodu té dívky, která za celou dobu skoro nepromluvila.

„Neměl jsem na výběr. Nemůžu se stavět komořímu na odpor,“ namítl a promnul si unavený obličej, který mu brázdily starostlivé vrásky. „Měla bys ji odvést do paláce a připravit ji, nepohneš se od Isabelly ani na krok. Zítra hned po ránu, se tam zastavím,“

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tetovaná konkubína - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!