Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sladká pomsta 3/3

10.10.2014 (18:15) • Zira • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2539×

3/3

Eleazar, jak už jsem říkala, byl upír, který dokázal zjistit schopnost daného upíra. Ne, není povinností, když je proměna v upíra dokončena, aby daný upír měl schopnost. Je to privilegium a zvlášť v mé rodině to bylo takzvanou tradicí. Aro, já i Didyme. Aro si jí velice cenil, ale Marcovy schopnosti mnohem více. Abych ale neodbočovala od tématu. Eleazar mě zavedl za upírem, který měl schopnost najít jiné upíry.

„Tam u toho stolu?“ zeptala jsem se ho. Eleazar jen přikývnul.

„Nechoď kolem horké kaše a rovnou mu řekni, co potřebuješ. Nemá to rád, když se na věci nejde přímo.“ Jen jsem přikývnula.

„Ty tam nepůjdeš se mnou?“ dívala jsem se na něho a trochu jsem doufala, že řekne, že půjde.

„Ne, bude lepší, když se vám do toho nebudu jakkoliv plést.“ Vzal mě za ruku a políbil mi ji. Pak upíří rychlostí zmizel. Pousmála jsem se trochu. Pochopila jsem to. Plést se mezi záležitosti Volturiových by nebylo dobré. Každý si chce zachránit vlastní život, když jde do tuhého. A tohle byla jedna z těch situací. Vešla jsem do hospody a rovnou jsem šla za tím mužem. Ani jsem k němu nedošla a on hned promluvil.

„Pokud nejste hospodský s pivem, tak bych vám radil, abyste zmizel. Ať jste, kdo jste. Zachraňte si život.“ Trochu jsem se pousmála a šla jsem dál. Sedla jsem si a sundala čepici. V té době tu v Bulharsku byla zima.

„Jsem žena a upírka. A mnohem starší. Jak mi jeden přítel řekl, přejdu rovnou k věci. Potřebuji najít upíra, co dokáže vymazat vzpomínky, myšlenky… schopnosti,“ řekla jsem a čekala, co na to řekne. On se pousmál.

„Jdeš rovnou k věci, to se mi líbí. Jsem James.“

…

Ano, tak jsem se s ním potkala. On byl ten, co mi pomohl se dostat k upírovi, co mi vymazal schopnosti. Tak jsem ho potkala, tak jsme se poznali, a už od té doby jsem věděla, že je ten muž něčím speciální. Něčím speciální pro mě, pro moji osobu. Dívala jsem se kolem sebe a čekala, kdy se zase u mě objeví. Kdy si moje schopnost bude pohrávat s mojí myslí a on se mi znovu ukáže.

A on se objevil. Díval se na mě. Přišel ke mně a dal mi ruku na tvář. Pohladil mě po ní.

„Co ode mě chceš?“ zašeptala jsem. On se na mě smutně usmál.

„Copak to nevidíš? Chci, aby se nic nezměnilo. Abych tu byl napořád,“ zašeptal a stále mě hladil po tváři. Kdybych mohla brečet, brečela bych.

„Ale to nejde. Jsi mrtvý. Jsi mrtvý a já s tím nemohu nic udělat. Jsi jen v mojí hlavě. Moje schopnost mě pohlcuje, jako se to stalo před několika desítkami let. Musím tě nechat jít. Musím tě nechat jít," opakovala jsem si stále dokola ty samé věty, ale nic nezabralo. Stále tam byl a jako kdyby jeho doteky byly skutečné. Cítila jsem jeho ruce na svých ramenou. Tohle není dobré. Ne pro moji mysl, ne pro můj život. Stále tu ale byl. Nic neříkal, jen se na mě díval.

„Nech mě být!“ zařvala jsem a začala jsem celou místnost ničit. Všechno jsem zničila. Lampu na nočním stolku, stůl, na kterém byly knihy, postel, která stála uprostřed místnosti. Všechno jsem to zničila do poslední třísky. Najednou mě někdo táhnul pryč z pokoje.

„Nechte mě být!!! Nechtě mě být!!!“ řvala jsem, co mi síly stačily.

„To jsem já, Aro. To jsem já,“ řval na mě, ale já ho neposlouchala. Jako kdyby mě něco ovládlo. Otočila jsem se a odstrčila ho od sebe. Upíří rychlostí jsem zmizela pryč. Přemístila jsem se ke vchodu. Upíři mě nechtěli pustit pryč, ale já je zabila svojí mocí. Nijak jsem se o to nestarala. Šla jsem po náměstí až na konec města. Poté jsem zašla do jednoho domu. Tady jsem vyrůstala. Přesněji řečeno s celou mojí rodinou. Ano, bydleli jsme v Itálii kousek od Volterry. Zašla jsem do obývacího pokoje. Samo sebou, že tento dům nebyl ten, ve kterém jsme bydleli, ale byl na stejném místě. Já sama jsem ho nechala zrekonstruovat, když jsem si potřebovala od Ara občas oddychnout. Sednula jsem si na židli. Moje moc mě začala plně ovládat. Věci se začaly vznášet, a když někdo otevřel dveře, spadnuly na zem. Přišel Aro s Caiem. Ani nevím, jak dlouho jsem v domě byla. Jestli pár sekund, pár hodin, dnů. Ale bylo jasné, že mě začali hledat hned, jak jsem zmizela. Dívala jsem se před sebe. Aro ke mně přišel, ale viděl v jakém jsem rozpoložení.

„Čekala jsem na vás,“ řekla jsem a podívala se na něj. Caius se na mě díval tak nějak neutrálně a Aro… nedokázala jsem poznat, co se mu děje v hlavě.

„Ovšem. Chci tě odvézt domů,“ řekl Caius a poposunul se krokem ke mně.

„Já domov nemám,“ řekla jsem rázně a dívala jsem se na něj ne naštvaně, ale měla jsem vztek. Věděla jsem, jak fungovala jeho schopnost. Stejně jako schopnost Edwarda Cullena. Spíš dokázal lidem vlézt do hlavy a donutit je udělat všechno, co chtěl.

„Ale máš. Máš svůj domov i rodinu,“ přikývnul a díval se na mě, jako kdyby mě chtěl zmanipulovat. Stále zkoušel se mi dostat do hlavy.

„Myslíš si, že tvoje moc je tak silná, že ji nedokážeš ovládnout,“ řekl najednou Aro.

 „Aro!“ řekl Caius.

„Tady ti tvoje psychohrátky nepomůžou, Caie,“ pousmál se Aro.

„Chceš mě kontrolovat?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ odpověděl Caius.

„No, jasně,“ pousmál se znovu Aro.

„Ne, chci ti pomoct,“ řekl na rovinu.

„Pomoct? A co je se mnou?“ zeptala jsem se ho znova.

„Absolutně nic!“ namítl Aro najednou. Otočila jsem svoji hlavu k Arovi a poslouchala ho.

„Aro, mlč!“ řekl Caius přísně.

„Tentokrát ne, Caie. Chtěl bys Victorii omezovat!“

„Chci tvoje dobro, Victorie,“ řekl Caius vlídně. Najednou se lampa zvedne a třískne sebou o zeď. Samozřejmě, že to byla moje schopnost tím, jak jsem se naštvala.

„Nelez mi do hlavy!“ zavrčela jsem na něj. Cítila jsem nápor jeho moci na moji hlavu. Chtěl mi do ní vlézt a ovládnout mě. Kontrolovat. Moje schopnost mě začala ovládat. Zavřely se dveře a věci se začaly znovu zvedat. Dívala jsem se do země. Do prázdna. Caius ke mně přišel blíže.

„Poslouchej, Victorie! Pomůžu ti,“ díval se na mě Caius nápomocně.

„Ne,“ zašeptala jsem a moje ruce se začaly opírat hodně o opěrky. Skoro jsem je až drtila.  

„Slyšíš mě?“ zařval na mě Caius. Ucítila jsem další nápor na svou hlavu.

„Nelez mi do hlavy!“ řekla jsem už naštvaně a odmrštila ho svojí mocí na zeď.

„Radši bys měl poslechnout, Caie,“ pověděl Aro. Caius vstal a podíval se znovu na mě.

„Musíš mi věřit, že ohrožuješ sebe i jiné, Victorie. Ale já ti můžu pomoct,“ naléhal na mě znovu.

„Že ty ji chceš donutit, aby si nechala smazat svoje schopnosti?“ Aro přesně věděl, co totiž dělá. Snažil se podrážet Caia, protože chtěl moji moc. Chtěl, aby v jeho klanu byla taková mocná upírka.

„Nezapomeň na Jamese. Zabila jsi toho, koho jsi milovala, protože ses neovládla,“ zařval na mě Caius. Všichni jsme totiž věděli, jak doopravdy zemřel James.

„Ne, už mlč!“ zařval a všechna okna i dveře vybuchly. Celý pokoj se otřásal v základech, vlastně celý dům. Ara odstrčla do kuchyně. Caius byl u zdi a snažil se ke mně dostat, ale proti větru, který proti němu stojí, neměl šanci. Moje moc byla totiž mnohem větší, než kdokoli předpokládal, a zcela mě ovládla. Zaměřila jsem se na Caia, protože ten mě dráždil. Ten na mě neustále útočil svojí mocí. Stále se mi pokoušel dostat do hlavy.

„Victorie, dej mi šanci,“ zakřičel přes vítr. Dívala jsem se na něj neutrálně. V kuchyni začala voda z kohoutku vytékat nahoru na strop. Všechno se vznášelo ve vzduchu. Papíry lítaly po místnosti. Svojí mocí jsem si začala přibližovat Caia blíž k sobě, až se začal vznášet i on. Jeho pokusy vlézt mi do hlavy už polevily. Neměl proti mně nejmenší šanci. Moje schopnost mě úplně pohltila. Vstala jsem ze židle a ta se roztříštila na milion třísek. Dívala jsem se na Caia. Moje moc byla až taková, že celý dům se zvednul a začal poletovat ve vzduchu. Spíš se zvedal tou samou rychlostí jako Caius. Byl jen pár metrů nad zemí na tom samém místě. Oblečení Caia začalo odpadávat po kousíčkách a jeho kůže se začala odloupávat.

„Victorie, ne!“ začal řvát Aro, když to viděl. Věděl, co přijde. Soustředila jsem se čím dál tím víc na Caia.

„Nenech se tím ovládnout,“ řekl klidně Caius a díval se na mě. Věděl, co se s ním stane. Jen se o mě bál. Co to udělá se mnou.

„Caie!“ zakřičel Aro. A jak jeho jméno vykřiknul, tak se Caiovo tělo roztříštilo na několik set kousíčků. A byl mrtev. Jak se tak stalo, tak celý dům spadl na zem. Seděla jsem na zemi. Ani jsem si ještě neuvědomila, co jsem vlastně provedla. Přišel ke mně Aro a kleknul si ke mně.

„Drahá. Půjdeme,“ řekl ochranitelsky. Vzal mě za ramena a odvedl mě pryč. Osm dní jsem seděla na trůnu a neustále jsem si přehrávala, co mi řekl Caius. Co mi řekl o Jamesovi.

„Nezapomeň na Jamese. Zabila jsi toho, koho jsi milovala, protože ses neovládla,“ řekla jsem potichu a dívala jsem se před sebe. Stále mi to vrtalo v hlavě.  Najednou mi hlavou prosvištěl jako by vítr. Jako kdyby mi v hlavě pískalo něco. Zavřela jsem oči a snažila se to vypudit z mé hlavy, ale nešlo to. Najednou jsem uslyšela, jak se ke mně někdo přiřítil upíří rychlostí. Otevřela jsem rychle oči a zůstala sedět jako opařená. Nedokázala jsem uvěřit, koho vidím.

„Jamesi,“ zašeptala jsem. „Jak jsi…“

„Jak jsem naživu?“ pousmál se. „Díky tobě ne.“ Dívala jsem se na něho a vstala pomalu z trůnu.

„Ale jak?“ zašeptala jsem. Přešel přede mě.

„Copak si nepamatuješ? Než jsem našel toho upíra, uběhlo několik let. Nebyl jsem v tom tak zdatný, jak sis myslela. V těch letech jsme se poznali, zamilovali se do sebe a ty už ses pak ode mě nehnula na krok. Ale po těch několika letech, kdy jsem ti řekl, že jsem ho našel, jsi nechtěla za ním jít. Najednou sis to s tím, že si necháš odebrat schopnost, rozmyslela. Ale já tě nutil, abys tam šla. Nakonec jsem tě přemluvil, protože jsi mě tak moc milovala. Viděl jsem, co s tebou tvoje moc dělá. Někdy byly světlé chvilky, ale jindy jsem se bál, aby sis neublížila. Abys neublížila i mně. Tvoje moc tě zcela ovládala. Došli jsme k tomu upírovi, co ti měl vymazat tvojí moc, ale ty jsi ho zabila. Když na tebe chtěl sáhnout, brala jsi to jako útok a jeho tělo se roztříštilo na několik kusů,“ řekl a já se na něj jen dívala. Nic z toho jsem si nepamatovala. Dívala jsem se na něj.

„Cože? To je… To je lež.“ Zavrtěla jsem hlavou. Nechtěla jsem tomu věřit. Podíval se na mě smutně a pokračoval.

„Nevěděl jsem, co s tebou mám dělat. Věděl jsem, že tvoje moc tě ovládne pokaždé, když je na tebe někdo hnusný, když na tebe někdo útočí. Dřímalo v tobě zlo. Měla jsi největší moc, jakou kdy upír mohl mít, a nedokázala jsi ji ovládnout. Byla na tebe příliš moc silná,“ zašeptal a já jsem vrtěla hlavou.

„Ne, ne,“ zašeptala jsem. Nechtěla jsem to slyšet, prostě nechtěla.

„A pak tě tvoje moc posedla natolik, že jsi přestala vnímat okolí a po chvilce i mě. Jednou… jsem šel pro vodu, a když jsem se vrátil, celý dům se otřásal v základech. Tak jsem vstoupil do domu a ty jsi zrovna zabíjela nějakého muže. Říkala jsi mu Jamesi. Myslela sis, že to jsem já. Zabila jsi ho a pak… jsi jeho popel oplakávala. Tvoje schopnost ti zamotala mozek. Vymyslela sis, že mě zabila nějaká rodina, ale přitom ty sama jsi jim zabila jejich člena. Zabila jsi jednoho z nich. Šli se na nás podívat, protože jsme byli sousedé, bydleli kousek od nás. Báli se, abychom neprozradili jejich tajemství tím, že lovíme kousek od města, a ty jsi toho nejstaršího z nich. Carlislea. Zabila jsi ho. Měl stejně blonďaté vlasy. Zabila jsi ho a pak jsi to dávala za vinu jim.“ Dívala jsem se na něj a vrtěla hlavou. Kdybych mohla brečet, už bych brečela.

„Ne, ty lžeš, to není pravda,“ odpověděla jsem a chytla se za hlavu. Začaly se zvedat všechny trůny a praskaly, až z nich nezbylo nic.

„Tvoje moc tě ovládá natolik, že si to ani nepamatuješ, Victorie. Stejně jako před lety. Donutila ses myslet si, že žádnou schopnost nemáš. Že tvoje síla je pryč, že byla vymazána. Ale nebyla. Celou dobu byla s tebou a ovládala tě zevnitř. Potřebuješ pomoct, Victorie,“ řekl zoufale.

„Ne, nepotřebuji. Mlč!“ zařvala jsem a celá místnost se začala třást. Moje schopnost mě znovu začala ovládat. James si to razil ke mně, ale vítr byl příliš moc silný. Byl silný až tak, že spadl na dveře, a tím je vyrazil. Spadl na chodbu. Stále jsem stála tam, kde před chvílí stály trůny. James narazil na Heidi, která mu pomohla vstát.

„Jen já ji dokážu zastavit, odveď je do bezpečí!“ řekl jí a ona zmizela spolu s ostatními pryč.

„Victorie!“ zařval přes ten vítr. Podívala jsem se na něj, ale měla jsem zasklené oči. Zrcadla se v místnosti roztříštila na kusy a střepy začaly lítat po místnosti. James se napřímil a šel ke mně. Pomalými kroky se přibližoval. Střepy, které jsem na něj poslala, ho zasáhly, ale on i tak dál šel. Až nakonec po chvilce byl u mě. Dívala jsem se na něj.

„Umřel bys kvůli nim?“ zeptala jsem se. Poukazovala jsem na to, co řekl Heidi.

„Ne. Kvůli nim ne,“ řekl rovnou a díval se na mě smutně. „Kvůli tobě.“ Podívala jsem se na něj překvapeně a kousek mojí moci zeslábl a já viděla čistěji. Ale ne, že by moje moc začala slábnout, jen jsem byla v takovém šoku, co jsem od něj slyšela.

„Pro tebe,“ dodal a já se na něj stále dívala. Smutně jsem se na něj podívala.

„Zachraň mě,“ zašeptala jsem a věděla jsem, že on věděl, co jsem tím myslela. Díval se na mě, jako kdyby hltal moje slova.

„Já tě miluju,“ řekl smutně. Věděl, co musí udělat. Jak mě zachránit a jak zachránit ostatní. Vzal mě za hlavu, a potom mi ji utrhnul. Roztrhal mě na kusy a zapálil. 

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Sladká pomsta 3/3: