Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Show must go on

Show must go onDalší songfic z mé dílničky, tentokrát na písničku Show must go on od Freddieho Mercuryho (Queen). Tato písnička vyšla necelý rok před jeho smrtí, takže ji psal v době, kdy už měl AIDS. Její hlavní poselství je, že život jde dál, show musí pokračovat. To si v této jednorázovce uvědomí i Jasper. Příjemné počtení. :)

Show must go on

 

Konečně se mi splnil můj sen. Už od malička jsem věděl, že toto je můj osud. Bylo to tak jednoduché. Přijít k odvodu a zalhat verbířům o svém věku. Nebylo mi ještě ani sedmnáct let a já se stal hrdým vojákem Konfederace. Když jsem matce oznámil, že jsem vstoupil do armády, tak se rozplakala. A já její pláč nechápal. Mé představy o válce byly poměrně jasné, nicméně velmi zkreslené. Brzy jsem pochopil, jak se liší představa a skutečnost. Netrvalo to dlouho a má vojenská hvězda začala strmě stoupat. Byl jsem povýšen, major Jasper Whitlock. Věděl jsem, že otec by na mě byl pyšný. Přál si, abych se věnoval vojenské kariéře. Jeden z prvních úkolů, který jsem jako major obdržel, bylo, abych se postaral o evakuaci žen a dětí. Bezpečně jsem je dopravil do Houstonu a téměř okamžitě se vydal na zpáteční cestu do Galvestonu. Tehdy jsem ještě netušil, že to je poslední cesta majora Jaspera Whitlocka.

Prázdný vesmír - pro co vlastně žijeme?
Opuštěná místa - tuším, že víme proč.
Stále a stále - ví někdo, co vlastně hledáme?
Nějaký hrdina, nějaký bezmyšlenkový zločin
tam za oponou předvádí pantomimu.
Držíme se v linii, chce někdo víc?

 

Hnal jsem svého koně šílenou rychlostí, jen abych byl v Galvestonu co nejdřív. V myšlenkách jsem sem už viděl vedle ostatních důstojníků. Nemohl jsem se dočkat obdivu vojáků a mých nadřízených, že jsem tak rychle splnil zadaný úkol. Mohl jsem ujet asi tak míli, když jsem zahlédl tři postavy. Teprve když jsem byl blíž, poznal jsem, že jsou to tři ženy, bezpochyby ty nejkrásnější ženy, jaké na tomto světě kdy chodily. Zdály se osamoceny a v nouzi. Bylo by proti mému vychování zanechat je v pustině, tak jsem jim nabídl svou pomoc. Tehdy jsem netušil, že jsem udělal osudovou chybu. Jedna z nich, drobná hnědovláska, mě natolik okouzlila, že jsem nevnímal okolí. O několik okamžiků později jsem si všiml, že se ke mně ona dívka blíží a říká: „Doufám, že to přežiješ, Jaspere...“


Show musí pokračovat.
Show musí pokračovat.
Mé srdce ve mně puká,
můj make-up stéká,
ale můj úsměv stále zůstává.

Když jsem otevřel oči, skláněla nade mnou ta hnědovláska. Představila se mi jako Maria, zároveň mi představila své dvě společnice - Lucy a Nettie. Poté začalo dlouhé vysvětlování, co se se mnou stalo. Nemohl jsem tomu uvěřit, přišlo mi to šílené. Jenže pak mi ukázala svou ruku ve slunečním svitu a já uvěřil. Zeptal jsem se Marii, jestli je možné zbavit se toho pálení v krku. Ona se jen usmála a podala mi ruku. S veškerou důvěrou jsem ji uchopil a nechal se jí vést. Ruku v ruce jsme se rozeběhli. Ta rychlost byla fascinující, byl to úžasný pocit svobody. Náhle jsme se zastavili, s otázkou v očích jsem se na ní podíval. Maria se jen usmála a pak ukázala na mladého vojáka.

„Vem si ho“, zašeptala, avšak já její pokyn nepotřeboval. Téměř ihned jsem po něm skočil a srazil ho na zem. Pravou rukou jsem mu pootočil hlavu a získal tak lepší přístup ke krční tepně. Okamžitě jsem se do tepny zakousl a užíval si ten opojný pocit. Když jsem dokončil své dílo, pohlédl jsem vojákovi do tváře. Zděsil jsem se. Zděsilo mě jeho mládí, nemohl být o moc starší než já sám.

Cokoli se stane, nechám to náhodě.
Další zármutek, další nepovedený románek.
Stále a stále.
Ví někdo, pro co žijeme?
Já tuším, učím se,
musím být vstřícnější.
Brzy se za rohem otočím.
Venku už se rozednívá,
ale hluboko uvnitř mě bolí, jak chci být volný.


Po našem návratu z mého prvního lovu mi Maria jasně vysvětlila, co ode mě žádá. Chtěla, abych jim pomohl získat zpět jejich území, a já věděl, že pro ni udělám cokoli. A tak jsme pomalu začali budovat armádu. Maria, Nettie a Lucy vybíraly vhodné lidi k přeměně, já jsem v nich pak probouzel poslušnost a učil je techniku boje. Spolupráce nám šla dobře a po čase jsme byli připraveni k prvnímu boji. V naší skupině nás bylo dvacet a v té jejich necelých deset. Věděl jsem, že vyhrajeme. Pohlédl jsem na zbytek své skupiny a dal povel k útoku. Uhýbat ranám nepřítele a sám rány rozdávat - na to jediné jsem během boje myslel. Během chvíle bylo po všem. Vyhráli jsme. Nepřátelská skupina byla zcela zničena. Naše ztráty byly minimální, zanedbatelné. Věděl jsem, že Maria bude spokojená.

Show musí pokračovat.
Show musí pokračovat.
Mé srdce ve mně puká,
můj make-up stéká,
ale můj úsměv stále zůstává.

Moje duše je zdobená jako křídla motýlí.
Včerejší příběhy budou stárnout, ale nikdy nezemřou.
Můžu létat, mí přátelé.

Trvalo mi mnoho let, než jsem otevřel oči a pochopil, že mě Maria jenom využívá. Během těch let jsme několikanásobně zvětšili své území, odstranili Lucy i Nettie a opustil mě můj přítel Peter s Charlottou. O několik let později se Peter vrátil. Vrátil se v době, kdy jsem měl touhu Mariu zabít. Nevím, proč jsem to neudělal, jen doufám, že toho nebudu litovat. Odešel jsem s Peterem a jeho družkou a začal žít nový život, život bez bojů. Můj psychický stav se během mého žití s nimi zlepšil, ale stále byl hodně špatný. Strach mých obětí a láska Petera a Charlotty - to byla šílená kombinace. Peter se nepřestával vyptávat, co mi je, jak se cítím. Vnímal jsem jeho starostlivý pohled a nelíbilo se mi, že mu přidělávám starosti. Rozhodl jsem se - musím pryč, daleko od nich.

Show musí pokračovat.
Show musí pokračovat.
Postavím se tomu s rozesmátou tváří,
já se nikdy nevzdávám,
stále s tou show.

Seděl jsem v parku nějakého města. Ani už nevím jakého. Všechna mi přišla naprosto stejná. Plná lidí, plná mých potenciálních obětí. Park se pomalu vyprazdňoval, zamilované páry i matky s dětmi se vracely do svých domovů. Nakonec jsem zde zůstal sám. Sedl jsem si na houpačku a trochu se zhoupl. Přišlo mi to, jako bych se vrátil do svých dětských let. Tehdy jsem se sice na houpačce nikdy nehoupal, ale připadal jsem si stejně bezstarostný jako teď. Z mé nálady mě vytrhly tiché kroky. Otočil jsem se a uviděl malou holčičku. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by někdo pustil tak malé dítě večer na tak hrozné místo. Otočil jsem se zpět a opět se zhoupl. A pak se to stalo. Ucítil jsem krev. Zvíře ve mně se probudilo k životu a já se vrhl po zdroji té opojné vůně. Cítil jsem bolest a strach té malé. Bolest kvůli rozbitému kolenu a strach kvůli mně. I přes ty hrozné pocity jsem se nedokázal ovládat. Chtěl jsem jediné, její krev.

Dostanu se až na vrchol,
přežiji.
Teď v sobě musím najít vůli to vše překonat.
Stále s...
Stále s tou show.

Byl jsem ze sebe naprosto zhnusený. Zabil jsem nevinné dítě a jeho tělo nechal jen tak ležet. Jak můžu sám se sebou žít? Vzteky jsem nakopl kamínek, jenže očekávaný pocit úlevy se nedostavil. Začalo pomalu pršet a já si uvědomil, že bych se měl někde schovat. Kapky deště vytrvale dopadaly na mou tvář, skoro jako by chtěly nahradit mé slzy. Pohledem jsem zavadil o jeden dům na protější straně ulice. Byl to nějaký bar a já věděl, že lepší úkryt už neseženu. Rychle jsem k němu přešel a otevřel dveře. Ihned jsem ucítil pach upíra. Chtěl jsem odejít, nechtěl jsem narušit jeho prostředí a loviště. Než jsem se stihl otočit, přiskočila ke mně malá dívka a pronesla: „Nechal jsi mě dlouho čekat.“

Show musí pokračovat!


Pevně věřím, že pod tímto článkem najdu víc komentářů než u Písně samotářky. :D Beru jakýkoli názor. Věřte mi, nekoušu. Jen bych si přála znát vaše dojmy, pocity... Doufám, že mi toto skromné přání splníte. :)

Domnívám se, že tato písnička líp vyzní v angličtině, ale kvůli neangličtinářům jsem zvolila její český překlad.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Show must go on:

 1
9. Kačka
08.09.2011 [16:03]

Emoticon

07.09.2011 [17:56]

KejkejLidičky, moc vám děkuji za nádherné komentáře. Emoticon Emoticon

06.09.2011 [21:00]

Deedeevzhledem k tomu, že k Tanye jsem si ještě nedokázala vytvořit takové pouto jako k vojáčkovi, tohle mě dostalo víc. Ale obojí bylo dokonalé. Songfici ti jdou. Doufám, že bude další Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2011 [16:34]

VeruLOSTdaae Emoticon Emoticon Četlo se to úplně samo... Emoticon U toho jsem si zpívala s písničkou... Bylo to dokonalé.
Jednou jsem napsala povídku na písničku Zachraňte koně, ale byl to děj písničky v povídce, textu skladby tam bylo jen minimum. Tohle by mě nikdy nenapadlo. Krásné.

06.09.2011 [15:43]

lirkaTakže... Miluju takovéto povídky, děj zasazený do písničky a je jich tu málo a vždy když tu nějaký je, tak je kvalitní jako tento. Mám husinu po celém těle, hlavně u posledního odstavce.. Krásně napsané, ladilo to i když jsem si ze začátku, říkala:"Tahle písnička?". Na konci jsem čekala, kdy už ta Alice tam bude a zakončila jsi to krásně, bála jsem se abys neuspěchala od toho odchodu od ní k Peterovi a... Prostě dokonalé - dám sem jen jediný smajlík - Emoticon

06.09.2011 [15:37]

EiraminaNaprosto perfektní, ostatně jako vždy! Emoticon Emoticon

3. Paes
06.09.2011 [15:25]

Paesmoc pěkné, chudinka holčička bylo mi jí hrozně líto Emoticon ale je to úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2011 [15:17]

InomaNo... wow Emoticon Všechno jsi naprosto skvěle trefila. Jasper a jeho pocity. Ta písnička. Prostě to ladilo. Dokonale. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc se mi to líbilo. A ten konec byl prostě nejlepší. Po té bezmoci se konečně objevila ona - naděje jménem Alice Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2011 [15:16]

Bella130Nádherná povídka. A jak je to prokládáno tím textem z písničky. Fakt krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!