Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ryan - Stmívání


Ryan - StmíváníPoslední kolo Co by se stalo, kdyby ... Je tady s ním i první povídka. Za úkol bylo dosadit do příběhu novou postavu. Kniha první, autorkou je Demetri.

 

 

Seděl jsem v křesle a díval se na baseball společně s Emmettem. Alice byla v pokoji a uklízela, což dělala poslední dobou pořád. Rosalie byla na lovu společně s Esmé, Carlisle v nemocnici. Edward…no jo,kde je Edward?

Rozhlídnul jsem se kolem sebe ,ale neviděl jsem ho ani necítil jeho vůni. Dneska se až přespříliš motal kolem té nové holky, Isabelly tuším. Její krev tak nádherně voněla, víc než kohokoli. Z mých myšlenek mě probudil Emmetův hlasitý pokřik.

,,Emmette drž tlamu!" křikl jsem a zvedl se.

Emmett se na mě jen vyčítavě podíval, ale nepřestal. Zakroutil jsem očima, ale zůstal jsem sedět. Chvíli jsem se díval, ale bylo to nudné. Trochu jsem se uvolnil a posadil se hlouběji do pohovky. Začal jsem přemýšlet o sobě, lépe řečeno o mém sebeovládání. Jenže… z mého a Aliciného pokoje se ozval výkřik.

V mžiku jsem byl u ní.

,,Alice co se stalo? Co jsi viděla?"

Jen zděšeně zakroutila hlavou a začala opět pátrat v blízké budoucnosti. Snad se nic nikomu nestalo, pomyslel jsem si. Alice se mi dlouze zadívala do očí.

,,Jazzi? Co bys řekl na menší výlet?"

,,Proč? Alice co si viděla?"

Zhluboka se nadechla, přitom se mi pořád dívala do očí. Po chvilce sklopila oči a dívala se do země. Chtěl jsem se zeptat znova, ale odpověděla mi.

,,Přijede Ryan."

,,Ten Ryan?" zeptal jsem se. Jenom kývla hlavou. Zavrčel jsem. Ryan…Ryan. Ani myslet jsem na něj nemohl. Ublížil mi, tak moc mi ublížil.

I když jsme útočili proti sobě, tak stejně jsme útočili proti ostatním. Když jsem odešel, Ryan mě následoval. Když jsem potkal Alici, již se mnou nebyl. Odešel za Volturiovýma. Nedivil jsem se, jeho dar, teleport, byl u Volturiových jistě vítán.

Alice byla moje všechno, ale můj život nebyl pohádka. Alice byla moje naděje, moje chuť do života, moje láska. Nevím proč to Ryan udělal. Nevím proč mě Alice podvedla, zrovna s Ryanem. Nevím.

Tehdy jsem byl bezmocný. Nechal jsem ji odejít jen tak. Můj nejlepší přítel odešel s mou ženou a já nic nedělal. Nesnažil jsem se bojovat, prostě jsem je nechal.

Když odešla, byl jsem jako tělo bez duše. Ona jediná mi mohla pomoct, avšak byla nenávratně pryč. Chtěl jsem bojovat, ale nezmohl jsme se ani pomyslet na ni. Nechtěl jsem si přiznat, že ten zlomený jsem tu já, že mi chybí, že ji i přes všechno miluji.

Zároveň jsem byl bláhový, když jsem si myslel, že Ryana skutečně miluje, že mě opustí po tolika letech strávených spolu jen tak. Chtěl jsem, aby se ke mně vrátila, tak moc jsem to chtěl. Nikdy v životě jsem nic tak moc nechtěl jako to, aby se vrátila.

Mohl jsem tušit, že to ve svých vizích viděla,a taky mi o to šlo. Nevěděl jsem, že mě chce taky, nevěděl. Kdyby ano, všechno by bylo jinak…Ano, nakonec se vrátila a jsem jí vděčný za život. Vím, že ji už nikdy nikam nepustím, to byla ta největší chyba jakou jsem mohl udělat.

Jen kývla hlavou,což mě vytočilo. Vypadala sice klidně, ale klidná nebyla.

,,Takže,co ten výlet?" zeptala se mě.

Zavrtěl jsem hlavou. Alici mu už nedám. Už dávno není nejlepší přítel, který podrží, ale ten, kdo se pokusil zničit mi navždy život.

,,Kdy?" zeptal jsem se a podíval se jí do očí.

,,Nevím,má dar teleportu,může se rozhodnout kdykoli a já to neuvidím, protože se tu objeví." Vysvětlila,jako bych to nevěděl. Chtěl jsem něco říct,a le přišel Emmett.

,,Co se děje?" zeptal se.

Než jsem cokoli stačil říct,začla vysvětlovat Alice.

,,Přijede Ryan. Teda spíš se tu objeví." Řekla smutně. Dodnes nevím, jestli litovala toho, že ho opustila, nebo to přede mnou skrývala.

Emmett chtěl zavrčet, ale ozval se zvonek. Zavrčeli jsme všichni. Emmett se na mě podíval.

,,Jdu tam já." A vystřelil z pokoje. Chvíli bylo ticho, pak jsem slyšel, jak Emmett otevřel dveře.

,,Ahoj Rose!"

Oddechl jsem si. Byla to Rosalie s Esmé. Nebyl jsem ještě plně připraven vidět Ryana, nechtěl jsem mu nic udělat, i přesto, že jsem věděl, že si to zaslouží.

Sešel jsem společně s Alicí za nimi.

,,Emmett nám to řekl." Řekla Rose.

,,Volala jsem Carlisleovi, ale Edward nemůžu sehnat." Přidala se Esmé.

Podíval jsem se na ně. Také se na mě dívaly, možná až přes příliš ostražitě. Chtěl jsem něco říct, ale nebyl jsem schopen slova.

Ucítil jsem za sebou vzduch, ale uvědomil jsem si, že Alice je hned vedle mě. Otočil jsem se. Za mnou stál on…Ryan.

Zavrčel jsme na něj a snažil se ovládnout. Měl jsem co dělat, abych po něm neskočil. Jenže je mi jasné, že bych udělal,něco jenom sám sobě. Vždycky může utéct, lépe řečeno teleportovat se. Tohle mě vždycky štvalo.

,,Řekneš mi co tady děláš?" zeptal jsem se naštvaně a zavrčel jsem.

,,Přišel jsme vás navštívit." Řekl s úsměvem.

Nikdy se ničeho nebál a tohle mě na něj štvalo nejvíc. Nejde tady tak jako o jeho sebevědomí, které má 50 bodů z 5, jako tak o to, že se nikdy ničeho nebál a do všeho skáče po hlavě. Byl v podstatě ještě dítě. Nikdy nedospěl i když mu bylo sebevíc.

,,Ryane, ty víš, že tady nemáš co dělat." Zavrčel Emmett. Ryan jen pokrčil rameny.

Černé oči mu jen žhnuly. Měl by jít na lov, pomyslel jsem si. To jsem ještě netušil, jaké to bude mít následky, že jsem mu to neřekl.

,,Přij-"Alice chtěla něco říct,ale nedostala se k tomu,protože Ryan začal mluvit.

,,Ze všeho nejdřív, bych se vám chtěl omluvit. Choval jsem se strašně. Byla to chyba." Už jsem ho dál nemohl poslouchat. Snažil jsem se nevnímat ty jeho kecy. Díval jsem se do země.

Před domem jsem uslyšel zvuk Edwardova auta. Když vešel, bylo slyšet nějaké mumlání. Edward si mluví sám se sebou? To musí být hrozně osamělý.

Ryan zpozorněl taky, když ho uslyšel. Zřejmě cítil něco víc než já. Pak jsem to ucítil taky. V domě byl člověk s tou nejlahodnější krví, jakou jsem kdy mohl cítit. Tu vůni jsem už přeci dneska cítil, jenže kde?

Edward vstoupil do místnosti, po boku s…Isabellou…Tou novou? Co to sakra…? Chce aby se jí něco stalo? Než jsem mohl na cokoli zareagovat, Ryan se vrhnul po jejím krku…

I přesto,že Edward Ryana odrhnul po chvíli,Belle nebylo možno pomoci. Zemře, Edward nedokáže jed z rány vysát. Na to jsme měli všichni moc tmavé oči. Bolelo by jí to ještě víc.

Edward se vrhnul po Ryanovi.

,,Ty jsi zabil moje štěstí, moji lásku!"

Nikdo mu v tom nebránil, všem nám bylo jedno, že nám možná vyhoří dům… Bylo mi dokonce jedno, že přicházím o přítele, který byl pro mě nejlepší i přesto, co mi udělal.. Bylo mi jedno, že umře…

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ryan - Stmívání:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!