Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Přes mrtvoly...


Přes mrtvoly...

Bellino štěstí nemusí být vždy úzce spjato s Edwardem a Cullenovými...

Povídka o Isabelle, která se při své sobecké pouti za vysněným cílem nebojí a neštítí ničeho - vůbec ničeho...

Přes mrtvoly…  

Stála jsem u malého výklenku a s melancholickým úsměvem na rtech hleděla do pečlivě upravené zahrady. Byl to nádherný výhled, takový malý květinový ráj uprostřed nehostinné země.

Pomalu se stmívalo a začal se zvedat vítr, tak jak to bylo pro tuto oblast typické. Za tu dobu, kterou jsem zde již strávila, jsem si už stačila zvyknout, avšak i tak jsem si dlaněmi nevědomky přejela po holých pažích.

Když jsem si to uvědomila, musela jsem se svému instinktivnímu chování zasmát. Tohle jsem už neměla zapotřebí, už uplynulo mnoho vody ode dne, kdy jsem tohle gesto použila naposledy.

Ještě chvíli jsem tam jen tak stála, když najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Nemusela jsem se otáčet, abych zjistila, kdo se ke mně blíží – bylo mi to jasné podle vůně dotyčného.

„Tak tady ses mi schovala,“ zašeptal mi do ucha, objal mě kolem pasu a zabořil tvář do mých bohatých hnědých vlasů.

„Neschovávám se,“ odvětila jsem stejně tiše. „Vždyť víš, že tady se ani schovat nedá. Natož před tebou,“ dodala jsem škádlivě, a když si položil bradu na mé rameno, znovu jsem se zahleděla z okna.

Nemohla jsem si pomoci. V té chvíli se ke mně valily vzpomínky ze všech stran a já nebyla schopná je zastavit. Obrazy mi létaly hlavou rychlostí světla a každá z nich ve mně vyvolávala smíšené pocity.

Začalo mě nepříjemně svědit v očích, jako by mi z nich měly každou chvíli vytrysknout slzy. Nevím, čím to bylo – snad tím, že jsem věděla, že to není možné –, ale v té chvíli jsem si připadala ještě hůř.

Vzlykla jsem.

Pak se stalo několik věcí naráz. Brada z mého ramene rázem zmizela a najednou jsem se ocitla v chladné, ale chápající a láskyplné náruči.

„Co se stalo, Isabello?“ ptal se starostlivý hlas. Zavrtěla jsem hlavou na znamení toho, že se mi o tom nechce mluvit, ale… Osoba něžně mě objímající slovíčko ne prostě neznala.

„Ale no tak, drahoušku, pověz mi to,“ přemlouval mne s lehkým nádechem zastřenosti, při kterém mi vždy nohy vypověděly službu a svobodná vůle se jaksi vypařila.

Ale tentokrát jsem odolala.

Zavrtěla jsem se a vymanila se z jeho dosahu jeho paží. Bylo to nesmírně obtížné, protože každá buňka v mém těle volala po jeho doteku, ale podařilo se mi.

„Dobře, když jinak nedáš…“ Pokrčil rameny a pomalu přistoupil k oknu, pohled upíraje někam do dáli.

Povzdychla jsem si, opět se mi ho podařilo urazit. Sice trochu, ale přece… Člověk s jeho povahou, arogancí a pýchou se namíchl velice lehce, horší pak bylo udobřit si ho.

Přešla jsem k němu a zezadu přitiskla své tělo na jeho. Zavřela jsem oči, párkrát se zhluboka nadechla ve snaze dodat si odvahu, a pak jsem se k němu otočila čelem a zpříma se mu podívala do očí.

„Chceš vědět, na co myslím?“ Nedala jsem mu však šanci odpovědět a bez meškání jsem přiložila ruku na jeho neuvěřitelně hladkou tvář. „Tak fajn. Ukážu ti to…“

 

„To myslíš vážně?“ Když se mi dostalo odpovědi v podobě přikývnutí, ztěžka jsem polkla a následně vykoktala: „Takže… u-upír?“

„Přesně tak, Bello,“ odvětil Edward stoicky klidným hlasem a upřeně se mi vpíjel očima do obličeje, jako by si chtěl zapamatovat každý jeho kousíček, jako by očekával, že se co nevidět otočím a s křikem uteču.

Udělala jsem pravý opak. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z toho překvapení, ale pak jsem se na něj podívala a všechno mi přišlo tak… logické.

Tak krásný tvor přece nemůže být obyčejný člověk. Jeho dokonalost přesahovala všechna měřítka. Mělo mě to napadnout již dřív…

„Jak se člověk stane upírem?“ vypadlo ze mě. Ani jsem si neuvědomila, že jsem to vyřkla nahlas, teprve jeho šokovaný pohled mě v tom přesvědčil.

Tohle tedy rozhodně nečekal.

Avšak nezdráhal se mi odpovědět. Sedli jsme si na krásně zelenou trávu, bok po boku, a on začal vyprávět. Velmi přesvědčivě a se vší vážností.

Po několika desítkách minut jsem věděla nepřeberné množství pro mě nových informací o jeho druhu. Od toho, čím a jak často se živí, přes to, jak se většina nejraději potuluje po světě, nejlépe úplně osaměle, až po to, že mají své vlastní zákony, kterými se musí řídit.

„Úžasné!“ zvolala jsem a upřela na něho nadšený pohled. „Jak jsi říkal, že se jmenuje ta vládnoucí rodina?“

„Volturiovi.“ Jakmile to vyslovil, zamrazilo mě v zádech. Nebyl to však nepříjemný pocit, pouze neznámý, avšak zvláštně opojný.

Volturiovi… Z toho jména čišela doslova vážnost a moc. Pořád jsem si ho opakovala v hlavě, abych ho nezapomněla, přestože se to zdálo být nemožné, jelikož mě přitahovalo do svých záhadných sítí, nedávalo mi pokoje…

Nenápadně – alespoň jsem se o to pokoušela – jsem vyzvídala dál. Co jsou zač, co dělají, ale co hlavně – kde sídlí. Tahle informace se mi zdála být nejdůležitější, protože v hlavě se mi začal rodit plán…

 

Předtím, než vzpomínka nadobro skončila, jsem znovu – jako již tolikrát – uslyšela ta krásná slova, která ještě stále tížila mé netlukoucí srdce…

„Miluji tě, Bello… A vždycky budu… “

 

Edwardova láska ke mně byla silná a nehynoucí. Vřelá a horoucí, stejně jako on. To jsem moc dobře věděla. Sprostě jsem jeho náklonnosti k mé osobě využila ve svůj prospěch, avšak ani nyní, s odstupem času, nedokázala jsem se donutit svého tehdejšího rozhodnutí litovat.

Bylo mi ho líto. Opravdu.  Ale nedalo se dělat nic jiného, neexistovala jiná možnost…

Ano, možná jsem bezcitná mrcha, která si jde tvrdě za svým a neohlíží se na ostatní. Možná, že jsem při urážení té dlouhé cesty zlomila srdce té nejlepší osobě, kterou jsem potkala, úžasné osobě, která si to ani v nejmenším nezasloužila, osobě, která mě vroucně a z celého srdce milovala…

Edward.

Možná jsem ho připravila o jeho romantické představy o nekonečné lásce, podrazila ho tím nejhorším možným způsobem, který existuje, ale…

Ale pro to, abych byla šťastná, bych udělala cokoliv. Dokonce i šla přes mrtvoly…



Povídku bych ráda věnovala vilince, díky níž jsem ji kdysi dávno začala psát...

A také Bubulience, díky níž jsem ji nakonec přece jen dopsala...


P.S.: Pokud to nebylo z povídky jasně znát, oním neznámým nebyl nikdo jiný, než sám Aro Volturi...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přes mrtvoly... :

6. Kim
17.09.2012 [14:54]

KimÉéééé, Aro, fujky... Padron, ale já toho upíra vážně v lásce nemám a Bella je blbá, když opustila Edwarda, ale to jen můj názor. Emoticon Každopádně to nemění nic na tom, že napsané to bylo nádherně. Povídka nemusí být dlouhá na dvacet stránek, aby dokázala zaujmout a to je přesně tvůj případ. Emoticon
Psát o Belle a Arovi by ti šlo, tak co tahle napsat další povídku o Edwardovi a Belle, hmm? Emoticon
Prosím, prosím, jednu kraťoučkou povídečku pro Kim. Emoticon
Neyi, rozhodně máš talent, tak ho koukej využít. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2012 [14:46]

TerezaRosalieCullen Emoticon ..:Skvělé:.. Emoticon

17.09.2012 [9:05]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.09.2012 [22:01]

kiki1Já jsem věděla, že to je Aro od tý doby co přestala vzpomínat. Myslím, že to z toho bylo docela zřejmé už podle toho jak ji Volturiovi fascinovali jen z Edwardova vyprávění.
Povídka to byla nádherná, spousta pocitů. Krásný a originální nápad.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.09.2012 [19:43]

BubulienkaMoja drahá Ney,
takže Bella si vybrala Ara... No ono je to síce drahoušek, ale tak - u teba ma to ani veľmi neprekvapuje! Emoticon Náramne som si to užila a tie pocity z toho znova sršali. Ja som to totiž pochopila hneď, neviem ako ostatní, ale vrazilo mi do hlavy - a to z ničoho nič -, že to bol Aro. Emoticon Asi podľa jeho povahovej črte, ktorú opisovala Bella -> pýcha. Emoticon Dala si dosť dobré indície, to preto. Tiež ma to tak nejako prekvapilo a myslím, že cieľ bol splnený. Ako som vravela, pocity sršali a to sa mi náramne páčilo. Ten koniec mi vohnal slzy do očí, ale to sa ti podarí vždy, keď napíšeš niečo takéto.

Je to proste úžasné, skvelé, pekné a v tak málo slovách vystihnúť celú pointu, si fakt dobrá. Je úžasné, že si sa rozhodla vydať to. Myslím, že sa ti to úplne podarilo, nie je tam čo vytknúť!

BTW: Ďakujem za venovanie, ani nevieš, ako veľmi ma potešilo. Som hrozne rada, že si ma poslúchla a vydala to. Si úžasná!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. lelus
16.09.2012 [19:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!