Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Překvapení - část 2.

Překvapení - část 2.Jak reagovala upíří rodina na malé lidské dítě? Dalších 1000 slov mého příběhu.

O dva dny později

Seděla jsem v obývacím pokoji v domě plném upírů a z umělohmotné flaštičky krmila svého nalezence, holčičku jménem Sarah, jak zjistil Carlisle, které zemřela matka u porodu a která se nějakým záhadným způsobem teleportovala z nedonošeneckého oddělení nemocnice ve Forks doprostřed lesů. Rosalie se na mě usmívala z druhého konce pohovky, Alice něco ťukala do notebooku a u toho diskutovala s Jasperem o výhodnosti koupi akcií nějaké malé firmy. Esme vařila večeři pro Renesmé a Jacoba, kteří byli na návštěvě v Quileutské rezervaci. Emmett se díval na baseballový zápas. Edward byl stále někde pryč a vůbec se neobtěžoval vzít někomu telefon, napsat SMS nebo dát nějak vědět.

Slyšela jsem, že se po příjezdové cestě blíží auto. I když to bylo maximálně nelogické a naivní, doufala jsem, že je to Edward. Po několika minutách Carlisle doslova rozrazil dveře. Takhle naštvaného jsem ho viděla naposledy, když nám Aro vyhlásil válku, tedy chtěl nám vzít Renesmé. Rázně vypnul Emmettovi televizi a Alice si raději zaklapla notebook sama. Carlisle se postavil doprostřed obývacího pokoje a spustil: „Esmee, pojď se k nám připojit! Tohle je totiž moc zajímavé.“ Řekl to až příliš sarkasticky, ale hned pokračoval: „Mám velmi vážné podezření, že malou Sarah vzal z nemocnice někdo z vás.“

 

Po příchodu do domu Cullenových v den nalezení Sarah

Nervózně jsem přešlapovala před velkým domem. Esmee sice říkala, že mi kdykoli s čímkoli pomůžou, ale nevím, jestli se její nabídka vztahovala na problémy, kterým v žilách proudí lidská krev. Ačkoli je pro mne dýchání naprosto zbytečné, párkrát jsem se zhluboka nadechla a vstoupila do domu plná očekávání toho nejhoršího.

„Bello,“ pískla Alice, která právě zavřela nějaký časopis o nejnovější módě, „co to…“ Na chvíli se zarazila. „Můžeš mi vysvětlit, proč máš, proboha, v ruce živý dítě v zavinovačce zmazané krví?!“ zlobila se hystericky. „Chápeš, jak je to pro něj i pro tebe nebezpečné? Víš, co by se stalo, kdybys nad sebou na chvíli ztratila kontrolu?“

„Alice, dost! Přesně kvůli tomuhle jsem se teď pohádala s Edwardem, který mimochodem vzal čáru do lesa kamsi na sever.“ Alice se chystala něco říct, ale já ji utnula, „Ness mi vyrostla strašně rychle, navíc pořád byla u někoho jiného a ve mně asi stále doznívá to mateřství, nechci si malou nechat na stálo, ale to jsem ji měla nechat uprostřed lesa? Krvácející? Vždyť je to malé miminko, potřebuje péči a mateřské mléko a teplo…“ Tak vášnivě jsem řečnila, že jsem si nevšimla, že už je v obývacím pokoji i zbytek rodiny, tedy kromě mého manžela, který asi v Kanadě zapíjí zlost medvědem – nebo… Tu myšlenku jsem raději hned zahnala.

„Jsi v pohodě?“ vrátila mě do reality Alice.

„Jasně,“ zavrtěla jsem hlavou, abych setřásla myšlenky na Edwarda, a plně jsem se soustředila na ten malý problém, co mi dýchal v náručí, „co teda uděláme s malou?“ Strhla se vášnivá diskuse, Rose tvrdila, že nejlepší bude nechat si ji a vychovat, Emmettovi se na Rosaliině plánu obzvlášť nelíbila ta část, že by malá spala v jejich ložnici, na Esmee bylo vidět, že by si ji nejradši nechala, ale řekla, že nejprve musíme zjistit, jestli ji někdo nehledá, Carlisle jí přitakal, Alice se mračila a navrhovala, že bude nejlepší najít pro malou novou rodinu, Jazz se bál, aby malé něco neudělal a já? Já jsem vlastně moc nevěděla, co chci. Nakonec jsem souhlasila s Esmee…

 

Nadechl se a pokračoval: „Ono je totiž divné, když zmizí dítě, které nemá matku ani otce, ale pouze příbuzné z druhého konce států, kteří psali dopis, že dorazí za týden, aby si malou vzali k sobě. Ještě divnější je, když zmizí z budovy střežené bezpečnostními kamerami, ochrankou a sestrami uprostřed noci, když je nemocnice zamčená a dovnitř pouští pouze vrátný, nemyslíte? Tak jsem šel do těch záznamů z bezpečnostních kamer a hádejte, co jsem našel?“

„Nic?“ tipnul si Emmett. Potlačovala jsem nutkání se zasmát.

Carlisle si ho nevšímal: „Jedna kamera zachytila, jak se otevírá okno na chodbě a za malý okamžik se zase zavírá. Je to jediné logické vysvětlení, jak se dítě, nemluvně v zavinovačce, dostane ven z nemocnice, bez použití dveří. Určitě vím, že Sarah neunesl člověk nebo Quileutové, ti by nebyli dost rychlí na to, aby je kamery nezachytily. Upír nevegetarián by to také nejspíše nezvládl, protože v sále vedle se operovalo. Nejlogičtější vysvětlení tedy je, že ji vzal někdo z vás. Tak co vy na to?“

„Já to nebyl,“ prohlásil Emmett a usmíval se od ucha k uchu.

„Alice?“ ptal se Carlisle.

„Já to nebyla, mám děti ráda, ale tohle bych neudělala, navíc jsem byla s Jazzem tu noc…“ bránila se Alice.

„Tak jsem to nemyslel,“ přerušil ji Carlisle, „jen jestli jsi neměla vizi.“ Alice jen zavrtěla hlavou. To bylo divné, na tohle byl potřeba plán, důkladný, dobře promyšlený do nejmenších detailů, tak proč to Alice neviděla? Nabízejí se pouze vlci, Renesmé a já, tedy můj štít. Renesmé a Jake byli tu noc s námi na chatce – jak moc jsem za to Edwarda proklínala, kdyby alespoň nenasazoval trpitelský výraz pokaždé, když se políbili…

„Bello, nad čím přemýšlíš?“ přerušila mě Esme.

„Ehm, snažím se přijít na to, proč Alice neviděla, že se to stane, vždyť to někdo musel docela dlouho a docela poctivě plánovat,“ odpověděla jsem upřímně. Sarah v mé náruči mezitím usnula. Jak ironické, my tady právě řešíme její minulost a jí je to úplně fuk. Pousmála jsem se nad tím. Debata neměla konce a vysvětlení bylo v nedohlednu, a tak jsem to utnula: „Carlisle, já naprosto chápu tvé rozhořčení, ale neměli bychom se bavit momentálně spíš o její budoucnosti?“

„Bello, její budoucnost je vyřešená“ říkal, jako kdyby se snažil utišit plačící dítě, „zítra ji odnesu zpátky do nemocnice, už jsem jim řekl, že jsme ji našli a postarali se o ni, a za tři dny si ji její příbuzní odvezou do Texasu. Malá Sarah sice nemá rodiče, ale má rodinu, která se o ni zjevně chce starat.“ Lehce jsem pohladila Sarah po tváři a odnesla ji do postýlky, musí si zvyknout, že ji nebude pořád někdo nosit v náručí.

Pokračování příště...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Překvapení - část 2.:

 1
4. akchak
03.06.2016 [21:39]

Díky Emoticon Poslední tnz. 3. část je již nějaký ten pátek v administraci, tak doufám, že se brzy objeví i na stránkách Emoticon

02.06.2016 [10:31]

EsmeCullen117Jsem nadšená. Málem jsem zařvala na celý dům, když jsem zjistila, že je další část Emoticon Moc jsem se na ní těšila. Je to nádherná povídka Emoticon Jsem zvědavá jak bude pokračovat Emoticon

2. Laisy
01.06.2016 [20:53]

Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
30.05.2016 [21:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!