Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomsta Victorie aneb velké fiasko

Pomsta Victorie aneb velké fiaskoVictorie je osamělá, bez svého milovaného druha Jamese, kterého Edward a jeho rodina zničili. A jak asi víte, nebyla by to Victorie, kdyby se nepomstila. Jako svou oběť si vybere, jak všichni víme, Rileyho, ale něco se zkomplikuje. Co? Nechte se překvapit.


Už je to dávno. Už dávno jsem ztratila mého milovaného muže. Jamese. Ti pitomí vegetariáni, nebo co to vlastně jsou, mi ho zabili. Kdo konkrétně? Edward (!) kvůli té jeho lidské holce. Jako by pro něj měl její život nějakou cenu!

Sedím na seattelském mostě a přemýšlím. Přemýšlím nad odplatou. Už skoro půl roku se snažím dostat přes ty smradlavé psy, ale nic, prostě se přes ně nedokážu – bezpečně – dostat. Zkoušela jsem to snad ze všech stran, různé taktiky a vždy jsem jen díky mé rychlosti stihla utéct. Jednou mě napadlo, že bych se jim pokusila vysvětlit, že mi jde jen o jeden lidský život z Forks, ale pak si ji tam ten jeden smraďoch začal schovávat. Ona je snad nějaký magnet? Vždy si najde někoho, kdo si ji vezme pod svá, i když smradlavá, křídla – pod ochranu. Když ji nehlídají žlutoočka, tak ji hlídají smraďoši. A pak ji hlídají oba, protože se žlutoočka zase vrátila.

Tak dobře, přemýšlení bylo dost. Jde se lovit. Hbitě jsem vyskočila na střechu prvního domu, který jsem viděla. Během půl vteřiny jsem byla na druhém konci. Přikrčila jsem se na kraji, rozhlížela se a viděla. Vybrala jsem si svou první oběť, muže, asi 40 let. Kráčel sám tmavou uličkou, nedbale oblečen – děravé džíny, ošoupaná kožená bunda, ošlapané černé botasky, na zádech ošoupaný a špinavý batoh. Ten určitě nikde chybět nebude. Během dvou dalších vteřin jsem byla na zemi, schovaná ve stínu popelnice. Za další tři vteřiny jsem byla zakousnutá v jeho krku. Vybrala jsem si špatně, hodně špatně. Jeho krev byla plná alkoholu – nekvalitního alkoholu s nádechem metanu. Pustila jsem ho. Chtěla jsem utéct, ale pak jsem ho viděla svíjet se v bolesti. A pak mi to došlo. Proč bojovat sama, když si mohu vytvořit armádu? Armádu nových, mladých, žíznivých a neskutečně silných upírů. Ano! To bylo řešení, které jsem hledala.

Naposledy jsem si odplivla, protože jsem v puse stále cítila tu pachuť a pak mu zakroutila krkem. Vyrazila jsem do velkoměsta. Vytáhla jsem sluneční brýle, sice moje oči byly poměrně tmavé, ale stále měly načervenalý nádech. Šla jsem do prvního baru, na který jsem narazila. Vešla jsem.

V chodbě bylo cítit tabák, hodně tabáku všech různých vůní – jahody, třešně apod. – a ještě něčeho jiného. Začichala jsem ještě jednou – marihuana. Šla jsem dál a vešla přes korálový závěs.

Hrála tam uklidňující hudba, vzduch byl ještě více cítit tabákem a vším ostatním, co se tam kouřilo. Na stolech byly rozmístěny vodní dýmky a skupinky mladých lidí pokuřovaly.

„Hej, ty!“ volal jeden z nich. „Ty s tou červenou hlavou!“ Otočila jsem se.

„Pojď k nám!“ zavolal trochu tišeji. Nebyla jsem si jistá, co mám dělat. Nakonec jsem šla. Co nejhoršího by se mohlo stát? Vyvraždila bych tu všechny? Nic hrozného. Šla jsem pomalým krokem, klidná a sedla si ke stolu. On mi podal věc, co vypadala jako taková hadička a popotáhla.

„Au! Moje hlava!“ naříkala jsem, když jsem se probudila v popelnici. Koukla jsem se na nebe, bylo vidět slunce, mohlo být asi tak jedenáct hodin. Jak jsem se sem dostala?

Pak jsem si začala vzpomínat. Ten bar, nebo co to bylo, hadička, a pak tma. Ano! Už vím. Tedy nevzpomínám si, ale asi to vím! Zhulila jsem se! Ach bože. Mám vytvářet spoustu novorozených a místo toho se zhulím s bandou hippiesáků. Slyšeli jste snad někdy o zhuleném upírovi? Já také ne a to jsem tu už celkem dlouho. Ani jsem si nemyslela, že to jde, když nemám žádnou krev a ani nemůžu spát. Takže rada pro budoucí upíry – jestli vám bude chybět spánek, sáhněte po trávě.

Naposledy jsem potřásla hlavou, abych vyhnala z hlavy ten černý oblak, který se mi tam vznášel. Vyskočila jsem zase na střechu, natáhla si bundu, abych byla nenápadnější a běžela zpátky k mostu. Po setmění jsem zase vyrazila do centra. Už jsem věděla, co se mi může stát, hledala jsem jen rušné bary – pro jistotu. Řekla jsem si, že nesáhnu po ničem zeleném, po tabáku, alkoholu, tabletách a ani po tom, co vypadá jako cukr.

Našla jsem si jednu takovou zapadlejší hospůdku – Hospoda U mloka. Vešla jsem. Cítila jsem jen tabákový kouř a alkohol. Sedla jsem si k baru, objednala jsem si to první, co jsem viděla – pivo.

Rozhlížela jsem se po místnosti, občas vylila trochu piva na zem, aby to nevypadalo podezřele, a pak jsem ho viděla u kulečníkového stolu. Byl vysoký, blonďatý.  Hrál sám, a tak jsem se za ním vydala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem.

„Čus,“ rychle odpověděl, jen se na mě letmo podíval.

„Můžu se přidat?“ ptala jsem se.

„Ty to umíš?“ ptal se pohrdavě a měřil si mě pohledem.

Sundala jsem si brýle, bundu a usmála se na něj. „Jasně. Jsem Victoria.“

„Riley. Támhle si vezmi tágo a můžeš rozstřelit,“ říkal, zatím co rovnal koule.

Hráli jsme asi tři hry. Jednou jsem ho nechala vyhrát – aby mi neutekl. Povídali jsme si, a když zavírali bar, řekl, že mě doprovodí domů. Souhlasila jsem, měla jsem plán. Povedu ho tmavými uličkami, a když budeme dostatečně daleko civilizaci, zakousnu se. Jen doufám, že ho nevysaju celého, on byl ideálním kandidátem. Vyrazili jsme.

„A kde to bydlíš? Mám pocit, že míříme pryč z obyvatelné části,“ ptal se.

„Jo, vím, že to tak vypadá, ale pak se zahne směrem k centru a jsem tam.“

„Prosím?“ ptal se nechápavě.

„To je jedno. Ale určitě to tam znáš. Nebo se mě snad bojíš?“ ptala jsem se a zastavila se. Přiblížila jsem se k němu. Krásně sladce voněl – podobně jako žlutoočkova mladá.

„Když se tak zamyslím, možná z tebe trochu jde hrůza,“ odpovídal potichu a plaše.

Zasmála jsem se. „To se ti jenom nezdá!“ Zakousla jsem se.

„Au-u-u-u!“ vyjekla jsem. Podívala jsem se mu na krk. Železo?

„Hasta la vista, baby!“ odpověděl. Pak už si nic nepamatuji.


Shrnutí


Kacennnka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta Victorie aneb velké fiasko:

 1
01.09.2011 [13:52]

YrissTí jo . Chúďa Vicki . Najprv zakúsne opíteho chlapa , potom sa sfetuje trávičkou a nakoniec jej železný Riley dá zbohom a ona si opäť pospí . Krutý humor . Faktom je že som sa poriadne zasmiala . To je vlastne slabé slovo . Na konci som sa skoro zadusila smiechom . A ten víraz vraj žltočka . Až ma bolí brucho . Toto bol fakt dobrý nápad . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!