Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomoc, bojím se, neubližuj mi prosím - Nový Měsíc

23.08.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 4231×

TEXT písně:

Co bolí nejvíc

Můžu nechat pršet déšť na střechu tohohle prázdného domu, to mě netrápí
Můžu vzít pár slz a občas je pustit ven
Nebojím se plakat
Vždy jednou za čas, ačkoli mě pokračování s tebou vždy rozruší
Jsou dny
Vždy znovu a znovu předstírám, že jsem v pořádku, ale to nejsem

Co bolí nejvíc, je být tak blízko
A mít tolik co říct
A pozorovat tě odcházet
Nikdy nevědět, co mohlo být
A nevidět, že tě miluju
Bylo to, oč jsem se snažila

Je těžké vypořádat se se smutkem, že tě ztrácím, kamkoli jdu
Ale dělám to
Je těžké bojovat s úsměvem, když vidím naše staré přátele a jsem sama
Pořád těžší vstávat, oblékat se, žít s tímhle smutkem
Ale vím, že pokud bych to mohla předělat
Měnila bych, zbavila bych se všech slov,
která jsem schovávala ve svém srdci,
které jsem nechala nevyslovená

Co bolí nejvíc, je být tak blízko
A mít tolik co říct
A pozorovat tě odcházet
Nikdy nevědět, co mohlo být
A nevidět, že tě miluju
Bylo to, oč jsem se snažila

Co bolí nejvíc, je být tak blízko
A mít tolik co říct
A pozorovat tě odcházet
Nikdy nevědět, co mohlo být
A nevidět, že tě miluju
Bylo to, oč jsem se snažila

***

Zítra bych měla jít konečně s Jakem skákat z útesu. Slíbil mi to. Chtěla jsem jít už včera, ale on mě zarazil. Moře bylo neklidné a bylo to prý nebezpečné. Stali se  s nás nerozliční lidé. Jake mi pomohl dostat se s toho šílenství, do kterého jsem se propadla po tom, co mě on opustil. Nechci na jeho jméno ani myslet. Vytěsnila jsem všechno z hlavy. Jako by nikdy nebyli. Kdykoliv mi ujeli myšlenky celá jsem se rozklepala a propadla se do tmy. Tohle se mi už ale tři týdny nestalo. Po tom co se stalo to s tím opuštěním jsem ve tmě byla asi půl roku. Charlie byl u mě v nemocnici denně, stejně jako Jacob.

Ten mi pomohl ze všech nejvíce. Byl u mě. Vždy, skoro se k nám nastěhoval. Ty moje záchvaty jsem dostávala skoro pořád ze začátku. Jake mi z nich pomohl. Byl u mě, mluvil na mě a to mě vždy vytáhlo z té tmy. Přestoupil na školu do Forks. Emby a Quil z toho sice nebyli nadšení, ale on nechtěl ustoupit. Měli jsme všechny hodiny společné, ostatním, kromě Angely a té taky hodně, jsem se vyhýbala . Připomínali mi moje začátky ve Forks a jeho. S Jakem jsme zkoušeli jezdit na motorkách a dělali různé blbiny. Stávala se ze mě nová Bella. Bláznivá a bezstarostná dívka. Nechtěla jsem se ničím trápit a moc si nic připouštět. Bála jsem se ublížení. Psychické bolesti. Jacob a otec byli jediní komu jsme věřila. Nejspíš proto, že mi pomohli dostat ze z mé temnoty. S Jakem jsme spolu byli pořád. Po škole jsme jela k němu. Učili jsme se spolu a šli do jeho garáže spravovat auta, jeli na motorkách, prošli se po pláži, jeli do města nakupovat, ano rozumíte dobře, začalo mě to prostě bavit, do kina nebo do knihovny.

Pak se z něj stal vlkodlak. A to nás ještě více sblížilo. Měl nejlepší ovládáni ze všech a mohli jsme se stýkat dále, aniž by mě ohrozil. Jako vlk vypadal nádherně a strašidelně zároveň. Narudle hnědou srst měl nejdelší z celé smečky. Z jeho tmavých, skoro černých očí vyzařovala oddanost, láska, strach, bolest, radost a smutek. To vše jsme v nich já viděla, můžete mě mít za cvoka, ale je to pravda.

Jediné, co mi bránilo v úplném zapomnění, byla Victoria. Pořád se vracela a chtěla se pomstít. Neodradila ji ani smrt Laurenta. Když před měsícem pobíhali po okolí, tak ho vlkodlaci zabili.

Victoria jim ale utekla a pořád utíká. Včera musel jít Jacob na pomoc. Sam vyhlásil nějaký stav pohotovosti všichni museli hlídat. Prý byla Victoria blízko. Samova domněnka byla správná a tak teď už Jacob sedí u mě v posteli a díváme spolu na televizi. Jeho teplota byla neskutečná, musela jsem mít otevřené okno, abych vedle něj vůbec mohla vydržet. Charlie předevčírem odjel na nějakou pracovní cestu do Seattlu. Měl být pět dnů ně nějaké stanici, aby zjistil nové metody vyšetřování. Nechtěl odjet, ale Jacob slíbil, že se o mě postará a tak se Charlie nechal přemluvit a odjel. V televizi dávali sám doma, policejní akademii a nikdy to nevdávej. Nedokázala jsme se dívat na romantické filmy a komedie s láskou. Takže jsme si vybrali Sám doma. Byla to sranda. Viděla jsem to už asi sedmkrát, ale pořád mě to bavilo. uslyšela jsem zvonek.

„Půjdu tam.“ řekl Jacob a cítila jsem, jak se napjal.  Nechápala jsem, kdo by to mohl být. Angela by nepřišla a nikdo jiný se se mnou nebavil. Za Charliem by taky nikdo nepřišel, všichni věděli, že není doma.

„Ahoj“ pozdravil něčí hlas. Byl mi povědomý, ale nedokázala jsem si připomenout, kde jsem  ho slyšela.

„Ahoj“ zavrčel Jacob. To nebylo moc dobré. šla jsem dolů. „Co tady chcete. Vypadněte!! Nikdo tady o vás nestojí!!!“ poznala jsem, že Jake je naštvaný.

Sešla jsem ze schodů. Ve dveřích stál on. Edward s Alicí. Pohltila mě temnota.

„Bello“ ozvalo se třikrát. Třemi hlasy. Uslyšela jsem kroky. Blížili se ke mně.

„Jděte od ní pryč.“ přikázal těm dvěma Jacob.

„To si myslíš, že ji tady necháme s tebou. Jsi mladý a nebezpečný vlkodlak!“

„Vy jste zase pijavice, no. Okamžitě odejděte.“

„Ne!!“

„Vypadněte!!“

Chtěla jsem, aby mě ta temnota pohltila celou, ale jí se nechtělo. Slyšela jsem celý jejich rozhovor a s ním vyplouvali vzpomínky.

„Chci tady zůstat.“ řekl on.

„Proč? Proč jste přijeli? Neublížili jste ji už dost? Museli jste se vracet? CO od ní chcete? PROČ JSTE TADY???“ Jake na ně už křičel.

„Já jsem ji viděla skočit a potom nic. Myslela jsem si, že je mrtvá a chtěli jsme pomoct Charliemu.“

„Aha, chtěli jste se ujistit, že je mrtvá a už vám nebude překážet. Fajn, teď vidíte, že žije, tak zase odjeďte.“

Chvilku bylo ticho. Věděla jsem, že tam jsou, ale všichni mlčeli. Nejednou jsem slyšela něčí kroky.

Jacob mě pohladil po vlasech. Poznala jsem ho podle jeho teploty.

„Bello, Belinko. Už jsi v bezpečí. Všechno je zase pryč. Jsem tady s tebou. Neboj se.“ Zase mi pomohl dostat se z té temnoty. Pomalu jsem se probírala. Skláněj se nade mnou. V obličeji se mu odrážela bolest, strach a láska. To bylo poprvé, co jsem ji nich viděla. Posadila jsem se. Stáhl si mě k sobě na klín. Byli jsme potichu a to mi vyhovovalo.

Probudila jsem se u sebe v posteli. Snažila jsem, se vzpomenout, co se dělo naposledy. Dívali jsme se s Jakem na film a potom jsem tady asi usnula.

„Dobré ráno. Bels.“ Jacob přišel do pokoje a na tácu měl snídani.

„Ahoj Jacobe. Děkuji.“

„Jak se máš Bello?“

„Super, jako vždy. Včerejší filmový večer byl super“

„To je dobře, byl to účel.“ usmál se.

„Dneska ale budu muset uklízet.“

„Chceš pomoct.“

„Díky Jaku, ale ne. ráda to dělám sama. Běž se dívat na televizi.“

„Jestli nechceš pomoct, tak pojedu za Samem. Smečka si stěžovala, že se nestavím a rád bych je zase viděl.“

„Dobře, přijdeš na oběd nebo zůstaneš u Emily?“

„Přijdu.“

„Dobře. Ahoj.“

„Ahoj.“

Jacob odešel. Dosnídala jsem a šla uklízet.

Jacob

Bella si na včerejší návštěvu pijavic nepamatovala. Byl jsem neskonale šťastný. Nechci, aby si vším musela projít znova. Musela uklízet a tím mi nahrála do karet. Rozjel jsem se ke Cullenovým. Bylo to jejich území. Ale to je mi jedno. Musím zabránit, aby se zase viděli. Přijel jsem j¨k jejich domu. Na verandě stály všechny pijavice. Všichni kromě toho jejich vůdce a toho hnusáka si mě nenávistivě měřili.

„Nepřišel jsem bojovat.“ řekl jsme jim. Zřejmě jsem je nepřesvědčil, protože svoje bojové postoje neuvolnili.

Nechci bojovat. Chci tě poprosit, abys se už neobjevoval v Bellině životě. Vytěsnila vaši včerejší návštěvu, jako všechno o vás.

Řekl jsem mu v myšlenkách a ukázal mu všechny moje vzpomínky na Bellu po tom co ji opustil po dnešní ráno. Stáli jsme tam asi tři hodiny. S každou další vzpomínku se on tvářil hůř.

PROSÍM, NENUŤ JI TÍM VŠÍM PROJÍT ZNOVA.

Dodal jsem na konec.

„Proč to všechno?? Proč to udělala??“

Bojí se.

„Mě?“

Taky. Bojí se bolesti. Vzpůsobil jsi ji hon¨dně. Nikomu kromě mě a Charlieho nevěří. Ani Rene nebo Angele. Bojí se jakékoliv psychické bolesti.

„Dáš jí něco?“

„Prosím“ dodal po chvíli, když jsme nereagoval.

„Počkej, přinesu to.“

Zazvonil mi mobil. Bella.

„Ahoj, Bels. Promiň u jedu.“

„Ne uřčitě přijedu na oběd. To víš zakecali jsme se s kluky.“

„Už jedu, ahoj.“

Všechny pijavice tam pořád stáli a tvářili se přímo nasraně. Edward přišel po chvíli. Přinesl dopis a dal mi ho. Pod dopisem byl papír. Stálo tam Pro Jakoba a na  dopise Pro Bellu.

„Děkuji“ řekl.

Kývl jsem. Sedl jsem si do auta a rozjel k Belle. Dneska jí řeknu o otisku a o tom, co k ní cítím.

„JACOBE“ zavolala na mě ta hnusná pijavice. „Je to otisk?“

Vysvětlil jsme mu to, nebo spíše ukázal.

„A ty….?“

ANO

„Hodně štěstí, dej na ni pozor a neudělej to, co já.“

řekl a já jsme se zase rozjel.

Zastavil jsem pár metrů od Bellina domu a přečetl si papír pro mě.

Drahý Jacobe Blacku,

je vidět že jsi vnuk starého Blacka. Děkuji, že jsi tu byl pro Bellu. Nedokázal jsem jenom tak odejít. Pod uvolněným prkýnkem v podlaze u ní v pokoji jsem nechal letenky do Pheonixu, dárek k narozeninám pro ni a fotky. Schovej to. Byl bych rád, kdybys jí to i s dopisem jednou předal a nechal na ni jestli si ho přečte. Nemusíš to dělat teď. Udělej to, až na to bude připravená. Je v něm napsaná pravda. Proč jsem ji opustil a že toho lituji a přeji jí krásný a šťastný život, jak si zaslouží.

Děkuji Edward

P.S. Nevíš, jak jsem ti zavázán a proto se na mě neboj kdykoli obrátit. Ještě jednu díky za vše a hlavně Bellu.

Schoval jsem papír k dopisu do kapsy. Vyndám věci z prkna a schovám všechno. Možná jí to ukážu. Chci k ní být upřímný, ale co když se bude zase trápit?

Rozjel jsem se k ní.

„Ahoj“

„Ahoj, konečně jsi tady. Málem by to vystydlo.“

„Promiň.“

Po obědě jsme si šli sednou do obýváku. Odhodlal jsem se. Řeknu jí to teď nebo nikdy.

Pohladil jsem ji po tváři.

„Bello……..já jsem se do tebe otiskl.“ čekal jsem na její reakci. O otisku jsem jí řekl už dávno a doufal jsem, že na to nezapomněla.

Usmála se. Přitáhla si moji tvář k sobě a lehce mě políbila.

„Miluju tě Jacobe Blacku ty moje štěně.“ řekla po chvilce a spojila zase naše rty.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pomoc, bojím se, neubližuj mi prosím - Nový Měsíc: