Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Počkej ještě chvilku - 3. část

21.08.2011 (15:00) • DarkFireflies • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 2210×

„Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ - Dante

Pocítila jsem bodnutí u svého mrtvého srdce. Kdybych tam byla sama, asi bych se na místě sesypala. Ale já tam sama nebyla, jak jsem brzy pochopila. Vrčení se již ozývalo jen kousek ode mě. A brzy jsem také uviděla zdroj toho hluku. Byla to vysoká upírka. Její vlasy měly barvu zapadajícího slunce, oči měla krvavě rudé a z hrudi jí vycházelo vrčení. Byla to Victoria.

Svůj pohled upírala na mě a z výrazu v jejím obličeji přímo sršela nenávist. Zuby měla zatnuté a z jejího postoje mi bylo jasné, že si asi nepřišla popovídat.

„Isabello, ráda tě zase vidím. Ale mrzí mě, že tohle je naše poslední setkání,“ řekla nenávistně a ruce zaťala v pěst. Byla otázka pouhých několika vteřin, kdy po mně vystartuje a pokusí se mě zabít. Přemítala jsem, jestli mám proti ní šanci. Lidská krev jí dodávala mnohem větší sílu, než mně ta zvířecí. Ale já měla sto let zkušeností s bojem a výcvik, o jakém se jí nikdy ani nezdálo.

„Co chceš?“ zeptala jsem se jí, i když jsem to moc dobře věděla.

„Chci, aby celá ta tvoje povedená rodinka trpěla, a ty budeš ideální nástroj pro mou pomstu. Ale neboj se, ani oni na tomto světě dlouho nepobudou. Najdu je, jednoho po druhém,“ řekla tiše. V jejím hlase se čím dál tím více odrážel nenávistný a agresivní podtón.

Victoria se rozběhla a pokusila se mě shodit na zem. Já jsem ale udělala výpad do strany a rozběhla se na opačnou stranu. Ona byla zase během vteřiny u mě. Několik dalších minut jsme zápasily. Byl to vyrovnaný boj a ani jedna z nás zatím nepřišla o jediný prst.

A pak mě to napadlo. Před několika minutami jsem přišla o jediný důvod své existence. Neměla jsem jediný důvod pro to, abych zůstala naživu. Můžu se nechat zabít, můžu se zbavit té neskutečné bolesti a toho zklamání, které mi způsobil ten, kterého jsem nejvíce milovala. Před sto lety jsem za něj položila život a nechala se proměnit v krvelačnou bestii. A teď kvůli němu nechám promarněn i svůj druhý život. A navíc, když nad tím přemýšlím, třeba bude mít výčitky svědomí. Není tak hloupý, aby nepochopil, že jsem to udělala schválně, že jsem to udělala jen kvůli němu. A jestli mu to dojde, doufám, že ho budou hryzat výčitky svědomí po celou dlouhou věčnost. Bylo zlé, že jsem mu tohle přála? Možná, ale pro to, co udělal, není vůbec žádná omluva. Doufám, že mu jednou Tanya udělá to samé, co on udělal mně. Doufám, že si bude mou smrt vyčítat až do konce svého života. Doufám, že jednou skončí v pekle…

Kdybych ale měla být upřímná, dospěla bych k názoru, že mu nepřeji nic z toho. Protože ať už mi ublížil jakkoliv, já ho pořád neuvěřitelně miluji.

Podívala jsem se na Victorii. Ta hledala nějakou skulinku v mé obraně. Věděla jsem, že jestli chci svůj plán opravdu uskutečnit, musím to udělat teď. Udělala jsem jeden opravdu hloupý pohyb a Victoria mě srazila k zemi. Chytla mě za krk a já věděla, že už mi zbývá jen několik vteřin života. Zavřela jsem oči a čekala. Tlak na zátylku najednou zmizel.

„Jsem mrtvá,“ napadlo mě. Ale sotva jsem otevřela oči, hned mi došlo, že mrtvá nejsem. Stále jsem byla na louce a klečela jsem v trávě. Za mnou se ozývalo dvouhlasné vrčení. Otočila jsem se a naskytl se mi opravdu nevídaný pohled na Victorii s Edwardem, jak na sebe vrčí a marně se snaží jeden druhému utrhnout alespoň jednu končetinu. Bojovali, hlava nehlava, a polámali přitom polovinu okolních stromů. Věděla jsem, že bych se měla zvednout a jít Edwardovi pomoct. Jenže… Já to nedokázala. Nezmohla jsem se vůbec na nic. Jen jsem tam seděla a zírala.

Victoria v jedné chvíli udělala velice nešikovný výpad a Edward jí utrhl jednu ruku. Ona se i tak snažila bojovat, ale bez jedné horní končetiny se jí to moc nedařilo. Edward ji shodil na zem a během vteřiny oddělil její hlavu od zbytku těla. Z kapsy vytáhl zapalovač a naházel to, co z ní zbylo, do ohně. Sledoval oheň a stále tiše vrčel. Poté svůj pohled stočil na mě. Já jsem se na něj ale podívat nemohla. Měla jsem mu pomoct, ale neudělala jsem to. Ale proč?

Edward přešel pomalým krokem ke mně a podal mi ruku. Váhavě jsem ji přijala a nechala jsem ho, aby mi pomohl na nohy.

„Edwarde, já…“

„Počkej, teď budu mluvit já. Vím, že jsem ti moc ublížil a zasloužím si za to jít do horoucích pekel. Když teď nad tím přemýšlím, nepoznávám se. Bello, to jsem nebyl já. Bez tebe jsem byl někým úplně jiným. Ne, špatně. Bez tebe jsem nebyl vůbec nikým. Není na to omluva. Zachránila jsi mi život tím, že ses nechala zabít. Sto let jsi trpěla a já jsem ti připravil takové přivítání. Vím, že mě teď nenávidíš. Jestli chceš, zabij mě, nebudu se bránit. Zasloužím si to,“ řekl a podíval se mi do očí. V těch jeho jsem viděla jen bolest. Opravdu litoval toho, co prováděl?

„Nechci tě zabít. Celé je to i moje chyba. Nikdy jsem neměla věřit tvým slibům. Nebudu ti vyčítat to, co jsi udělal. Já se teď musím sebrat a začít znovu,“ odpověděla jsem mu a sklopila oči.

„Bello, já chápu, že mi nevěříš. Já tě ale opravdu miluji. Nechci, abys dělala mrtvého brouka, chci, abys mi vyčetla to, co jsem udělal. Pokud opravdu chceš začít znovu, nebudu a ani nemůžu ti bránit. Řekl jsem, že na tebe budu čekat. Tak úplně jsem to nedodržel, ale teď to napravím. Počkám si, jak dlouho bude třeba a budu tady pro tebe, když mě budeš potřebovat,“ řekl a chytil mě za ruku. Nevěděla jsem, jestli mluví pravdu, ale… To teď nebylo důležité. Mám celou věčnost na to, abych zjistila, jestli to myslí vážně. Jestli na mě opravdu bude čekat, má šanci mi to dokázat.

„Jestli na mě vážně chceš čekat,“ řekla jsem a pohlédla mu do očí, „tak máš šanci mi to dokázat. Počkej ještě chvilku.“ Kývl a pustil mi ruku. Já jsem se pomalu otočila a vydala jsem se pryč z lesa. Už jsem neměla co říct. Potřebuji čas, měla bych být chvilku sama. Možná, že se vrátím zítra, možná za rok, anebo taky nikdy. Ale mám všechen čas světa, takže to teď nemá cenu hrotit. Nevím, jestli mu odpustím, ale má dost času na to, aby mi dokázal, že vše, co řekl, myslí vážně. To Edward se musí rozhodnout, co dál od života očekává. Ale ať se rozhodne jakkoliv, vždy to bude špatné rozhodnutí. Vždy někomu ublíží. Udělal věc, kterou dělat neměl, ale nejvíc za to nezaplatil on. Byla jsem to já. Nebo možná ne. Pro Tanyu to musí být všechno ještě horší. Přitom toužila jen po jediném – po lásce. Myslela si, že ji najde v Edwardovi. A já jsem si to myslela také. Jenže teď již vím, že pro rozhodnutí, které je opravdu důležité, potřebujete znát podobu obou stran mince. A já tu druhou stranu uviděla až teď. Tu stranu, který není dokonalá, která dokáže být nemilosrdná.

Jedno už jsem ale při pohledu do jeho očí pochopila. Ať se mi v mém druhém životě stane cokoliv, nikdy to nebude konec, vždy to bude teprve další začátek. A i kdybych měla z tohohle všeho vyjít jako poražená, bude to jedině s důstojně zvednutou hlavou.

Dostali jste se na konec poslední části. Doufám, že se vám povídka alespoň malinko líbila, a že i tentokrát zde zanecháte své skvělé komentáře, které mě u předešlých dvou částí velmi potěšily. :)

A teď omluva. Vím, že je tato část nejkratší, nejnudnější a nejspíše i nejhůře napsaná. Přepisovala jsem ji třikrát a ani tak s ní nejsem úplně spokojená. :/

A ani tentokrát si neodpustím věnování. Hrozně moc děkuji uživatelkám Kika57, ScarlettCullen a kajka007. Moc jste mě potěšily. Vaše komentáře byly skvělé, daly jste mi při psaní podporu, kterou jsem nečekala. Děkuji vám moc! Dále ještě děkuji všem ostatním, kteří u povídky zanechali třeba jen smajlíka. Děkuji!

A mám na vás otázku. Co by jste vy dělaly na jejím místě? Ona si vzala čas na rozmyšlenou a nechala Edwarda, aby ji přesvědčil o své lásce. Ale myslíte, že to bylo správné?

Autor: DarkFireflies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Počkej ještě chvilku - 3. část: