Tak jsme se s RenesmeCullen dali dohromady a kecali na ICQ. Dělali jsme si legraci z toho, co by se stalo, kdyby... Tak z toho vznikla velice dlouhá parodie. doufáme, že se vám bude líbit a necháte komentář.
13.02.2010 (12:30) • Blotik • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 3832×
Párty na téma: Horor
Jacob běhal s Nessie po lese. Byla na lovu. Jacob jí dělal bodyguarda. Nikdo s ní nechtěl jít, jenom Jacob, kterému zatemňoval mozek otisk, s ní šel. Měl ji rád. Miloval ji. Chtěl být se svou láskou.
Smrděla mu. Měsíc se nemyla. Neměla ráda koupání, proto ten měsíc bez vody. Ani Edward, ani Bella ji nepřinutili se okoupat. Její kouzlo je vždy dovedlo k šílenství, a proto raději nechali přemlouvání.
„Nessie, miláčku? Koho bys dneska chtěla ulovit?“ zeptal se ji přesládlým hlasem.
„Já nevím. Asi bych chtěla pumu. Ne, chci medvěda. Ne chci ledního medvěda. Anebo ne, já chci mládě ledního medvěda. Určitě mladá krev chutná lépe,“ vymýšlela si jako malé dítě.
V tom Jacobovi svitlo.
„Nessie?“ zeptal se jakoby nic.
„Jacobe? Copak mi teda ulovíš?“ zeptala se ještě líbeznějším hláskem. Jacobovi zamotala hlavu, ale ten s ní jenom zatřepal a snažil se vzpomenout na její smrad. Pomohlo to.
„Co takhle kompromis? Spapáš srnku a já ti za to večer povyprávím Quiletskou legendu,“ navrhnul. Nessie byla celá šťastná a začala poskakovat. Byla tak šťastná, že si nevšimla, co dělá Jacob.
Jacob se k ní nenápadně blížil, a když už byl dost blízko, skočil po ní. Shodil ji do kaluže. Nessie nesnášela vodu, jak už víte, a snažila se vyklouznout zpod něho. Ale Jake byl silnější a hlavně svalnatější. Nessie se pod ním jenom koulela a ještě víc smáčela v kaluži. Jack na ní seděl jako pták na vejcích a liboval si, jak krásně mu jeho plán vyšel. V duchu si prozpěvoval. Nessie bude voňavá, hila, hila, hou.
Po asi půl hodině Jake usoudil, že už Nessi bude dost vyčistěná. Sice to byla jenom kaluž, ale i ta voněla lépe, než Nessie.
„Jak si to představuješ?“ rozkřikla se na něho. Byla mokrá a teď spíš než poloupíra, připomínala polovodníka.
„Vidíš? Už voníš,“ zasmál se Jake, „a teď pojď na tu srnku, ať večer nepřijdeš o legendu,“ usmíval se Jake jako měsíček na hnoji.
Když se teda vrátili z podařeného výletu, už byl večer. Jacob nezapomněl na svůj slib. Nessie se na něho ještě pořád zlobila, ale to, že uslyší něco nového, ji naplňovalo štěstím a pocitem všem odpouštět.
Jake vypravoval legendu, kterou kdysi vyprávěli i Belle. Něco si tam sice přikreslil, ať Nessie nepřijde ani o srandu, ale v podstatě to vyšlo nastejno. Po očku sledoval, jak se na to tváří. Nessie ho sledovala tak dychtivě, že se divil, co tady dělá ten chovanec ústavu.
To ale ještě nevěděl, co to u Nessie způsobí.
Drahý Aro,
Tímto dopisem, bych tě chtěla pozvat na můj menší večírek, který se bude konat u nás doma. Tahle pozvánka patří jen pro jednoho upíra, tudíž pro tebe. Mám vymyšlený zajímavý program, který se ti určitě bude líbit. Jak jsem zjistila, máme jednu společnou věc. Zajímáš se o měniče a já taky. Proto jsi byl jeden z prvních, koho bych chtěla pozvat. Tahle účast je pouze pro teneegery, takže ani Carlisle nebo Esme tam nebudou. Budeš sice jeden z nejstarší, ale aspoň budeme mít ostrahu.
S pozdravem vzácná Renesmee Carlie Cullen
Jeden dopis na tajnou „párty“ došel Arovi. Ten druhý směřoval do schránky Charliemu.
Milý Charlie,
Chtěla jsem tě pozvat na mou párty. Máma s tátou o tom sice nic neví, ale to mi nebrání ji uspořádat, oni jsou vlastně taky zváni. Sice to je jen akce pro puberťáky, ale oproti tátovi jsi úplný desetiletý kluk, jo kdybys jen věděl kolik mu je! Ale to jsem ti nechtěla napsat. Bude to určitě zábava. Bude tam Jacob, máma, táta, Alice, Emmett, Rosalie a jeden tajný host. Doufám, že nezklameš svou jedinou vnučku, pa Nessie
„Babi?“
„Ano zlatíčko?“ zeptala se mladá paní malé Nessie, vůbec nevypadal na její babičku.
„Rodiče jsou ve škole?“
„Ano.“
„A Jake?“
Asi taky anebo někde hlídkuje, však to znáš.“ Usmála se na ní a čekala reakci. Nessie se ale rozsvítila očka a zatleskala. Copak se tak radovala, že je Jacob a její rodina pryč?
„Babičko, kdy jste se naposledy s dědou vzali?“
„Asi před padesáti lety, proč?“ zeptala se.
Čekala od té malé podraz, ale ona se jen usmála a dala si prstík na pusu. Sedla si do tureckého sedu a dělala, jako když nad něčím usilovně přemýšlí, i když měla plán už vymyšlený. Když ta malá usoudila, že její babička je napnutá jako struna, nadšeně vyjekla a zatleskala.
„Babi! Mám to! Proč nepojedete tento týden třeba na dva týdny…hmmm… kde je to pěkný… do Švédska?“
„No, je pravda že je to tam pěkné, ale Carlisle má práci.“
„Vážně?“ zeptala se ďábelsky a zasmála se.
Vzala do ruky telefon a zavolala do nemocnice, kde pracoval její dědeček. Cupkala nohou, jak byla nervózní, jestli jí plán vyjde, ale když telefon vzala podle hlasu mladá slečna, oddychla si a začala pěkně lhát.
„Dobrý den, tady forkská nemocnice, přejete si?“
„Ano, chtěla bych omluvit doktora Carlislea.“
„Ale pan Cullen už je dávno tady.“
„Ano vím, ale otec je tak zaměstnaný, že zapomněl, že zítra jedou se svou manželkou na dva týdny do Švédska.“
„Na hory?“
„To je jedno kde, ale prosím zkuste zařídit, ať má na dva týdny volno, ano?“
„Pokusím se a ještě, kdo volá?“
„Já jsem Alice Cullenová.“
„Promiňte, slečno, vůbec jsem vás po hlase nepoznala, máte ho nějak… dětský.“
„To jste nikdy neslyšela, že se mají pít vejce na hlasivky? Co jste to za sestru?“ kroutila hlavičkou a položila telefon.
„A je to! Zítra vyrážíte!“ zasmála se radostně Nessie. Plán jí vycházel dokonale.
Hned ten den zamluvila 2 letenky do Švédska. Nechtěla ztrácet ani chvíli. Musela jednat co nejrychleji.
„Mami, mohla bych tě o něco požádat?“ zeptala se s hvězdičkami v očích. Bella, jelikož její kouzlo ji opět dostávalo do šílenství. Už svoji dceru nějak nemohla vystát. Pořád po ní něco chtěla. Jako malá nechtěla lovit, musela jí dávat smradlavé plínky, protože si nechtěla udělat trapas před Jacobem, potom ještě jí udělat tohle a onohle. A zase musela kupovat dárky na Vánoce, na narozeniny, jezdit pro potraviny a ani nemohla trávit věčnost se svým Edíčkem. To je ale matka.
„Ano, Lochneská příš... teda Nessie?“ opravila se. Nessie dělala, že se jenom přeslechla.
„Nemohla by jsi mě kvůli tátovi na další 3 dny zaštítit?“
„A co za to?“ zeptala se podezíravě Bella.
„Nooo... potřebuju si něco zařídit, takže bys mě asi moc často neviděla- „
„Jasně beru to!“ vykřikla najednou a pustila na ní svůj štít. Konečně ji bude mít z krku. Bella si vesele odhopkala do své chaloupky, kde čekala na Edu, který se mezitím vrátil ke Cullenům.
„Čau tati, neslyšel si někde Alice?“
„Jo, právě... Ehmm... je zaměstnaná, přijde za neurčitou dobu,“ odpověděl ji Edward.
„Nevíš kde je Bells?“
„Jasně, máma někde odešla.“ Mávla nad ní rukou. Vyšla před dům a do lesa zakřičela.
„Alice! potřebuju tě! Chci uspořádat oslavu!“ jen jak to dořekla Alice už oxidovala vedle ní. Jenže jí chybělo pár věcí, nejenže měla maxi rozcuchané vlasy, ale chyběla jí sukně a tak jí zakrývalo jen dlouhé upnuté tričko.
„Co to je?“ zeptala se Ness a ukázala na ní.
„Nový trend, ne?“ řekla hrdě a odešla do domu.
Nessie se na ni nevěřícně dívala. Odkdy nosí Alice takové věci? Ale po chvíli přestala dumat nad takovou blbostí a zakřičela:
„Alice, já chci taky takové věci.“
V tom stála Alice vedle ní.
“Na to zapomeň. Ty to nosit nebudeš,“ řekla jí uraženě.
“A proč? Mě se to líbí,“ naštvala se Ness.
“Protože... prostě to nosí jenom dospělí,“ vymluvila se Alice. Ness už to dál raději neřešla a poprosila Alice, jestli by s ní nešla na lov. Přitom na ní mrkla, aby věděla, že se chce domluvit na té oslavě.
Alice se na ní jenom nechápavě dívala.
“Něco ti spadlo do oka? Neboj. vem si Jar. Je šetrný pro tvou pokožku a všechna mastnota je potom pryč,“ poradila jako znalkyně Alice.
“Ne, jenom jsem chtěl jít na lov,“ zamrkala zase Ness. Alice zřejmě pochopila, protože šla.
Na lovu Ness vše vysvětlila, teda skoro vše. Jenom to, že přijde Charlie, a neznámý host, který bude překvápko.
Potom se Alice zadívala do dálky.
“A kdo tam ještě bude?“ zeptala se naštvaně.
“No ty, Emmett, Rosalie, mamka, taťka... Zapomněla jsem ještě na něco?“ přemýšlela Nessie.
“A co Jacob? Ten tam nebude?“
“Jo. No vidíš. Na toho loužáka jsem málem zapomněla,“ ťukla se Nessie do čela.
„Loužák? To jako že pije z louží?“
„Ne, protože je na louže úchylný.“
„Úchylnej?“
„To víš, jako Emmett je nadržený na Rose, tak Jacob na louže.“
„Takže on má radši louže než tebe?“
„Nevím, ale asi má nejradši nás obě, normálně mě do ní hodil a držel mě tam asi půl hodiny."
„Jasně, nadržený jak prase. Tak v jakém stylu to bude?“ zeptala se Alice.
„Hororový styl, protože mám i skvělý program o upírech víš?“
„To bude teda horor...“ zamručela Alice.
„Proč myslíš, že ne?“
„Já JSEM upír!“ protočila oči Alice. Nakonec se domluvili, ale netušili, jak hororová bude ta párty doopravdy.
„A kde to bude?“ zeptala se Alice.
„Ty to nevíš?“ zeptala se Ness a pácla se do čela ve stylu - ty jsi tak tupá.
„Ne, nevím.“
„No přeci. V lese jo v lese, na jehličí. Koná se pařba upíří. Žádná jiná věc to není! Ness už má po nudě a tak se smějí,“ zpívá si a přitom tančí. Na louku přiběhne Jacob a za chvilku se připojí do chytlavé melodie. Když skončila, jen smutně popotáhl a znovu se zářivě usmál.
„Nesss! Ty jsi úplný virtuoz! Pyšností bych tě sněd!“
„Vyfíč , sama mám málo!“ houkla na něj Alice a přivinula si Ness k tělu.
„S Nessie dost, není nikdy dost,“ zavrčel a odkráčel do neznáma....tak dobře, do La Push.
„Konečně jsme se ho zbavili. Tak, jak to teda uděláme?“ zeptala se Alice a hodila na Ness pohled úchyla.
„Co takhle tady a teď“ zasmála se Nessie.
„Ale Jasperovi ani muk, je ti to jasný?“ zeptala se Alice.
„Já ne, když ty taky ne.“
Obě dvě se na to v lese vrhli. Když se dovrhaly, bylo místečko vymeteno, jako po válce.
„To byla ale krásná hra. To musíme naučit mamku a taťku,“ zaradovala se Ness.
‚Ale oni už to umí‘ řekla Alice potichu, tak aby ji Nessie neslyšela.
Mezitím u Ara....
„Aro, přišel ti dopis.“
„Od koho Gianno?“
„Není adresát, snad se tam osoba někde podepsala.“ Gianna mu podala dopis krátký a Aro začal pročítat mezi řádky. Drahý Aro, bla bla bla... na párty tě zvu teď já! Napapej se doma hodně, u nás budeš hladovět, nikoho lovit nebudeš. Protože mám Forks ráda a jestli někoho spapáš, Jacob potom spapá tebe. Jsem Reneesme Cullen, znáš mě z lesa... to malé dítě co na vlkovi plesá.
„Aro je ti něco? Tváříš se jak dement...“ konstatuje kolemjdoucí Demetri.
„Ano, je mi... řekni bratrům, že na chvíli odjíždím sám. Jsem někde pozván. Dementovu tvář však vynech, Caie hlídej, ať nenafoukne tělo svoje. Jinak by mohl jít do ptačího chvoje...“ houkl Aro přes místnost a k výtahu si pádí. Do Forks k malé nestvůrce, co ráda tolik řádí.
Mezitím u Charlieho...
Přišel mi dopis. Nějaký dopis, poťapajný, špinavý... Co s ním proboha ta pošťačka dělala?
Když jsem dočetl, nemohl jsem uvěřit. Jediná vnučka... Já mám vnučku? Vím, že Bella měla nějakou holku, ale že to byla moje vnučka? No nevím.
Ale teď mé malé dilema. Nenapsala, jaké téma bude mít ta párty. Mám Nápad. Převleču se za upíra. Někomu jsem povídal pohádky o upírech, tak to teď můžu využít.
Charlie si tedy pořídil barevné kontaktní čočky, bílou barvu a třpytky na tělo.
Zpátky na místu hororové párty…
Alice už s Ness dokončovaly poslední přípravy. Na stromech se tyčili umělí pavouci a viseli z nich jako liány umělí hadi. Všechno ještě postříkali rudými konfetami. Potom ještě Alice přinesla voskovou figurínu Frankensteina a měli dokonáno. Jen ještě ulovili pár jelenů na zub a pak si šli zařizovat kostýmy.
Kostýmy měli zařízené skoro hned. Kdo by neměl, mít po ruce Alice, kterou nejspíše nekousl jenom upír, ale i nakupovací maniak. Teda jestli nakupovací maniak kouše.
Takže kostýmy měli koupené a pozvánky taky. Teď stačilo čekat, až nadejde ten den, kdy konečně začne ten karneval. Teda ta horor párty.
Nadešel ten den, kdy se měla konečně konat ta párty, které se už Nessie nemohla dočkat. Čekala Ara, loužáka, svou rodinu… Doufala, že babka a dědek se nevrátí. Že se na té dovolené budou mít tak dobře, že na ně zapomenou.
„Mami, tati, strejdo...“ zakřičela Nessie. Ani křičet nemusela, protože už zase byla cítit.
„Ano?“ zeptala se Bella. I když volala jenom tři lidi, seběhli se všichni.
„Ne zítřek jsem uspořádala párty. Kostýmy jsme pro vás s tetou Al už nakoupili. Takže se jenom připravte,“ nařídila Ness a žádné výmluvy nechtěla slyšet.
„A jaké je to téma?“ zeptal se se zývnutím Edward.
„Téma je: Horor,“ zasmála se hrubým tónem. Ale jakmile se o tom pokusila, začala se dusit svými vlastními slinami.
„Tak super. Ahoj. Zítra,“ rozloučila se s ní celá rodina a nechala ji tam dusit se jenom tak. Však ona si nějak pomůže. a když ne, její mínus. Musí se holka naučit životu.
Po chvíli dušení skočil do okna Jacob a narazil do dusící se Renesmee. Té vyletěly sliny na podlahu a přestala se konečně dusit.
„Proč jsi tady musel zase vlézt? To si se nemohl zeptat, jestli se tu náhodou někdo nedusí?“ zakřičel Emmett se smíchem.
„Tak promiň, ale kdo by mi pak zpíval?“ zeptal se uraženě, že někdo tak škaredě mluví o jeho malé skladatelce.
„No kdo asi, Já.“ Emmett se na zemi ještě víc svíjel od smíchu, takže už nešlo poznat, kde má nohy a kde ruce.
Konečně nastal den D.
„Vstávat a cvičit,“ rozkřikla se Nessie po celém domě.
„Ale my nespíme, jestli ti to ještě nedošlo,“ díval se na ni zkoumavým pohledem Emmett.
„A to nemůžete vstávat?“ zeptala se udiveně, s prstem na bradě.
„Když někdo usne, tak se nemůže vzbudit. Ale když někdo usne, tak se vzbudit může, ale nemusí. Chápeš?“ vysvětloval Emmett.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Ness a dál rozkřikovala vstávat a cvičit.
„Emmette.“
„Rose.“
„Edwarde.“
„Bello.“
„Miláčku.“
„Loužáku... Teda Jacobe.“
„Nessie,“ vyvolávala postupně Alice jména a rozdávala jim kostýmy. Každý dostal nějaký a viděl ho až teď.
„A proč jsem nemohl být první já? Vždyť jsem tvůj miláček, ne?“ rozvzlykal se Jasper.
„Vím, že se vám to bude líbit, takže žádné odmlouvání,“ řekla Alice a už byla ve svém pokoji a převlékala se.
Na párty...
„Takže, teď se postupně posadíme okolo ohně a představíme svoje kostýmy. Emmette?“ rozkázala všem a podívala se na Emmetta, aby začal.
„A nespálíme se tak blízko u ohně?“ zeptal se strachy bez sebe Emmett.
„No od toho to je hororová párty, aby ses bál,“ zasmála se Ness.
„Takže já jsem Emcula, obdoba Dráculy,“ představil se Emmet a uklonil se s pláštěm před pusou.
„Ty, Rose, nevíš, proč si Emmett dává ten plášť před obličej?“ zeptala se zvědavě a potichu Bella.
„Asi za ním schovává velký nos,“ zašeptala Rose stejně potichu zpátky Belle a obě propukly v záchvat smíchu.
„Co je? Hoří mi paruka?“ zeptal se udiveně Emmett.
„Pokračujte,“ napomenula je Nessie.
Rose se zvedla a promluvila: „Já jsem Rose, přemožitelka upírů. Jsem nebezpečná,“ zasmála se. Jako všem, tak i jí přišla tato oslava divná.
Charlie se dusil někde na lavičce a nikdo, kromě Edwarda, nevěděl proč.
„Kouzelník Edwardstón,“ pronesl hrdě a v ruce svíral černý klobouk a v něm dva bílé králíky.
„Bexana, v knihách vázaných kůží. Bexano, kouzel je na tisíc,“ zpívala Bella.
„Jasperman. Mám špičatější a hezčí uši, než Bathman. Takže pozor na mě,“ prohlásil hrdě Jasper.
„Kdo mi dá dobrovolně dušičku? Já jsem totiž vodník Jake,“ zasmál se Jacob.
Další měla následovat Nessie, Alice, Charlie a nakonec Aro. Vypadal zajímavě. Ale o něm nikdo netušil.
„Chodím po cimbuří, sděluji smutné zprávy. Děsím lidi, zvířata. Chodím v bílém jako princezna- “
„Rychle rychle!“ honila Ness Alice, už se chtěla sama představit.
„Ok. Jsem bílá Nessie, bílá Paní je moje nedaleká sestřenka.“ Zamručela.
„Běhám po nocích, zachraňuji životy. Vlčice Alice je vám k službám!“ řekla a zavrtěla pravým vlčím ocáskem.
„Au. To muselo bolet.“ Poznamenal Jake a hodil smutný pohled na ocas.
„Jsem hodný, milý. Víte, kdo jsem? Vaše noční můra, ale i tužba. Se mnou přichází strach i pohoda. Přivítejte Charlieho Cullena!“ zavřískal Charlie a skočil na zem tak rychle, až mu luplo v zádech. Udělal rychlou skrčenou otočku. V očích měl zlaté čočky a na každého vycenil jeho stařecký chrup. Vypadal kouzelně jako upír, teda aspoň si to myslel.
„Další Cullen?“ ozvalo se udiveně z pod deky, kde měl být neznámý host.
Všichni na ní strhli pohled a pak se otočili k Nessie. Ta nervózně těkala očima k dece a na ostatní a pak vykouzlila nesmělý úsměv.
S její ladností se zvedla a postavila se před deku. Bella se opřela do rámě od Edwarda a čekala koho to Nessie pozvala. Ale ta malá chytla malinkatý cíp a pak s trhnutím křičela:„Tři…dva…jedna…teď.“
Zpod deky vykukoval Aro a vypadal jako pravá nefalšovaná hororová postava. Jestli si mysleli, že je nic nepřekvapí, tak se mýlili. Arův kostým měl svůj účel. Perfektně vyděsil osoby v ohňovém kruhu. Chudák Emm málem do něj spadl.
„Ehm… za co si Aro?“ odkašlala si Nessie.
„Přece,“ začal a následně ukazoval.
„Tahle pravá půlka má být můj drahý bratr Caius,“ ukázal si na blonďaté vlasy, které měl trochu sestříhané a narovnané. Taky měl i půlku bratrového oblečení.
„Ta levá, je zas můj druhý brat Marcus,“ názorně ukázal na stranu, kde se mu vlnily hnědě kadeře a oblečení měl rovněž od jmenovaného.
„A potom, jsem chtěl udělat radost někomu ze zde přítomných, a proto jsem od půlky pasu dolů celá Rosalie.“ Řekl hrdě a ukázal na své oholené nohy s růžovou minisukní a lodičkami.
Nessie se začala smát. Emmett už skoro hořel, tak mu musela dát Rosalie pohlavek, aby se vzpamatoval. Emmett se jenom přesunul za lavičky, bezpečně od ohně, a pokračoval ve svém smíchu.
„Co je tady směšné?“ zatvářil se Aro tak, že to všechny ještě víc pobavilo. Možná, kdyby byl normálně oblečený, ale tohle? Jediný, kdo se nesmál, byla Rose. Pochopitelně.
„Aro, neřeš je. Jenom si trochu lokli krve, která byla od zdrogovaného a opitého člověka. A všichni najednou,“ uklidnila ho naštvaně Rose.
„Tak dost!“ rozkřikla se na všechny Ness.
„Je to moje, nebo vaše párty?“ ptala se ještě naštvaněji, než Rose. Všichni přemýšleli, ale odpovědi se Ness nedočkala. Nikdo nevěděl.
„Chcete 50:50, nápovědu diváků nebo přítele ne telefonu?“ zeptala se po chvíli, když odpověď na její otázku stála někde v nedohlednu.
„Já beru toho na telefonu. Ale jak se mu dovoláš? Tomu příteli. Máš snad po ruce telefon?“ zeptala se Alice. Byla totálně vyřízená. Nic neviděla, protože tam by Jacob.
„To tě nemusí zajímat. A komu chceš zavolat?“
„Asi. No. Renesmee Cullenové. Znáš ji?“ zeptala se s očekáváním Alice.
„Jasně. Takže Renesmee ti radí, že je to párty Nessie,“ řekla Ness a poklepala si na čelo.
„Nessie. Už znám odpověď,“ rozjásala se Alice.
„Vážně? To jsem netušila,“ odpověděla Ness otráveně.
„Je to tvoje párty.“
„Správně,“ zajuchala Ness, „a proto si tady budu určovat program já. Takže se všichni posaďte a přichází na řadu druhý bod této párty.“
Všichni už se raději posadili, aby se Nessie ještě víc nenakrkla a nedostala srdeční infarkt.
„Další program je, že si tady řekneme jednu legendu. Legendu o Qulitsém kmenu a tak trochu i o nás, Cullenových.“ Nessie se dala do vypravování a převykládala to přesně, jako tehdy jí Jacob. Všichni byli zvědaví, na začátku. Když se už konečně chýlilo ke konci příběhu, skoro všichni už spali. Ano, byli to upíři. Ale Nessie byla prostě dobrá.
„A to je všechno,“ zavýskla Ness, když dovyprávěla celou legendu slovo od slova. Všichni se v tu ránu probudili a byli živí, jak lidé.
„Psisko, to jsi ji nemohl povyprávět něco lepšího a zábavnějšího?“ šeptla Jacobovi.
„Ona chtěla slyšet tohle, Rose. A taky bych byl raději, kdybys mě oslovovala jménem,“ upřel na ní psí oči.
„Jasně Jacobičíčku,“ zašišlala ironicky Rose.
„Jazzi?“ zeptala se Ness. Jasper ale dělal, že nic neslyšel. Nechtěl se s ní bavit.
„Emmette, nemůžeš příště vyprávět ty?“ zašeptal Jasper Emmovi. Nebyl zvyklý na tak nudné povídání, u kterého dokonce usne, i když spát vlastně nemůže.
Bella si jenom tiše šťastně povzdechla, že je šťastná, že tady není Tanya a nemusí se s ní dělit o Edwarda.
Někde v křoví někdo tiše zanadával, ale nikdo ho neslyšel. ‚Však já ti ukážu. Edward bude stejně jednou můj.‘
„Nessie, tato párty byla…“ nemohl najít správné slova.
„Charlie. Promiň, ale neštípou tě oči? Já jen, že je už nemáš zlaté, ale červené.“
„Bells, pomóc,“ Křičel Charlie a behal po louce, protože až teď si uvědomil, že ho ty oči opravdu štípou.
„Aro,“ okřikli ho se smíchem Alice a Emmett najednou. Vše se na chvíli jakoby zpomalilo a potom zpět zrychlilo do normálu.
„Alice, ty jsi… spolupořadatelka, co se bude dít dál?“ zeptala se zoufale Ness, když její obecenstvo usínalo.
„A teď hudba!“ zakřičela a už vytahovala příruční Dj přístroj.
Chvíli se čekalo, ale pak se místem rozezněl rychlý chytlavý tanec. I když moc nechtěli, všem se začaly kroutit boky a pohybovali se do rytmu i mimo něj. Ve stromě něco šustilo, ale co chvíli to přestávalo. V každém už začala vřít ta pravá párty nálada.
„Jo! Sex, sex, sex on the beach!“ zpíval do rytmu Emmett a potom ho něco napadlo. „Jů, pojďte vyzkoušet sex na pláži!“
„Emmette, pláž je v La Push a tam mají upíří zakázáno,“ zavrčela Alice smutně.
„Ale vlkodlaci a poloupíři ne.“ Mrkl na Ness Jacob
„Jacobe, jestli chceš, běž se vyběhat a potom se vrať,“ zavrčel na něj pořád starostlivý Eda.
Písnička už pomalu končila a na všechny pomalu doléhala únava. Když dozněly její poslední tóny. Začal upíří šok. Nejdřív upadla na zem Bella a kolem ní se utvořilo kolečko. Postupně popadali Edward s Nessie, Emmett, Alice, Aro, Charlie, Jacob, Jasper a Rosalie. Leželi tam v kolečku a bylo úplné ticho. Teda až na jedno žuchnutí, které se ozvalo ze zadu. Na zemi ležela Tyana.
!!Abyste se v tom dále vyznaly, dáváme tu s RenesmeCullen seznam. Prý se v tom nikdo nevyzná!!
:D
Emmet -> tělo: Aro spolu s Alcie; přezdívka: Chose
Alice -> tělo: Aro spolu s Emmetem; přezdívka: Dresserka
Rosalie -> tělo: Jacob; přezdívka Sugar
Jacob -> tělo: Rosalie; přezdívka: Tectonic
Aro -> tělo: Nessie; přezdívka: Prcek
Nessie -> tělo: Jasper; přezdívka: Lochnes
Tanya -> tělo: Edward; přezdívka: Sen
Edward -> tělo: Charlie; přezdívka: Člověk
Charlie -> tělo: Bella; přezdívka: Rudé oko
Bella -> tělo: Tanya; přezdívka: Tajemná
Jasper -> tělo: Emmet; přezdívka: Generál
PS: Snad už to bude přehlednější. :D
Všichni párty přítomní vypadali velice mrtvě. Leželi tam celou noc a nikdo z nich nehnul ani nohou. Nebylo to otravou, nebo atentátem na ně, ale prastarým kouzlem. Ráno když začalo vycházet slunce, těla se začala hýbat do poloh v kterých tyto osoby spali, když byli ještě lidmi.
S prvním paprskem slunce, se otevřel i první pár zlatých očí.
„To jsem se ale dobře vyspal,“ zaskřehotala Bella a protáhla se.
„Co tady dělám? Byla jsem u ohně a teď jsem tady. A jak to, že jsem spala?“ zeptala se nahlas Tanya, „a co to mám s hlasem?“ dodala.
„Hele Tanyo, kde ses tu vzala?“ zeptal se Charlie.
„Ale já jsem Bella,“ odporovala Tanya.
Najednou se všichni koukli na své těla. To co se stalo, bylo neuvěřitelné.
„Nééééé,“ zanaříkal Aro žalostně.
„Ale ano,“ odpověděl si hned na to.
„Já ale nechci být napůl s Emmettem,“ odpověděl si zase hned Aro.
„Tak moment. Já jsem… cožé?“ zanaříkala Rosalie.
„Hele, co mi bereš moje tělo? Já ho mám rád, tak mi ho ihned vrať,“ naštval se Jacob.
„Tak teď se uklidněte,“ zapištěla Bella rázně.
Všichni se na ni otočili. Nikdo nevěděl, co se stalo, nikdo netušil, co to způsobilo.
„Takže, já jsem Charlie. Kdo jsi ty?“ hrála si Bella jako malé dítě hru, já jsem já, kdo ji ty? Všichni stichnuli, až na Charlieho.
„Já jsem Charlie. Hele, já jsem ti říkal, ať si ty čočky sundáš. Tak strašně mně štípou oči. Pomoc,“ křičel Charlie. Nebo, kdo to vlastně byl?
„Ty jsi Edward, že? Protože ty jediný jsi mi říkal, že mám červené oči. Teda, ty vypadjí.“ Bella vlastně nebyla Bella, ale Charlie s tělem své dcerunky.
„Tak, všichni se postavte do řady, jak vám budu říkat. Chci vědět, kdo z vás je kdo,“ zavelel Jasper.
„A ty jsi?“ zeptal se Emmet.
„Já jsem Nessie, a jelikož je to, teda byla, moje párty, tak já to urovnám,“ dokončila. V duchu dodala snad.
„Takže Aro. Postav se sem.“ Na místo, kde ukazoval Jasper, tedy Nessie, se postavilo tělo Nessie. Všichni dostali záchvat smíchu.
„Této Rose, ty sem.“ Na místo hned vedle těla Nessie se postavil Jacob. Všichni dostali nový záchvat smíchu. Chudák Rose. Tak nesnášela Jacoba a teď jím musí být.
„Fůj. Vy smrdíte. To jste se tak dlouho nemyli?“ zeptalo se tělo Jacoba, tedy Rose. No jo, vlkodlakům upíři nevoní.
„Jacobe, postav se vedle Rose. Tedy svého těla.“ Na místo vedle těla Jacoba se postavila Rose.
„Konečně už nesmrdíte. Teda až na tebe Rose,“ pochechtával se Jacob v těle Rose.
„Ticho,“ okřikla ho Nessie, „dědo, ty se prosím postav vedle Jacoba.“ Na místo se postavila Bella, jak už známo.
„Alice…“ vyznělo do prázdna. Na místě se ihned objevil Aro. Teda jeho tělo.
„Jaspere…“ ukázala Nessie vedle Arova těla. Na místo se postavilo Emmettovo tělo.
„Emmette, ty se postav vedle svého těla.“ Nikdo nečekal to, co se stalo. Arovo tělo se přemístilo z místa pro Alice, na místo pro Emmetta.
„Emmette? Alice?“ zeptala se opatrně.
„Jo, jsme tady oba dva. Ale nechtěli byste být na mém místě.“ Nejspíš Alice. Všichni dostali záchvat smíchu. Na zemi leželi skoro všichni. Že zrovna Emmtt a Alice budou spolu, to nikdo nečekal.
Když se všichni dosmáli, Nessie pokračovala.
„Tati…“ zavolala a otočila se na zbytek lidí. Na určené místo přiběhnul Charlie, ale než se tam dobelhal.
„Byl jsem nejrychlejší a teď jsem nejpomalejší. To jsem tak moc špatný?“ zanaříkal Edward.
„Mami…“ Na místo se postavila Tanya.
„Ty nejsi moje maminka. Co tady děláš Tanyo? Na oslavu tě nikdo nezval,“ zamračila se Nessie.
„Ale broučku, já nevím, jak to, že jsem v jejím těle.“
„Moje maminka mi neříkala broučku,“ naštvala se Ness.
„Hele přestaň říkat, že nejsem tvoje matka. Já ti ukážu, ty smrade malý.“
„To je moje maminka,“ zavýskla Ness a běžela k tělu Tanyi a objala ho.
Potom se otočila a spatřila poslední dvě těla. Jedno bylo tatínka, a to to, které stálo na nohou.
„A ty jsi...? Ty nejsi na seznamu pozvaných.“
„Já jsem Tanya a lituju toho, že jsem se sem dostala.“ Její pohled stál za všechno.
„Né,“ ozval se zase křik.
„Ježiš, kdo to zase ječí?“ otočila se Ness k řadě.
„Ale, to jenom Alice šílí, že její tělo leží jen tak. Že v něm nikdo není,“ zasmál se Aro. Hned nato se ale začal škrtit.
„Tak ho dáme do rakve, jako Sněhurku,“ řekla nezajímavě Ness.
„Ježiš, už konečně buďte zticha.“
„A máš to Tanyo. Konečně nějak trpíš,“ zasmál se Charlie (Edward).
„Edwarde, ale teď bude slyšet i tvoje myšlenky. Já s Emmettem cítím všechny emoce. Jaspere, obdivujeme tě. Jak tohle můžeš vydržet?“ odvětil Aro.
„Ehm… Aro? Ty máš jen čtení myšlenek pomocí dotyku ne?“ zeptalo se nejistě Emmettovo tělo.
„Samozřejmě že jo!“ vykřikla Nessie.
„Ticho! Co navrhujete, ať teď uděláme?“ zeptala se Tanya.
„Nákupy!“ vyjekl Aro.
„Ne zajdem na medvídky!“ vykřikl zase.
„Opovažte se! Nebudete jíst ty hnusy v mém těle!“ rozčilovala se Nessie.
„Promiňte,“ pípla nesměle Rosalie, ale nikdo jí neposlouchal.
„Poslouchejte mě kruci!“ zavřeštěla jejím sopránem, až se museli otřásat okna ve městě.
Mělo to ale působivý účinek. Všichni sklapli a upřeně se podívali na Rosalii. Nebo by se dalo říct, podívali se na Jacoba?
„Ano lásko?“ zeptal se něžně Aro.
„Tupče, to je Jacob!“ zavrčel znovu na sebe a vypadalo to, jako by se chtěl znovu zabít.
„Jak vidím, nejsem v tom sám. Nevyznám se ve vás, takže navrhuji nějaké cedulky, nebo si dát přezdívky abychom na ně slyšeli,“ navrhla Rosalie.
„Poprvé jsem s tím čoklem za jedna,“ zavrčel na souhlas Jacob.
„Ehm… Teď si ty čokl Rosalie,“ vysvětlil jí jemně Jasper.
Jacob vykulil oči a koukl se na své ruce. Vykulil je ještě víc. Potom si odtáhl od těla kalhoty aby se asi ujistil, jestli má své nádobíčko, a když zjistil, že má, vypadalo to, že asi omdlí. Naštěstí ho zachytil nebohý Charlie, který spadl do bláta a začal nadávat.
„Dobře dáme si přezdívky.“
„Jsem pro, aby Rosalie byla zlatíčko.“ Zazubil se Aro na její tělo.
„Já ti dám zlatíčko!“ vystartovala na něj s napřaženou paží.
„Přestaňte! Frajerství už není v módě!“ zakřičel Aro, tentokrát ovládán Alicí.
„Dobře. Dáme si ty přezdívky pro naše duše. Aspoň budeme rozumět na ně a ne na jméno našeho nového těla. Emmett bude Chose. Alice bude Dresser. Rosalie Sugar. Jacob Tectonic. Aro prcek. Já Lochnes. Tanya Sen. Edward Člověk. Charlie rudé oko. Bella Tajemná a Jasper Generál.“ Rozhodl Jasper, teda Lochnes.
Přikývli na souhlas a každý se zaobíral svým plánem, co poskytne v novém těle. Tectonic měl v plánu ostříhat si své dlouhé zlaté vlasy, aspoň by tak naštval Sugar. Ta měla ale v plánu se proměnit a zkusit myšlenky smečky. Chose s Dresserkou byli za jedno v tom, že pojedou do Volterry a tam na chvíli povedou zemi. Prcek se chtěl užít po dlouhé době slunečný den mezi lidmi a taky měl možnost zkoumat vlkodlaky, ale dost ho bodalo u vypujčeného srdce, že ho nikdo nebere vážně. Tajemná si chtěla nakopat zadek a uškrtit se, aby už nikdy neměla konkurenta. Za to Sen si chtěla své tělo pořádně užít. Pořád po něm toužila a teď se jí splnil sen. Člověk si dal do hlavy, že se naučí běhat zase rychle jako upír a dal se do tréningu. Rudé oko začalo prozkoumávat důkladněji upíří život a zašlo si na lov. Generál šel někde zakopat Alicino tělo, než bude zase potřeba a Lochnes ta se šla schovat.
Generál nejdřív oblékl tělo Alice do šatu, které se mu líbily. Nevěděl, jak na to bude Dresserka reagovat, ale bylo mu to jedno. Vždyť jí Chose když tak zadrží. Potom šel objednat rakev.
„Haló? Pohřební služba?“
„Ano. Co si přejete?“
„Jednu rakev a k tomu prosím i auto.“
„Ale auto nemáme na skladu.“
„Tak jen tu rakev. Prosím, aby byla zevnitř pohodlná a prostorná. Jo a taky určitě ne černou barvu. Tu ona nemá ráda.“
„A nebude to té mrtvé jedno?“ zeptal se ten chlap od pohřební služby.
„Kolik to teda bude stát?“ nevšímal si jeho připomínky.
„Bude to stát 400 dolarů. Na jaké jméno, kdy a kam ji máme dovést?“
„A mohli byste hned?“zeptal se.
„No proč ne. Superman si právě vzal službu navíc.“
„Tak to je skvělý.“ Generál mu ještě nadiktoval jméno a místo předání a zavěsil.
Pomalu se Arovo tělo, tedy Dresserka a Chose, vraceli domů. Dresserka šla do pokoje, kde viděla svoje tělo. Byla oblečená do něčeho strašného. Ani značkové oblečení to nebylo.
„Kdo to byl? Který hajz* to udělal? Přiznejte se,“ zakřičela na celý barák hromovým mužským hlasem.
„Co se stalo?“ přiběhl hned generál
„Jo to. No mě se to líbilo, tak jsem tě do toho oblékl a ta rakev se ti bude líbit ještě víc,“ pochlubil se.
„Pusťte mě na něho,“ zakřičel Aro, ale hned v zápětí si oporoval.
„Generále. Vezmi její tělo. Držím ji, ale dlouho nevydržím.“ Generál vzal Alicino tělo a běžel před dům. Tam už stál superman s rakví v jedné ruce.
„Otevřete ji prosím, pane supermane.“ Superman otevřel víko.
„Pěkná práce,“ pochválil Generál supermanovi a šoupnul tam Alicino tělo. Vzal rakev, běžel do lesa a kličkoval. To aby jeho pach neměl jenom jednu cestičku. Vykopal jámu, hodil tam rakvi a naházel hlínu zpátky. Potom zavolal supermana, aby to udělal tak, že by nešlo poznat, že tam někdo něco dělal. Superman si nevěděl rady, tak zavolal kámoše Harryho Pottera. Ten se tam po chvíli objevil na koštěti a udělal čáry-máry fuk a bylo to.
„Děkuju hoši. Zachránili jste mi kůži,“ poděkoval Generál. Pak hned oba zmizeli a Generál běžel zpátky vypít si svůj pohár krve až do dna.
„Generále! Kde je moje tělo?!“ křičela na něj Dresserka, když se konečně doloudal domů.
„Hele. Přiznej se .Že tě žere, že nic nevidíš.“
„To není pravda!“ zakřičela Dresserka.
„Ale ano, co teď hodlám udělat?“
„Nevím.“ Zakřičel Aro a zhroutil se na zem.
„Nevidí, nevidí, nevidí.“ Skákal okolo Arova těla Generál jako pominutý.
„Ty jsi tak zlej, Generále! Za to zaplatíš!“ zakřičela zplna Arova hrdla Dresserka.
„Chose drž ji!“ zvolal Generál, když se na něj Arovo tělo vrhlo.
„Ten ti nepomůže, šel na medvědy.“ Zasmála se krutě Dresserka.
„Všichni dobří i zlí upíři v okolí, pomoc! Prosí vás Generál. Pomoc!“ říkal polohlasem Jasper.
Mezitím u Sugar
Vlčí tělo dopadlo na zem a Sugar se rozesmála. *krása, požitek* křičela v myšlenkách. *hele Jacku nezbabštěl si, náhodou?* zeptal se jí nějaký hlas v hlavě. *Iiiíííí kdo to je* zapištěla hrůzou. *Hele, ty nejsi Jake* *Ne jsem Rose, tedy Sugar!* *Klucííí vetřeléc. Na něěěj!* zakřičel někdo Quiletským slengem a všichni se vrhli na chudáčka Sugar, která se otočila na tlapě a běžela do villy.
U Snu
Edwardovy ruce, ovládány Snovinou myslí si klouzaly po tělu. Pomalu si štrádovala ke kalhotám, ale když je nadzvedla, zapištěla hrůzou. „No Edí! Normálně, vypadalo to lépe, než si mi teď nedobrovolně ukázal.“ Zamračila se a šla pomalu cestou k domu.
Edíka už si užila hodně, více než by chtěla a teď už chtěla zpátky. Klidně nechá Edwarda Belle. Ten je ták škaredý.
Ve ville
Dresserka skákala po Generálovi a křičela, že ho spálí na cucky. Sugar se zabarikádoval v obýváku před zlými vlky. Sen se smutně přišourala a sledovala okolí. A Tajemná přišla s Člověkem, který skočil z okna, protože zapomněl, že polidštil.
Najednou vrzly dveře a hle tu kdo u předsíně dvéře z lehka otvírá. Velký, bledý, tváře krásné. Pod čepičkou osoba. O manželce, zuby křivé, hlas zvonečku podoba.
„Zdár děcká. Co tu děláte!“ zaječel Carlisle na celý dům a usmíval se jako retardovaný pacient.
Všichni stuhli a otočili se na něho. Najednou se všichni seběhli kolem něco a mačkali ho svou přítomností. Dokonce i Sugar běžela a raději dovnitř hloučku, aby se ochránila.
„Aro? Tanyo? Charlie? Co tu děláte?“ zeptal se nechápavě Carlisle.
„Lásko. Pojď si je přepočítat. Já mám asi vidiny. Ty děti se nám nějak množí.“ Esme přiběhla a začala jako správná matka počítat.
„Ten je náš. Ten je fuj, ale taky náš…“ počítala.
„Máš pravdu drahoušku. Čtyři nám přebývají, z toho jeden zablešenec.“ Carlisle si oddychl.
Najednou přiběhl ke Carlislovi Lochnes.
„Dědo, dědečku, pomoz nám. Já už nechci být Jasper.“
„Ale Jaspere. Tělo nevyměníš. Já vím, že jsi hnusný a smrdíš, ale na to si musíš zvyknout.“
„Já nejsem Jasper! To tělo je Jasper. Jsem Nessie, dědooo já chci být ve svém těle,“ zakňučela Lochnes a potichu zašeptala Carlisleovi do ucha „Jasperovo tělo je divé.“
„Jaspere, nemůžeš závidět Nessie, vím že její krev tě láká, ale nic by jsi nevyřešil, kdybys byl v jejím těle. Co na to říkáš Nessie?“
„Já chci do Volterry a hned! Pošlu na vás gardu! Berte mě vážně jako že mi prcek říkáte!“ zavrčel prcek.
„Ale Ness, co by ti na to řekla Bella?“ zeptal se udiveně Carlisle a podíval se na Bellu. Když spatřila jeho pohled, ruce jí spadli dolů a otevřela se jí pusa.
„To nemyslíš vážně, už za ten jeden den jí mám až po krk a teď abych na ní říkal nějaký názor? Nikdy! Nechápu Tectonic.“ Zahulákal Rudé oko.
„To taky chápat nemusíš Bells, spousta lidí neumí tectonic.“ Ujišťoval ji Carlisle.
„Někdo inteligentní mu to vysvětlete!“ hulákal Chose.
„Tak poslyš, já v tom čoklovi nestrávím už ani minutu! Jde po mě rozbouřená smečka kříženců a chtějí mě roztrhat. Já se s nimi nebudu prát a hlavně s tou čubkou Leah nebo co to je. Nechci už být pes! Já chci být zase Já!“ křičel Sugar a cukal Carlisleovým límcem sem a tam.
„Rosalie?“ zeptal se nedůvěřivě.
„Tati já chci pryč. Já nechci péro od vlkodlaka.“
„Ale moje by jsi brala, co?“ uchechtl se Aro.
„Ale to je něco jiného Chose, na něj sem zvyklá.“
„Takže vy jste v jiných tělech?“
„Doktor hrůza pochopil!“ zatleskala ironicky Rosalie.
„Mohu se zeptat kdo je kdo?“ zeptala se Esme, která stála až dosud s otevřenou pusou.
Všichni se představili a posadili se na zem. Carlisle zalezl do pracovny a začal bádat. Ve všech začala bublat velká dávka deprese. Co když tohle tělo mají napořád? Všichni jako na povel sebou trhli a začali se prozkoumávat, jestli by jim to vyhovovalo.
„Jo když to tak zůstane na pořád?“ zeptala se nejistě Tajemná.
„Tak budu muset chodit s Jasprovým tělem anebo se přeorientovat na muže.“ Řekl Tectonic a při té představě vyplázl jazyk. Předci se mu více líbila Nessie v Renesmeniném těle.
Na hoře se otevřela pracovna a šouravým krokem se někdo plížil ke schodům. Protože všichni seděli dole, musel to být jenom Carlisle. Podíval se do jejich očí plných očekávání a jen zakroutil hlavou.
„Nejde to, musíte si na těla zvyknout. Zkuste třeba říct, co vám dělá, nebo bude dělat problémy. Začnem od Edwardova těla.“
„Je divné si už nemyslet, že je dokonalý,“ řekla Sen.
„Je divné být svou dcerou,“ řekl Rudé oko.
„Je divné být člověk,“ řekl Prcek.
„Je divné být škaredý smraďoch,“ řekla Sugar.
„Je divné být v jednom těle s Emmettem viď?. – Hm… co? Já tě teď ignoroval, jo, aha, no jo, je to divné,“ řekl Chose a Dresserka.
„Je to super mít svaly i techniku.“ řekl nadšeně Generál.
„Je to divné, necítit, že se mi postavil,“ nahodil Tectonic.
„Je to divné cítit, že se mi postavil,“ oponovala Lochnes.
„Je divné být Tanya.“ řekla jednoduše Tajemná.
„Je divné být pomalý.“ zavzlykal Člověk.
„Já vím jak nás dostat pryč!“ zakřičela najednou Lochnes a pohledy všech se na ní podívali.
„Ty povídky,“ poklepala si na čelo. „Musíme se uklidnit a vyčistit mysl.“ Dodala jako by to nebylo nad slunce jasné.
Tak se všichni, kromě zdravých chytli v kolečku za ruce a začali si čistit mysl.
„Emmette. Přestaň takhle myslet, nebo ti jednu fláknu,“ zašeptala Desserka.
„No jo, se taky ze všeho zblázníš,“ zakroutil očima Tectonic.
Když byla každá mysl vláčná, soustředili se na svou pravou podobu. Potom všichni popadali na zem jako švestky. Byli v mrákotách, ale když se probudili, zjistili, že je každý tak jak má být.
„Týjo, tak to byla vodvaz párty. Musíme jí někdy zopáknout Ness! Nemáš v zásobě ještě něco podobného?“ zakřičel nadšeně Emmett a od každého dostal nádherný smrtelný pohled, ale známe Cullenovi. Určitě si to nenechají ujít a zase je jednou probudí pomíchně nebo kdoví jak ještě.
SHRNUTÍ (RenesmeCullen)
SHRNUTÍ (blotik)
Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Párty na téma: Horor:
A to tam Alice nechali?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!