Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Oko za oko, zub za zub - Zatmění

28.08.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2156×

Victorie je mrtvá. Konečně se nebudu muset strachovat o životy mých nejdražších. Mít pocit, že by se mohlo Charliemu něco stát. To bych se raději vydala sama za Victorií. Kdo ví, jak mi chtěla ublížit. Laurent říkal, že mi prokáže službu, když mě zabije rychle. Ale Laurent už nežije, Jacobova smečka ho zabila.

Jacob. Pomyšlení na jeho jméno mě bolí.

,,Bello, budu muset jet na lov, slib mi, že budeš opatrná?‘‘

,,Slibuju.‘‘

Políbil mě na rty: ,,Vrátím se brzy.‘‘

Odešel z mého pokoje, sedím na posteli ve svém pokoji a dívám se na svůj prsteníček levé ruky. Prstýnek je nádherný. Miluji Edwarda, nedokážu si představit, co bych dělala, kdyby Edwarda Volturiovi…zabili. Jo, vlastně si to dokážu představit, můj život by skončil spolu s ním. Život bez něj by neměl cenu. Když odešel, nevěděla jsem si, co počít, ale v hloubi duše jsem věděla, že je stále naživu.

Musím si jít pročistit hlavu.

Sejdu dolů po schodech: ,,Charlie, půjdu se projet.‘‘.

Odvrátil svůj pohled od televizoru, nevyznám se kdo proti komu hrál, vím jen, že to byl basketbal: ,,Bello, buď opatrná, víš jaké máš štěstí.‘‘

Nasedla jsem do svého náklaďáčku Chevy. Nastartovala jsem. Věděla jsem přesně, kam mám jet.

Naše louka. Tam mi Edward ukázal poprvé, jak vypadá na slunečním světle. Jeho tělo bylo poseté miliony diamantů, které zářily. Ta louka na které se mě Laurent chtěl pokusit zabít, ale nepovedlo se mu to. Díky tomu, že mě Jacobova smečka záchranila. Tam jsem poprvé uviděla Jacoba jako vlka. Obrovského červeno-hnědého vlka.

Zastavila jsem u zužující se cesty. Už jsem tu byla mnohokrát. Vystoupila jsem z náklaďáčku, zamotala se mi hlava. Měla jsem divný pocit. Přesto jsem se vydala hluboko do lesa, dál od cesty. Odpolední slunce proklouzávalo skrze koruny stromů.

Po pár kilometrech jsem byla na místě. Louka se vůbec od jistých událostí nezměnila.

Únava se nějak projevit musela, tak jsem si sedla do trávy. Zavřela jsem oči.

Probudila jsem se až po pár hodinách, slunce už pomalu zacházelo za obzor. Měla bych jít zpátky k autu, měla bych se vrátit dřív než se objeví tma, Charlie by jinak měl starost. Najednou se přede mnou objevila žena. Upírka. Její oči byly temně červené, nebyla to vegetaránka jako Cullenovi. Někoho mi připomínala. Blonďaté vlasy, výrazné tváře. Podobala se….Jamesovi.

Chtěla jsem začít křičet, ale Edward by mě stejnak neslyšel, byl daleko na jihu Washingtonu a moje myšlenky slyšet nemůže.

,,Ty jsi Bella, že?‘‘ podívala se upřeně na můj krk.

Od příletu z Volterry, jsem přestala mít svoje halucinace s Edwardovým hlasem. Musela jsem něco vymyslet. Neznám ji.

,,Takže jsi Bella. Hmm. Tvůj kluk mi zabil bratra. James byl můj bratr. Victorie mě informovala. Co se vůbec stalo s Victorií? Dlouho mě nenavštívila.‘‘

,,Je mrtvá.‘‘

,,Mrtvá? Jak? Měla velmi nadané smysly. Ti psi ji zabili?‘‘

,,Jak..‘‘ nestihla jsem otázku dopovědět a už stála velmi blízko mě, jenom pár centimetrů od mého obličeje. Cítila jsem, že dnes to přijde, můj konec. Ani jsem se nestihla rozloučit se svými blízkými.

,,Victorie mě informovala o všem. Ze začátku jsem ji moc nevěřila. Smůla, že je mrtvá. Vyprávěla mi o tom, jak s tebou skončí. Victorie selhala, teď jsem tady já a já to udělám po svém.‘‘ usmála se na mě.

Teď už je to jasné chce mě zabít. Jamesova sestra se přišla pomstít. Už nikdy neuvidím Edwarda.

,,Víš, jak to s tebou skončím?‘‘

,,Nevím. Nezajímá mě to.‘‘

,,Prostě tě vypiju, ale tvé tělo před hodím do teritoria těch psů. Victorie říkala, že tě chránili, takže určitě k nim budeš mít nějaký silný vztah.‘‘ znovu se usmála.

Pěvně mě chytila a začala utíkat, směrem k La Push.

Nedržela mě jako Edward, s citem a elegancí. Držela mě bez citu. Edward. Už ho nikdy neuvidím. Jeho božskou tvář, jeho dokonalé tělo. Jeho elegantní vystupování, které si osvojil v minulém století. Ale možná, že se uvidíme, jestli půjdu do nebe i on jednou musí jít do nebe. Ne, tak sobecká být nemůžu. Musí si najít jinou partnerku a mít s ní skvělý život. Už pro něho nebudu příteží. Bude si žít svůj život, tak jak předtím. Než mě potkal.

Hlavou se mi začaly mihotat obrázky z mého života ve Forks. První den ve škole. První setkání s Edwardem. První polibek. Zjištění, že Jacob je schopný proměňoovat se ve vlka. Itálie. Cesta domů. Victorie bojující s Edwardem. A potom všem to skončí takhle.

Něco křuplo, ucítila jsem prudkou bolest v hrudníku, byla to žebra, držela mě tak silně až mi začaly praskat žebra.

Pustila mě na zem.

,,Héj pejsánkové tady něco máte!‘‘ zařvala.

A pak jsem ucítila pichlavou bolest v krku. Z mého těla se ztrácela krev. Zavřela jsem oči už jsem neměla sílu mít je otevřené. Uviděla jsem bílé světlo. Zářivé světlo. Umírala jsem, ale ještě před tím než jsem se nechala pohltit bílým světlem uslyšela jsem hlas: ,,Bello! Né!‘‘ zavolal Jacob, určitě jeho smečka upírku zabila, ale pro mě bylo pozdě. Poslední výdech a dotek jeho rukou na mém obličeji: ,,Jacobe, děkuji.‘‘ byla má poslední slova. Bílé světlo mě pohltilo.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Oko za oko, zub za zub - Zatmění: