Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nevěra je hřích

30.10.2011 (18:00) • swanbellacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2573×

Slíbil mi, že mi nikdy neublíží, a přesto to udělal. Pořád opakoval, jak mě miluje, ale doopravdy mě nemiloval, nikdy. Byla jsem pouze jeho hračka. Myslel si, že nic nevím, ale to se spletl. Viděla jsem je. Byl s Tanyou. Proč zrovna s ní? Říkal, jak ji nenávidí, ale přesto s ní byl.

Zrovna jsem byla ve škole, opět tu nebyl. Prý mu do toho něco vlezlo, to byla jeho nejčastější výmluva. Nejvíc mě bolí to, že ostatní Cullenovi to věděli, ale nic neřekli. To mě tak nenávidí? Nechápu to. Přeci říkali, že mě berou jako vlastní. Vůbec se v nich nevyznám.

Teď jsem většinu času trávila s partou. Ta mi aspoň nelže a mají mě v ní rádi, teda doufám. Edwardovi to ani nevadilo. Poslední dobou se mi zdá, že mě i ignoruje. Kámoši říkají, ať se s ním rozejdu, ale já to nedokážu. Pochybuji, že to udělá on. Zdá se, že ho baví mi ubližovat. A ostatním je to jedno.

Už nejsou má rodina. Myslela jsem si, že budu mít konečně šťastný život, ale zase jsem se spletla. Nikdy nebudu šťastná, teď už to vím. Není mi to souzeno.

Kámoši mě chtěli odreagovat, a tak mě vytáhli do Seattlu, kde měli bezva podnik. Jenže, koho jsem tam nepotkala. Samozřejmě tam byl Edward s tou svou Tanyou. Chtěla jsem odejít, ale proč mu přidělávat radost, když toho můžu využít. Nejdřív jsem si chtěla užít s Mikem, ale nemohla bych ublížit Jessice. Vím, jaké to je. Ona ho milovala, a tak jsem jí dala příležitost ho sbalit. Já jsem se mezitím rozhlížela po někom jiném.

Šla jsem k baru, protože všichni tančili a já na to neměla náladu. Objednala jsem si pití a po chvilce si ke mně přisedl jeden kluk. Chvíli tak seděl a pokukoval po mně. Pak se odvážil a začal rozhovor.

„Ahoj, jsem David. A ty jsi?“

„Bella.“ Nechtěla jsem se s ním moc bavit, ale pak mi něco došlo. Proč to nezkusit. Vsadím se, že Edwardovi by se to moc nelíbilo.

„Kolik ti je?“

„Kolik tipuješ?“

„Já nevím, sedmnáct?“

„Jo, kolik tobě?“

„Hádej…“

„Devatenáct?“

„Těsně vedle, osmnáct. Co piješ?“

„Whisky, ty nic?“

„Ne, jsem tu autem. To je docela tvrdý alkohol, rozchod?“

Rozchod? Proč ne. Třeba to Edwarda ještě víc naštve. Ale uvědomuju si, že už to nedělám kvůli němu. David se mi líbí. Má modré oči, blond vlasy, vypracované tělo…

„No, vlastně jo.“

„Nemusíš zapíjet smutek alkoholem. Je to debil jestli nechal tak úžasnou holku. Víš, líbíš se mi.“

„Vážně? Taky se mi líbíš.“

„Jo, jsi krásná a tak půvabná, jako bohyně. Nejsi bohyně, že ne?“

„Ne, to fakt nejsem.“

„Fajn, nechceš si jít zatančit?“

„Ráda.“

Zrovna hráli písničku na ploužák. A tak jsme tančili. Líbilo se mi to, on se mi líbil. Koukla jsem se na Edwarda a vypadal, jako kdyby měl každou chvíli bouchnout. Tomu jsem se musela usmát.

David mi nabídl, že mě odveze domů. Vzpomněla jsem si, že jsem tu s kámošema, tak jsem se rozloučila a odjela s Davidem. Když jsme dorazili před dům, mlčky jsme seděli.

„Nechceš jít dovnitř? Víš, je už po půlnoci, tak mě napadlo jestli by si tu nechtěl přespat. Nechci, abys někde naboural.“

„Rodičům to vadit nebude?“

„Ne, máma žije v Jacksonvillu a táta má službu, takže se vrátí až ráno.“

„Takže tajný kluk v tvým domě, bez rodičů…“

„Hele, táta mě nechává žít, věří mi. Je šerif, takže si myslí, že nic nezákonného neprovedu.“

„Šerif? No…“

„Neboj, nic ti neudělá. Nikdy jsem nebyla šťastná, a když uvidí, že jsem, tak mě nechá.“

„Jsi se mnou šťastná?“

„Jo, tak pojď.“

Vešli jsme do domu a David mě hned začal líbat. Vzal mě do náruče a nesl nahoru. Do mého pokoje se trefil hned na poprvé. Začali jsme se svlékat. Oba jsme to dělali poprvé. A tak jsme začali stoupat ke hvězdám.

Ráno jsem se probudila, ale vedle mě nikdo neležel. Zdálo se mi to? Sešla jsem do kuchyně, kde to krásně vonělo. Stál tam. Takže se mi to nezdálo. Otočil se na mě a obdaroval mě krásným úsměvem.

„Dobré ráno.“

„Dobré, co to kuchtíš?“

„Dělám ti snídani. Jak ses vyspala?“

„Úžasně, víš, že tě miluju?“

„Já tebe taky. Bál jsem se, že budeš mít kocovinu.“

„Jo, díky tobě ne, ale stejně mě trochu bolí hlava.“

„Sedni si a vypij to.“

„Co to je? Vyprošťovák?“

„Tak něco. A tady to máme, míchaná vajíčka se slaninou.“

„Díky, ty si nedáš?“

„Ne, já už jsem jedl.“

„Aha, kolik je?“

„Půl jedenácté. A volal tvůj táta, prý se zpozdí.“

„Dobře, byl nějaký výslech?“

„Ne, přijde?“

„No, záleží, jestli se mu budeš líbit. Ale neboj, určitě budeš.“

Táta za tu půl hodinu přišel a hned se vyptával. Viděl, že jsem šťastná, a tak nás nechal.

Chodili jsme spolu a já po týdnu zjistila, že jsem těhotná. Když jsem to řekla Davidovi, byl moc šťastný, ale horší to bude s tátou.

„Tati, víš, my ti něco musíme říct.“

„Copak se děje Bello?“

„No, víš, já jsem… Těhotná.“

Bála jsem se jeho reakce. Nejdřív nereagoval, potom nabral odstín červené a já se chystala na to, jak každou chvíli vybouchne. Jenže, to se nestalo.

„Vy to spolu myslíte vážně?“

„Ano, vaši dceru miluji a učinila mě tím nejšťastnějším člověkem na světě.“

„Tati, ty se nezlobíš?“

„Ne, jsi šťastná, a to je nejdůležitější.“

Jsem opravdu šťastná. Je to vůbec možné? Opravdu můžu mít dokonalý život? Pořád tomu nemohu uvěřit.

Byla jsem ve čtvrtém měsíci a s Davidem jsme plánovali svatbu. Ano, je to tak. Požádal mě o ruku. Hrozně se těším na miminko, oba se moc těšíme. Nic jiného si už nepřeji. Získala jsem vše, co jsem chtěla, a to je láska a milující rodina.

A Edward? Ten se s Tanyou rozešel a odešel od rodiny. Nikdo neví, kam zmizel, ale mně je to jedno. Ostatní Cullenovi se odstěhovali. A my žili nadále ve Forks. Mám naprosto dokonalý život. Jedno vím, člověk si musí projít utrpením, aby našel tu správnou cestu. Když si tím neprojde, tak vždycky zvolí špatně. Ale pak získá štěstí, a to je to hlavní.

Autor: swanbellacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nevěra je hřích: