Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nečekaně - Zatmění

BrefBree


Nečekaně - ZatměníDalší povídka ze série "Co by se stalo, kdyby ..." Smrt Bellina - Kniha třetí, autorkou je Marketik.

Poté, co Edward odešel sledovat pachovou stopu mého nezvaného návštěvníka, který ukořistil můj nejoblíbenější svetřík, jsem se s povzdechem pustila do nádobí. Když jsem si ještě jednou v duchu přehrála jeho telefonický rozhovor s Jacobem, ušklíbla jsem se s rukama v dřezu. Jsou jako malí kluci! Jeden odešel, aby druhý mohl přijít… Směšné. Nevím, proč se nedokážou chovat jako dva normální chlapi. I když… chtít něco normálního po upírovi s vlkodlakem je asi ještě směšnější.

Když zazvonil zvonek, snažila jsem se právě vydrhnout z hrnce jakousi šílenou připáleninu, zřejmě dozvuk tátova kuchařského snažení. „Pojď dál, Jacobe!“ Dveře se téměř nehlučně zavřely, ale bez odpovědi. Strnula jsem. Tohle nebylo v pořádku. „Jacobe?“ Když minuly další tři vteřiny ticha, vytáhla jsem ruce z vody a pomalu se otočila.

Její krása nezeslábla ani o ždibíček. Dlouhé rudé vlasy jí rámovaly bělostný obličej s nádhernýma, temnýma očima a plné rty měla staženy ve vítězném úsměvu. „Jacobe?“ snažila se s poťouchlým úsměvem imitovat můj hlas. Pak se zase pousmála. „Víš, holčičko, tvůj drahý psík sem sice měl namířeno a to dost rychle, jen co je pravda. Ale mí přátelé ho zabaví, neboj.“

Okamžitě mi došlo, co tím myslí. Její novorozená smečka! Trhla jsem sebou při pomyšlení, že je tam sám, někde v lese bojuje s těmi šílenci a bůhví jestli ještě vůbec bojovat může. A to jenom proto, že za mnou chtěl přijít…

Prvotní strach mě opustil. Zatnula jsem čelist. „Ty zrůdo,“ zasyčela jsem mezi sevřenými rty. „Zrůda? A co je ten tvůj miláček? Anděl? Je stejný jako já!“ „Je mým andělem. A s tebou nemá téměř nic společného. Naštěstí.“

Úsměv jí naráz opadl. „Že nemá? A co James? To byl můj anděl a kvůli němu jsem o něj přišla. Ale každému se všechno jednou vrátí. I upírovi.“ S těmi slovy udělala krok směrem ke mně. Dělily nás sotva tři metry. Bezděky jsem sebou trochu cukla, ani nevím, jestli strachy nebo zkrátka instinktem před ne zrovna dobře naladěným upírem.

Ale co Edward? A ostatní? A smečka? Copak jí sakra nikdo necítil? Jsou dost daleko? Nebo dost blízko? Věděla jsem, že z tohohle se sama nedostanu. Ale jestli to má se mnou skoncovat, tak ať jsem to alespoň jenom já.

Jako by mi četla myšlenky. „O ostatní mi nejde. Stačilo je zabavit a odlákat. Moji drahoušci  se teď toulají v širokém okolí a nechávají za sebou co možná nejvíce stop, které vedou všechny jedním směrem – co nejdál od tebe.“

Zaryla jsem prsty do dlaně. Věděla jsem, že nemám šanci. Ale všechno to, v co jsem doufala, že přijde… Má to opravdu zmizet? Zadívala jsem se do její tváře, krásné, úchvatné, smrtonosné. „Vím, co pro tebe James znamenal. A chápu tvou zlost. Ale tímhle se nic nevyřeší. Zabijí tě.“

Při Jamesově jméně trochu zjihla, aniž by ztratila něco ze svého impozantního zjevu. „Neumíš si představit, co pro mě znamenal. Byli jsme spolu tak dlouho… Je mi jedno, že zemřu. Bez něj už nemá cenu na tomhle zatraceném světě být, chápeš? Ne, to nemůžeš chápat.“

Napůl se otočila směrem ode mě, ale ve vteřině překonala zbývající vzdálenost mezi námi. Pevně mě uchopila rukou pod krkem. Snažila jsem se nedýchat, ale brzy jsem se začala dusit. Sledovala to s pobaveným úsměvem. Její nehty mi drásaly hrdlo, ale kůži neprorazily. Zřejmě nechtěla přijít ani o kapku krve zbytečně.

Náhle se prudce otočila směrem k oknu. Nebylo za ním nic vidět, ale ona něco zjevně cítila. Úsměv vystřídal kyselý úšklebek, který její tvář náhle znetvořil. „Dobrá, pohrajeme si spolu někde jinde.“ Pustila mě a já se v první chvíli málem skácela k zemi. Stačila jsem se však zachytit kuchyňské linky a tak jsem jen tvrdě přistála koleny na dlažbě. Nestačila jsem se ani pořádně nadechnout, když mě vzala do náruče, velice pevně si mě přivinula k hrudi a proskočila se mnou oknem ven. Zvuk tříštícího se skla se za námi nesl ještě ve chvíli, kdy se mnou běžela lesem.

Když jsem své hrdlo konečně dokázala přimět znovu přijímat vzduch, zjistila jsem, že se nemůžu ani pohnout, ať jsem se snažila jakkoli. Nic jsem neviděla, mou hlavu Victorie drtila proti své kamenné hrudi takovou silou, že se mi dostávalo jen minima kyslíku. Les… Je tu někde quiletská smečka? Nebo někdo z Cullenů? Nebo jen její novorození, lačnící po boji?

V tu chvíli to na mě dolehlo plnou vahou. Vědomí toho, že si mě nese jako živou kořist kamsi do ústraní, kde mě zabije, bylo neobyčejně silné. Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout… Bože, proč? Je to odplata za mou touhu stát se upírem, abych mohla Edwardovi stát po boku ne desetiletí, ale celou věčnost? Copak to bylo tak špatné, chtít být jako on?

Začaly mi stékat slzy, které se vpíjely do jejího sametového kabátu. Neplakala jsem pro sebe, teď už ne. Ale co Charlie a Reneé? Jak jim tohle někdo vysvětlí? A Edward… nedokáže se s tím smířit, to jsem věděla. I když jí osobně zabije, nikdy si to neodpustí, i když vlastně nebude co odpouštět. Udělá stejnou šílenost jako tehdy, když si Rosalie špatně vyložila Alicino vidění? Nechá zmařit svou existenci kvůli jedné pošetilé lidské dívce?

Moje láska k němu teď byla silnější jako snad ještě nikdy. Asi z vědomí, že nejspíš už za chvíli nebude žádná, nebude nic, co bych mu mohla dát. Nic, čím bych zaplnila jeho mramorové srdce a on to mé, prozatím ještě tlukoucí…

Z polovičního bezvědomí kvůli nedostatku vzduchu mě náhle probral závan chladného, vůní soli naplněného vzduchu. Victorie se po chvilce zastavila a povolila sevření. Spadla jsem z její náruče rovnou na tvrdou, kamenitou zem, kde jsem zhluboka a hltavě vdechovala čerstvý vzduch.

O několik vteřin později, kdy mi konečně začaly opadat zlatavé mžitky před očima, jsem se rozhlédla. Vzala mě na útesy. Dokonce na ten můj, jediný, nejvyšší, ze kterého jsem tehdy skočila. Zamračila jsem se. To mě chce nakonec utopit?

Náhle jsem za sebou zaslechla hrdelní zavrčení. Otočila jsem se a nemohla uvěřit vlastním očím. Rosalie! Překrásná ledová princezna Cullenovic klanu. Stála naproti Victorii v bojové pozici a mně v tu chvíli nikdo nevěnoval pozornost. Ale kam jsem mohla utéct? Skočit do rozbouřených vln?

Vrhly se na sebe ve stejném okamžiku. Rosalie měla od první chvíle navrch a já tak už po několika vteřinách zaslechla hrůzný praskavý zvuk trhaných kamenných údů. Rozcupovala jí během chvilky a z Victorie tak nezbylo víc než jen neforemná hromádka, kolem které Rosalie v rychlosti naskládala několik okolo se povalujících klacků, které zapálila stříbrným zapalovačem.

Až ve chvíli, kdy se plamen rozhořel a ona se na mě podívala, jsem byla konečně schopná se zase nadechnout, zamrkat, pohnout se, snažit se postavit. „Rosalie, ani nevíš, jak jsem ti vděčná, že…“ Její výraz mě však zarazil.

„Moje rodina je to nejdůležitější na celém světě. A ty jí ohrožuješ. Už od začátku. Ale nikdo mě nebral vážně. Teď už to ale překročilo všechny meze. Všichni teď bojují s Victoriinými poskoky, kteří jsou naštěstí ještě natolik neschopní pořádně bojovat, že to mají všichni spočítané.“

Pomalu došla až ke mně, choulícímu se klubíčku třesoucímu se zimou na zemi. Ukázala na mě svým dlouhým, štíhlým prstem. „Ty za to všechno můžeš! A já můžu konečně celou tuhle frašku ukončit. Nebude těžké to všechno svalit na tuhle šílenou zrzku.Už se nám nebudeš plést do života. Už nikdy a nikomu.“

Překvapením a šokem už jsem nestačila říct ani slovo. Poslední výdech se mi neslyšně vydral z hrdla ve chvíli, kdy se mi zakousla do krku. Bože, tak moc to bolelo…

Ale nebránila jsem se. Měla pravdu. Všechny jsem je ohrožovala i svou přítomností, svou láskou, tím, že vím… Nohy i ruce byly čím dál tím těžší, visely vedle mě jako tunové závaží. Víčka se mi klížila a já za nimi viděla Edwardovu tvář, milovanou, zbožňovanou, tu jedinou na celém světě.

Ve chvíli, která mi nakonec přišla tak neskutečně krátká, ve chvíli, kdy jsem už tonula v hlubinách černé smrti, mě napadla jediná, poslední myšlenka, se kterou zemřela má duše i mé již vychládající tělo – proč zrovna Rosalie?

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně - Zatmění:

 1
03.06.2011 [10:52]

BellaSwan666Čo sa stalo s Rosikou??

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!