Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » (Ne)Vydařená oslava

24.09.2009 (16:30) • Tempy • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3836×

Vzala jsem balíček a otočila oči po Edwardovi; přitom jsem strčila prst pod okraj papíru a škubla jsem pod páskou.

„Sakra,“ zamručela jsem, když mě papír řízl do prstu; vytáhla jsem prst, abych se podívala, jakou škodu to napáchalo. V drobné rance se perlila jediná kapka krve.

Pak se všechno seběhlo hrozně rychle.

„Ne!“ zařval Edward.

Viděla jsem Jaspera, jak se rozeběhnul proti mně. Edward mě strhl dozadu a já přepadla přes stůl a pořezala se o rozbitou skleničku. Nyní se Edward vrhl na Jaspera, ale ten udělal kličku kolem jeho levého boku. Ani jsem nestihla zareagovat a Jasperovy zuby se mi zařízly do krku. Najednou jsem ucítila strašlivou bolest, která postupovala od krku dál. Váha Jasperova těla zmizela a chytily mě něčí studené ruce.

,,Carlisle!“ zakřičel Edward.

,,Je mi líto Edwarde.“ Carlisleův hlas zněl bezmocně.

,,Přece musí být možnost. Posledně se mi povedlo jed vysát.“ Utrpení v Edwardově hlase bylo obrovské.

,,Ale to byla ruka Edwarde. Místo daleko od srdce a jedu tam neměla moc. Jasper jí ho tam vstříkl mnohem víc, aby ji ochromil. Mrzí mě to. Přeměna začala, nedá se to zastavit."

Takže přeměna začala a už se s tím nedá vůbec nic dělat pomyslela jsem si. Za tři dny už budu moct být s Edwardem navždy. Edward by mě asi nikdy sám od sebe nepřeměnil, takže jsem Jasperovi i trochu vděčná. Jen kdyby to tak nebolelo. Oheň postupující od krku se už pomalu dostával k druhé polovině těla. Uvnitř jsem se zmítala v křečích. Nechtěla jsem křičet a ještě víc to Edwardovi ztěžovat. Nevěděla jsem, kolik dnů to bude ještě trvat, ale mě to připadalo jako věčnost. Počkat, co vlastně řekli Charliemu? A co mu řeknu já? Domů už se vrátit nemůžu, ještě bych mu nějak ublížila a to je to poslední, co bych chtěla. Nad přemýšlením mě vytrhla další bolest. Oheň se přesunul zcelého těla na jediné místo a to do srdce. Srdce mi teď svádělo předem prohraný boj. Bylo to čím dál tím horší. Chtěla jsem vykřiknou, ale místo toho jsem otevřela oči. Spatřila jsem svého anděla s hlavou v dlaních. Rychle jsem je zavřela aniž by si něčeho všimnul. Nevěděla jsem kolik bolesti se mi ukrývá v očích. Moje srdce teď začalo zrychlovat ještě víc, uslyšela jsem Alice. ,,Už je skoro konec.“

,,Jak dlouho?“ zeptal se Edward.

,,Asi 4 minuty. Možná ani to ne.“

Cítila jsem, jak se vedle mě Edward víc naklonil. Chytil mě za ruku. ,,Belo?“ ptal se a já mu chtěla nějak odpovědět, aby věděl, že ho slyším. Jemně jsem mu stiskla ruku. Oheň začal ustupovat, a já si začala mnohem víc uvědomovat okolní svět. Stále jsem držela Edwardovu ruku, která už pro mě nebyla studená jako dřív. Poslouchala jsem tlukot svého srdce až do té doby než se úplně vytratil.

Otevřela jsem oči a spatřila svého anděla, nikdy nebyl krásnější. Ačkoliv se v jeho očích zračila bolest. Také se na mě podíval a vykouzlil slabý úsměv. Pak znenadání se jeho obličej změnil. Úsměv zmizel, oči mu ztmavly, takže vypadal ještě frustrovaněji než před tím.

,,Bello,“ promluvil ten nejlíbeznější hlas. ,,Já ani nevíš, jak mě to mrzí. Moc se ti omlouvám.“

,,Proč se omlouváš lásko?“ Pomalu jsem se posadila. Překvapilo mě, jak ladný ten pohyb byl. Natáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři.

,,Ty vážně nevíš proč?“ ptal se mě, jakoby to bilo přímo do očí.

,,Ne nevím, vážně netuším, proč by jsi se měl omlouvat za něco, co není tvoje vina.“ Nyní jsem se postavila na nohy a Edward se taky zvedl. Stáli jsme tam proti sobě a navzájem se propalovali pohledem.

,,Bello já to mohl zastavit, jen kdybych dával větší pozor. Nikdy by mě nenapadlo, že Jasper udělá to, co udělal.“

,,To by nenapadlo nikoho, ale je to jen a jen moje chyba, měla jsem být opatrnější.“

,,Tvoje chyba?" Edward začínal zuřit i na můj upíří sluch to bylo moc hlasité. ,,Jak můžeš tvrdit, že si za to můžeš sama. Zničil jsem ti život, tak si to konečně přiznej.“ Podíval se na mě zlobným pohledem.

,,Nic jsi mi nezničil a nikomu nic nevyčítám a ani nebudu. Teď jsem šťastná Edwarde. Konečně jsme si rovni a můžeme spolu zůstat napořád. A ty moc dobře víš, jak jsem si to přála.“ Stoupla jsem se na špičky, abych ho mohla políbit. Než jsem to stihla udělat Edwar se odtáhl. Bodlo mě u mého mrtvého srdce.

,,Ty – ty mě nechceš?“ vykoktala jsem první otázku, která mě napadla. Po vyslovení to zabolelo ještě víc.

,,Nikdy si to neodpustím.“ A jen co to dořekl, byl pryč.

Sesula jsem se na zem vedle sedačky na které jsem předtím ležela. Pryč, jak může být pryč? Tahle otázka mi v hlavě zněla znovu a znovu. K ní se přidávala kupa dalších. Co jsem udělala špatně, že mě nechce? Můj jediný smysl bytí na tomto světě byl pryč, prostě zmizel, ale kam? Kam jenom šel? A hlavně proč? To mě vážně nedokáže milovat, ba co milovat, on už se na mě nedokáže ani podívat, když jsem teď upír? Ano jsem sice upír, ale chybí mi půlka mě samotné a tou je on. A když tu teď není proč bych tu měla já zůstavat. Proč mám žít na tomhle světě věčný život, když ho Edward nebude žít se mnou. Vím přesně co udělám. Vstala jsem odhodlaná co nejrychleji zmizet.

,,Ať tě to ani nenapadne!“ Alice se přihnala dolů jako tajfun a přimáčkla mě na sedačku.

,,Ale no tak Alice. Koukni, jak je to absurdní. Stane se ze mě upír a on ode mě uteče. Bez něj jsem nic. Jsem jen ubohá půlka, které zmizel smysl jejího života. Proč tedy zůstávat. Nech mě odjet do Volterry.“ škemrala jsem jako malé dítě.

,,Nechápu, jak si se dozvěděla o Volturiových, ale jestli si vážně myslíš, že tě k nim pustím dobrovolně, tak se pěkně pleteš.“ Alice nekřičela, ale její hlas byl plný autority.

,,Edward mi o nich dnes vyprávěl a já si myslím, že pro mě by to bylo vysvobození.“

,,A jak se tam chceš dostat? Pochybuji, že zvládneš cestu letadlem aniž bys půlku cestujících nevyvraždila.“

,,Tak poplavu. Upíři jsou v tom prý dobří.“ Oponovala jsem.

,,Nebude žádné plavání, natož žádání o smrt. Nezapomeň, že všechno vidím.“ Alice se jemně dotkla spánků a pokračovala. ,,Edward bude v pohodě. Miluje tě víc než kohokoliv jiného a taky bez tebe nedokáže žít.“

,,Jistě, že to tak vážně vypadalo,“ podotkla jsem sarkasticky.

,,To jsi si vážně nevšimla, že někdy jedná až přespříliš unáhleně? Potřebuje si jenom srovnat myšlenky.“

,,Fajn, ale jestli si je nesrovná do zítřejšího rána, tak mi nebudeš bránit, abych odjela.“

„Chtěla jsem ti navrhnout lov, ale v tomhle případě nikam nepůjdeme. Alespoň se neodvážíš do letadla a na oceánu tě můžeme chytnout.“ Usmála se.

,,Alice?“

,,Co potřebuješ Bello?“

„Řekni mi ,co jste řekli Charliemu?“

,,Byla jsem ti zbalit, nějaké věci a řekla jsem mu, že potřebuji někoho, kdo by mi pomohl s nákupy, protože všichni v sobotu ráno odjíždí do hor.“

,,To přeci nestačí, nemůžu se k němu vrátit.“

,,Asi budeme muset říct, že jsme se rozhodli přestěhovat a ty, že chceš jít s námi. Bavili jsme se o tom s Carlisleisem a i on nevidí jinou možnost.“

„Kde jsou vůbec ostatní?“ zeptala jsem se a rozhléhla se kolem.

,,Snaží se přesvědčit Jaspera, aby se vrátil.“

,,Jak je na tom?“

,,Špatně. Moc ho mrzí co udělal. Šla jsem za ním, ale on mi řekl, že mě nechce vidět nebo spíš, že nechce, abych se já koukala na něj potom, co udělal.“ Alice smutně sklopila hlavu.

,,Neměla bych s ním promluvit?“

,,Ne Bello jsou s ním ostatní a ty musíš čekat, kdyby se vrátil Edward.

A tak jsem čekala a čekala. Nastala noc a já bezduše bloumala po domě. Prošla jsem ho celý a nakonec si nechala jeho pokoj. Stočila jsem se do klubíčka na jeho sedačce a rukama se objala kolem nohou. Kdybych mohla plakat, tak už teď přes pláč nevidím. Ale já jsem upír a upíři plakat nemohou.

Začalo svítat a on stále nikde. Vstala jsem ze sedačky. Když budu dost rychlá stihnu z okna vyskočit dřív než to Alice uvidí. Bylo štěstí, že Edward nechává otevřené okno. Rozeběhla jsem se, když v tom najednou...

,,Bello.“ uslyšela jsem za sebou, ten nejkrásnější hlas – jeho hlas. Otočila jsem se. V očích se mu zračila otázka a s ní i bolest, ale zdála se mi menší než včera.

,,Edwarde já...“ nestihla jsem větu dokončit, protože mi skočil do řeči.

,,Jak jsi si mohla myslet, že už tě nemiluji a kvůli tomu se jet nechat zabít?“ Aha, takže mluvil s Alice.

,,Nevím, odešel jsi a ani jsi neřekl proč odcházíš. Koukal jsi na mě, jakoby jsi mě nechtěl, když jsem teď upír. Není to dost na to, abych mohla pochybovat?“ Ústa se mu zkřivila bolestí z toho, co jsem právě řekla.

,,Neodešel jsem kvůli tobě, ale kvůli tomu, že jsem se nedokázal dívat na to, co jsem ti provedl. Připravil jsem tě o duši i o celý život.“ Mluvil teď mnohem naléhavěji.

,,K čemu život, když by byl bez tebe. A duši? I ty jí máš i když tomu nevěříš. Máš tu nejkrásnější duši na světě.“

,,Bello...“ tentokrát jsem ho nenechal domluvit já.

,,Nemůžeme vrátit to, co se stalo. Musíme žít dál. Ty mi jen řekni jestli chceš večnost prožít se mnou?“

,,Jak by tě vůbec mohlo napdnout, že bych jí chtěl prožít bez tebe? Bello jsi pro mě to nejdůležitější na světě.“ V tu chvíli byl u mě. ,,Miluji tě,“ zašeptal a přitiskl se svými rty na ty mé. Tento polibek byl jiný než ty předchozí, už jsem nepotřebovala dýchat a tak jsem si ho pěkně dlouhou chvilku vychutnávala. Sehranost našich rtů se mi zdála až nemožná. Líbali jsme se dlouho a já nechtěla přestat a ani on na tom nebyl jinak. Nakonec jsem se od ně odtrhla, abych mu řekla jednu jedinou prostou větu.

,,Taky tě miluji.“ Edward se usmál tím nejúžasnějším pokřiveným úsměvem a chytil mě kolem pasu. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě do vlasů.

,Ale já tebe víc,“ řekl. Protočila jsem oči a dál si užívala této chvíle.

Charliemu jsem musela zavolat, že odjíždím s Cullenovými, protože bych bez Edwarda nedokázala být. Slíbila jsem mu, že za ním někdy přijedu. Promluvila jsem si Jasperem a řekla mu, že mu nic nevyčítám. Vždyť jen díky němu můžu teď prožívat tu nejkrásnější věčnost s nejbáječnější bytostí na světě.

Shrnutí

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Vydařená oslava: