Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Náhoda je blbec

Opravdu hodně lidí jí trpí a výjimkou není Bella. S obezitou se nedá tak snadno bojovat, ale když se najde někdo, kdo vám dá alespoň špetku naděje, tak jde vše lépe.

13.09.2011 (15:15) • Kika57 • FanFiction jednodílné • komentováno 23× • zobrazeno 3314×

Jako každé ráno jsem to zopakovala a jako každé ráno jsem se zklamaně svezla na zem. Proč já?

„Bello! Už vylez! Nebo přijdu pozdě do práce!“ hulákal na mě Charlie, můj otec.

S nechutí jsem odvrátila hlavu od váhy a otevřela dveře.

„No, to je dost,“ řekl a snažil se protlačit dveřmi. „Měla bys se sebou něco dělat.“ Znechuceně se na mě koukal. Kdy se to vlastně stalo? Kdy se z mého milujícího otce stal otec, který se na mě kouká znechuceně a stydí se za mě?

Se sklopenou hlavou jsem šla do kuchyně. Snídaně je nejdůležitější jídlo za den. S úsměvem na rtech jsem otevřela lednici a čekal mě šok. Skoro nic tam nebylo… Odtučněné mléko, nízkotučný tvaroh, jogurty bez tuku. Co to má být?

„Na,“ vyrušil mě Charlie. V ruce držel jablko, které mi s úsměvem podával. „Dnes je sobota. Nechceš si jít třeba zaběhat?“ řekl, povzbudivě se usmál a cpal mi do ruky jablko. Toto má být pořádná snídaně? Běhat? To nestačí tělocvik ve škole? Kdy konečně pochopí, že nejsem pohybově nadaná? Proč mě můj táta nemůže mít rád takovou, jakou jsem? To jsem opravdu tak nechutná?

Počkala jsem, až ten muž v policejní uniformě, co si říká můj táta, odejde. Hned jsem si vyhrnula tričko a přešla k zrcadlu. Přede mnou stála malá dívka s nadváhou. Koukala jsem se do její baculaté tváře a vyhaslých očí plných smutku a bezmoci. Přiložila jsem ruku na břicho. Bylo mi ze sebe zle. Opravdu bych měla se sebou něco dělat. Už jenom kvůli tomu, abych se vyhnula těm odporným přezdívkám a posměchu ve škole. Aby se za mě nemusel vlastní táta stydět. Abych nemusela každé ráno brečet nad váhou…

Vyšla jsem schody do patra a zalezla k sobě do pokoje. Jako hromádka neštěstí jsem seděla na posteli a hypnotizovala skříň. Mám poslechnout Charlieho a jít běhat? Jenže je tu jeden problém a tím jsem já. Mně se nechce. Čím bych si pomohla? Vždyť stejně tím, že si jednou zaběhám, nic nezměním. Musela bych běhat a cvičit pravidelně. Nad tou myšlenkou jsem se oklepala.

Raději jsem si vzala knížku. Však jsem se nedostala ani k prvnímu řádku. Proč každý autor musí psát o lásce? Po tváři mi stekla jedna osamocená slza. Osamocená - jako já. Vztekle jsem hodila knihu do rohu místnosti. Svižnějším krokem jsem se vydala ke skříni a vytáhla novou teplákovku, kterou jsem dostala minulý týden. K ní jsem dostala i krásnou mikinu, ale tu Charlie koupil o číslo menší… Prý motivace. Pche!

Pracně jsem se do ní nasoukala a vydala se dolů. Popadla jsem láhev s vodou, u dveří si nazula kecky a odhodlaně vyběhla do parku, který je kousek od našeho domu.

Když jsem doklusala k hlavní bráně, tak jsem se zastavila. Vyděšeně jsem se koukala, jestli tu není někdo známý. Když jsem nikoho neviděla, rychle jsem se napila vody a rozeběhla se.

Běžela jsem svižnějším tempem. Raději jsem se nekoukala, kdo dostal stejný nápad, anebo si prostě vyrazil na procházku, piknik nebo rande.

„Pozor kluci! Něco se na nás valí!“ uslyšela jsem zakřičet nějakého kluka. Věděla jsem, že ta poznámka patřila mně. I když jsem na ně zvyklá, tak mě přesto štípaly slzy do očí, ale udržela jsem je. Lehce jsem zvedla hlavu, abych se podívala, kdo to zakřičel.

Naproti mně šla parta kluků v čele s Mikem Newtonem. To mě mohlo napadnout. Od něj slýchávám urážky každý den. Znechuceně jsem odvrátila pohled a pokračovala v cestě. Čím blíž jsem se k nim blížila, tím víc jsem přidávala do kroku. Bylo mi jedno, že už jsem nemohla. Bylo mi jedno, že moje srdce bilo jako na poplach. Raději někde za rohem sebou plácnu do křoví, než být další chvilku v jejich přítomnosti.

„Utíkej, utíkej!“ pochechtával se jeden z party.

„Koukejte! Už nemůže!“ smál se další, ale toho jsem poznávala. Jmenoval se Tayler, a je to nejlepší kamarád Mika.

Přidala jsem, co nejvíc jsem mohla. Rychle jsem zaběhla za roh a plácla sebou do trávy.

„Do pytle! Už nikdy!“ Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit své srdce. Bušilo jako o závod. Rychle jsem otevřela láhev s vodou a napila se. Moc to nepomohlo… Lehla jsem si do trávy, zavřela oči a pokoušela se pravidelně dýchat.

„Slečno?“ uslyšela jsem. No bezva… Nějaký frajírek tu začne balit nějakou slečnu. V pohodě! Já tu jenom ležím. Ignorovala jsem to a dál se spokojeně vydýchávala.

„Slečno? Jste v pořádku? Nepotřebujete pomoct?“ řekl znovu, ale tentokrát mě někdo chytil za zápěstí. Okamžitě jsem otevřela oči a ucukla s rukou. Srdce si znovu dávalo závod, ale neřešila jsem to. Vedle mě klečel Bůh. Hlavu mu zdobily bronzové, lehce rozcuchané vlasy. Byl opravdu bledý, rty zkřivené do úsměvu a hypnotizoval mě svýma medovýma a tolik hřejivýma očima. Byly natolik krásné, že jsem se nezmohla na slovo a pouze koukala na tu nádheru. Jakmile si všiml mých lehce pootevřených úst, tak mu zacukaly koutky směrem nahoru.

Smutně jsem si povzdychla a odvrátila hlavu. To jsem opravdu každému pro smích? Všude píšou, že na každého čeká láska, ale to jsou jenom kecy!

„Jsem v pohodě!“ odsekla jsem a vydala se hezky po svých, daleko od toho Boha. Když si představím, že jsem před ním ležela jako nějaký kus šutru a on si mě všimnul? I když jsem nejspíš byla slušně daleko od místa „činu“, tak jsem cítila, jak se mi hrne krev do tváří. Štěstí, že už není poblíž.

„Počkej!“ uslyšela jsem z dálky. Srdce se mi opět rozbušilo. Ten hlas… Ne! To mi snad někdo dělá naschvál! Nenápadně jsem přidala do kroku a poté se rozeběhla. I když vypadal, že je ve slušné kondici, tak by mě nemusel dohonit. Mohl by se na to vykašlat a nechat mě…

„Asi jsi mě neslyšela,“ ozvalo se vedle mě.

„Asi ne?“ zeptala jsem se nervózně a zpomalila. Přizpůsobil se mému tempu a podal mi láhev s vodou.

„Něco jsi tam zapomněla,“ mrkl na mě. „Mimochodem. Já jsem Edward,“ řekl a natáhl ke mně ruku.

Mám ji přijmout a představit se? Ale proč by se chtěl někdo jako on se mnou bavit? Co z toho bude mít? Nebo já? Určitě je to další kluk, co mě chce opět ponížit před ostatními. Nenaletím mu! Copak toho ponižování nebylo dost?!

Pouze jsem si vzala láhev a s tichým díky pokračovala v cestě.

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se opatrně. Překvapeně jsem se podívala do jeho tváře.

„To si opravdu myslíš, že jsem taková naivka? Že ti padnu kolem krku a ty mě při první příležitosti zesměšníš před svými kamarády?! Zapomeň! O to nestojím!“ Samotnou mě překvapilo, jakým tónem ze mě vylezla poslední věta. Slyšela jsem v ní zklamání a smutek.

„Takhle jsem to nemyslel,“ bránil se, „jen jsem tě chtěl někam pozvat?“

Zaraženě jsem se zastavila. To myslel vážně nebo si až teď ze mě začal utahovat?

„Co? Podíval ses někdy do zrcadla? Proč by kluk jako ty, měl zájem o tlustou holku, jako já?“ nechápala jsem.

„Jsi hezká,“ sklonil hlavu, jakoby řekl něco, co neměl. Co mu mám na to říct? Vyrazil mi dech…

„Bella,“ šeptla jsem.

„Co?“ nechápal. Koukal se mi zmateně do očí.

„Jmenuji se Bella,“ zopakovala jsem. Sledovala jsem, jak se do jeho očí vkrádal život. Pohrávala v nich radost, štěstí a něco, co jsem nedokázala rozpoznat.

„Půjdeš teda?“ zeptal se s radostí v hlase. Vypadal úplně jinak, než před pár minutami. Už nebyl ustaraný kluk s obavami v očích.

„Asi… Asi ano,“ vykoktala jsem.

„Co takhle zítra? Tady v parku ve tři?“ Jeho optimismus a radost se přesunuly na mě a já souhlasila. Doufejme, že se nenaplní mé obavy a vše dopadne dobře…

 

Shrnutí

---

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat ScarlettCullen a všem holkám, co trpí nadváhou.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda je blbec :

....pokračování...a nebo aspoň konec jak to mezi nima dopadlo.....

ou, krása! Doufám, že bude nějaký pokráčko, protože se mi to nehorázně líbí.

Bubulienka: Jsi zlatíčko. Ten tvůj komentář je naprosto perfektní! Musím přiznat, že když jsem si četla tu tvojí první větu (No ty vole...), tak jsem taky dostala záchvat smíchu Strašně moc ti děkuji!

KatarinaCullen: Jsi opravdu moc hodná. Pokračování asi nebude, protože nevím, o čem by to mělo být. Moc ti děkuji za komentář.

HorsiQ: Ty jsi fakt praštěná Promyšlený to fakt nebylo, ale jsem ráda, že se ti to líbilo. Sice nechápu, co se ti na Charliem líbilo, ale neva I tobě děkuji.

BellaSwan1992: Jej Vážím si toho, že se ti to líbilo. Že se ti líbí můj styl psaní. Mockrát děkuji.

KacenQaCullen: Tobě děkuji hlavně za upřímnost. Dnes už tolik autorek není. Jsem ráda, že někdo jako ty si něco ode mě přečetl a hlavně, že se to líbí. Moc ti děkuji za komentář!

Já sama mám nadváhu a musím říct, že Bellu plně chápu. Sice nemám takovéh otce - a ani bych nechtěla -, ale chápu ji v tom, jak se cítí. Jak na ni ostatní koukají a co si o ní myslí. Není to lehké a málokdo chápe, že krása není jen v postavě, ale hlavně v tom, jak se dotyčný chová, jaký je v nitru a jak dokáže toho druhého podržet. Jsem ráda, žes napsala něco takového, opravdu jsem se do její role mohla vcítit.
Toť k nápadu, teď zpracování.

Už od začátku mi bylo jasné, že to takto skončí, anebo alespoň podobně. Je mi jasné, že Edward je ten "princ na blém koni", ale když už bychom to měli bárt v reálu, tak kde je spravedlivost, že? Zpracování bylo slušné, i když mi sem tam to slovíčko drhlo. Nechci to nakřnout jako kritiku, to vůbec, ale v určitých pasážích mi to vadilo. I ten fakt, že by Charlie odsoudil Bellu, no, dejme tomu.

A ta partička kluků v parku? Tus vystihla přesně. Jen kdyby měla ostřejší jazyk, tak by jim mohla oponovat se zdviženou hlavou. Myslím, že povídka nakonec splnila svůj účel a já musím podotknout, že se povedla. Není to sice nejlepší z tvé dílničky - něco už jsem četla -, ale je to vcelku slušná jednorázovka. Rozhodně máš ode mě plus za nápad, který se mě osobně týkal a jsem ráda, že v tom světě fantazie alespoň Bella našla někoho.

Pááni! To bylo úžasné! Týjo. Nevím, co říct. Hrozně moc by bodlo pokračování, nechystáš se? Vážně to bylo neskutečný! Hrozně moc se mi to líbilo. Bylo to krásné, skutečné, originální, skvělé, perfektní, úžasné...
Teda je mi Belly líto, ale věřím, že se díky Edwardovi hodí do formy. A bude to ta naše 55 kilová Bells. A jak jsi to napsala? To bylo vážně hustokrutoperfektně super, chtěla bych tak umět psát. Ta povídka neměla chybu. Hrozně moc se ti to povedlo!
Bylo to takové reálné, možná až na toho Edwarda... Nikdo tak dokonalý neexistuje.
Báááááječná povídka!

Náhoda je inteligent
Jen si to vem... Kdyby neexistovala náhoda, neexistoval by svět, neexistoval by život, lidé, já, můj byt, Stephanie Meyerová, Stmívání, Stmívání film, tento web, tento článek, tento komentář
Ano, já vim, trochu trhlé, ale to mě prostě tak napadlo
Ne, tady ses opravdu překonala... Teda, za těch posledních pár měsíců od tebe nic nečtu (promiň ) ale musím uznat, že jsi se ve psaní o hodně zlepšíla. Mělo to fakt hloubku, skvělej děj, skvělé promyšlení... Postavy měli výrazný charakter a příběh byl krásně promyšlený. Nejvíce mě šokoval Charlie... Ale popravdě jsem si ho v této jednorázovce oblíbila snad nejvíc, protože Charlieho jen málokdo mění z jeho "klasické" podoby a tys to udělala a bylo to úžasná No, omlouvám se za tak krátký koment, ale su už unavená a bolí mě ruka, tak pa

Mami, nemáš zač, je zasloužená. A dobrou noc!

Ne teda To bolo perfektné
Áno aj Bella by mohla mať takýto problém prečo aj nie? Skvelý nápad Len bolo trochu divné že sa za ňu Charlie hanbil Ne to teda od neho vôbec nebolo pekné. Bella spravila rozhodne dobre, keď si išla zabehať. Stretla Edwarda Ale to ako ju Mike a ostatný urážali no to bolo... Našťastie prišiel zamilovaný Edward, ktorý nehľadí na zovňajšok Sprav prosím pokračovanie
Bolo to perfektné Som strašne zvedavá ako by to pokračovalo Prosím, prosím pokračovanie

No ty vole... To bolo perfektné! Charlieho správanie bolo dosť čudné a takisto zlé voči Belle. Tie tvoje hlášky! Si zabila, že "niečo sa na nás valí" alebo že " vedľa mňa kľačal Boh". To som už ležala pod stolom. Úplne perfektne napísané.
Bellu mi bolo ľúto, ale aj som sa desne smiala... Mne to smutné neprišlo. Ľudia sa predsa dokážu zmeniť a v tejto dobe to tak je. Ja si napríklad držím svoju postavu, ktorá mi vyhovuje, ale to ťa asi nezaujíma.
Nápad bol originálny, spracovanie krásne a tvoje hlášky to riadne spestrili. Píšeš skvelo a krásne opisuješ dej. Úplne skvelá poviedka!

Kajko, Joheee... Jste opravdu super! Ty vaše komentáře mě opravdu dostaly! Moc vám děkuji za chválu.

Díky, budíčku! Jo, já vim, nechápeš mě... Nic neobvyklého! Tak já se to tedy pokusím vysvětlit!
Jsem nemocná a právě jsem se probudila, protože jsem spala. (Jo, jinak bych se asi neprobudila, když nad tím tak přemýšlím.) Tak trochu pořád ve spánku jsem zalezla za počítač a aniž bych si uvědomovala, jak jsem se tam dostala, jsem najednou čuměla na tvůj komentář v administraci. A řekla jsem si, že udělám někomu radost. (To bude tím, že jsem byla ospalá, normálně rodost moc lidem nělam! ) No, a ten tvůj příběh mě dokonala probudil! Teda, tak dokonale zase ne, ale už aspoň chápu, k čemu je klávesnice... K jídlu, to je jasný, ne? Takže tolik k mému dechberoucímu a překvapivému příběhu... (Asi pořád ještě spim, jinak si ty svý keci nemůžu vysvětlit! )
Ten Charlie... Normálně mi tečou slzy! (Sice to je z tý pitomý rýmy, ale třeba budeš mít dobrý pocit, z dobře odvedé práce! Který máš mít samozřejmě i bez toho! ) Vážně píšeš úžasně!
A moc děkuju za komentář, potěšil!

To bylo úžasné! Musím uznat, že i já mám menší-větší problém s váhou. Narozdíl od Belly z toho nemám až takovej mindrák... Občas si kvůli tomu povzdychnu, ale žádná poznámka mě UŽ nerozpláče. Ještě než se dostanu k povídce chci něco napsat:
HOLKY, pokud máte některá pocit, že jste tlustá, tak si to většina z vás pouze nalhává. Mám kamarádku, která má asi 168 cm a 50 kg... No a samozřemě pořád tvrdí, že je šíííleně tlustá. Musíte mít objektivní názor! Dál vás pak chci uklidnit: Moje nejlepší kámoška má asi o dvacet kg méně než já a... No prostě u kluků je u mě větší zájem.. Teda víc se jich vyžvejklo. Opravdu si z toho nic nedělejte... Nejhorší věc, kterou můžete udělat je, uzavřít se do sebe! Tak byste ztratili i kamarády a to je zbytečné... Mají vás rádi takové jaké jste!
Tak to už je snad celý můj proslov.
Tahle povídka byla naprosto povedená. Byla úžasně procítěné a jsem si jistá, že nějaké holky takové mindráky mají. Je mi líto Bells, ale na druhou stranu určitě bude s Edou. Musím říct, že mě něco takového taky napadlo, ale od tebe je to daleko lepší.
No nic. Zase jako vždy bombové!!!

patulka13: Děkuji ti za první komentář Jsi zlatíčko!

lucka2010: Děkuji

VampE4B: Děkuji jak tobě, tak i kamarádkám... Doufám, že nebudeš mít moc velký modřiny


Papeete: Jsem ráda, že sis našla chviličku na přečtení a také na komentování. Jsi hodná!

DarkFireflies: Ty tvoje komentáře mně jednou dostanou! Překvapuje mě, že tě ještě baví psát tak moc dlouhé komentáře k mým článkům

Elbaci: Máš pravdu - je to děs! Dnes je buď někdo tlustý nebo podvyživený I tobě děkuji

Paes: Děkuji ti!

NatyCullen: Ty jsi taky něco jako motůrek. Tvoje komentáře jsou naprosto senzační!

marcela: Děkuji.

N1I1K1O1L: Jsem ráda, že se ti to líbí, ale... Já nejsem anorektik ani nic podobného! I tak děkuji za komentář

Teda to bylo fakt hezký
Jen by mě zajímalo, jak si to mohla tak perfektně vystihnout, kdy jsi sama anorektik?! to není fér
Ale jinak to bylo pěkný.. Víc dodávat nemusím

No,tak nějak jako ze života.Smutněkrásný.

Kiko, super povídka, musím tě pochválit. Ohledně Charlieho chování mám takové dva názory. Rozhodně bylo nevhodné, jak nad Bellou ohrnoval nos, jak ji ani nechtěl přijmout za svoji dceru. Chápu, možná nechtěl, aby byla Bella tlustá, ale tohle rozhodně není způsob, jakým by jí to ulehčil. Ovšem líbilo se mi, jak jí nabízel zdravou snídani, jak jí dával návrhy k běhu a chtěl, aby něco dělala, to už se mi líbil. Ale Belle se nechtělo, což mi ji dost... Zkrátka mám názor, že člověk s nadváhou, který s tím nic nedělá a dělat nechce, má být se sebou spokojený a nestěžovat si. Když mi někdo, kdo je trochu při těle, každý den brblá do ucha a stěžuje si, jak je tlustý/á, ale přitom s tím nic nedělá a jenom sedí na prdeli, tak mám chuť vraždit a poslat ho někam. Když není spokojený se svou váhou, tak ať s tím něco udělá!! Tady bylo podle mě Bellino stanovisko hodně špatné. Sama se tam zmínila, že se jí nechtělo a od té doby jsem s ní nějak nesoucítila. Sama si přiznala, že s tím nechce nic dělat, takže ať mě neobtěžuje. Konec byl pěkný, přece jenom potkala Edwarda, jenom nevím, jak ten se bude vyrovnávat s tou její leností.
Pěkná povídka, moc. Jenom mi tam prostě vadilo to Bellino stěžování, byla líná s tím něco dělat. Ale to už je spíše můj názor a můj pohled na tuto věc, kterým nebudu spamovat tuto povídku. Povedlo se ti to náramně, tleskám!

chudák Bella, že i její otec se na ní díval zhnuseně to bylo nejhorší...běhání je dřina sama jsem chtěla, ale nemám silnou vůli úžasně se ti to povedlo, krása

No Charlie! Že se nestydíš!

Bylo to super! Na to, že jsi nic takového nezažila, tak musím říct, že ses do Bells dobře vžila!

Myslím, že takhle se lidé chovají ke komukoliv, kdo je nějak jiný - neváží se originality a ten kdo je jiný je špatný... Znám to...

Ale jsem ráda, že Bells dopadla ještě dobře a spolu s Edwardem budou každé ráno chodit běhat!

Bylo to super!

Páni, páni, páni! Tak to bylo úžasné a srdcervoucí. Úžasně jsi to vystihla. CHudák Bella, utahoval si z ní i její vlastní otec, musí to být strašné. Chápu, že chtěl pro svou dceru to nejlepší, nechtěl aby si z ní lidé utahovali, ale tohle? Že se choval, jako by mu z ní bylo zle, nebo že jsou snad lidé s větší nadváhou méněcenní... Nedokážu si to představit, on by měl být pro ni podporou. Jinak... Chápu, že z toho mohla mít Bella pocity ménněcenosti, ty mám někdy i já, přitom vlastně podle tabulek mám přesně ideální váhu. Ale prostě má někdy člověk z holek, kterým jsou vidět žebra depresy . Chápu, že se s tím pokusila něco udělat, i když to je běh na dlouhou trať, protože jestli měla velkou nadváhu, nic s ní ze dne na den neudělá. Vidím to na své kamarádce - již několik měsíců drží dietu, ale ještě ji několik dalších měsíců sportu a diet čeká. Přitom bych ani neřekla, že to potřebuje (váží 60 kilo a je dost vysoká. ). Musí to být strašné, když si z tebe takhle někdo utahuje . Čekala jsem, jestli se nám tu ukáže Edward a hele! Už tam je. Krásně jsi ukázala, že na každého čeká štěstí, i když se to nezdá. Prostě nádhera od začátku až do konce, navíc je to opravdu reálné téma a problém tísiců lidí na celém světě. Celé je to na jedničku, píšeš skvěle.

Wow, bylo to dokonalé! Svělé pospané pocity... Bylo to vážně povedené!
Bylo mi Belly líto. Ale potom, když potkala Edwarda, tak jsem zase cítila strašnou závist! Že bych začala být tlustá? Myslíš, že by si mě pak Edward všiml? Ale zpátky do reality...

Povedlo se ti to! A to téma... Máš úžasné nápady. Kam na ty nápady chodíš?
Vážně to bylo super. Pokráčkem bych rozhodně nepohrdla. Bylo by zajímavé vědět, jestli zhubla nebo ne. A co Edward a tak dále. Možná by Edward mohl odejít a Bella by pak zase ztloustla... Ale to je jenom můj šílený nápad. Neber ho vážně, protože z mých nápadů se nikdy nevyklube nic dobrého, teda až na... Nebudu tě zdržovat.

Každopádně píšeš krásně! Tleskám:

To je nádherné! Nemám slov... Kamarádky mi nakukují přes hlavu a div neslintají...

Paráda a teď mě mlátí :DD
Fakt, některé to i rozplakalo!

Jen by mě zajímalo, jak moc je Bella v téhle kapitolce tlustě jak až moc je její nadváha velká...

páni... Belly je mi líto, jak se k ní Charlie chová... Tohle si nezaslouží nikdo. A vím, o čem mluvím ale má štěstí, že potkala (nebo potkal on ji, jak to vezmeš ) Edwarda... Přeci jen se lásky dočká... Snad jí to dopadne dobře a budou spolu... Krásně vypsané pocity a celkově nádherný...
PS: jsem prvnííííííí

Přidat komentář:

Nick:

Text: