Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Minulé životy - Aro Volturi

Minulé životy - Aro VolturiMinulé životy... Jak část názvu napovídá, jedná se o to, že minulé převtělení určité osoby se dostalo k nějakému daru. Ten dar se v tehdejším převtělení rozvíjel, přičemž jej nám známí upíři v prvním momentu pocítili a uvědomili si jej.

Tu se jedná o Ara. Jak asi přišel v minulém převtělení ke svému daru? Příjemné počtení přeje zuzinecckaa a hlavně VerCullen.

Minulé životy

Aro Volturi

„Vincente, řekneš mi, prosím, o setkání mezi tebou a maminkou?“ žadonil Kim. 

Kim byl Vincentův nevlastní syn. Znali se asi tři roky, z čehož dva roky už netvoří rodinu s jeho matkou, protože zemřela. Jak? Proč? Nikdo neví. 

Někteří si myslívali, že to byla sebevražda. Jiní zase, že ji zabil někdo, kdo ji strčil do propasti. Vincent se domníval, že ji zabila její sestra, která jí záviděla ženskou krásu. Od té doby se se sestrou Angeliny, Monicou, nevídali. Považoval ji za zrůdu - kdo by ublížil svému sourozenci? Psychopat.

„Asi jsi to nepostřehl, ale já píšu!“ zakřičel na něho muž, který byl zahalen do černého pláště. Černý nebyl jenom jeho plášť, ale i jeho duše… 

Na malého chlapce hodil vražedný pohled a s tím i knihu, kterou měl po ruce. Malý Kim se vyhnul knížce, a když spadla na zem, zvedl ji a položil ji na stolek. Pak svůj pohled sklopil k zemi a zkusil se zeptat znovu…

Následovala podobná reakce.

„Proč mi to nepovíš? Maminka by z tebe neměla radost,“ rozčílil se již malý Kim se slzami v očích. Věděl, že si nic moc nepomůže.

Tyto přecitlivělé reakce perfektně fungovaly na jeho maminku, bohužel ne na jeho otčíma, Vincenta. Vincent položil brko, zavřel lahvičku s inkoustem a usmál se malému do očí. Poprvé, kdy se usmál od té události. Její smrti.

„Co přesně chceš vědět?“ zeptal se znenadání docela příjemným tónem hlasu. Ochotnost byla pro Vincenta vlastnost velmi vzdálená. Nechápal, proč můžou být šťastní jiní, když on ne.

„Všechno,“ zašeptal Kim a utřel si slzy do rukávu.

„Pojď sem,“ pobídl otčím svého nevlastního syna. Ten si k němu nejistě došel, než ho dvě silné ruce podchytily a posadily si ho na klín. Vincent se zahleděl tomu malému klukovi do očí plných slz a začal vyprávět.

„Do tvé matky jsem se zamiloval v ten moment, co jsem ji poprvé zahlédl. Tehdy měla na sobě krásnou róbu, vlasy umně vyčesané… Byla tehdy opravdu nádherná a z vyšších kruhů. Naprostý opak mě. Nemohl jsem jí ale odolat a šel za ní.“

Vincenta naprosto pohltily vzpomínky a on jen mluvil, zatímco v hlavě to prožíval…

Nervózně se rozhlédl, a když zjistil, že jsou tu sami, nervózně se ošil. Očima bloumal po její postavě, nakonec se ovšem stejně rozhodl.

Nadechl se a přešel uličku. Podal jí ruku k seznámení a ona ji přijala.

Pamatoval si ten okamžik dokonale. Tehdy mu prolétla hlavou myšlenka, jak se mohla ona, jako urozená dáma, všimnout jeho, nikoho? Připadala mu jako anděl… Tak byla překrásná.

„Dobrý den, madam, připadá mi, že malinko bloudíte. Já zdejší ulice znám jako své boty a s radostí vám pomohu se zorientovat," řekl s úsměvem.

„To budu velmi ráda. A prosím, vy se jmenujete?“ Líčka jí jemně zrůžověla rozpaky.

„Vincent. A vy, slečno?“

„Angelina.“ To jméno vyslovené jejími dokonalými ústy jej v prvních momentech naprosto omámilo… Nevěděl v tu chvíli, která bije.

„Byla tak milá. Myslel jsem, že bude namyšlená, ale ona vlastně neměla důvod. Vždyť se jí stala ta věc, díky které jsi na světě ty…“ Vincent posmutněl a z kapsy pláště vytáhnul kapesník, který podal uplakanému Kimovi. 

„Vlastně jsem ji provedl skoro celou vesnicí. Zastavili jsme až tady… U nás doma. Něco jsem navařil, povídali jsme si a takhle to bylo pořád. Pořád tak dokonalé…“

„Chybí ti moc?" zeptal se ten malý špunt, hrající si s dřevěným autíčkem, které našel pod křeslem.

„Ano, jistě, že mi moc chybí," promluvil Vincent po několika minutách ticha. Bylo na něm vidět, že by se rád dozvěděl, co se honí tomu skřítkovi v hlavě. 

Svěřoval se mu se svými nejcennějšími vzpomínkami, které by si nenechal smazat ani za všechnu moudrost světa, a on si přitom dovolil hrát s autíčkem, se kterým si kdysi hrával i on.

„Odkud máš to autíčko?" zeptal se Kim. Ani ho nenapadlo, že nebyl nejlepší čas pro takové otázky. Na druhou stranu - byl rád, že si s Vincentem vůbec povídá. 

„Co? Když tě to nezajímá, tak jdi do postele!" vyprskl Vincent. „A vůbec! Kdo ti to dovolil?!" Sebral Kimovi autíčko.

„Ale já…“ zakoktal se Kim. Většinou Vincentovi nevadilo, že si hraje. Ba naopak - byl rád, že má od toho spratka klid.

„Ty nic, Kime! Ať už tě tu nevidím!" Kim se s brekem zvednul ze země a zmizel za dveřmi svého velkého pokoje. 

„Co to je za dítě?" bručel si Vincent cestou ke svému stolu. Vzal do ruky brko, namočil ho do inkoustu i začal se vypisovat ze svých pocitů…

Není jednoduché křičet na šestileté dítě. Ale je to mnohem jednodušší, než před šestiletým dítětem plakat. Musím být silný, už jen kvůli němu. Ale je křičení opravdu znak síly? Jak se k němu mám chovat? Jak se mám chovat k dítěti, které má na tomto světě už jen mě? Jak se chovat k dítěti, které má radost z malých věcí, ale já mu ani ty nedokážu dát?



Ráno:

Za oknem svítilo slunce a Vincent se začal pomalu probouzet. Promnul si oči a sedl si na svém pelechu. 

Když se trochu rozkoukal, tak se vydal se do Kimova pokoje. Už jen z jeho výrazu bylo poznat, že ho včerejšek mrzí. Mezi Kimem a jím nikdy nepanoval pěkný vztah. No, možná kdysi někdy ano, ale to ještě žila Angelina…

Každopádně ho to moc mrzelo…

Vincent se přiblížil ke dveřím dětského pokojíčku a uslyšel Kimův hlásek. Výborně! Takže už byl vzhůru. Vzal za kliku a pomalu otevřel dveře.

„Maminko, jak se tam nahoře máš?" zeptal se Kim. Otázka, ale nepatřila Vincentovi. 

„Ale jo. Jde to. Vincent se na mě včera hodně naštval. Hrál jsem si s autíčkem a neposlouchal ho. Mohl jsem si za to sám…“ Kim se podíval na Vincenta a pokynul mu, že si má sednout na místo vedle něho.

Vincent potichu zavřel dveře a s otevřenými ústy usedl na Kimovu postel.

„Chceš něco říci mamce?" zeptal se Kim svým veselým hláskem. Jak dlouho tento druh jeho hlásku nebylo slyšet… 
„Kime, co to říkáš?"

„Tady je maminka." Kimi ukázal na stoleček. „Sedí na něm."

„To není hezké, Kimi." Vincent ho chytil za ruku a před sebou náhle uviděl černovlasou krásku s modrýma očima, nádhernou postavou a tím nejhezčím úsměvem, který může žena mít. On totiž uviděl Angelinu… Samým obdivem pustil Kimovu drobnou ručku. Angelina se vypařila…

„Měj se pěkně, maminko. A opatruj se tam, v nebíčku. My tě jednou přijdeme navštívit. Slibuju…“ řekl vesele Kimi a pak otočil hlavičku na stále omámeného Vincenta. 

„To byla maminka. Měls jí něco říct. Dneska jsem ji viděl poprvé od její smrti!" On jen kývnul s nepřítomným výrazem na tváři, který byl horší než děsivý…

 

Chvíli po přeměně:

Trvalo to prý pouze tři dny. Pro něho to ale byla taková bolest, která se stále protahovala, prohlubovala, spalovala… Myslel, že je to rok nebo rovnou desetiletí…

Aro se probudil uprostřed lesa. Párkrát zamrkal a protáhl se. Vedle něho se objevila asi třicetiletá žena s hnědými vlasy a červenýma očima. Podala mu ruku, aby mu pomohla vstát. Jakmile se dotkli, Aro zkameněl... Žena se vylekala a utekla někam hlouběji do lesa.

„Jsi stejná zrůda jako já. Lituji toho, že tě někdo proměnil… Užij si svou vysněnou věčnost až do konce!!!″ zopakoval si její slova z hlavy nahlas a opřel se o strom, který se pod jeho váhou zlomil.

 

1. Edward Cullen

2. Heidi Volturi

4. Victoria

5. Benjamin


Vím, že to tu už jednou bylo. Ale protože autorce byl starý profil smazán, dávám to sem znova. Kvůli doplnění dalších informací (odkazů na postavy) ji však pro tentokrát vydávám já, abych ji tím nezatěžovala. A souhlasila.

A mohla bych i rovnou říci, že tuto „povídkovou řadu" znova budu rozjíždět. Jestli jste nezapomněli, potěší to. :) Obě vám předem děkujeme za komentáře a dál...

Koho byste si přáli?

Na výběr vám přednesu Alici, Maggie či Jaspera. Záleží jen na vás, já se podle toho zařídím a pokusím se něco sesmolit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulé životy - Aro Volturi:

 1
3. kiki
25.02.2016 [0:18]

pls napiš minulý život Felixe a Demetriho prosííím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. LittleFears
24.01.2016 [8:50]

Super! Líbilo se mi to!
PS: Alice! Alice! Alice! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. JJ
02.01.2016 [23:46]

poviedka sa mi páčila, a ako ďalšiu by som si priala z výberu alice, a mimo výberu niekoho z malej gardy volturiovcov (jane, dem, alec alebo felix)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!