Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Miluj, dokud máš šanci

Miluj, dokud máš šanci Poslední dobou jsem se dala na psaní jednorázovek. Mám útržky děje a už to jede samo. O čem bude? Aro má dceru, Isabell. Jednoho dne ji sežene ženicha. Kdo to bude? Jak se Isabell zachová? KacenQaCullen.
P.S.: Ti, co mají rádi klasiku, vyvarujte se tomuto článku. :-D

Miluj, dokud máš šanci

„Jsi pro mě květina v rozkvetlé zahrádce, jsi pro mě princezna v nádherné pohádce. Jsi pro mě krásnější než polární záře, já chtěl bych slíbat tvé heboučké tváře. Slza mi stéká po tváři, něco v Tobě zazáří, je to jasná hvězda z nebe… Já miluji jen Tebe… ať se stane cokoli, jsem tu pro tebe v dobrém i zlém.“

 

Seděla jsem na lavičce a pohupovala nohama ve vzduchu. Čekala jsem na svého papínka, který mě chtěl vidět a oznámit mi něco důležitého. Měla jsem hrubou představu, o čem by chtěl mluvit, ale takovou noční můru jsem radši zahnala do nejzazšího kouta své mysli.

Do osvětleného sálu vběhl otec a na tváři mu plál velkolepý úsměv, jako kdyby vyhrál světový pohár, o který se snažil mnoho let. V hloubi duše ve mně hlodal červíček pochybnosti, nechystá nic dobrého, na to jsem mohla vsadit krk.

„Isabell,“ pronesl sladkým hlasem.

„Tati,“ oplatila jsem mu ve stejné tónině.

„Co chceš se mnou tak důležitého konzultovat, že jsem musela odejít ze svého pokoje?“

„Bello, musí se něco dít, když bych si s tebou jen rád popovídal?“

„Ne, ale u tebe to není běžné, znám tě, jako své boty,“ řekla jsem mu, co mám na srdci.

„Dobře, nebudeme chodit okolo horké kaše, je tu něco, co bych s tebou rád probral.“

„Do toho,“ pobídla jsem ho. Posadil se na svůj trůn a hleděl na mě s pohoršujícím pohledem.

„Už jsi koukala po nějakém ženichovi?“

„Ehm… ne, měla bych?“

„Obávám se, že ano. Víš… dovršila jsi roku, kdy se dámy, v tvém případě slečny, vdávají a já bych rád, kdyby i moje dcera dostála zásad naší rodiny.“

„Aro, sám víš, že je to běžné u lidí, ale my jsme upíři a ti nemají nutkání uzavřít sňatek. Svatba je pouto z pravé lásky a cílem je zplodit potomky, kteří zaujmou místo po svých rodičích. Já, jakožto upír, nemám tu možnost být rodič, a tudíž nemám možnost mateřského pudu, poněvadž já jsem zrůda bez duše, jen schránka obývajíc krvelačného netvora.“

„Nejde tu o potomka. Sám vím, že tato možnost není možná, ale spojení mocných rodin, kupříkladu Cullenovi. Sňatek s nejmocnějším členem rodiny, získání nových darů vede k vylepšení gardy.“

„Co prosím?“ zalkla jsem se.

„Slyšíš dobře, drahá.“

„To nemyslíš vážně, že? Koho konkrétně?“

„No, smýšlel jsem o Edwardovi…“ zkoumavě si mě prohlédl.

„Ne,“ utnula jsem ho, „žádný Cullen, žádný Edward. Já se vdávat nebudu, to je mé poslední slovo,“ otočila jsem se ke dveřím a chtěla odtud co nejrychleji zmizet.

„Stůj,“ studený pronikavý hlas se mi zařezával do morku kostí. Chloupky se mi zježily, dech, jež patří Arovi, mě studil za krkem. Cítila jsem jeho napětí, i jeho narůstající hněv.

„Isabello,“ pronesl tvrdě, „takové chování si vyprošuji. Nejde o to, jaký účel má mít váš sňatek, ale uděláš to pro blaho Volterry. Získá plno užitečných darů a následně nového vladaře. Jsi moje jediná dcera, a tak přepokládám, že zaujmeš místo na mém trůně,“ jeho slizký pohled mě propichoval. Vytrhla jsem mu svou ruku a nenávistně na něj pohlédla.

„Uvědomuješ si, co říkáš? Jsi si jistý, že máš všech pět pohromadě? Jak by asi takové manželství fungovalo, pokud bude postrádat nejdůležitější věc. Lásku… Ta jediná dokáže držet svazek manželský pohromadě. Dva zamilovaní lidé před Bohem složí slib, doufají v jejich věčnou lásku, jež je bude doprovázet po zbytek věčnosti, nedělají to z rozmaru, z donucení, to nikoli… ale z čisté lásky. A já se nebudu vdávat jen proto, že si to můj otec přeje. Nejsem hodná opovržení.“ Můj zvonivý hlásek začínal nabírat na hlasitosti.

„Já se tě neptám, já ti to nařizuji, ať se ti to líbí nebo ne. Já jsem ti dal život, já jsem tě stvořil a já ti ho také můžu vzít. Stačí jen říct… a nemyslím, že by ti to stálo za to.“

„Ne,“ zahřměla jsem, „nedals mi život, ba naopak, vzals mi ho. Byla jsem šťastná po boku svého snoubence, doufala v to, že se vdám za svou lásku a budu s ním mít děti, které porostou před mýma očima, jejich sladké tvářičky, úsměvy, poprvé sledovat jejich první krůčky, jejich slůvka, ale tato představa se rozplynula v prostý kouř. A podle tvých slov ti mám být vděčná? Za co? Vše, co jsem si vysnila, své ideály, jsem promarnila… tys to zkazil a já jsem pouhou loutkou, která se má vdát pro dobro Volterry.“

„Nemyslím, že jsem vše promarnil. Získal jsem ohromný poklad do své sbírky a dostanu další, neboť právě ty se staneš Isabellou Cullenovou a nebudeme o tom diskutovat.“

„Zajímá tě, že jsem třeba zamilovaná?“ vyhrkla jsem.

„Opravdu? To bude mít Edward radost,“ zhnuseně se usmál.

„Ne, to nebude. On to není,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby.

„A kdo tedy?“ rozmýšlela jsem, zda by bylo vhodné říct, kdo si mé srdce získal a to pouhým pohledem a úsměvem. Jeho zlaté krásné oči, vpíjejíc se do těch mých, zářivý úsměv, mohutné tělo…

„Emmett Cullen,“ zašeptala jsem.

„Zbláznila ses?“ jančil.

„Proč?“

„Je to druhý syn Carlislea, nehledě na to, že se bude ženit s Rosalie.“

„Cože?“ vyjekla jsem.

„Musíš se s tím smířit, nic jiného ti nezbývá. Vdáš se za Edwarda, tudíž budeš mít po boku i Emmetta, ale jen jako bratra, nic víc. Cizoložství není správná věc a ani ve světě upírů se nepodporuje, milá Bello.“ Byla jsem s duší i srdcem na dně. On se žení? A bere si Rosalie? Proč?

Z velkého sálu jsem utekla do své komnaty, skočila do peřin a otřásala se v návalu vzlyků. Proč já být šťastná nemůžu, proč já musím odnést vše zlé? Moje srdíčko plakalo žalem, dusilo se vzlyky a chtělo vyletět do světa, neznámo kam, hlavně daleko od těchto zdí a tyrana Edwarda.

 

„Bello, vylez z těch dveří, nebo si pro tebe dojdu,“ řvala na celou Volterru Jane.

„Ne,“ byla jsem tvrdohlavá.

„Je to pro tvé dobro, taky tě odtamtud může tahat Felix.“ To už jsem zvedla svůj kamenný zadek a otevřela dveře. Nepotřebovala jsem vynášet z pokoje násilím, když se mám vdát, tak aspoň s hlavou nahoře. Vztyčenou, aby Edward věděl, kdo bude pánem a kdo bude poslouchat.

„Konečně, rychle do koupelny, nalíčím tě, učešu, obléknu a před oltář,“ lamentovala. Jedním uchem jsem ji poslouchala, druhým vypouštěla. Hlavní cíl, kterého jsem chtěla dosáhnout, je pronést slib věrnosti, ohavný polibek, před kterým se mi zvedal žaludek a svatební noc, kterou budu muset přežít, tak či tak.

S protestováním jsem zalezla do sprchového kouta a mydlila si celé tělo. Prodlužovala jsem to, co nejdéle, třeba bych nestihla vlastní obřad, nestihnu pronést ano a ženich uteče. Nebudu se trápit pohledem na Emmetta a budu po zbytek věčnosti někde zalezlá na konci světa.

To by asi nevyšlo. Aro je schopný mě vyhledat na samém konci světa, i kdybych mu to mělo zabrat pěknou řádku let.

„Bello, nesprchuj se deset let, na to budeš mít čas jako vdaná paní,“ tiše se usmála.

„Nech si toho,“ zakřičela jsem. Omotala jsem ručník okolo těla a vyšla vstříc potupě. Na posteli ležel zlatý vak a krabice v téže barvě. Jiná nevěsta by byla celá bez sebe, že se vdává, své šaty by chtěla vidět, ale já netoužila ani po šatech, ani po manželovi, natož Edwardovi… jediný, kdo by ho mohl zastoupit, byl již zadaný k mé smůle.

„Posaď se, začneme.“ Bez poznámek jsem usedla na vyboulené křesílko a přivřela víčka. Nechala se unášet svými představami o ideální rodince a Jane nechala volnou ruku. Jezdila mi štětečkem po očích, lících, puse. Svými malými prstíky vjížděla do vlasů, připevňovala spony, sčesávala prameny. Po nějakém čase si se mnou pohrávaly více jak dvě ruce, musel sem někdo přijít. Měla jsem tu chuť otevřít oči a spatřit viníka, ale byla jsem tak zklamaná, smutná, že bych ani vlídné slůvko nepronesla. Stáhl se mi žaludek z nervozity. Ne z představy ženicha, nýbrž jeho úchvatného bratra, svaly, které budou vyrýsované a k vidění i skrz černý oblek. Jeho kučeravé vlasy, světlý obličej, zlaté oči.

Z mých úvah mě vyrušil něčí zvonivý hlas.

„Bello, prosím vstaň.“ Zvedla jsem, už tak těžká víčka a pohlédla na elfího skřítka, který se nade mnou skláněl s úsměvem od ucha k uchu.

„Make-up a účes máš hotový, ještě navléknout šaty a obout střevíčky.“

„Hm,“ navíc jsem opravdu neměla. Popošla jsem k pelesti postele a koukala na úhledně zabalený vak. Jeho zlatý zip, jenž byl zdoben kamínky všech barev, se svezl dolů a já spatřila krásu svatebních šatů. Byly nádherné. Jejich spodnička byla lemovaná volány, byly to jednoduché šaty, ale na jejich šarmu a kráse to neubralo. Bez ramínek, holý krk a polovina zad. Krásná vlečka a ten závoj… Byla bych nadšená, kdybych si je nemusela brát z donucení. Bohužel, osud mi tak nepřeje, rozhodl se, že mě bude trápit dál.

Opatrně mě nasoukaly do úzkého otvoru a svázaly šněrování na zádech, až jsem zatajila dech. Bílý, lesklý vodopád mi splýval po těle a příjemně chladil. Cítila jsem se v nich příjemně, ale jen malé pomyšlení na nastávající událost mi to vše zkazilo.

„Ne abys sebou šila, měla jsem s tím hodně práce,“ upozorňoval mě skřítek.

„Eh… dobře…“

„Alice,“ doplnila mě, „tvoje budoucí švagrová.“ Myslela jsem si to.

„Těší mě,“ podala jsem jí ruku.

„Nápodobně, ale myslím, že je čas přejít k hřebu dnešního večera.“

„Nemyslím si,“ zaskuhrala jsem, ale pochybuju, že mě někdo bral vážně. Přes obličej mi spadla bělostná mlha a Jane s Alice mě vedly do velkého sálu.

Před masivními dveřmi mi nabídl rámě Aro a usmíval se jako měsíček na hnoji. Chápala jsem jeho počínání, ale musel brát v potaz, že radost s ním nesdílím. Připadala jsem si jako podvodnice, kterou vede na ortel. Dívka, která zapříčinila nehodu, či zhřešila, ale já jsem byla z donucení zaslíbená nevěsta.

 

Dveře se před námi otevřely a já spatřila pohádkovou místnost. Všude byly flitry, třpytky, svíčky, květiny a přede mnou se linul červený koberec. Před oltářem a třemi křesly vládců stál můj manžel. V černém obleku, bronzové vlasy spadajíc do čela, krásně perleťové zuby a s úsměvem na rtech. Nebyl sice ošklivý, ale když jsem zabrousila pohledem do davu, konkrétně první řady, zatajil se mi dech. Emmett měl oči vykulené, krásné oči barvy roztaveného zlata, byl dokonce hezčí, než jsem si ho představovala.

Aro mě pobídl k pochodu a mně nezbylo nic jiného, než podepsat ďáblovi smlouvu. Zastavil se těsně u Edwarda, při čemž mi zabránil výhledu na mou lásku… bývalou. Mou ruku předal do Edwardovy a přivřel ji.

„Svěřuji ti svou dceru, doufám, že ji budeš milovat a nebudeš ji nijak ubližovat, nebo si to s tebou vyřídím.“

Pod studeným dotykem jsem se zachvěla, ale nic víc necítila. Otočil mě čelem k oddávajícímu a objal mě okolo pasu. Bylo vidět, že ze svatby není nadšený, ale předstíral to opravdu dobře.

„Vážení pánové a dámy, sešli jsme se tu, abychom potvrdili sňatek manželský dvou lidí, kteří se rozhodli spojit své osudy v jeden. Milují se a chtějí to dokázat celému světu, že jejich láska hory přenáší,“ to tak, nejradši bych utekla, to mi věřte, „a teď přejdeme k slibu věrnosti. Slečno Isabello Volturiová, berete si zde přítomného Edwarda Cullena? Budete ho milovat, ctít, chránit, sdílet dobré i špatné chvíle po jeho boku?“ Ne, neberu, nechci ho ani vidět, nemiluju ho. Řvala jsem v duchu, ale vidět pohled Ara, to mě přimělo k úplnému opaku.

„Ano,“ zakuňkala jsem, doufajíc, že mě neslyšeli.

„Edwarde Cullene, berete si zde přítomnou Isabellu Volturiovou? Budete jí milovat, ctít, chránit, sdílet dobré i špatné chvíle po jejím boku?“

„Ano,“ prohlásil dosti hlasitě.

„Svěřenou mocí Volterry Vás prohlašuji za muže a ženu. Prosím, vyměňte si prsteny a polibte nevěstu.“ Bože, ne, pomoz mi. Pod nosem mi přistál stříbrný tác se zlatými kroužky. Edward se odhodlal první a začal mi na prsteníček nandávat snubní prsten, který padl jako ulitý. Roztřeseným pohybem jsem vzala ten druhý, a co nejpomaleji jsem ho nandala Edwardovi. Neopovažovala jsem se kouknout do pravé strany, neboť by mě ten pohled tak bolel, že bych byla schopná anulovat sňatek hned teď, aniž by měl možnost hodinu trvat.

Edward mi odhrnul závoj a začal se ke mně sklánět. Jeho sladký dech mě ovál a v téže chvíli spojil naše rty. Byla jsem tak rozčílená, že jsem se ani neobtěžovala zapojit. Jeho rty na mě dorážely a byla jsem přinucena spolupracovat. Křečovitě jsem sevřela víčka a vyšla mu vstříc. Hned jak měl možnost, vklouzl do mých úst jazykem, chtěl, abych se zapojila i tady, ale to jsem ho striktně odmítla a odtáhla se od něj.

Potlesk se vznesl po celé místnosti a my spočinuli v záři reflektorů. Před nás se postavil dav a podávali nám ruce, gratulovali k právě uzavřenému sňatku z pravé lásky. Nejdříve to byla celá garda, poté Aro se svými bratry, při čemž se Marcus tvářil jako zkyslé kuře, jen jediný Caius byl schopný pochopit moje city a netlačil tak na mě, vždy byl při mně a i tentokrát mě dokázal podržet.

„Bello, hlavně se drž a nezapomeň, vždy se dá vše zrušit, pokud na tebe bude hnusný, jsem tu pro tebe a budu tě chránit.“

„Děkuji, strýčku Caii.“ Po mé rodině se objevili Cullenovi.

„Bello, jsme rádi, že jsi zavítala do naší rodiny,“ pronesl hrdě Carlisle.

„Jo… já asi taky.“ Esmé se jen usmívala a pořád mě pusinkovala, Jasper byl v obličeji zkřivený, Alice svůj výraz nezměnila od dnešního rána. Rosalie ke mně přicupitala, podala mi ruku a jen pogratulovala, to bude těžký oříšek. Přišel ten, na koho jsem čekala celý den. Emmett. Když mi podával ruku, projela mnou elektřina, svítila jsem jako vánoční stromeček. Jeho dotyk ve mně způsobil výboj, pohlazení, bylo to příjemný. Jediný on mě vzal pod svá křídla, zatočil se mnou ve vzduchu a usmíval se. Mohl se usmívat, mít pusu roztaženou od Asie k Americe, ale jeho očka zpívala žalem a to mě utvrzovalo v tom, že mu nejsem lhostejná. Naposledy mě objal, přitiskl na svou mohutnou hruď, využila jsem toho a spojila své ruce za jeho zády. Opatrně mě políbil na líce a do ruky mi vložil papírek.

Bylo to sice divné, jediný mě objímal tak dlouho, ale mně to nevadilo ani v nejmenším. Nakonec všichni zatleskali a šlo se slavit.

Posadili jsme se okolo kulatého stolu, já s Edwardem jsme seděli v čele a ostatní na nás vzhlíželi. Na stole byly připravené pohárky s krví. Než jsme pronesli slavností přípitek, tak jsem rozbalila papírek od Emmetta.

„Nastal den, kterého jsem se nejvíc obával. Věděl jsem, že to budeš právě ty, kdo bude manželkou Edwarda. Trhá mi to kamenné srdce, jež jsem pro tebe uzamkl a nikdy ho neotevřu jiné ženě. Miluju Tě a vždycky budu, tvůj Medvídek.“

Celá jsem se třásla, byla jsem jako osika. Edward do mě strčil a podal mi sklenku. Divila jsem se, že mi nespadla.

„Chtěl bych pronést proslov, než naši milí novomanželé odletí na svatební cestu. Již dlouho jsme se chystali spojit naše rodiny a vycházet spolu jako jedna velká rodinka. Konečně se nám to podařilo, a to jen díky Isabelle a Edwardovi, kteří se do sebe zamilovali. Tak všichni na jejich novopečené manželství.“ Nejradši bych na všechny plivla, ale všechno bych to zhoršila. Edward propletl naše ruce a společně si připili medvědí krví. To byla jediná věc, na které jsem si pochutnala za celý tenhle večer.

„Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se novomanželé odebrali do letadla, které na ně čeká venku,“ promluvil Marcus.

„Počkat,“ křikla Alice, „a co kytice?“ Já ji uškrtím. Otočila jsem se zády a ledabyle hodila kyticí do vzduchu. Tak dlouho se točila spirálovitě, až přistála v rukou… Rosalie.

„Je rozhodnuto. Příští svatba Rosalie s Emmettem,“ v jásot propukl celý sál, kromě mě.

 

*****

Letadlo bylo osobní, takže jsme na místě byli brzy. Pan dokonalý vybral Mallorcu, nejdříve jsem nadávala, jak to mohl udělat, vždyť tam jsou lidé, ale přesvědčil mě, že máme vyhrazený jen kousek pro sebe. To mě opravdu potěšilo.

Kufry jsem nechala na Edwardovi a šla se vysprchovat, potřebovala jsem si odpočinout po tak dlouhém dni, který snad nikdy neskončí. Měla jsem na výběr mezi vanou a sprchou, vybrala jsem vanu. Linoucí se páru ke stropu dodávala harmonickou atmosféru. Sundala jsem ze sebe ty ohavné šaty a ponořila se do horké vody. Svaly byly ztuhlé, ale hned se uvolnily, byla jsem jako v ráji.

Po celé koupelně byly rozházené růže a jejich vůně se mi vštípila do nosu. Zavřela jsem víčka a nechala volný průběh fantazii. Jak já bych nejraději usnula a spala až do rána. Jakou smůlu to mám, že ani očičko zamhouřit nemůžu. Vypadá to, že se svatební noci nevyhnu, ale předpokládám, že ani psychická příprava ve vaně mi moc nepomůže.

V mé mysli jsem si představila obrázek Emmetta a slastně vzdychla. On byl tak krásný. Jeho vlasy, jeho svaly, jeho postava, oči… on celý byl k sežrání. Dnes jsem litovala, že jsem se dříve nezmínila o svých citech, možná bych tu trávila líbánky s Emmettem a ne s tím imbecilem od vedle. Když kytice přistála v rukou Rosalie, přála jsem si, aby se propadla do horoucích pekel. Její zlaté kadeře, které lemovaly obličej, byly svázané do úhledného uzlu a oči, jež se smály škodolibostí.

Vstala jsem a omotala okolo sebe ručník. Kdybych přemýšlela o té náně, pralo by se ve mně tisíc voltů. Rozhlížela jsem se po koupelně, ale žádný župan, či nějaké oblečení jsem nezahlédla. Sakra! Budu muset projít jen v ručníku. To nedopadne dobře.

Nahlédla jsem škvírkou do pokoje a nic neviděla. Možná je na molu a kouká na třpytící se hladinu. S malým vrznutím se dveře otevřely a já vpadla dovnitř. Na posteli ležely kufry a já se v nich začala přehrabovat. Držela jsem v ruce bílé tílko, když jsem na zádech ucítila ledový dech, následně i doteky. Jeho ledové prsty mi na zádech vytvářely spirály, hladil mi rameno, až mě chytl za ruce. Hlavu zabořil do důlku u krku a drobnými polibky mě zasypával šíji. Byl tak něžný, tak milý, ale jen jeho dotek mi připadal nic s porovnáním Emmetta.

„Bello…“ zašeptal.

„Edwarde, já…“

„Nic ti neudělám, přestanu, pokud ti to bude nepříjemné, slibuji,“ utnul mě.

Strhl ze mě ručník a spatřil mě, jak jsem byla Bohem stvořena. Kufry ležely někde na zemi a já se ocitla na posteli. Edward mě přitiskl blíže ke svému tělu a já ucítila jeho narůstající chloubu. „Bože, dej mi sílu, abych to přežila,“ modlila jsem se v duchu. Jeho dotěrné rty putovaly po celém těle a já se cítila zneužitá, zahanbená, ležela jsem tu před skoro cizím mužem a nechala se líbat. Rukama bloudil po mém těle a zkoumal mé křivky. Sice jsem si místo Edward přestavovala Emmetta, ale ani takováto představa mi nepomohla.

Když se dostával blíže ke stehnům, nápor svým citů jsem nevydržela a vydala hlasitý vzlyk. Slzy se mi začaly linout po obličeji a neobtěžovala jsem se, abych je střela. Nechala jsem jim volný pád, ať si jdou, kam chtějí. Nevěřila bych, že by upír mohl uronit slzu, ale já jsem byla důkazem. Byla jsem tak zoufalá, že jsem držela a tiše vzlykala, až se slzy draly ven.

„Bells,“ zašeptal vyděšeně, při čemž nechal mé tělo na pokoji a pohlédl mi do obličeje. Přes zamlžené viděné jsem ho neviděla zřetelně, ale bolest v jeho očích, byla znát. Schoulila jsem se do klubíčka, přikryla se bílým prostěradlem.

„Promiň, ale já nemůžu,“ vydala jsem ze sebe mezi vzlyky. Postel byla o poznání lehčí, když se zvedl a posadil se na pravou stranu postele. Přitáhl si mě na hruď, zabalil do deky a kolébal v náruči.

„To nic, netrap se tím, jestli o tom chceš mluvit, pověz mi o tom,“ naléhal a polibky mě vískal ve vlasech. Cítila jsem se bídně, jako zrádkyně, on je na mě tak milý a já jsem ho totálně odstrčila na druhou kolej.

„Zamilovala jsem se do jiného. Nechtěla jsem ti to říkat, ale jinak to nejde. Nemůžu být s tebou, dotýkat se tě, když moje srdce patří jinému.“

„Chápu tě, a nezazlívám ti to. Mám tě rád a naučím se s tím žít.“ Odtáhla jsem se a pohlédla mu do obličeje.

„Edwarde, já… zamilovala jsem se do… Emmetta.“ Strnul v pohybu. Pohlédl na mě s úzkostí v očích, ale hned se vzpamatoval.

„Emmetta? Teda to je překvapení,“ dostal ze sebe.

„Jo, já vím, ale nemůžu si pomoc. A víš, co je na tom ještě horší? Že se bude za dva dny ženit a já tu dřepím polonahá v náruči jeho bratra.“

„Bello, mám tě rád, možná bych se časem naučil milovat tě, ale pokud vím, že ty budeš nešťastná, tak tě do ničeho nutit nebudu.“

„Děkuju,“ zaskuhrala jsem a víc se k němu přitiskla. Odtáhl mě od sebe.

„Musíme jet.“

„Kam?“

„Do Forks, Koná se tam ta svatba, nesmíš přijet pozdě, pokud ho opravdu miluješ, nepochybuju, že on tebe taky, viděl jsem vaše pohledy na svatbě, to mi neušlo.“

„Myslíš to vážně?“ fascinovaně jsem si ho prohlížela.

„Smrtelně.“

„Edwarde, já bych tě nejradši udusila radostí,“ objala jsem ho ještě víc.

„Energii si nech na běh, abys to stihla, nezaručuju, že tam vpadneme v pravý čas. Pokud svůj slib s Rosalie pronesou, tak anulovat jen tak nepůjde. Rosalie se ho nevzdá.“

„Tak na co čekáme?“ vyletěla jsem z postele a upalovala do koupelny pro nové oblečení. Vzala jsem na sebe kraťásky, tílko a mikinu. Vlasy sčesala do culíku a nazula si tenisky. Byla jsem jednou nohu venku, když mě Edward chytl za ruku.

„Promiň,“ zašeptal.

„Za co?“

„Jak jsem se na tebe vrhnul, nemyslel jsem to tak.“

„V pohodě, takhle si to vyžehlíš na sto let dopředu,“ vzala jsem ho za ruku a utíkala k letadlu. Edward nasedl na místo pilota, a vlétli jsme k nebesům.

 

*****

 

Držela jsem si hlavu a modlila se, abychom to stihli v čas. Chyběla hodina do uskutečnění obřadu a my jsme teprve letěli nad New Yorkem. Byla jsem z toho zoufalá, co když to nestihneme? Co když ji řekne ano? Ne! To se nesmí stát, já to stihnu.

„Edwarde, za jak dlouho tam budeme?“

„Počítám půl hodiny, ale nemůžeme přistát uprostřed města, Bello.“

„To je pravda, ale já už vím kde. Nedaleko střední školy je velká louka, tam by se to vaše letadýlko mělo vejít.“

„Výborně, tak se drž, za chvíli budeme přistávat,“ usmál se na mě pokřiveným úsměvem a pohladil mě po tváři. Byla jsem špatná, ublížila jsem mu, ale já bych nemohla žít ve lži, lhát mu po celou dobu a žít s pocitem, že jsem pro to mohla něco udělat. Edward si najde jinou, lepší než jsem já, která ho bude milovat.

 

Letadlo se pomalinku spouštělo na barevnou loučku, až se jeho kola dotkla země.

„Jsme tady,“ nevnímajíc, zda jsem šlápla na schod nebo do prázdna, vyletěla jsem ze dveří a padala do trávy. Nebýt Edwarda, rozplácnu se tu jako švestka.

„Nešiko,“ zasmál se a chytl mě za ruku. Vyplázla jsem na něj jazyk a rozeběhla se ke kostelu, kde se měl ženit můj medvídek.

Les houstl a prohluboval se. Měla jsem z toho trauma, připadalo mi, že nemá konce.

„Edwarde, kde to jsme?“

„Asi míli od města, ještě deset minut.“

„Co? Vždyť obřad začíná za pět minut, to nestihneme.“

„Tak přidáme,“ odrazil se od větve dubu, až se ohnula pod náporem jeho váhy a vystřelil, jako raketa. Vlála jsem za ním jen jako vlajka. Už abychom tam byli, cítila jsem, jak se mi žaludek stahuje, hlava mi třeštila a před očima se mi dělalo mdlo. Obavy z toho, že nezabráním svatbě.

Zvon zazvonil a ohlásil dvanáct hodin dopoledne. Spolu jsme se odrazili a skončili přímo u dveří kostela. Byla jsem udýchaná, hlava se mi točila a já jsem nebyla schopná slova. Za dveřmi kostela jsem uslyšela svatební pochod a hned jsem věděla, proč tu jsem.

Chtěla jsem ty dveře otevřít, ale nešlo to, byly zamčené. Nemohla jsem je tu vykopnout, neboť náměstí bylo obklopeno plno lidmi, co teď? Musím jednat rychle, nebo přijdu pozdě. Edward si mnul spánky a rozsvítily se mu oči.

„Mám to,“ zakřičel a táhl mě za roh.

„Postavím se na náměstí a sundám si košili, tím bych měl upoutat polovinu osazenstva a zbytek je na tobě.“

„Děkuju ti moc,“ políbila jsem ho na tvář. Edward mě pohladil po vlasech, dal mi pusu na čelo a vydal se k hlavní kašně před kostelem.

Svým příchodem upoutal všechnu pozornost a začal si rozepínat knoflíčky u košile. Dámy začaly vzdychat, pánové vrčet. Vyžíval se v tom. Začal se pohybovat do rytmu písně I am to sexy, při čemž si ji i pobrukoval. Jeho úsměv byl veselý, jeho oči ale byly smutné. Pohled na něj bolel, nechat ho tu samotného na pospas lidským dračicím, ale ještě víc bolelo, když jsem slyšela, jak Rosalie vyřkla své ano.

Opřela jsem se do toho a vykopla dveře. Všichni se za mnou otočili a začali si šeptat, jak je možné, že nejsem na svatební cestě. Krátké kraťásky jsem si narovnala a vydala se před kněze.

„Emmette Cullene, berete si zde pří…,“ přerušila jsem jej.

„Prosím, zastavte to,“ křičela jsem už ode dveří. Emmett na mě hleděl, jako na zjevení.

„Zastavte svatbu, prosím.“ Konečně jsem doběhla před oltář a pohlédla Emmettovi do očí.

„Medvídku, nesmíš se oženit, já… miluju tě a nechci, aby ses oženil,“ upřela jsem na něj svůj pohled a sledovala jeho reakce.

„Bello, já…,“

„Co?“

„Co tu děláš?“

„Na tom teď nezáleží,“ byla jsem netrpělivá. Chytil mě okolo pasu a sklonil se ke mně.

„Miluju Tě,“ pronesl tak vášnivě, až se mi zatočila hlava. Sklonil se ke mně a políbil mě na rty. Byla to dokonalá souhra, naše rty se pohybovaly spolu, přitáhla jsem si ho blíže k tělu a byla štěstím bez sebe, že jsem v náruči u Emmetta.

„Co si o sobě myslíš?“ hysterčila Rosalie.

„Co by? Jdu si pro svého ženicha,“ zakřenila jsem se.

„To tedy nejdeš, je to můj manžel.“ Naparovala se jako páv, nejradši bych jí ty vlasy vyškubala.

„Nejsem ničí manžel, neřekl jsem ti svoje ano a ani neřeknu, protože moje srdce patří jen jediné osobě. Belle.“

Zatímco si Rosalie rvala vlasy a trhala šaty s vlečkou, Emmett mě vzal do náruče a vynášel z kostela.

„Jak jsi přiletěla?“ ukázala jsem na Edwarda a s napůl svlečenou košilí.

„To je stejnak číslo.“

„Jo, a nejlepší bratr a zeť, kterého jsem si mohla přát,“ věnovala jsem mu úsměv.

„Už jsem ti říkal, že tě miluju?“

„Hm… asi jo, ale od tebe se to dá poslouchat stále dokola,“ propletla jsem naše ruce, spojila naše rty a neměla v úmyslu se jich někdy pouštět…

 

 


 

Verdikt? Vím, dala jsem se poslední dobou na jednorázovky a sama nevím, jestli mi to svědčí, ale já se musela zbavit toho dotěrného nápadu v mé hlavince, překážel mi tam.

Není to klasika, sama jsem se divila, co jsem to zplodila, ale je to změna, není to klasické omílané téma E+B.

Tak čekám hlavně na kritiku.

KacenQaCullen.

shrnutí

Připadala jsem si jako podvodnice, kterou vede na ortel. Dívka, která zapříčinila nehodu, či zhřešila, ale já jsem byla z donucení zaslíbená nevěsta.


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluj, dokud máš šanci :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!