Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Miloval, miluju, budu milovat


Miloval, miluju, budu milovatEdward hledá spřízněnou duši. Už ho nebaví být jediný v domě, který nemá o koho se opřít. Najde ji? Pokud ano, jaká nečekaný zvrat se stane, že je to rozdělí? Jak to Edward vyřeší? Upozorňuju, že povídka neskončí zrovna happy endem, tak bacha na to.

Miloval, miluji, budu milovat

 

Život je hra. Každou sekundou, minutou, hodinou, dnem, týdnem, rokem, ti do cesty tvůj protivník (osud) nahází překážky a je jen a jen na tobě, jestli je dokážeš všechny zdolat. Ať už jsi člověk, upír, zvíře nebo bůh ví co na světě ještě existuje, nemáš to v životě lehký. Jako člověk rosteš, vzděláváš se, později se snažíš uživit sebe a svou rodinu. Jako upír si projdeš nepopsatelnou bolestí a poté celou věčnost odoláváš lidské krvi. Jako zvíře se po celý život schováváš, aby tě nějaký predátor nenapadl. Nikdo to na světě nemá lehký a to ani já, Edward Cullen.

Se svou rodinou jsme se přistěhovali do Forks. Vzhledem k tomu, že jsme upíři, nám to tu vyhovuje. Slunce se tu objeví jen párkrát za měsíc a to je ještě vzácnost. Když jsem poslední roky zpytoval své svědomí, všiml jsem si něčeho, co mi chybí. Asi si říkáte, když jsem upír, co by mi mohlo chybět. Budu žít věčně, pokud mě někdo neroztrhá a nespálí, živím se jen krví, v mém případě krví zvířat a nestarám se o nic, nemám žádné závazky. Ti, co si to myslí, se ohromně pletou. Ať už jsi kdokoli, jednu věc potřebuješ, ta věc tě naplní energií, radostí, veselostí. Když spadneš na dno, podrží tě, nikdy nespadneš úplně. Je to láska, ale ne rodinná. Přesněji řečeno je to tvá spřízněná duše. Také jsem ji našel, dokud nás někdo nerozdělil a já jsem s tím nemohl nic dělat…

„Edwarde, mohl bys laskavě pohnout tím zadkem a být už dole?“

„Už jdu.“ První den po dvaceti letech, co jsme nastupovali na střední ve Forks. Nebyl jsem nervózní, ale když z toho vaše sestra dělá bůh ví jakou událost, obléká vás jako manekýna na molo, tak byste z toho zrovna dvakrát nadšení nebyli. Alice, moje mladší sestřička, vypadá jako elf s rozježenými vlasy. Po boku jí vždy stojí její věrný manžel Jasper. Další, kdo mi zpestřuje můj věčný život je Emmett a jeho neuvěřitelně krásná manželka Rosalie. Emmett, je takové skryté kvítko. Pak je tu ještě Esmé a Carlisle. Moji adoptivní rodiče. No a já. Já, Edward Culen, který je pořád sám v domě plné lásky, jak absurdní.  Sešel jsem schody a zamířil do garáže.

„No konečně. Nechápu, jak se s takovou rychlostí můžeš oblíkat jako hlemýžď.“

„No, jo. Mužem už konečně vyjet?“

„Jo, ale je nás v autě plno, takže někdo pojede svým autem.“ Výborně, kdo jiný než já. Ale nebyl jsem naštvaný, vlastně jsem chtěl jet dneska do školy sám.

„Dobře, pojedu já. Uvidíme se tam, ahoj.“ Nasedl jsem do Astona a vyjel směr střední škola ve Forks. Byl jsem tam během chvíle. Vystoupil jsem a čekal na své sourozence. Jen tak jsem svýma, bystrýma očima projíždím areál školy, zahlédl jsem jednu dívku. Jistě, bylo jich tu mnoho, ale tahle mě něčím upoutala. Byla jiná, taková ta šedá myška, ale byla neuvěřitelně krásná. Odhodlal jsem se ji oslovit a někam ji pozvat. Nebylo to u mě zvykem, ale všechno je jednou poprvé.

„Ahoj, jsem Edward Culen a ty jsi?“ podal jsem rukou a na tváři vykouzlil úsměv. Byla z toho vykolejená, rozbušilo se jí srdce, až jsem měl strach, že vyletí z hrudě.

„A–hoj Isabella, radši Bella.“

„Těší mě, Bello, chodíš dlouho sem na školu ve Forks?“

„Ano, bydlím tu od narození se svým otcem Charliem a matkou Renée.“

„Aha, víš, jsem tady nový a potřeboval bych se tu zorientovat, nechtěla bys mi pomoc?“

„Jo, jasně, proč ne?“ Nadhodila krásnej usměv.

„Nechtěla by sis večer někam vyjít?“ Znovu se jí rozbušilo srdce. „Jsi v pořádku?“ Musel jsem se zeptat, měl jsem o ni strach.

„Ne–e to je v pořádku, jen, víš, nikdo mě ještě nikam nepozval,“ začervenala se.

„Ne? Tak tím líp, alespoň jsem první.“ Chytl jsem ji za ruku a usmál se. Začervenala se ještě víc, byla tak roztomilá, až jsem měl chuť ji políbit na líčko, ale to by bylo pěkně blbý, když jsme se teď sotva poznali.

„Asi bychom měli jít do té kanceláře.“ Stáhla si ruku zpátky k tělu a vydala se ke dveřím budovy. Hned jsem za ní běžel. Moji sourozenci si najdou cestu sami, o ně se nebojím.

Během chvilky jsem ji doběhl a šli jsme spolu mlčky. Dorazili jsme před kancelář, když v tom zakopla o práh a málem byla na zemi. Rychle jsem zareagoval a chytl ji kolem pasu.

„P–promiň, já jsem nešikovná,“ omlouvala se.

„To je dobrý, hlavně ať se ti nic nestane.“ Postavil jsem ji nohama na zem a vešel dovnitř.

Obstaral jsem si rozvrh a mapu školy. Čirou náhodou jsem zjistil, že mám stejné hodiny jako Bella, takže ji budu mít aspoň na očích. Den proběhl skvěle a já se s Bellou domluvil, že ji vyzvednu kolem pátý hodiny večer. Měl jsem myšleno, že půjdeme do kina a potom na něco k jídlu, tedy hlavě Bella.

Rodina mě podporovala, nejlépe ona věděla, co se mnou Bella dělá, jak se měním. Jediný, komu se to nelíbilo, byla Rosalie. Čekal bych, že bude vyšilovat kvůli tomu, že je Bella člověk, ale byla v tom úplně jiná záminka. Rosalie jednoduše nesnášela konkurenci a v Belle ji viděla. Měla právo na ni žárlit, neboť Bella byla opravdu krásná, a to nebyla upír. Moje první rande za celou mojí existenci proběhlo úplně skvěle, Bella byla uvolněná, veselá, usměvavá dokonce si na sebe vzala i něco vyzývavého. No a jak se to dělává, pozval jsem ji na druhé rande a pak jsme spolu začali chodit. Nebyl to obyčejný vztah jako u jiných puberťáků. Byli jsme nerozlučná dvojka. Jeden se od druhého nehnul ani o píď. Esmé a Carlisle z toho byli nadšení, že jsem poznal někoho, koho budu milovat. Popravdě, taky jsem byl štěstím bez sebe. Kolikrát jsem měl tu chuť ji políbit a říct jí, že ji miluju, ale nechtěl jsem spěchat a už vůbec ne ji nutit, aby to řekla z povinnosti.

Už to byly dva měsíci, co jsem byl s Bellou a ještě jsem ji ani nepolíbil, jen se ji letmo dotýkal rukou a pasu, to bylo vše. Kluci si z toho už začali dělat legraci, že když si konečně někoho najdu, tak to zase všechno zvořu. Už jsem měl i ten pocit já, že jsem všechno zkazil, když mi Bella řekla…

„Polib mě.“ Nechtěl jsem tomu věřit, byl jsem jako v transu.

„Co prosím?“

„Edwarde, prosím, polib mě.“ No, řekněte, kdo by se nechal dlouho pobízet. Přiklonil jsem se blíž k jejímu krku, abych věděl, že jsem připraven a pak se to stalo. Své ledové rty jsem přitiskl na ty hladké, teplé. Proudila v nich krev, ale ani ta mě tak nelákala, jako ona samotná. Ze začátku jsme se jen tak oťukávali, ale Bella se do toho vžila a začala na mě dorážet i jazykem, nedokázal jsem odolávat dlouho a zapojil jsem se taky. Líbal jsem ji lačněji, vášnivěji až to ve mně probudilo chtíč. Už jsem se chtěl odtáhnou, ale v tom to Bella zašeptala…

„Edwarde, chci tě. Vem si mě, hned tady.“

„Cože?“ zašeptal jsem mezi polibky. Už mě po druhé dokázala úplně vykolejit, to se u upíra nevidí.

„Vem si mě, tady teď hned.“

„Bello, jsme u tebe doma, co když někdo přijde?“

„Neboj, rodiče jeli na víkend do Port Angeles, takže jsem tu sama.“ A to neměla říkat, jakmile to dořekla, hrubě jsem přitisknul své rty na její a líbal ji, až nemohla popadnout dech. Přemístil jsem se na její krk a začal z ní trhat látku. Měla na sobě jen tričko a kraťasy, takže to netrvalo dlouho. Bella nezůstávala pozadu, i když se s tím prala, tričko mi svlékla, ale kalhoty už jsem jí nenechal, nedokázal jsem se udržet, byl jsem jako netvor, co touží jenom po jejím těle. Spodní prádlo rázem neměla a já taky ne. Naposledy jsem se na ni podíval a ona přikývla. Nalehl jsem a pomalu do ni vnikl. Chtěl jsem být něžný, proto jsem se v ní ze začátku vůbec nepohyboval. Bella se prolomila v půli zad a slastně vykřikla. Nejdříve jsem se lekl, ale když mi zaryla nehty do ramena, usoudil jsem, že ji to nebolí. Pomalu jsem se v ní začal pohybovat, Bella slastně vzdychal, byl to ten nejhezčí zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Neudržel jsem se a přirážel rychleji, náruživěji, nezdálo se, že by to Belle vadilo. Po chvíli jsme oba dosáhli vytouženého vrcholu a jen leželi na sobě. Byl to ten nejlepší pocit ze všech. Teď jsem si uvědomil, jakou slast prožívali moji bratři.

„Bello, miluji tě.“

„Edwarde, taky tě miluji,“ políbila mě, položila si hlavu na mou hruď a zaspala. Užíval jsem si každou minutu její blízkosti.

Ráno jsem dorazil domů, samozřejmě všechno věděli, jak jinak. Bella od toho okamžiku, byla jako vyměněná. Kdykoli jsme byli sami, přepadla mě a já neměl sílu se bránit. Skolila upíra. Bylo to půl roku, nejkrásnější půl rok mého života, chystal jsem se Bellu požádat o ruku a říct jí o své existenci, to, ale nesměl přijít zvrat.

Odpoledne po škole jsem přijel k Belle domů. Ležela v koupelně na zemi a plakala. Bolelo mě u srdce.

„Bello, lásko, co se ti stalo?“ Nic jen vzlykala.

„Miláčku, no tak, co se ti stalo? Pověz mi to,“ škemral jsem.

„Edward, j–á, já jsem tě–ho–t–ná.“

„Těhotná? Jako se mnou?“ Proboha, jak se mnou, vždyť mi nemůžeme mít děti. Rosalie nebo Alice už si kolikrát přáli mít dítě, ale nešlo to. Tak co tak najednou. Ale náhle mě to trklo, Rose a Alice byly upírky, ale Bella byla lidská dívka, lidská dívka, která otěhotněla s upírem.

„Bello, klid neboj se. Já se o vás postarám, vezmu si tě a odstěhujeme se pryč,“ naříkal jsem.

„Edwarde, ty to nechápeš. Je mi 17  a já mám dítě.“

„Bello, zlato, mi to překousneme, neboj. Pojď, odvezu tě ke Carlisleovi ať se na tebe podívá, aby se nic nestalo miminku.“ Poslechla mě. Jen co jsme dojeli k nám domů, Alice stála mezi dveřmi a usmívala se od ucha k uchu.

„Gratuluju, tatínku.“

„Alice, přestaň. Kde je Carlisle?“

„U sebe v pracovně, pojď.“ Vyběhl jsem schody a už vcházel do pracovny.

„Carlisle, máme problém.“

„Jaký?“

„Bella, Bella je asi těhotná, se mnou,“ polkl jsem.

„Edwarde, jak…?“

„Carlisle, není čas, vyšetři ji. Potřebuju vědět, že je dítě v pořádku.“

„Jistě, polož ji sem.“ Položil jsem ji na nemocniční lůžko.

„Bello, kdy jsi naposledy měla menstruaci?“

„Před měsícem a půl.“

„Aha. Edwarde, prosím, odejdi. Musím Bellu vyšetřit jako gynekolog.“ Přikývnul jsem, políbil Bellu na čelo a odešel. Netrpělivě jsem přeházel místnost sem a tam.

„Edwarde, jestli tady budeš pochodovat, nevím, jestli tím Belle pomůžeš,“ nabádala mě Alice.

„Já vím, ale, co jiného dělat, v pracovně už jsou alespoň hodinu, taky bys byla nervózní.“

„Jo, byla. Ale nepochodovala bych tu jako voják.“ Do obýváku vešel Carlisle s Bellou po boku.

„Lásko, je ti dobře?“ usmívala se od ucha k uchu.

„Je mi výborně.“ Pohladila mě po tváři.

„Edwarde, gratuluju, bude z tebe otec.“

„Jako opravdu, myslíte to vážně?“

„Naprosto.“ Byl jsem v sedmém nebi, musel jsem ji obejmout, zatočit se s ní. Bella se smála se mnou, byli jsme šťastní.

„Moc ti děkuju, dáš mi to nejcennější na světě,“ šeptal jsem mezi polibky.

„Ne, to ty. Dal jsi mi sebe a toho krásného drobečka. Mimochodem jsem ve druhém měsíci.“

„Takže já budu strejda, no to je super,“ smál se Emmett a vytrhl mi ji z náruče.

„Emmette,“ zavrčel jsem.

„Ale no tak, brácha, vždyť ti ji nevezmu, jen kochám to malé a moji švagrovou,“ usmíval se.

„To máš jediné štěstí,“ zažertoval jsem.

Byli jsme naprosto šťastní, celá moje rodina, včetně Rosalie, byla nadšená z příchozího potomka, dokud se nestala ta osudná věc.

 

Přijel jsem ke škole a Bella stála u svého náklaďáčku, oči červené a napuchlé. Hned jsem vystoupil z auta a uháněl k ní.

„Bello, co se stalo? Proč pláčeš?“

„Edwarde, stala se hrozná věc.“

„Jaká? Stalo se něco miminku?“

„Ne, rodiče na to přišli a…“ nedokázala dokončit větu, objal jsem ji a přitiskl na svou hruď.

„Bello, tak se to dozvěděli, co můžou udělat?“

„Edwarde, ty to nechápeš, že ne? Oni mi to miminko chtějí dát pryč, a jelikož zjistili, že už to nejde, tak se budeme stěhovat. Oni nás chtějí rozdělit,“ plakala, ale já jsem byl úplně vedle. Jak někdo mohl ublížit Belle nebo dokonce tomu neviňátku.

„To nemůžou, vždyť já si tě mám brát,“ vyhrkl jsem.

„Je mi to líto, ale oni neustoupí, když si něco umanou, tak to udělají. Stěhujeme se do Kalifornie.“ Tak daleko, to už se nebudeme vídat, to mi nemůžou udělat. Já to nepřežiju.

Na školní parkoviště přijelo policejní auto, vystoupil z něj Charlie a přišel k nám.

„Bello, co tam děláš?“

„Tati, já…“ vrazil jí facku.

„Pane Swane, nechtějte, abych vám něco udělal, Bella za nic nemůže,“ procedil jsem skrz zuby. Málem jsem se neudržel a měl by ji.

„Já vím, to ty. Je to jenom obyčejná děvka, která si nechala udělat parchanta.“ Tak to přehnal, ne, že Belle řekl děvka, ale parchant mému dítěti. Neudržel jsem a vrazil mu pěstí. Budu za to mít asi průser, ale na to jsem v té chvíli nepomyslel.

„Už nikdy, nikdy takhle Belle říkat nebudete, je vám to jasné?“

„Já ti dám, ty zmetku nevychovanej. Bello, nastup do auta a odjíždíme ještě dnes.“ Vzal ji za rameno a odnesl do auta. Chtěl jsem ho zastavit, ale nešlo to. Všimli by si, že má rychlost není normální. Rychle jsem jel domů a doufal, že mi Alice nebo někdo pomůže.

„Alice, kde jsi?“

„Edwarde, tady jsem, co se děje? Nevidím Bellu?“

„Charlie chce Bellu odnést do Kalifornie, dozvěděl se o tom miminku,“ vyhrkl jsem.

„Edwarde, to je mi strašně líto, co teď budeme dělat?“ to nevím, sám jsem nevěděl co.

„Nic, nic nebudete dělat,“ přišel do obýváku Carlisle.

„Carlisle, já ji nemůžu…“

„Edwarde, je to její otec a ona není plnoletá, může si s ní dělat, co chce a ty mu v tom nezabráníš.“

„Ne, Carlisle, to nedopustím,“ řval jsem.

„Edwarde, já jako tvůj otec ti zakazuju ji od Charlieho a Renée odnést. Víc o tom diskutovat nebudeme,“ odešel pryč.

To neměl říkat, to byla poslední kapka. Vyrazil jsem do garáže a jel směr Itálie.

Nemohl jsem ignorovat Carlisleuv rozkaz, to bylo proti pravidlům ignorovat toho, kdo vás stvořil. Udělám jediné řešení, když nemůžu žít s ní, nebudu žít vůbec.

V Itálii jsem tři mocné muže poprosil, aby mě zbavili upírského života. Nejdříve se zdráhali, ale když věděli, že to nikam nevede, souhlasili.

„Edwarde, je nám nesmírně líto, že ztratíme tak výjimečného upíra, nechceš si to ještě rozmyslet?“

„Ne, Aro, udělej, oč jsem tě žádal,“ přistoupil ke mně a chytl mě kolem krku.

„Miluju tě, Bello, a vždycky budu,“ zašeptal jsem a…

Dostal jsem se do nebe a moje poslední přání bylo, abych se shledal s Bellou po její smrti.

Moje přání bylo vyslyšeno. Bella se po 70-ti letech objevila v nebi a od té doby spolu žijeme na věky a strážíme našeho andělíčka, Edwarda Antony Culena Swana.

_____________________________________________________________________________

No, sami uznejte happy end nebo sad end? Budu ráda za vaše názory. Samozřejmě i kritiku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miloval, miluju, budu milovat:

 1
15.08.2011 [17:08]

Ariana Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!