Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Mi scusi, Bella III/III

21.07.2010 (13:15) • VampiresGirl • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3308×

Blížily se oslavy svatého Marka a já měla plné ruce práce se zvaním známých a zařizováním všeho kolem. Ještě že mi Angioletta pomáhala, seč mohla, a Alec a Demeteri si ty své vylomeniny nechaly na jindy.

Cullenovi stále dleli v našem domě. Edward se nedokázal rozhoupat a mě to začínalo lézt na nervy. Jednou řekl ano, zůstaneme, podruhé ne, v žádném případě. Šílela jsem z něho já, jeho blondýna i Caius, který by rád měl zase v domě klid.

O jednom, respektive dvou členech Cullenovic klanu jsem věděla, že tu chvíli zůstanou. Alice mi to oznámila, jen co přijela do Volterry a já ji to nedokázala rozmluvit. Ano, nebylo by to špatné, mít ji u sebe, ale nechtěla jsem ji oddělovat od rodiny. Edward a ta jeho blondýna byli něco jiného.

A když už jsem u té jeho blondýny, lezla mi na mozek. Byla příjemná jako osina v zadku, pořád mě otravovala a neustále se mě na něco vyptávala. Chtěla se taky zapojit do příprav oslav, ale Demeteri jí vysvětlil, proč nemůže. Její sestry rychleji pochopily, že nemám zájem o kontakt s nimi, a staraly se o svoje. Stejně tak jako Eleazar a Carmen.

Slyšela jsem jeho kroky. Dupal hlasitěji než slon a nešlo ho přeslechnout. O co se snažil?

Otočila jsem stránku novin a pokračovala jsem ve čtení. Nezajímalo mě, proč přišel, leda že by se konečně rozhodnul, co chce. V jistém ohledu jsem ho i chápala. Přišel do Volterry s myšlenkou, že holka, kterou miloval, je mrtvá, a on si chce vzít jinou. A potom mě tu našel. A já byla šťastně vdaná a nesmrtelná.

„Isabello,“ hlesl a postavil se přede mě. Tvářil se jako umučení boží. Jeho oči byly stejně černé jako kruhy pod jeho očima.

„Ano, Edwarde?“ Podívala jsem se na něj před horní okraj novin. Vypadal utrápeně.

„Jak se mám rozhodnout?“

Zalapala jsem po dechu. On se mě ptal, jak se má rozhodnout? Myslel to vážně? Kdybych byla mrcha, řekla bych, ať zůstane, ať se ožení. Ale já potvora nebyla. Chtěla jsem, aby byl šťastný. Jako já.

„Najednou nevím. Předtím jsem si byl tak jistý, že Tanyu miluji, ale potom…“

„Potom co, Edwarde. Zjistils, že jsem neumřela, a chceš mě zpátky?“ Pokrčil rameny. „Prober se, prosím tě. Proč bych ruinovala všechno, co jsem vybudovala? Už nejsem ta hloupá, lidská Bella a vím, co chci. Vím, kdo jsem. A jestli ji nemiluješ, měl bys jí to říct.“

„Alice věděla, že jsi tady, že ano?“

Přikývla jsem. „Nechtěla jsem, abyste věděli, že jsem živá.“

„Cítíš ke mně něco?“

Vstala jsem z křesla a přešla jsem k oknu, které vedlo na zahradu. Angie a Alec hráli tenis, Demeteri se snažil zapůsobit na Kate z Denali a Caius mluvil s Carlislem a Eleazarem. Typická rodinná idylka, kdyby tu ovšem pár lidí nepřebývalo.

„Milovala jsem tě, nenáviděla jsem tě, ale teď… co bylo, bylo.“

Chtěl něco říct, ale přerušilo ho zaklepání. Do Caiovy pracovny vešel Aro a náručí plnou nějakých srolovaných plánků. Bez povšimnutí, že je uvnitř i Edward, se mnou začal hovořit.

„Doslechl jsem se, že kuješ pikle proti mně, drahá švagrová.“

Koketně jsem zamrkala a šla se podívat, co přinesl. „Ne,“ protáhla jsem. „Kdo na mě žaloval.“

„Znáš to, Demeteri se prokecnul Felixovi, Felix Jane, a jak už to bývá, moje milovaná Jane to pověděla mě. Dobré odpoledne, Edwarde, nepřidáš se, doufám, k téhle fúrii.“

Rozesmála jsem se. Fúrie, výstižné. Avšak výstižnější by to bylo v případě jeho drahé ženy a druhé švagrové. Já svého manžela pouštěla, kam se mu zachtělo, a dámské parfémy na jeho košilích jsem přecházela bez povšimnutí.

„Slyšel jsem, že dole ve městě otevřeli nový bar,“ hlesl Aro a podíval se na mě. V očích se mu zračila touha navštívit ho. Nedokázala jsem mu říct ne, a i když se to nehodilo do mých plánů, navrhla jsem, že do něj večer zajdeme. Jen já a Caius, Aro a Marcus se svými manželkami. Čas od času potřebovali rozptýlení i oni.

„Děkuji, bella,“ řekl a zmizel. Podezírala jsem ho, že celý ta hromada plánů byla jen zástěrka, aby se za mnou mohl vplížit a požádat mě o to, o co mě požádal. Měli ho tu za tvrďáka a nemilosrdného parchanta, ale jen málokdo znal jeho stránku nenapravitelného romantika.

„Co to bylo?“ podivil se Edward. Zaraženě zíral na dveře, kterými Aro odešel.

„Můj švagr, Edwarde. A teď mě omluv, musím říct Caiovi, co se bude večer dít, a udělit dceři pár rad, jak se tu v naší nepřítomnosti chovat.“

Těšila jsem se jako malé dítě. Po dlouhých dvaceti letech to byla akce, kde se sejdeme všichni, a nic nás nebude rušit. Poletovala jsem po domě, jako zmatený motýl a dávala jsem dohromady náš dnešní outfit. Dneska jsem se mohla stát, kým jsem chtěla, a já v tom měla pro jednou jasno.

„Tak tohle si neobleču,“ protestoval Caius a obyčejné bílé tričko si držel před obličejem. „Vypadá to, jako by ho někdo předem přežvýkal.“

Přiskočila jsem k němu a bleskově mu triko přetáhla přes hlavu. Ani neprotestoval, když jsem ho potom povalila na postel a ukradnula mu několik polibků. Nestačilo mu to a chtěl další. Nikdy mu nestačil jen pár.

„Dost,“ vykřikla jsem a on mě začal lechtat. Svíjela jsem se a on využil mé nepozornosti a otočil naše pozice. Teď jsem to byla já, kdo ležel přišpendlený k posteli a byl líbán.

„Víš,“ polibek, „strašně moc,“ polibek,“ tě miluji,“ polibek,“ ale tohle,“ zatahal za výstřih a políbil mě, „si neobleču. Nikdy.“

„Jak chceš,“ povzdechla jsem si. Vyprostila jsem se z jeho sevření a sebrala jsem věci, které jsem si měla obléci já. Rychle jsem se svlékla z oblečení, které jsem měla na sobě, a začala se pomalu oblékat. S Alicí jsme tyhle kousky lovily z mého nekonečného šatníku celé odpoledne.

Zíral na mě s otevřenou pusou. Nakrucovala jsem se před ním a ignorovala jsem ho. Nechtěl si se mnou, chlapec, hrát, tak ať. Já si chtěla noc užít.

„Vypadáš neuvěřitelně,“ vypadlo z něj.

„Vážně?“ protáhla jsem a ustoupila jsem o krok vzad. Hltal mě pohledem a já v jeho očích viděla můj odraz. Před Caiem stála drobná, štíhlá žena v přiléhavých jeanách, bílém upnutém topu s výšivkou a kožené bundě. Boty mi sahaly do poloviny stehen a ukrývaly většinu kalhot. Alice původně navrhovala, ať si vezmu sukni, ale nedokázaly jsme najít žádnou vhodně dlouhou, spíš krátkou.

„Asi jsem si to rozmyslel,“ hlesl a sáhl. „Mi scusi, Bellinko, mi scusi.“ Rychle se oblékl a vystartoval ke mně. Hleděla jsem na něj. Vypadal ještě lépe, než jsem si představovala. Měl stejně barevné oblečení a stejně vysoké boty jako já.

„To já bych se měla omlouvat, miláčku,“ zavrněla jsem a políbila jsem ho na bradu. „Neměla jsem tě nutit.“

„Potřebuji nutit. Jsem starý a nevrlý a zasloužím si to.“

„Jo, to jo. Měli bychom už jít, čekají na nás.“

„Chci tu zůstat. Můžeme si na něco hrát,“ navrhoval mi, ale já musela zakroutit hlavou.

„Budeme si hrát potom,“ slíbila jsem mu. Prsty namočenými v gelu jsem mu projela vlasy a postavila je do ostrých bodlinek. Tak tohle nebyl rozhodně Caius.

Cullenovi se vrátili z lovu a vstoupili do domu v okamžiku, kdy jsme chtěli odejít. Smála jsem se na celý dům a užívala jsem si, že jsme v celém domě sami. Alec vyrazil s Angie do kina a Demeteri se vytratil do hradu, aby dal Felixovi do těla.

„Měl by ses konečně rozhoupat, Ede,“ vytknula bratrovi Alice a ohlédla se za sebe. Ona s Jasperem byla první, kdo prošel dveřmi. Potom si nás všimla a rozzářila se. „A tys říkala, že ho do toho neoblečeme.“

„Vypadá dokonale, ne?“ Přikývla. „A co teprve až zjistí, že tohle je jen začátek.“ Na jeho obličeji se mihl stín strachu. Nebál se jen tak něčeho, ale oblékání byla jeho noční můra. Od té doby, co se začaly nosit černé kalhoty a košile, nenosil nic jiného. Když jsme se nastěhovali do Domu andělů, vyházela jsem mu polovinu šatníku a nahradila je jiným a pohodlnějším.

„Připravena, má milovaná?“ zeptal se mě. Přikývla jsem. „Nenechme je čekat.“

Minula jsem Edwarda s nepřítomným výrazem ve tváři. Ta jeho blondýna do něj praštila, ale s ním to ani nepohnulo.

„Bello,“ zašeptal. „Bellinko.“

Ani nevím, kolik bylo hodin, když jsme konečně dorazili zpátky domů. Dům byl ztichlý a zhasnutý. Překvapilo mě to. Od té doby, co u nás byli Cullenovi, svítila každodenně a každonočně alespoň polovina domu.

„Pšt,“ zasyčel nahlas Caius a protáhl mě vchodovými dveřmi. V hale se z ničeho nic rozsvítilo a pod schody stála naštvaná Angioletta. Z očí jí šlehaly blesky.

„To jsem si mohla myslet, mládežníci,“ řekla a podívala se na nás. Já automaticky nasadila omluvný pohled. „A tyhle psí oči na mě neplatí, mladá dámo. Víte, kolik je vůbec hodin?“

Pokrčila jsem rameny. „Ještě nesvítá, mami.“

„Jo, ještě je noc,“ zašeptal Caius. „Aro taky mohl zůstat déle venku. A Marcus taky.“

„Mě nezajímají ostatní, mladý muži. Alou do vašeho pokoje a máte týden domácího vězení.“

Rozesmála jsem se a smích se odrážel od stěn haly. „Kde jsou Cullenovi?“

Pokrčila rameny. „Když jsme se vrátili z kina, byl dům prázdný. Ale kufry v pokojích mají.“

„Ještě se vyspi, miláčku,“ řekl Caius a políbil ji na čelo. „Dneska je ten ples a vy dvě musíte být čilé a usměvavé.“

„Dobře,“ špitla. „Dobrou.“

„Dobrou,“ odpověděl Caius.

Se smíchem jsme se ukryli do Caiovy pracovny, našeho nejoblíbenějšího místa. Na stole stále ležely noviny, které jsem tam nechala ležet. Přes opěradlo visela přehozená Caiova košile a pod stolem se válely moje kecky. Všechno tak, jak jsme to zanechali, než jsme odešli. Tohle byl náš domov, místo, kam jsme se rádi vraceli.

„Dnes večer je už ten ples,“ uvědomila jsem si.

„Zapomněla jsi?“

„Ano,“ vydechla jsem překvapeně. Nikdy předtím jsem na něj nezapomněla. Jak jen všem budu vysvětlovat, že jsem si zapomněla nechat ušít šaty? Pochybovala jsem, že to Enrico, náš krejčí, za těch několik hodin stihne, když musel obskakovat Sulpícii, Didyme, Jane a další tisíc upírek na hradě. Jak jsem na to mohla zapomenout?

„Alice snad něco vymyslí,“ pousmál se Caius. Začínal ji mít rád. Doufala jsem, že si ji oblíbí stejně jako Coralínu. „Jo, abych nezapomněl, mluvil jsem s Carlislem a Eleazarem. Oba dva by už rádi odjeli, ale všechno záleží na Edwardovi. Proč mi to tak dlouho trvá?“

„Zjistil, že žiju.“

„Pochybuje o svatbě? To by neměl.“

„Ty jsi nepochyboval?“

Zavrtěl hlavou a přitáhl si mě k sobě. „Ne, věděl jsem, do čeho jdu. Měl jsem pět let na to, abych tě poznal. A stále mě překvapuješ. A Cullenovi taky. Vyptával jsem se jich na tvoji minulost a dozvěděl jsem se, že jsi nebyla taková, jako dnes.“

„Teď mám pro koho žít.“

„Edward nebyl ten pravý?“ zeptal se mě a nadzvedl jedno obočí.

„Uvědomuji si, že ne. Čekala jsem na svého prince.“ Políbila jsem ho. Byla to pravda. Tenkrát jsem si mohla nalhávat, co jsem chtěla, ale doopravdy šťastná jsem byla teprve až s Caiem. „Chci, aby i Edward byl šťastný. Má na to právo. Víš, že ho ani nechci doopravdy tady.“

„Chtělas vyhecovat Ara, chápu to. Mezi vámi dvěma, co si budeme nalhávat, pořádná rivalita. Ukradlas mu Demeteriho, potom Aleca a teď ještě Alicii. Ví to vůbec?“

Pousmála jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „Na co přilévat benzín do ohně.“

Zavřela jsem oči a vybavila jsem si dnešní noc. Chtěla jsem si ji zapamatovat takovou, jaká byla, protože to nejspíš byla poslední na dalších dvacet let. Až se Aro dozví, kdo přibude do Domu andělů, roztrhne mě vejpůl.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem. „Navždy.“

Stála jsem na nádvoří hradu a čekala jsem na Angiolettu. Jako matka jsem musela dohlédnout, jestli je její doprovod slušný mladík. A o Alecovi jsem si nic jiného nemyslela. Navíc by mou princeznu ochránil, kdyby něco hrozilo.

V rudých šatech s rozparkem, který začínal na stehně, jsem si mezi všemi dámami připadla nepatřičně, ale zato se za mnou otáčelo nejvíc mužů. Ale taky to mohlo být těmi obrovskými černými křídly a benátskou škraboškou na mém obličeji. Co já vím.

Z druhé strany nádvoří ke mně kráčel můj anděl. V černé, saténová košili, která mu obepínala hruď, mu to slušelo. Víc než to, chtěla jsem ji z něj strhat a odvléci ho někam do soukromí.

Vedle něj se najednou objevila vysoká, černovlasá upírka s nadměrně vyvinutým hrudníkem, jehož přednosti vyzdvihoval maximálně stažený korzet. V tmavě zelených šatech a jablku v ruce vypadala sexy, ale to bylo tak všechno, co jsem o ní mohla říct.

„Nech mě na pokoji, Persefono,“ okřikl si šeptem Caius a zastavil se uprostřed. Pohledem zavadil o mě, aby se ujistil, že jsem nezmizela, nebo nepojala podezření, že s ní něco má.

„Ale no tak, Caie,“ zavrněla upírka. „Copak si nevzpomínáš, jak to bylo krásný?“

„Co bylo, bylo,“ ucedil můj muž. „Dej mi pokoj!“

„Ale no tak, miláčku,“ nenechala se odbýt. Sáhla mu na rameno a sjela opatrně až k loktu.

„Oženil jsem se, jestli ti to nevadí.“

„A kde ji máš? Jistě to je taková fúrie, jako ty dvě od tvých bratrů.“

Caius se rozesmál. „Nazývat mou ženu fúrií je jako máchat sirky v benzínu, lásko.“

„Pf,“ odfrkla si a přitáhla si ho k sobě. Snažila se ho políbit, ale tohle jsem už nebyla ochotná sledovat. Koledovala si o malér. Vůbec si mě nevšímala a pokračovala nerušeně dál v tulení k mému manželovi. Co to bylo za ženskou? Já bych se rozhodně po zadaném, navíc ženatém, muži nikdy nesápala. No, já možná spadala do jiné kategorie než ona. Mohla jsem být o dobrých několik století mladší než ona.

„Miláčku,“ protáhla jsem dlouze a přitáhla si Caiuse k sobě. Omluvně se na nánu pousmál a nechal se přitáhnout. „Představíš nás?“

Caius se nadechl a oddychl si. „Isabell, dovol mi, abych ti představil mou starou známou, hraběnku Persefonu D’Arte. Persefono, moje manželka, Isabella.“

Viděla jsem, jak mě propíchla pohledem. Rentgenovala mě skrz naskrz a snažila se přijít na to, v čem jsem lepší než ona. Její tmavě zelené oči létaly odshora dolů a nazpět

„Slečno Persefono, ještě nikdy jsem vás tady neviděla,“ řekla jsem a přilepila jsem se k manželovi. „Navštívila jste Volterru v posledních padesáti letech?“ Usmála jsem se tak sladce, že by mi to i cukrová vata záviděla.

Z davu, který se začal srocovat kolem nás, se vynořila Alice a Edward, kterého pronásledovala ta jeho fuchtle.  O chvíli později se vedle nic objevili i Aro a Marcus. Oba dva se stupidně uculovali a zářili, jako vánoční stromeček.

„Vidím, že ses seznámila s Caiovou ex, Bello,“ zahlaholil Aro. Měla jsem tušit, že sem nepřišel jen tak pro nic za nic. Chtěl vidět divadlo a taky ho uvidí. Jenže on bude jedna z hlavních postav. „Persefono, líbí se ti naše líbezná švagrová?“

Černovláska cosi neidentifikovatelného zasyčela. „Je to dítě, Caiusi! Dítě! Oproti nám… Co má a já ne?“

„Dost!“ promluvil Marcus. „Ztrapňuješ tu jen sama sebe, Persefono. Dnes jsme se přišli pobavit. Mám narozeniny a nechci poslouchat tvoje urážky.“

Rozesmála se a poodstoupila od nás. „Odkdy ty slavíš narozeniny?“

Marcus se zhluboka nadechl, jako by se nadechoval, že jí z plných plic řekne, co si o ní myslí, ale Aro byl rychlejší. Většinou byl rychlejší. Měl dost času na to, aby si rozmyslel, co jí řekne, a z jeho úst ani největší urážky nevyšla jako urážka. Uměl to tak diplomaticky zaonačit, že nikdo nic nepoznal.

„Je na čase odejít, má drahá Persefono. Marcus měl pravdu, dneska jsme přijeli slavit, ale ty nemáš na slavení náladu. Odejdi.“

Tentokrát propíchla pohledem Ara. Bleskově mi došlo, že bude asi talentovaná, a že hodlá něco podniknout. Omotala jsem Ara štítem a čekala, co se bude dít. Ona mě nenechala čekat. Někam napřáhl ruku, trhla jí a naznačila, že něco vrhá. O chvíli později se o štít rozprskl kus kamene. Někdo vykřikl a potom jsem už viděla jen Demeteriho a Felixe, jak ji cupují na kousky.

„Dostatečný trest,“ řekl Marcus a podíval se na Caiuse. „Jak dlouho se bude dávat dohromady tentokrát?“ Proč jsem měla takový pocit, že jí to už udělali, a ne jednou?

Po plese se nevyskytlo nic, co by narušilo naši rodinnou idylku. Když nepočítám Cullenovi, samozřejmě. Denalijští hned po plese odjeli s omluvou, že je tu na ně moc vedro a že jim chybí Aljaška.  Jen Tanya zůstala, aby dělala Edwardovi společnost.

Po jisté době jsem ji začala litovat. Byla slepá ve věcech ohledně Edwarda. Přehlížela, že ji nemiluje, a nalhávala si, že ji jednou milovat bude. Všichni v domě věděli, jak na tom ti dva jsou, ale nikdo neměl to srdce říct, že co bylo, bylo, a už nebude.

Edward se se mnou odmítal bavit. Řekl, že jsem nečinně přihlížela nespravedlivému trestu, a na mou odpověď, že dostala, co si zasloužila, si jen odfrkl.

„Teď vážně, Edwarde, co bys na mém místě udělal ty?“

„Snažil bych se ji zachránit,“ odsekl a zaklapnul knížku, kterou našem povalovat se někde v domě. Snad mu ji půjčila Angie, snad Alec, ale rozhodně ne já.

„Být to na mě, už žádná Persefona neexistuje,“ odvětila jsem a vytrhla jsem mu tu knihu z ruky. Harry Potter.

„Za co?“

„Za to, že mi sváděla manžela, že ho urazila, že urazila mě, mou dceru, mou rodinu, a pokusila se zabít Ara.“

„Jsi jako oni,“ vychrlil ze sebe, navztekaně vstal a odkráčel z obývacího pokoje. Ať si dělá, chlapec, co chce, mě je to šumafuk.

O částech těla drahouška Persefony jsem věděla jen tolik, že byly uzamčeny na nejsušším místě na světě, kde neměla šanci dát se dohromady. Podle mého ani jeden z bratrů neměl to srdce, aby se jí nadobro zbavili. Ale počkejte, nikdo se neptal mě. Koneckonců, prahla po mém manželovi.

Angioletta oslavila osmnáctiny a společně s Alecem se nás zeptali, jestli by se mohli vzít. Co jim na to chcete odpovědět? Že jsou mladí a že si zkazí život? Alecovi, pokud jsem věděla, bylo něco přes čtyři století a měl by být schopný se o sebe postarat. O sebe a mého andílka. Caius napřed mrmlal, že na to má času dost, že chce vnuka, ale naše dcera mu odporovala tím, že nikdo neříkal, že se chce stát upírem a že chce děti taky. O tom, jak by to udělala, se raději před Caiem nezmiňovala. Stejně by to nepochopil.

Esme a Carlisle nám oznámili, že vezmou zdrcenou Tanyu zpátky do Denali a ujistí se, že bude pod dohledem. Od té doby, co jí Edward řekl, že je konec, se ho pokusila třikrát zabít. A to nepočítám pokud, kdy mu utrhnula ze vzteku ruku.

Rose s Emmettem tu pravděpodobně zůstane, stejně jako Alice s Jasperem. Emmettek našel kamarády na život a na smrt a trávil s nimi spoustu času v tělocvičně. Demeteri ani Felix neprotestovali. A mé překrásné, blonďaté sestřičce by chyběli její medvídek a shopaholička Alice.

V chladných, letních večerech, jako je ten dneska, sedáváme s Caiem na terase a pozorujeme Alici, jak se snaží vnutit Angie nejnovější svetr, Demeteriho a Emmetta při jejich padesátce kolem města, a Rose, která se snaží chytit bronz.

Jsou jako děti, o které se musím postarat, jinak zvlčí. Ještě před Esminým odjezdem mi takhle mamča kladla na srdce, že nemám nechat Emmetta a Jaspera hrát si se zbraněmi, a Alici mám krotit v nakupování. Prohrávám na plné čáře, protože většinu času trávím jako jejich zajatec a buď pobíhám v lese, nebo po obchodech. Jeden si nevybere.

Jmenuji se Bella Volturi. Bella znamená krásná, Volturi by bylo volně přeloženo něco jako sup. Koneckonců Volturi nebo Swan, to je jedno. Komplimenty přijímám s otevřenou náručí a oplácím je ještě větší mírou. Už si mezi upíry nepřipadnu jako ošklivé káčátko, protože já jsem byla, jsem a budu labuť - od narození.

Konečně jsem šťastná a mám to, po čem mé srdce prahlo. Mám milujícího manžela, milující dceru, nastávajícího zetě, dvě úžasné sestry a na krku jednoho otravu, který si nalhává, že ho miluji. Je jako Tanya. Ale co jsem naposledy mluvila s někým z Denali, Tanya se bude vdávat.

Bála jsem se, že mě Cullenovi odsoudí za to, že jsem Volturi. Teď se zdá, že jsem konečně nastolila mezi Cullenovými a Volturiovými klid. Jen Aro nedokáže pochopit, jak jsem dokázala něco, co se jemu za století nepovedlo. Jo, mám talent.

(Tři tisíce tři sta třicet tři - stříbrných - slov)

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Mi scusi, Bella III/III: