Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kráska a Emmett - 3. část

06.03.2012 (15:30) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 2308×

Bella

Hleděla jsem do její šokované tváře a došlo mi, co jsem provedla. Políbila jsem muže, který patřil jiné ženě. Nebyli manželé, ale patřili k sobě. Podívala jsem se do Emmettových očí a po tváři mi stekla slza. Otočila jsem se a vyběhla na zahradu. Vzala jsem svého syna do náruče a prošla kolem těch dvou do domu. Rozloučila jsem se, oblékla sebe i malého a odešla. Nechávala jsem za sebou naději na nové štěstí. Když jsem nastartovala, loučila jsem se s novým životem. Když jsem vyjížděla na silnici, věděla jsem, že už není cesty zpět. Přišla jsem o vše, co jsem chtěla a po čem jsem toužila.

Ten večer jsem ležela v posteli, sledovala strop a potichu vzlykala. Ten tam byl slib, že už nebudu plakat. Polštář pode mnou byl vlhký, ale mně to bylo jedno. Chtělo se mi umřít. Přála jsem si být s Jacobem a neřešit to, co mě v tuto chvíli tížilo.

„Bello,“ uslyšela jsem a podívala se ke dveřím. Překvapeně jsem hleděla do Jacobovy tváře a dokonce přestala i plakat. Zvedla jsem se, stoupla si naproti němu a natáhla ruku. Dotkl se mě a já pocítila to teplo, které jsem tak milovala. Schovala jsem se do jeho bezpečné náruče a zhluboka se nadechla. Voněl jako vždycky. Svěže a čistě. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho spokojenou tváří.

„Co to děláš?“ zeptal se a já přesně věděla, co má na mysli. Povzdychla jsem si a posadila se na postel.

„Udělala jsem něco špatného. Políbila jsem muže, který je s jinou ženou. Podvedla jsem tě,“ přiznala jsem smutně a překvapeně poslouchala jeho smích. Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho očí.

„Bello, ty jsi mě nepodvedla. Už tu s tebou nejsem, neexistuju. Buď šťastná a neber na mě ohledy. Navždy tu pro tebe budu, ale nikdy jako člověk, jako tvůj přítel. Tvým osudem je být šťastná s jiným a já se s tím smířil. Jdi za svým štěstím a neohlížej se,“ zašeptal a pohladil mě po ruce. Užívala jsem si ten dotek a znovu si připadala jako mladá, nerozvážná, zamilovaná dívka.

„Chybíš mi,“ vydechla jsem a na mé stehno dopadla další slaná slza.

„Taky mi chybíš, moc,“ zašeptal a přitáhl si mě do náruče. Nechala jsem se kolébat a utěšovat. Byl jen výplodem mé fantazie, ale já si byla skoro jistá, že je opravdový.

„Jsem na tebe tak pyšný. Ben je skvělý kluk, a to jen díky tobě. Až jednou vyroste, bude stejný jako já. Budeš mít docela práci ho držet na uzdě,“ zasmál se a pyšně se dotkl své hrudi. Měl pravdu. Bylo to s ním těžké. Než jsem otěhotněla, byl roztržitý a nedokázal chvíli posedět. Stejně jako Ben.

„Já to zvládnu,“ slíbila jsem a pohladila ho po tváři. Ucítila jsem, jak zakroutil hlavou, a pohlédla na něj.

„Ne. Vy to zvládnete,“ vydechl, políbil mě a zmizel. Otevřela jsem oči a s překvapením hleděla na kus látky u postele, který se pohnul. Byl tady. Byl tu se mnou. Zasmála jsem se a podívala se z okna. Stál tam. Pod okny jsem rozpoznala jeho svalnaté tělo a rychle seběhla do chodby. Otevřela jsem dveře a skočila do jeho kamenné náruče. Pevně mě objal a já se znovu cítila celá. Po dlouhé době mi nic nechybělo. Srdce nebolelo, spíš zpívalo.

Ležela jsem v posteli a pevně svírala jeho hruď. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a vdechovala jeho sladkou vůni. Potichu dýchal a usmíval se.

„Musím ti něco říct,“ vydechl a posadil se. Udělala jsem to samé a pohlédla do jeho zlatých očí.

„Dřív, než ti všechno řeknu, musíš něco vědět. Zamiloval jsem se do tebe. Mám rád tebe i Bena a jsem připravený se o vás postarat,“ řekl a pohladil mě po tváři. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Zhluboka se nadechl a pokračoval.

„Bello, já a moje rodina nejsme lidé,“ řekl a já překvapeně vydechla. Jak to myslel, že nejsou lidé?

„Nepijeme, nejíme, nespíme a živíme se krví zvířat. Nejsme nebezpeční, ale měla bys vědět, s kým máš tu čest,“ vydechl a se strachem pohlédl do mých očí. Zasmála jsem se a zvedla se. Uvolněně jsem se pohybovala po pokoji a místnost naplňoval můj tlumený smích. Emmett mě překvapeně pozoroval a zmateně krčil obočí.

„Ty se mě nebojíš?“ zeptal se, když jsem se k němu přitulila. Záporně jsem zakroutila hlavou a usmála se.

„Jacob byl vlkodlak. Vím o vás víc než dost,“ prozradila jsem mu a on si úlevně oddychl. Přitáhl si mě do náruče a políbil mě. Znovu jsem cítila ten dokonalý pocit - jen s tím rozdílem, že už mě netížilo svědomí. Věděla jsem, že je Jacob spokojený a přeje mi to nejlepší. Já věděla, že to nejlepší mi může dát Emmett. Přitáhla jsem si ho k sobě blíž a pevně ho objala.

„Jak to vlastně dopadlo s Rosalií? Myslela jsem, že jsme spolu,“ řekla jsem zadýchaně a snažila se zklidnit svoji rozbouřenou krev a rozechvělý dech.

„S Rosalií jsem žil několik let, ale upírství ji změnilo. Rozešli jsme se, ale pořád jsme k sobě chovali jisté city. Nebyla to láska, spíš úcta a nesmírná sourozenecká láska. Několik let je zamilovaná do Edwarda, který o tom nic neví. Jak asi víš, umí číst myšlenky. Nedávno nás navštívil jeden starý známý a objevil u mé matky dar, o kterém nevěděla. Umí skrýt myšlenky až pěti lidí. Rosalie ji poprosila, aby ji zaštítila, a ona to udělala. Dneska večer jsme si všichni tři sedli a promluvili si. Edward je šťastný, Rosalie taky a já jsem ten nejspokojenější upír na světě,“ vydechl a pevněji mě sevřel.

Od toho dne jsme se stali nerozlučným párem. Každý den jsem vyprávěla Jacobovi, co se dělo a jak se má jeho syn. Povídala jsem mu o tom, jak je na mě Emm hodný a jak se o nás stará. Po půl roce našeho vztahu jsme se přestěhovali do srubu ke Cullenovým a stali se součástí rodiny. Domek jsme využívali, když jsme chtěli být sami. Leželi jsme v posteli, povídali si a já byla neskonale šťastná. Měsíce plynuly a Ben rostl jako z vody. Než jsem se nadála, byl větší a nesmírně podobný svému otci. Jednou jsem přišla do jeho pokoje a uviděla, jak objímal Emma. Podíval se mu do očí a usmál se.

„Mám tě rád, tati,“ pronesl tehdy a já plakala štěstím. Tu noc jsem se oddala vášni a chtíči, který ve mně vzbuzoval můj upíří přítel. Milovali jsme se několik hodin a já znovu zažila to, co jsem prožívala s Jacobem. Užívala jsem si jeho doteky, slůvka lásky i přírazy jeho těla proti tomu mému. Když jsem usínala, proběhla mi hlavou myšlenka, že jsem zase celá. Znovu jsem byla tou Bellou, která žila ve Forks.

Když uběhly dva měsíce od naší společné noci, konala se svatba. Rosalie byla krásná, ale ve svatebních šatech vypadala dokonale. Edward zářil štěstím a každým svým činem dával najevo, jak moc svou ženu miluje. Odjeli na několik měsíců pryč a žili jako manželé. Z Bena se pomalu stával školák a já ho s bolavým srdcem poslala do školy. Vozili jsme ho do města a každý den ho vyzvedávali. Několik hodin nám vyprávěl, co prožil a kolik se toho dozvěděl. Každým dnem jsem pociťovala změny na svém těle. Kolem očí se mi dělaly vrásky a kůže už nebyla tak pevná, jako bývala. Přála jsem si stát se upírem, ale Emm to nechtěl. Odmítal ze mě udělat to, čím sám byl.

Měsíc po naší hádce týkající se mé přeměny se mi udělalo nevolno. Zvracela jsem několikrát denně, měla problém vyjít schody do patra a nestačila jsem milostným hrám, které pro mě v minulosti nepředstavovaly žádný problém. Ležela jsem v posteli, pozorovala strop a zhluboka dýchala. Uslyšela jsem, jak do dveří vešel Emmett a posadil se vedle mě. Usmál se, pohladil mě po tváři a sklonil se k mým rtům.

„Ben je tady?“ zeptal se a zmateně hleděl po pokoji. Záporně jsem zakroutila hlavou a nechápavě pozorovala jeho tvář. Chodil po pokoji a naslouchal něčemu, co jsem já neslyšela. Přecházel z jednoho kouta do druhého a nakonec zůstal překvapeně stát a pohlédl na mě. Pohybem, který jsem ani nepostřehla, se přemístil ke mně, vytáhl mi triko a bez jakékoliv emoce položil ucho na moje břicho. Najednou to všechno dávalo smysl. Měla jsem zpoždění několik týdnů a všechna ta nevolnost byla způsobena tím, že jsem nebyla sama. Nosila jsem pod srdcem dítě. Upíří dítě.

Ještě ten večer jsme se všichni sešli v pokoji a rozhodovalo se, co dál. Nikdo neslyšel o tom, že by mohl mít upír dítě a podle všeho by to pro mě mohlo být smrtelně nebezpečné. Byla jsem rozhodnutá ho dát pryč, ale když jsem usínala, představila jsem si malou holčičku se šibalským úsměvem svého otce a vlásky po matce. Plakala jsem a nevěděla, co dělat. Kdybych těhotenství nezvládla, Ben by zůstal sám. Přišel by o otce i o matku. Přela se ve mně dvě já, která nenašla společnou řeč.

Když ke mně ráno přišel Carlisle, věděla jsem přesně, co dělat. Pověděla jsem mu své rozhodnutí a viděla na jeho tváři zmatek. Včera jsem byla pevně rozhodnuta přežít a být s Benem, ale dnes to bylo jiné. Když se to dozvěděl Emm, snažil se mi to vymluvit. Přemlouval mě, vzlykat a naříkal, ale já se nenechala přemluvit. Měla jsem před sebou vidinu malé roztomilé holčičky a všechno ostatní mi bylo jedno. Překvapivě se na moji stranu postavila Rosalie, Edward a Alice. Esmé váhala, ale nakonec se přimluvila za malou a Emm byl v úzkých. Měl o mě strach, ale já věděla, že to zvládnu. Možná ne jako člověk, ale zvládnu.

Očekávala jsem několikatýdenní těhotenství, ale vše šlo mnohem rychleji. Jeden měsíc normálního těhotenství u mě trval zhruba tři dny. Po necelém měsíci jsem vypadala jako nafouklý balónek a vše ve mně se kroutilo v nesnesitelných křečích. Měla jsem zlomená tři žebra, naštípnutou pánev a břicho poseté modřinami. Viděla jsem na všech strach, obavy a vyděšení, ale uklidňovala jsem je. Při bolesti jsem se usmívala, nedávala nic najevo a v duchu prosila svou malou berušku, aby mě tak nezlobila.

Po dvou dnech jsem se probudila v bolestech a kaluži krve. Stačila jsem postřehnout jen to, jak mě Emm nese do provizorní ordinace, kterou vytvořil jeho otec. Slyšela jsem jejich hlasy, křik a strach, ale nemohla jsem nic dělat. Místností se ozvalo křupnutí, které na chvilku zastavilo všechen život kolem mě. Mé nohy se přestaly hýbat a já upadla do bezvědomí. Okrajově jsem vnímala bolest břicha, tupou ránu do hrudi a křik. Z posledních sil jsem otevřela oči a pohlédla do očí svého upířího přítele. Držel v náruči svoji malou dcerku a usmíval se na mě. Chtěla jsem se pro ni natáhnout, ale na krku jsem ucítila kousnutí a překvapeně jsem pohlédla do očí Rosalie, která se ode mě odtáhla a zašeptala tiché promiň.

Trvalo několik desítek hodin, než jsem se probrala, ale nesnesitelná bolest, která spalovala mé tělo, ustoupila a já otevřela oči. První, co jsem uviděla, byl Emm s Rose. Vyděšená blondýnka se mi omlouvala, ale já ji s úsměvem objala a do ucha jí zašeptala, že se na ni nezlobím. Emmett mě objal, zatočil se se mnou a děkoval mi. Prý je naše malá neskutečná. Chtěla jsem ji vidět, ale oba upíři si vyměnili pohledy plné obav a poslali mě na lov. Spolu s Carlislem jsem se naučila, co a jak, a během několika minut skolila několik kusů vysoké zvěře. Byla jsem plná a bolest v krku polevila. Když jsem se vrátila, přišla Alice a v rukou svírala malý uzlíček, nad který jsem se naklonila a okouzleně vydechla. Měla černé vlásky, ďolíčky ve tvářičkách a očka plná zájmu. Natáhla ke mně svou malou ručičku a poplácala mě po tváři.

Denně jsem se starala o Coleen i o Bena. Oba dva jsme s Emmettem vychovávali s láskou, úctou a respektem. Každý den, který jsem mohla prožít s nimi, pro mě byl pohádkou. Byla jsem dokonalá, nesmrtelná a šťastná. Vzala jsem si do náruče svou malou dcerku, pevně ji sevřela a usmála se na ni. Věnovala mi spokojený úšklebek a já pozorovala její drobnou tvářičku. Okolo pasu se mi omotaly dvě příjemně teplé ruce a já se usmála. Políbila jsem svého přítele a kolem ruky se mi omotaly další dvě teplé ruce. Pohlédla jsem do očí svého syna a viděla v nich toho, kterého jsem tak milovala.

„Tak, a podívejte se na mě,“ zavelela Rosalie, která se objevila ve dveřích. Usmála jsem se do objektivu a vnímala to štěstí, které kolem mě panovalo. Byla jsem ve své vlastní bublině plné radosti a byla spokojená. Emmett mě políbil na tvář a místnost naplnil můj smích.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kráska a Emmett - 3. část: