Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Když se svět hroutí - Odchod

ecbs


Když se svět hroutí - OdchodPovídka o tom, jak odchází Edward. Nechává Bellu napospas svým pocitům a myslí si, že jí tím ochraní. Jak povídka dopadne si přečtěte a doufám, že zanecháte i nějaký komentář. Díky, Kristl :)

Nikdy jsem si nemyslela, že se tohle stane. Ani mě nenapadlo pomyslet na to, že by se to mohlo stát a on tu teď stojí. Stojí přede mnou a tváří se jako by se nic nedělo. Copak mě nikdy nemiloval? Ani nevím, jak se cítím. Jsem zmatená a jeho slova vnímám asi jako písničku v pozadí.

 „Bello, musíš to pochopit. Já – já odjíždím.“ Díval se na mě a čekal, jak na to zareaguji. Nemohla jsem dýchat, hlava se mi točila a měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo svíral srdce v kleštích. Proč tohle dělá? Snažila jsem se najít odpověď, ale nemyslelo mi to.
„Už se spolu neuvidíme. My odjíždíme. Už se nemusíš bát, nebudeme tě nijak ohrožovat.“ Povzbudivě se na mě usměje. Jak se může usmívat? Proč vypadá tak klidně? Mám pocit, že okolní svět mizí a zůstává pouze chladné místo v mé hrudi a ta nesnesitelná bolest.

„Prosím, zůstaň tu semnou…“ Můj hlas nezní tak sebejistě, jak jsem doufala, že bude.
„Slíbil jsi, že tu se mnou budeš! Já – miluji tě. To pro tebe nic neznamená?“ Jsem otupělá. Už mám jen krůček k tomu, abych se složila. Ta bolest, pocit náhlého prázdna… a já cítím, jak se mi do očí hrnou slzy. Ne, teď nesmím brečet! Ale slzy se převalí přes okraj a já se od něj otáčím.

„Nikdy jsem nemyslel na následky. Pro mě to nic neznamenalo…“ nadechuje se a já cítím, že stojí přímo za mnou.
„Bylo to s tebou velmi hezké, ale nemůžu se stále přetvařovat. Nejsem člověk. Nebaví mě hrát si na něco, co nejsem. Chápeš?“ Jeho dech se mi otírá o krk a já jen nepatrně kývnu. Stejně to nechápu. To si se mnou pouze hrál? V tomhle stavu nemám ani sílu nad tím moc přemýšlet.
„Omlouvám se ti.“ Otáčí mě směrem k sobě a s rukou pod mou bradou mi zvedá hlavu. Nezbývá nic jiného než se na něj podívat. Oh, je tak bolestně krásný. Jeho zlaté oči už postrádají ten teplý odstín. Vypadají chladně, ale já stejně nepřestávám doufat. I přesto mě bolestně píchne v hrudi.

Chvíli tam jen tak stojí a pozoruje mě. Nechápu, proč marní svůj čas. Když chce jít, tak ať jde. Nemusí mi to přihoršovat, no ne? Alespoň využívám pár posledních vzácných vteřin, abych si vryla jeho andělsky krásnou tvář do paměti.

„Slib mi, že budeš v pořádku – budeš na sebe dávat pozor. Slib mi to! Moje rodina už tě nebude nijak ohrožovat.“ Říká naléhavě a já mám najednou pocit, že mu na mně opravdu pořád záleží. Přikývnu, aniž bych si to uvědomovala a on vypadá, jako by se mu ulevilo. To nedává smysl.
„To je dobře. A teď budu muset jít, protože mám něco domluveného.“ To si snad dělá legraci? On má jako schůzku? Nebo je to jinak, snaží se mě uklidnit podvědomí. Ale mně to nepomáhá. Zní to tak, že se chystá jít randit.
„Nechci, abys odešel. Já to nechci ukončit.“ Můj hlas je ještě tenčí než šepot. On se na mě usměje tím svým pokřiveným úsměvem, který tolik miluju.
„Víš, není podstatné, že se nechceš rozcházet. Do tanga jsou potřeba dva.“ Jeho tón zní mírně pobaveně. Skoro jakoby si to užíval, ale já už to nemůžu vydržet.
„Musíš začít žít normální život, musíš jít dál…“ říká, ale já ho přestávám vnímat.

Jediné, co se mi honí hlavou je myšlenka, že od něj musím co nejdál. Snažím se jít, ale mám pocit, jako kdyby mé nohy byly z kamene. Pořád jdu. Už se šeří a já vidím čím dál tím hůř. Cestičky po slzách mě zebou na tvářích a já zakopávám. Hned vstávám a jdu dál, protože musím jít dál. Musím, nevím proč, ale prostě musím. A tak jdu. Jsem tak unavená, je tu tma, ale musím jít dál…

Znovu zakopávám. Už se nesnažím vstát. Nemám dost sil. A jak ležím na chladné zemi, cítím listí, stromy a odpornou vlhkost hlíny. Slyším, jak větve stromů šepotají do ticha. Jakoby si vyprávěli mezi sebou. Je tu strašná zima. Schoulím se do klubíčka a prostě tam jenom tak ležím. Zavírám oči. Poslední, co vidím, jsou dvě zlaté hvězdy, které září ve tmě. Snažím se jich dotknout, ale jsou tak moc vzdálené.

***

„Charlie, zatím jsme ji nenašli, ale moji kluci stále prohledávají les. Neztrácej naději!“ Povzbudivě se na mě usměje Sam Uley - přítel Billa z rezervace. Jsem tak strašně moc vděčný, že přijeli na pomoc. Nevím, co mám dělat. Nevím ani, co bych dělal kdyby mi nepřijeli pomoct. Mám takový strach! Má jediná dcera. Tohle se jí nepodobá, nikdy by nepřišla domů, aniž by nezanechala vzkaz. V duchu se modlím, aby byla v pořádku.
„Charlie, počkej! Asi mají nějakou stopu!“ Říká nadšeně Sam a plácne mě přátelsky do ramene. Jenže já vidím, jak vzápětí bledne.

Nikdo se neusmívá. Nikde není slyšet zvuk vysílaček. Jen nářek muže, který je opravdu na dně. Je zlomený.

„Charlie, je mi to opravdu moc líto,“ pronáší Billy, ale já ho skoro nevnímám. Má dcera! Slzy mi stékají po tvářích. Byla tak mladá, tak křehká! Proč, pane Bože, proč? Proč si mi jí musel vzít? Ptám se sám sebe v duchu. Je tak krásná. Držím její tělo v náručí. Okolní svět nevnímám. Jediné, co tu je, jsem já a moje dcera. Její tělo je těžké, studené, ale přesto mám pocit, že je tu stále se mnou.
„Bello, Bello! Proč? Neodcházej mi!“ Slova jsou smíšená se vzlyky. Jen tam sedím, na mokré zemi a pláču pro svou dceru. Ten pocit prázdnoty, který se ve mně usídlí, je tak nevítaný. Slzy mi stále stékají po tvářích a já mám pocit, že to nikdy nepřestane. Vždyť ještě ráno se na mě usmívala a dobírala si mě, že se chystám o víkendu zase na rybaření. Kéž bych mohl vrátit čas! Kéž by...
Ale je tu vlastně jiná možnost. To zjištění je tak náhlé a kupodivu velice uklidňující. Cítím tíhu mé služební zbraně na opasku. Pomalu se mi rodí v hlavě myšlenka. Nejprve si s tou myšlenkou hraju, ale nakonec jí akceptuji. Laskám se s tou myšlenkou. Najednou se cítím rozhodnutý, připravený.
„Brzy se uvidíme, zlatíčko.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když se svět hroutí - Odchod:

 1
2. BabčS.
23.12.2014 [16:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Seb
23.12.2014 [16:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!