Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Karafiát pro Jacoba II. (Němý svědek)

Sraz Ostrava!!! 28


Karafiát pro Jacoba II. (Němý svědek)Tak jsem na vaše přání napsala pokračování, tentokrát s podnázvem Němý svědek. (Ne, Jacoba jsem vážně neoživila xDD)Doufám, že se vám bude líbit a prosím o komentáře ;) Jinak pro ty, kdo čtou Falling star, další díl bude až v pondělí.

odkaz na I. díl

 

Karafiát pro Jacoba II.  (Němý svědek)


Z vysokého stromu se při jednom z mnoha silných poryvů větru utrhl zelený list. Vítr ho nesl tichým městem, prázdnými ulicemi a zběsile s ním pohazoval vzduchem. Chvilku padal, pak ho zase jiný závan nadzdvihl vysoko nad koruny všudypřítomných lesů. Celé La Push, kterým letě, jako by bylo bez života. Tak tiché. Všichni jeho obyvatelé byli shromážděni na jednom odlehlém místě na severním okraji rezervace.

Zelený lístek se chvíli vznášel nad rozbouřeným oceánem a pak se rychlým závanem větru dostal zpět nad pevninu. Vítr na okamžik utichl a on se pomalu snášel dolu, k zemi. Pomalu padal z nebe v krouživých pohybech a pak tiše dopadl na bílý náhrobní kámen.

Ano. Tady, na maličkém hřbitově byli téměř všichni obyvatelé La Push. Všichni stáli okolo čerstvě vykopaného hrobu, ve kterém ležela černá rakev a nad ní se tyčil mramorový náhrobek s černým jménem JACOB BLACK. Snědé tváře chlapců z rezervace, ale i bledé, ostatních obyvatelů La Push a okolí byly plné žalu a bolesti. Dnes naposledy mohli dát sbohem jednomu chlapci, který se pouze snažil ochránit dívku, kterou miloval a který nikdy nespatří své dítě.

Stála tu zde i ona dívka, ta, kvůli které teď farář pronášel ta smutná slova. To kvůli ní teď zněly zvony v kostelní věži. Ona to věděla a o to víc se utápěla ve smutku, ve vině.

Farář dokončil proslov a všichni hodili na černou rakev hrst hlíny. I dívka se vyprostila z otcova pevného objetí a přistoupila ke hrobu. Nabrala do dlaně vlhkou hlínu a hodila ji na rakev.

Náhle začalo pršet. Velké kapky dopadaly na tváře pozůstalých a mísily se tak se slzami. Další poryv větru zalomcoval stromy a lesem to zašumělo. Dívka se otočila. Stále měla pocit, že ji někdo pozoruje. Na kratičký okamžik měla dojem, že v temném lese za sebou uviděla bledou postavu. Když se však do těchto míst znovu zadívala, uviděla jen tmavý porost.

Možná si to jen představovala, vždyť o tom snila celé roky, aby se tu ukázal. A stále nic. Sklopila oči a obrátila se zpět k faráři.

Obřad skončil. Lidé se začali potichu rozcházet do svých domovů. Dívka však zůstávala a nehybně stála před hrobem. Po chvíli ji nechal o samotě i její otec. Dívka prázdnýma očima hleděla na ten černá nápis, na to datum, který vše změnilo. Stála tam a nevšímala si okolí. Necítila zimu, ani to, že je promoklá až na kůži a z černých šatů, které se jí lepí na tělo kape voda. Pouze tam stála, objímala pažemi vypouklé břicho a přála si, aby tu byl někdo, kdo by ji dokázal obejmout a udržet pohromadě. Dodat nový směr jejímu zpackanému životu. Kdokoliv.

Z tranzu ji vytrhl a úder hromu nedaleko města, jehož ozvěna se hrozivě nesla po okolí. Sehnula se a položila k náhrobku již zvadlý rudý karafiát. Pak se zadívala zpět k lesu, odhrnula si mokré vlasy z obličeje a vydala se k bráně hřbitova.

Další silný poryv větru sfoukl z mramorové desky zelený lístek. Znovu vystoupal nad hřbitov a nechal se větrem unášet. V jednu chvíli proletěl také kolem lesa, kde schován v houštinách stromů stál chlapec, jehož obličej byl stažen bolestí a smutkem. Právě viděl tu, kterou tolik miloval a poznal, jak moc jí ublížil. Odešel. Nechal ji tu samotnou. Neochránil ji. Neměl ani sílu za ní dnes přijít. Odmítla by ho. Nenáviděla by ho. Už nemohl snést to pomyšlení, jak moc jí ublížil. V hlavě měl jasno. Věděl, kam má jít. Bez váhání se otočil a rozběhl se pryč.

Lístek se otřel o koruny stromů. Náhle vítr však ustal a on se snesl do tmavého, studeného moře, kde ho divoké vlny lapily do svých náručí. Pouze ten bezmocný lístek věděl, jak to doopravdy bylo. Jen on znal pravdu. Že dívka chlapci již dávno odpustila a dala by vše za to, aby se vrátil. Jenže divoké vlny s ním neúprosně smýkaly a nakonec tohoto jediného, němého svědka stáhly do temných hlubin oceánu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Karafiát pro Jacoba II. (Němý svědek):

 1
11.09.2016 [20:23]

Alice1CDobře. Myslela jsem si, že pokráčko by mi dojem pokazilo. Přesto jsem neodolala. Povídla byla velmi povedená. Byla velmi smutná, ovšem už to nebylo "vono" něco tam chybělo. To něco bylo v prvním díle, ale tady ne. Škoda. Každopádně, když to nebudu porovnávat je povídka dokonalá Emoticon Emoticon

07.11.2013 [17:21]

EmpressNemám slov Emoticon Krásne, ale tak smutné Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!