Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jsem volná, ale přesto svázaná... samotou

marcus


Jsem volná, ale přesto svázaná... samotouTřetí dílek mé jednorázovky o Jane.

Cullenovi Jane přijmou, ale ona se necítí tak, jak čekala. V prostředí, kde všichni mají svou drahou polovičku, se cítí osamnělá a nadbytečná. Bude si přát nekoho najít. Někoho, s kým by i ona mohla trávit svůj nekonečný život.

Najde smysl svého života, nebo ne?

Už jsem u nich týden. Ve Forks už zůstat nadále nemůže. Už je to lidem divné. Ptají se na Ness. Sice jim řekli, že je to vzdálená příbuzná, jež přišla o rodiče, ale městem kolují divné zvěsti. Tím, že jsem se k nim přidala, jsem jen rozehnala všechny pochybnosti a utvrdila je v tom, že Cullenovi nejsou tak úplně normální. Proto jsme se rozhodli, že se odstěhujeme jinam.

Říkám my. Už není žádné já a oni, jen my. Přijali mě mezi sebe a dali mi tím druhou šanci, i když mi příliš nevěřili. Stále se měli na pozoru, a pozorovali mě. Kdyby to byl úskok, nebo kdybych byla špeh, zakročili by. A proto jsem se snažila nedat jim záminku, aby si něco takového mysleli. Ale přesvědčovat je, že jsem neškodná, jsem také nechtěla. Nechám je, aby na to přišli sami.

Cíl je pro tentokrát Amazonský prales. Carlisle rozhodl, že nějaký čas strávíme se… Souhlasila jsem s tím. Toto místo na mě působilo divným způsobem. Vyvolávalo ve mně vzpomínky na dobu, kdy jsem byla ta mrcha, kterou všichni nenáviděli. Chtěla jsem na tu dobu zapomenout, ale to nebylo lehké. Zvlášť pokud na vás minulost koukala ze všech stran.

Alice si vzala do hlavy, že uspořádá večírek na rozloučenou. Snažili jsme se jí to rozmluvit, ale nedala si říct. Plánovala celé dny a pozvala snad všechny, co potkala. Její nadšení do plánování a všeho kolem jsem nedokázala pochopit. A i kdyby, její chování bylo tak lidské. Jako by byla jedna z nich. Nechápala jsem, čím by to mohlo být. Copak zvířecí krev nějak ovlivňuje jejich chování? Aro říkal něco o tom, že díky zvířecí krvi se jejich pocity stávají silnějšími, a proto jsou opravdu jako rodina a ne klan. To jsem poznala na vlastní oči.

Jejich citové vazby na toho druhého byly tak silné, že jsem to téměř mohla vidět. Kolem mě bylo tolik… lásky a já? Já si tak připadala jako kůl v plotě. Díky tomu všemu jsem si uvědomila, že jsem sama. S něčím takovým jsem se nesetkala, když jsem zjistila, že mi dali šanci, cítila jsem úlevu a jakousi radost. Nechtěla jsem víc až do teď. Uvědomila jsem si, že abych byla spokojená, potřebuji někoho, kdo by se mnou ten pocit sdílel. Někoho, kdo by mě miloval a já jeho. Jenže okolo byli jen lidi, upíři a měniči.

Do člověka jsem se zamilovat nemohla. Upíři kolem byli zadaní a měnič? Nepřichází v úvahu, už jen ten zápach… Ne, možná je mi souzeno být sama. Buď to nebo jsem svou šanci prošvihla. Obojí bylo celkem reálné, ale stále doufám v to, že tomu tak není. Věřím v to a víra je někdy to jediné, co nám zbývá. Vždyť co by se na světě dokázalo bez víry? Nic. Už jen víra v nemožné dokáže pomoct k vykonání něčeho neuvěřitelného. Víra je důležitá ve všech směrech jako jiné vlastnosti. Strach, důvěra, to vše nám napomáhá v životě. Všechny pocity nám říkají, co máme udělat, a je jen na nás, jestli se budeme řídit rozumem nebo citem. A já se nechám vést vírou v to, že někde na světě snad je někdo, kdo by byl pro mě ten pravý.

„Nesmíš se tím trápit, nemysli na to. Jednou určitě si někoho najdeš i ty,“ řekl známý hlas kousek ode mě. Otočila jsem se dozadu. Kdo jiný by mohl něco takového říct, aniž by věděl, na co myslím.

„Myslíš? Nepřipadá mi to zrovna dvakrát pravděpodobné, ale věřím v to.“ Edward si stoupl vedle mě, opřel se o zeď a zadíval se do lesa.

„Abych ti řekl pravdu, věřím ti, Jane. Prožila sis toho hodně a myslím, že by sis zasloužila trochu štěstí, jako máme my. Myslím, že by sis zasloužila někoho, kdo by tě miloval a ty jeho.“ Toto jsem nečekala. Hlavně ne od někoho, koho jsem několikrát mučila svou mocí a chtěla mu zabít jeho životní lásku.

„Myslíš? Vždyť jsem tak odlišná než vy.“ Otočil se zpět ke mně.

„Odlišná možná, ale kdybychom byli všichni stejní, kam by to došlo? Mimochodem, máš jít za Alice, chce probrat oblečení na tu její slavnost.“ Povzdechla jsem si. Alice je hotovej maniak. Otočila jsem se k odchodu.

„A nezapomeň, někdo se určitě najde. Moc se tím netrap, tím nic nezměníš.“

„Děkuji,“ polohlasně jsem odpověděla a pak odešla dolů za Alice. Čas se děsně vlekl. Musela jsem si zkoušet snad celou její šatnu. A že zabírá celý jeden pokoj. To, že jsem měla stejnou velikost jako ona, mi teď bylo naschvál. Nějak jsem přetrpěla Alicino řádění a pak jsem vyběhla na lov. Musela jsem na lov chodit častěji než obvykle. Zvířecí krev nebyla jako lidská, nevydržela tak dlouho. Zaběhla jsem si až do hor, na medvěda. Emm měl pravdu, jsou nejlepší.

(…)

Párty byla v plném proudu. Všichni kolem se bavili, jen já seděla v koutě a snažila se nevnímat všechny ty lidi. Ani mi to moc nevadilo, nikoho jsem neznala a vždy jsem byla tak nějak vážná, takže párty nebyla nic pro mě. Nikdo si mě nevšímal a já za to byla vděčná. Co jsem odešla z Volterry, jsem neměla ráda příliš velkou pozornost. Když tak o tom přemýšlím, přijde mi divné, že Aro po mně nepátrá. Kdyby se snažil mě najít, zvěsti o tom by se sem brzy dostaly. No, nebudu se v tom šťourat.

Rozhlédla jsem se po domě. Bylo tu přecpáno, tolik lidí. Stačilo by jen... Rychle jsem tu myšlenku zahnala a přestala pro jistotu dýchat. Pořád sem přicházeli další lidé. Alice snad vážně pozvala celé město. Najednou mě do nosu udeřil známý zápach. Takže tu budou i pejsci? Jsem nadšená…

Podívala jsem se ke dveřím, kde jsem viděla pětici mužů tmavší pleti s tmavými vlasy. Tři z nich si vedli své přítelkyně. Hurá, bude zábava, pomyslela jsem si ironicky. Nikdy jsem je, tedy kromě Jakea, neviděla v jejich lidské podobě. Zvědavost byla silnější než nechuť a já si je začala prohlížet. Všichni měli stejné rysy. Byli by i pohlední, kdybych nevěděla, kdo jsou. Pak se jeden otočil mým směrem a naše pohledy se střetly.

Najednou vše ostatní přestalo existovat. Utápěla jsem se v jeho hnědých očích a měla jsem pocit, že ho znám už věky, že on je ten pravý. Neuměla jsem si to vysvětlit a bylo mi to jedno. Nevnímala jsem prostor nebo čas, nevnímala jsem nic kromě něho. Přála jsem si, aby to tak bylo napořád. Jen on a já. Cítila jsem silné nutkání jít k němu. Poslechla jsem ho a zvedla se z pohovky. V tu samou chvíli se on rozešel ke mně.

„To ne,“ zaslechla jsem odněkud, ale ignorovala to. Neměla jsem ponětí o tom, co se děje. V půli cesty jsme se setkali.

„Smím vědět tvé jméno, neznámá?“ zeptal se překrásným hlasem. Nic dokonalejšího jsem nikdy neslyšela.

„Jane,“ odpověděla jsem.

„Seth.“ Překrásné jméno. Hodí se k němu. Další slova byla zbytečná. Dívali jsme se do očí a nemuseli nic říkat. Kolem nás byl hluk, ale my nic neslyšeli. Vše ostatní pro nás přestalo existovat.

„To není možné. Sethe, řekni mi, že to není možné. Ty ses otisknul do upírky?“ ozval se ten nejvyšší s ostatních čtyř měničů. Co to říkal? Otisk? Jestli se nepletu, tak to je to pouto mezi měničem a jeho vyvolenou. Takže já jsem vyvolená psa? Kupodivu mi to nevadilo. Ještě před pár minutami bych to považovala za nechutné a proti přírodě, ale teď…

„Je to pravda, Same. Sám to vidíš,“ odpověděl. Pocítila jsem touhu být mu co nejblíže. Dala jsem mu ruku kolem pasu a natiskla se na něj. Objal mě paží a usmál se na mě. Kdybych nebyla upír, podlomila by se mi kolena. Byla jsem tak šťastná.

„Ale o tomhle se pověsti nezmiňovaly…“

„Stejně jako se nezmiňovaly o upírech, co žijí na zvířecí krvi. Už se stalo, Same, nezměníš to.“ Opět se mi podíval do očí a já opět přestala vnímat vše kolem.

„Ehm, nerad vás ruším, ale mohli byste jít na chvíli vedle?“ ozvalo se za mnou. Byla jsem natolik omámená, že jsem bez jakýkoliv protestů šla. Jediné, co mě vážně zajímalo, byl on, vše ostatní mi bylo úplně jedno.

Vešli jsme do menšího pokoje, kde už čekali všichni Cullenovi. Zírali na mě se Sethem. Jen ať to vidí, řekla jsem si.

„Tím se to vysvětluje...“ řekla si jen tak pro sebe Alice, ale všichni ji slyšeli. Nastalo to nepříjemné ticho, neměla jsem ho ráda. Nikdo nemluvil a já se jim podívala do tváře. Ty výrazy, co měli, zrcadly se v nich šok a údiv. Musela jsem se tomu zasmát. A pak že se nedají upíři překvapit. Seth se začal smát se mnou a ostatní se na nás dívali jako na blázny, jež právě utekli z blázince.

První se vzpamatovali Jacob a Ness. Oba dva chápali, že otisk je slepý, ale když se jednou stane, tak se nedá zvrátit. Hned po nich procitnul Emmett.

„Tedy, tady si nám někdo nabrnknul vlkouše. Netušil jsem, že sis za tu dobu až tolik oblíbila zvířátka.“ Přesně něco takového jsem od něj čekala, ale upřímně jsem se tomu zasmála. Ve svém smyslu měl vlastně pravdu.

Ale ostatní stále nic. Stáli jako voskové figuríny pěkně do kruhu kolem nás. Mám nápad, založím výstavu figurín s názvem: Co s vámi může udělat šok. Na toto se zas ozval Edward:

„Opovaž se,“ výhružně zavrčel. Jestli takto budu muset probouzet každého po jednom, do kolika tu dnes večer budeme? Luskla jsem prsty, ne že bych čekala, že by to pomohlo, ale měla jsem jakousi dobrou náladu. Ostatní sebou trhli. Abraka dabra. Přitiskla jsem se k Sethovi. Nevím, kde se to ve mně bralo, známe se sotva pár minut, ale já mám pocit, jako bychom se znali roky.

 

(…)

 

„Takže si to shrneme. Ty jsi pij… Pardon, upírka z Itálie,“ opravil se, když Seth výhružně zavrčel. „Jsi, nebo byla jsi v klanu Volturiových, a chtěla jsi nás všechny zničit. Pak jsi ale přeběhla na tu dobrou stranu a teď jsi na zvířecí krvi. Přidala ses ke Cullenovým a teď s nimi budeš žít. Je to tak?“ Přikývla jsem. „Jenže… Se do tebe otiskl tady Seth a ten v rezervaci zůstává. Otázkou zůstává, pojedeš s nimi, nebo budeš tady?“

Jediné, co mi uniklo z úst, bylo tiché ou. Na toto jsem nepomyslela. Když pojedu s těmi, kdo mi mohou dát nový život, naučím se díky nim ovládat svou žízeň a nebudu taková, jaká jsem byla… Už to neznělo tak skvěle. Teď tu byl on a já chtěla být s ním, ale ostatní ze smečky by to nebrali jako moc dobrý nápad. A co kdyby… Ne, to ne. Zavrhla jsem tu myšlenku ještě předtím, než mě mohla ovládnout.

„Jen to řekni…“ Edward, no jasně. Podívala jsem se jeho směrem. Přikývl. Nadechla jsem se a vyslovila můj nápad:

„A co kdyby… Jel Seth s námi?“ Rázem jsem měla plnou pozornost celého obecenstva, ne jenom dosavadní půlku. Kdybych mohla, zrudla bych. Sklonila jsem pohled.

„Vím, je to špatný nápad,“ zahlaholila jsem.

„Právě že vůbec ne,“ ozval se Carlisle, který byl až doposud podivně tichý. „Kdyby se to šikovně domluvilo, mohli bychom vzít Setha sebou. Koupíme ještě jeden dům a mohli bychom vystupovat jako dvě rodiny, aby nebyl nápadný náš počet. Myslím, že by to šlo.“ Podíval se na měniče. „Co tomu říkáte vy?“ Ten vysoký, myslím, že mu říkali Sam, se zamyslel. A to na můj vkus až moc.

„Já s tím souhlasím. Seth sice není ještě plnoletý, ale taky se nemůžeme řídit podle normálních zákonů. Rozdělíme ty dva a cestu si k sobě stejně najdou.“

Zavýskla jsem. Bylo to, jako by mi právě rodiče dovolili jít ven a vrátit se až o půlnoci, i když mi bylo jen patnáct.

„Je tedy rozhodnuto. Vše je připraveno, Sethe, ty si sbal vše potřebné a pozítří odjíždíš s námi,“ zakončil debetu Carlisle a všichni se začali rozcházet, až jsme nakonec zůstali jen sami dva. Přistoupil ke mně a vzal mi za ruku.

„Pojď, něco ti ukážu,“ řekl a jemně mě pobídl, abych ho následovala. Vyšli jsme z Cullenovic vily a vstoupili do lesa. Prodírali jsme se houštím, až jsme se dostali na mýtinku, kde bylo malé jezírko, jenž se třpytilo ve svitu měsíce. Podívala jsem se na nebe, neviděla jsem ani jeden mráček, za to hvězd, hvězd tam byla spousta.

A uprostřed celé té krásy zářil měsíc v úplňku. Jaká zvláštní náhoda, že se to vše seběhlo v tento den. Možná za to může postavení hvězd… co já vím, řešit to nechci. Lehla jsem si na zem a koukala na hvězdy. Seth si lehl vedle mě, přesunula jsem se tak, abych měla hlavu na jeho hrudi. Oba dva jsme se dívali vzhůru a on si přitom hrál s mými vlasy. Tato chvíle měla takové zvláštní kouzlo.

„Líbí se ti tu?“ zašeptal po pár hodinách.

„Ano a moc,“ odpověděla jsem mu. „Teď se vše změní, nelituješ toho, že ses rozhodl jet s námi?“ optala jsem se ho a čekala, co odpoví.

„Nemám čeho litovat, hlavně když budu s tebou, Jane.“ Zvedla jsem se a on udělal to samé.

„Ani trošičku?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Ani trošičku,“ řekl a přitáhl si mě k sobě. Podíval se mi do očí a pomalu se ke mně začal přibližovat. Nechal mezi námi malou mezeru, kterou jsem já překonala. Zavřela jsem oči. Něžně mě políbil. Po chvíli se odtáhl s úsměvem na rtech.

„Jane,“ vyslovil mé jméno s citem, který přesahoval lásku.

„Sethe,“ odpověděla jsem mu. Natiskla jsem se na něj, hlavu mu položila na rameno a užívala si této přenádherné chvíle.

Našla jsem ho. Našla jsem svou spřízněnou duši, i když trochu jiným způsobem, než jsem sama čekala. Byla jsem šťastná, nikdo mi ho nesebere, nic nás nerozdělí, je můj a já jsem za to vděčná.


Mé shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsem volná, ale přesto svázaná... samotou:

 1
1. Domča
12.04.2013 [21:11]

Bylo to skvělý všechny tři části se mi líbily a Jane se Sethem mám strašně ráda takže supr. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!