Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jsem Cullen, Edward Cullen II.

Jsem Cullen, Edward Cullen II. Druhá třetina povídky pokračuje tím, že se emocionálně rozbouřená Bella rozhodne změnit svůj přístup k Edwardovi, čistě v rámci správných pracovních vztahů, který je kvůli tomu z Belly čím dál víc zmatenější, ačkoliv jeho skutečné pocity mluví za vše. Co se tedy stane, když se Edward posilní alkoholem a popustí uzdu svým emocím? A jak si s tím poradí Bella, která se nedá tak snadno?

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

 

Vyšla jsem z koupelny s rezolutním rozhodnutím, že takhle to s namyšleným panem Cullenem rozhodně dál nepůjde. Jenomže on nikde. Ještě jsem soustředěným pohledem sjela celou místnost, jestli se náhodou někde neobjeví, ale to on ne. Kdoví kde právě lítal. Pravděpodobně už někde na pláži proháněl sukně. Moc bych za to teda nedala. Jeho nepřítomnosti jsem obratně využila a hnala se ke kufru s oblečením, abych se nějak přijatelně oblékla. Sice mě už v tom, co mám na sobě, viděl, ale to neznamená, že mi to není pořád nepříjemný. Mezitím, co jsem na sebe natahovala svršky, odkudsi jsem poslouchala zvláštně tlumené, funivé a občas hekavé zvuky. Když jsem dopadla zrakem ke skleněným posuvným dveřím, kterými dovnitř proudil čerstvý mořský vzduch, okamžitě jsem se rozpochodovala směrem k nim, abych prozkoumala situaci. Na prahu jsem se doslova zasekla, protože jsem se koukala na naprosto dokonalou souhru pevných svalů, jak se vypínají směrem nahoru a zase klesají dolů, jelikož Edward dělal na dřevěné terase vedoucí k pláži a moři sklapovačky. Zabraný do toho byl natolik, že si mě ani nevšiml, protože se zcela soustředil akorát na výdrž a správné dýchání. Toho jsem bez sebemenšího zaváhání využila a pořádně si ho od hlavy až po paty prohlídla. V téhle pozici mě nejvíc zaujal jeho drobný zadek, na který jsem si zatoužila neskromně sáhnout. A ještě pěkně zmáčknout! Jakmile jsem si ho dostatečně vychutnala, ačkoliv bych takhle mohla zírat nejméně další půl den, zaslintala si nad ním, zašoupala jsem nohama, aby si myslel, že jsem právě přišla a hlavně si mě už konečně všimnul.

Trhavým pohledem se na mě krátce podíval, pak se energicky odrazil od země a velice působivým a efektivním způsobem se vyšvihl na nohy. Pozvedla jsem automaticky obdivně obočí, ale ihned jsem ho zase stáhla dolů, a naopak jsem se zatvářila posměšně. Aby si nemyslel… Jenže on už si i tak o sobě hodně myslí, takže je to docela jedno.

„Mám pro tebe návrh,” načala jsem snaživě, ale když mi došlo, jak nevhodně a hrubě dvojsmyslně to vyznělo, a navíc když se na mě Edward zadíval poněkud chlípným pohledem, hodlala jsem neprodleně přestoupit rovnou k věci bez dalších keců kolem.

„Takhle to vážně dál nejde. Nemůžeme spolu normálně fungovat, takže tě žádám, abychom se k sobě chovali standardním profesionálním přístupem. Díky,” vyložila jsem mu svůj požadavek nekompromisně, a aby pochopil, že to je moje definitivní a nediskutabilní rozhodnutí, otočila jsem se k němu zády a kráčela jsem rázně pryč.

„To byl tvůj nápad. To tys mi začala tykat,” připomněl mi pobaveně a pospíchal za mnou. Hned jak mě přeběhl, zarazil se, čímž donutil zastavit i mě.

„Vyvedl si mě z míry!” vypálila jsem ze sebe bez zaváhání, ale záhy nato jsem se zase v duchu nemálo proklínala. To jeho ego stoprocentně pohladilo a ze mě to opět udělalo oběť jeho úžasnosti.

„Viděl jsem, ale můžu tě ujistit, že se to stává většině žen, které potkávám,” využil toho, jak jsem mu skvěle nahrála a zas mě štval tím svým sebejistým chováním, které nechutně zavánělo arogancí. Usmíval se na mě s tou svou typickou nezdravou sebedůvěrou a zřejmě si přitom připadal hodně sexy. Uchechtla jsem se posměšně, aby poznal, že mu to skutečně nežeru. Nechápu smysl jeho jednání a už vůbec nechápu, jak mu nějaká holka může prostě roztáhnout nohy. No, když by ani jednou nepromluvil, tak to možná potom jo. Jenomže ta jeho nafoukanost dosahuje nebeských rozměrů, a toho si snad musí každá normální ženská všimnout, což ji pak logicky musí účinně odradit. No a obzvlášt, jestli vypustí z pusy zas nějakou jeho vtipnou a sexistickou poznámku. Doufám, že si to nemyslím jenom já!

„Kvůli tomu pozdnímu příchodu, při kterém ses tvářil jako by ti patřil celej svět a ani ses neobtěžoval omluvit se mi, to je snad pochopitelné! To proto! A navíc to zjištění, že to bylo kvůli nějaké flundře, jejíž jméno si určitě ani neznal, tak to promiň, ale to je pro mě doopravdy nepřijatelné,” pustila jsem se do něj zostra a nějak jsem se neubránila podtónu dotčení opředeným trpkostí.

„Kdybych věděl, že mi to dáš tak sežrat, možná bych si o něco víc pospíšil,” pokračoval vesele v tom cuchání mých již tak pochybných nervů. Neustále se přitom šklebil jako imbecil, protože věděl, že mě tím neuvěřitelně vytáčí. Já mu jednu napálím. Ještě chvíli a fakt že jí ode mě schytá!

„Nechme toho, ano? A… jak že si říkal, že se to jmenuješ? Nějak se mi to vytratilo z hlavy,” zajímala jsem se pouze z čiré nutnosti, abych dostála svého přesvědčení, že profesionální přístup mezi námi bude ta nejzazší věc, která se tu bude odehrávat.

„Neříkal,” utrousil hlubokým hlasem a hypnotizoval mě svýma poutavýma očima.

„Takže?” tahala jsem to z něj, protože jsem ho opravdu nechtěla oslovovat Edwarde.

„Cullen,” odpověděl mi neochotně, ale přece. Pokynula jsem mu na náznak díků a přešla jsem přes místnost k malému oválnému stolku z dubového dřeva s párem židlí, u něhož jsem se posadila. Tak Cullen. Zajímavé...  Společně s jeho jménem to tvoří velice zvučné slovní spojení. Myslím, že si ho zapamatuju do konce svých dnů. Edward Cullen! Moje noční můra…

„Bezva. A jaký je náš plán zítřejší akce, Cullene?” přešla jsem k tomu hlavnímu vzápětí, přičemž jsem se na něj zaměřila pohledem, kterým jsem ho vyzývala k odpovědi. Nemám čas, ztrácet čas. A především ne s ním!

„Mimochodem, to ty se mnou nemůžeš normálně fungovat. Já s tebou totiž jinak nemám absolutně žádný problém,” upozornil mě nesouhlasně a přešel ke stolu, u kterého jsem seděla. Zapřel se dlaněmi o rám židle a s povysunutým obočím na mě tápavě hleděl. Jako by mě tím přímým zrakem přesvědčoval, že ta špatná jsem tady já.

„Bude lepší, když si budeme vykat,” požádala jsem ho naléhavě a uhnula jsem hlavou, protože jsem nedokázala vstřebat jeho intenzivní pohled, který mě vyloženě pálil na kůži.

„Hele, Swanová, jestli sis četla moji složku, muselas vědět, do čeho jdeš. Přeháníš to,” promlouval ke mně pobouřeně, a aby podtrhl svoje vnitřní rozpoložení, ještě se na mě mračil. To už mě dohnalo se nad tím zamyslet, protože z něj vycházelo cosi nadmíru autoritativního.

„Ty moji snad, jo?” podivila jsem se nad tím zaskočeně a netrpělivě jsem čekala na jeho odpověď, která v tuhle chvíli byla to jediné, co mě skutečně zajímalo. Edwardův obličej se zkřivil do výrazu zračícího nepochopení. Začínám si připadat fakticky jako blbec.

„Ovšemže! Vždycky se ujistím, do čeho jdu. To je pro mě taky jedna ze základních podmínek profesionální spolupráce,” zašklebil se na mě se samozřejmostí a pohodil ke mně hlavou, jako by tím chtěl říct, že v tomhle případě udělal jedině dobře a že si za tohle všechno můžu jedině sama. Ts! Kdybych chtěla, budu si to brát osobně, ale můj smysl pro toleranci je nebývale enormní. Navíc, on udělal dobře a naopak já jsem pochybila. Z čehož vyplývá, že když mi bude na stole ležet složka s popisem mého budoucího kolegy, i když dočasného, já si jí přečtu a pro jistotu i detailně nastuduju. Jo, to přesně udělám! Ponaučení pro příště. Velice drsné ponaučení…

„No, dobře. Moje chyba, Cullene, ale teď sem s těma informacemi,” uznala jsem nevzrušeně, ale podle jeho očekávání ve tváři, mi ani nic jiného stejnak nezbývalo.

„Za co?” zavrněl pobaveně a mrknul na mě. Začínala jsem si na to zvykat, takže jsem to bez problémů přešla s klidnou ignorací. Vlastně jsem se stihla i do jisté míry přizpůsobit, protože jsem se na něj znenadání usmála, avšak dost kysele. Ještě na tom zapracuju…

„Vynech, prosím tě, tu svojí egocentrickou a zvrhlou povahu a začni pracovat na tom případu. Pokud vím, děláš na tom už hodně dlouho na to, abys to ještě víc prodlužoval. Na zítřejším plese je skvělá šance a my ji nesmíme prošvihnout. Já ji obzvlášť nechci promrhat, protože to by znamenalo, ýe bych s tebou musela trávit delší čas, a to bych asi už vážně nezvládla. Takže, co máme v plánu?” zchladila jsem ho s monotónním hlasem, aby poznal, že mě ta jeho loudivá poznámka absolutně nerozrušila, spíš mi připadala totálně vytržená z kontextu.

„Když si to přeješ, Swanová,” souhlasil se mnou a usadil se naproti. Jeho hlas se vyjímal rozvernou zdvořilostí, která naznačovala jeho nezničitelný nadhled. Zatvářil se výsostně důležitě a nepostradatelně, a ještě si předtím důkladně navlhčil své přitažlivé rty.

„Budeš dělat volavku. Escorca si na každou akci objednává nějakou společnici, takže tam pošleme tebe a tvůj úkol je naprosto jednoduchej. Nějak z něj dostat to, kde schovává ty holky, než je prodá do zahraničí. Nic, co bys nezvládla,” sdělil mi ochotně s bezmeznou důvěrou v mé schopnosti a  jakýmsi obdivem. Chvíli jsem ho podezřívavě pozorovala, než jsem se odhodlala k nějaké odezvě.

„Práci v terénu mám ráda,“ svěřila jsem mu nadšeně, ale nějak se mi tam vloudil podtón ostychu a obav, protože tenhle Escorca byl ten největší zločinec po kterém sem kdy takhle sólo šla, a jehož zatknutí záviselo pouze na mně, a to už si žádalo dostatečnou dávku kuráže a odhodlání. Ale toho si Cullen nesměl všimnout. Proto jsem zakrátko smýšlela nad absolutně odlišnými věcmi, které by odvedly mou pozornost z tý největší výzvy mýho života.

„No, to jsem se zrovna dočetl,” navázal na můj komentář, který jsem vnímala spíš na půl, protože už jsem se viděla někde na pláži u moře, kde budu po očku pozorovat opálenou mužskou obsluhu hotelu, jak se snaží z návštěvníků vytlouct, co nejvíc dýška. No co, když už jsem tady, tak abych z toho taky něco měla, ne?

„Čti si dál, já si jdu užívat - jak si mi doporučoval,” vyloudila jsem ze sebe zasněně a vůbec jsem si nevšimla Edwardova zaraženého výrazu, ale když jsem uslyšela nádech, aby přerušil moje sladké rozjímaní, nemínila jsem ho v tom nechat pokračovat. „Ale samozřejmě bez tebe,” uvedla jsem chvatně na pravou míru a krátce nato jsem pospíchala už zase ke svému kufru, abych z něj vyndala plavky, ručník, opalovací potřeby, brýle a ten samý bílý slamák, který jsem měla včera. A nejdivnější na tom bylo, že on za celou tu dobu ani jednou nepromluvil. Schválně jsem se podívala zespoda, jak jsem byla právě sehnutá dolů, abych se ujistila, co to zrovna vyvádí. Nedělal absolutně nic, akorát na mě blbě civěl. Ten dobytek mi okoukává zadek!

„Nezírej mi na zadek, Cullene!” okřikla jsem ho hlasitě s obrovskou výčitkou, protože tohle mě ale šíleně rozptylovalo a navíc mě napadaly věci typu - Nevypadá můj zadek v těch šortkách velký nebo nemám v nich krátký a tlustý nohy? Nedělají mě zbytečně světlou kůži? A nemám si vzít raději něco jinýho? Po těchto myšlenkách jsem se prudce napřímila a otočila jsem se konečně na něj. Jeho tvář byla taková neuvěřitelně zaujatá a svým způsobem unešená, že jsem dokonce spolkla veškeré neslušné tituly, kterými jsem ho mínila nazvat.

„Jsem jenom chlap,” vymluvil se úskočně a zakoulel na mě nevinně očima, že jsem zas přehodnocovala, jestli mám svůj názor vyslovit nahlas. Ale no tak, Bello! Přece se nenecháš umlčet jedním rozkošným pohledem jednoho sexistického svalovce! Já jsem přece dost silná a hlavně emancipovaná!

„Ale ovládat by ses teda mohl! Úchyle jeden,” prskla jsem dotčeně a provrtávala jsem ho skrz na skrz očima. Kdybych na něj posvítila ve tmě, tak je dozajista jako cedník. Alespoň by byl užitečnější.

„To bych nejdřív musel chtít.” usadil mě rázem s takovou nekompromisností a tak nicotným pochybením, že jsem veškeré výchovné a poučené pokusy vzdala předem. Mávla jsem nad ním rukou a začala jsem házet věci do velké plážové tašky, abych následně vklouzla do žabek a upalovala na sluníčko. 

***

Opalovala jsem se na sluníčku a hloubala jsem se v myšlenkách své hlavy, která nejenže byla rozdělená na pravou a levou hemisféru, ale taky na jednu půlku, díky níž mě Edward téměř nestydatě moc přitahoval a na druhou polovinu, kvůli níž jsem Edwarda nesnášela, hnusil se mi a navíc jsem se nemohla zbavit toho otravného pocitu, že si před ním musím pořád hlídat záda. Vlastně spíš zadek. Ale tak, když to mám takhle pěkně rozdělený, na jednu a druhou půlku, přičemž mě ta druhá půlka ovládá značně víc, nemám vlastně o čem přemýšlet. Žádný Edward, ale parťák Cullen! Jenomže…ty jeho elektrizující oči a bronzové vlasy. A co potom rty? Ty lákavě narůžovělé rty! Zatraceně, Bello, vzpamatuj se! Cullen je… Cullen. Užije si a odkopne tě. Jak mě? Já od něj nic nechci! Možná jenom si sáhnout na tu jeho prdelku… a možná i malou pusu. Zkusit, ochutnat, nakousnout… Ale opatrně. Proboha, já jsem mimo. Cullen je bezcitný prasák, který má ženský akorát na sex a ještě ke všemu jen jako jednorázovku. Ještě bych od něj něco chytila. To mám tak zapotřebí. Jenže zase… musí mít hodně zkušeností. Prostě na něm něco je, co mě k němu neuvěřitelně táhne. Jenže podlehnout mu, to by pro mě bylo něco jako fatální selhání. Tuhle zkušenost budu brát jako hodně zrádnou zkoušku mojí vůle. Přinejmenším, máme před sebou ještě minimálně dva dny a já už mám v tenhle moment za sebou dva panáky tequilly a tři míchané koktejly. Asi bych nad ním měla přestat přemýšlet nebo si to ještě rozmyslím, čímž zjistím, že moje vůle je absolutně vratká a chabá. Kdyby se na mě alespoň někdy tak nedíval… Tak jinak, zvláštně. Hned by všechno bylo jednoduší. Pro mě. Kdo ví, co si asi myslí on. Určitě si ze mě dělá akorát srandu a především mě rád vytáčí, jako nějakou psychicky labilní osobu. Jak přesně řekl - Kdyby měl nějaké úmysly, naznačil by mi to anebo by mi to sdělil anebo by po mně rovnou vyjel. A já si tu sním o jeho rtech a očích, když ho přitom ani v nejmenším nemusím zajímat. Já jsem taková naivka! Stejně na nějaké chlapy nemám náladu. Jsem čerstvě svobodná a především příšerně podrážděná a ublížená. Tak proto mi to s tím Cullen nejde do hlavy. Chci ho, i když vím, co je zač. Hm, nikdy jsem si nevšimla, že bych měla sebedestruktivní a rozporuplné sklony.

Z mého mozkového sebetrýznění mě vyrušil Edward, jak se přede mnou prohnal na koni. Nemám z toho sluníčka halucinace? S polootevřenými ústy jsem sledovala jeho jezdeckou siluetu, než mi zmizel z dohledu, abych je pak zase scvakla k sobě a přemítala si ten božský obraz v hlavě. Bohužel jsem halucinace neměla, protože během mého opalování a relaxu na břehu, jsem Edwarda ještě viděla na vodních lyžích, na surfu, na kitesurfu, na windsurfingu, hrát volejbal, nohejbal, házenou a nakonec jak se jde potápět. Nechápala jsem…Buďto se přede mnou vytahoval, protože pokaždé prošel kolem mě a hrozně nenápadně po mě pokukoval anebo byl akorát šílený. No, vlastně asi nejpravděpodobněji oboje.

Vracela jsem se do pokoje, protože jsem se chtěla osprchovat, upravit a vyrazit se trochu pobavit, abych neměla zbytečně těžké myšlenky před tím zítřkem. Samozřejmě s mírou. Prozpěvovala jsem si svoji oblíbenou písničku, projela jsem přes dveřní mechanismus kartu a vešla jsem dovnitř. Větší šok jsem zažít už nemohla. Koukala jsem se na Edwardův holý zadek, který se přibližoval k roztaženým nohám nějaké bloncky.

„No, do prdele!” zařvala jsem vyděšeně na ty dva a okamžitě jsem zapadla zase zpátky na chodbu. Hlubokým dýcháním jsem mírnila svůj zběsile rozběhlý tep, přičemž se mi srdce rvalo ven z hrudi. Raději jsem si na prsa položila dlaň, abych se ujistila, že se tak doopravdy neděje a ani dít nebude. Co to jako do hajzlu bylo? To nemyslí vážně?! V našem společném pokoji! On je naprosto nechutný, zvrhlý prase A… a… Tohle prostě ne! Je to i můj pokoj a já tohle nedovolím! Edward tu s nikým nic mít nebude! Rozhodně ne!

Nakrkla jsem se do té nevyšší možné míry a můj výjimečný pohár trpělivosti ne jenomže přetekl, on rovnou vybouchl. Moje běsnění mě donutilo zabušit silně na dveře a vejít opět dovnitř.

„Jdu tam!” zaburácela jsem odhodlaně a pomalým krokem jsem otvírala dveře, aby se připravili a hlavně zakryli. Víc vidět vážně nepotřebuju. Ten jeho bílý zadek mě bude v noci strašit. I když v tomhle případě jedině dobře. Taky jsem mohla vidět něco jinýho! Pro jistotu jsem bázlivě tlačila víčka dolů, a proto jsem nohama šoupala po zemi. Zavřela jsem za sebou s pořádným bouchnutím.

„Můžu?” zavrčela jsem opovržlivě a nejistě jsem otevřela jedno oko. Seděli vedle sebe na gauči, ochromeni tím mým nenadálým vpádem a němí šokem. Ona zakrytá dekou celá, on jen v pase. Tak to jsem zřejmě ve výhodě. Otevřela jsem i druhé oko a následně jsem si založila ruce v bok, aby poznali, že jediný, kdo bude mluvit, tak to budu právě já. Trošku jsem si připadala jako nějaký generál. Sakra dobrý pocit.

„Takže, Cullene… Je mi naprosto jedno, co děláš a s kým. Akorát si to dělej někde jinde, ano?” obořila jsem se na něj vyčítavě a hrozivě, plná vnitřního znechucení a otřesení, které se zuřivě dralo na povrch. Nikdo z nich ani nemukal. Edward se na mě sem tam odvážil vzhlédnout, přičemž se neubránil dát najevo to ponížení a potupné odhalení a nějak moc často se prohrabával ve vlasech. Oba dva jsem je ještě obdařila káravým pohledem, ale neustále s tím jasným odporem.

„Já teď půjdu do koupelny a ty?” pohodila jsem hlavou k ní, ale tak ledabyle, že pokud měla alespoň nějaké intuitivní smýšlení, poznala, že tady skončila. „Tady tě už nechci vidět!” varovala jsem jí ledovým tónem, a když stáhla dolů svoje vyděšené oči, bylo jasno.

„Ale Bello, tohle dělat nemůžeš!” ozval se Edward zřejmě pouze z nějaké nutnosti něco konat. Určitě nechtěl před tou peroxidkou vypadat jako nesvéprávný hňup, kterému poroučí mrňavá křehká dívenka.

„Edwarde!!” obořila jsem se na něj jednou tolik významněji než on na mě.

„Tohle si přehnal!” ucedila jsem mezi zuby, přimhouřila jsem varovně své krotké oči, které teďka musely přímo křičet ukřivděním a nedoceněním a energicky jsem odkráčela do koupelny, kde jsem se dveřmi zase pořádně praštila. Moc zprudka jsem se posadila na hranu vany, takže jsem si slušně narazila své ctěné pozadí. Zasyčela jsem bolestí a už jsem zas stála na nohou a masírovala si půlky. Hned na to jsem si vztekle kopla do té vany, abych si tak alespoň částečně ulevila. Potom jsem začala přecházet z jedné strany velké prostorné koupelny na tu druhou se založenýma rukama na hrudníku. Prsty jsem si poklepávala nervózně na paži a čekala, co se bude dít. Z obličeje se mi vůbec nedařilo vyhnat uražený výraz, protože se mi ani nedařilo přestat být uražená. Tohle neměl dělat! Tahat si na náš pokoj nějakou cuchtu. Na náš pokoj? To vážně?! Na můj pokoj! Je to můj pokoj, takže jsou to moje pravidla! Který si ovšem musíme ještě vyjasnit. Já si počkám… a pak mu to pořádně vytmavím! Prevítovi… Jak může být takhle bezohledný? Absolutně žádný respekt!  Tohle teda rozhodně neskousnu!!

Ťapala jsem dál po ochlazující dlažbě a nějak jsem přestávala být tak rozzuřená, takže jestli za chvíli Edward nezaťuká na dveře, půjdu za ním já. Ta jeho první nezdvořilost byla oproti této naprosté neurvalosti skoro banální. Ale jestli jsem do téhle chvíle měla nějaké pochyby o jeho povaze, všechny zmizely nenávratně do pryč.

Krátce poté jsem uslyšela tiché a ostýchavé poťukávání na masivní dveře koupelny. Usmála jsem se, protože mě to potěšilo. Sice možná dřív než by bylo správné, ale stejně s tím nic neudělám.

„Nech mě být! Ještě mi bude nějakou chvíli trvat, než se uklidním a hlavně dostanu z hlavy ten nechutný pohled! Jestli potřebuješ do koupelny, tak tě tam určitě s větším potěšením uvidí ta tvoje nová peroxidní kamarádka!” štěkala jsem na něj nedůtklivě, ale i když to doopravdy znělo věrohodně, někoho jako on to neodradí, jestliže byl pevně přesvědčený o tom, o co se právě pokoušel.

„Bello, můžu dovnitř?” dožadoval se mě skoro až škemravě. Ještě že přede mnou nestál a neviděl mi do tváře, protože po doznění jeho slov, jsem se velice okatě pousmála, že by byl ihned konec mým plánům. No, plánům…

„No, nemůžeš, Cullene,” uzemnila jsem ho a už jsem se těšila, co vymyslí dalšího, jenomže co se nestalo. Uslyšela jsem kvapné kroky, jak se ode mě vzdalují a potom klapnutí dveří. Otevřela jsem pusu dokořán a oči jsem měla skoro na vrch hlavy. Tak on odešel? On mě vážně poslechl a odešel? Bez přemlouvání a omluvy?! Skončil, chlapec…!

Vypálila jsem jako namydlený blesk z koupelny a netoužila jsem po ničem jiném než vypadnout z tohohle pokoje, který na mě přímo dýchal všemi nechutnostmi a perverznostmi, které se tu mohly odehrát. Vybrala jsem si v kufru kratičké královsky modré koktejlové šaty s korzetem bez ramínek, které mi skvěle zvýrazňovaly moji ženskou postavu. Sama se sebou jsem celkově velmi spokojená. A je opravdu snadné si udržet fyzičku, když to mám v popisu práce. Nemám žádné extra mindráky krom svých placatých palců o nohou. Když nahodím oblek, jsem dokonce velmi přitažlivá a Edward si toho musí zaručeně všimnout!

 

***

Zamířila jsem do nejbližšího baru, kde jako každý večer probíhala otřesná diskotéka. Hity, které normální člověk jaktěživ neslyšel, a navíc ho z toho bolela hlava. Lidi slušně pod obraz, zoufale se snažící najít si partnera k nezávaznému sexu, který většinou nedopadal podle jejich představ. Navíc ten hlouček polonahých osob, oplzle se na sebe tisknoucích a naprosto nestydatě se osahávajících, to pro mě byla skutečně zvrácenost.  Mé důvody návštěvy téhle odporné zábavy nebyly nijak zvlášť složité - hledala jsem Edwarda. Netrvalo mi to moc dlouho a já ho spatřila. K mému naivnímu údivu tancoval mezi těmi úchyly. Tak teď doopravdy nevím. Asi se otočím a jdu zpátky. Anebooo? To rozjedu!

Další moje cesta vedla k baru, kde jsem si objednala jedno Kamikaze a přitom jsem stíhala mapovat celou situaci, co se kde odehrávalo. Sice se mi přitom dělalo mírně špatně, ale upřít si pohled na Edwarda mi prostě nešlo. Ty útržky, které jsem vnímala, mi úplně stačily. Edward a prsa, Edward a jazyk, Edward a zadek, Edward s rozepnutou košilí a ruce, které ho náruživě osahávaly. Edward a bruneta. Edward a zrzka. Oh můj bože, otoč se už konečně Bello! Udělala jsem tak, a to bez prodlení, protože se mi z toho začalo mírně navalovat. Proto jsem se natočila k těm nechutným orgiím zády a zcela vážně jsem uvažovala, že půjdu pryč, protože i tohle na mě bylo vesměs moc. Sama jsem totiž dost dobře nevěděla, proč tu stojím a leju do sebe jakýsi koktejl, který jsem si podvědomě vybrala proto, protože jsem vlastně dělala to samé. Neměla jsem žádnou představu, jak dál. Jediné, o čem jsem byla skálopevně přesvědčená, tak to o tom, že tohle všechno jsem prováděla kvůli Edwardovi. Opravdu jsem neměla ponětí, co to tu vlastně vyvádím. Co po něm vlastně chci. Proč jsem se kvůli němu tak nastrojila a v tenhle moment bych se kvůli tomu nejraději propadla na druhou stranu planety. Styděla jsem se za to, že tu bezděky postávám a očekávám nemožné. Hm, nemožné. Já vlastně nic neočekávám nebo… nevím, co očekávám. Neměla bych si dělat nějaké zbytečné naděje. Já si absolutně nerozumím!

Dopila jsem drink a objednala si ještě jeden. Předtím než odejdu. Prostě jsem byla naštvaná a trochu jsem se unáhlila. Půjdu na pokoj a zalezu si do té nejlepší postele, ve které jsme kdy ležela. Žádný Edward. Ten není nic pro mě a já se přece nenechám dobrovolně využít a ponížit!

Odvracela jsem se od baru, když v tom jsem do někoho narazila a samozřejmě jsem si vylila pití na sebe. Konsternovaně jsem vyjekla, načež jsem se nasupeně zadívala na strůjce svého neštěstí. A to bylo ještě horší, než když jsem si na sebe vylila to pití, jelikož jsem zírala na Edwarda, který se na mě poťouchle usmíval. Ten taky slušně přebral…

„Omluvu nečekám,” zabrblala jsem si pro sebe, což on v tom hluku neměl šanci zaslechnout, ale protože se pilně věnoval moji rozmrzelé tváři, neušlo mu to i tak. Já jsem si mezitím utírala ledové a lepivé pití ze svého dekoltu. Velmi zřetelně jsem cítila jeho pohled na místech, kde se činily moje ruce.

„Co si říkala?” zařval na mě, když jsem k němu po nutné údržbě vzhlédla, přičemž mě poprskal. Párkrát jsem zamrkala, než se jeho kapky slin vpily do kůže a raději jsem stáhla hlavu trochu dozadu. Sledovala jsem ho, jak přede mnou mátožně stojí a mhouří na mě své obdivuhodné oči, v tenhle moment zastřené hutnými přívaly alkoholu. Sehnul se ke mně blíž, aby mi lépe rozuměl, což na mě zapůsobilo nemile. Bušení srdce, rychlejší krevní oběh, motýlci v břiše, nával horka a v neposlední řadě slabost v nohou. Jak kdyby mi bylo 15, stejně trapný a otravný. A tak nezištný! Jo, jdu na pokoj.

„Že bys měl brzdit s tím pitím.” odpověděla jsem mu s poučujícím podtónem, přitom jsem mu rukama naznačovala, co tím myslím, jelikož každý ví, jak to dopadá, když to přežene s alkoholem. A já ho určitě někde tahat nebudu, ani mu nebudu utírat obličej od zvratek a ani ho nebudu vysvlékat než ho uložím do postele. Vlastně do gauče. Nic z toho!

„Ty se o mě bojíš?” smál se vesele, slova vyslovoval poněkud nedůsledně a vůbec mu nevadilo, že mi tím zjevně ukázal, jak jej moje přítomnost těšila.

„Ne. Jen ti chci říct, že jestli skončíš někde v příkopě, tak se tam taky probudíš. Takže se neožer jako to prase. A kdyby se ti náhodou přece jenom podařilo trefit na pokoj, v takovým stavu tě tam stejně nepustím, abys věděl. Je ti to jasný, Cullene?” varovala jsem ho a nevlídně jsem se na něj mračila.

„A kam bych asi měl jako jít?” zažvatlal a kroutil nade mnou nechápavě hlavou.

„Ta bloncka tě zajisté ráda uvidí. Anebo kterákoliv jiná holka, kterou si obletoval,“ přezíravě jsem mu napověděla a naschvál jsem se rozhlídla kolem sebe, aby poznal, že mi nic neuniklo.

„Co s tím pořád máš?” divil se a přidal na intenzitě pohybů hlavy. Neodpovídala jsem mu, akorát jsem na něj zaměřila svůj zrak, avšak zpod podmračeného obočí. Jeho obočí vyjelo vysoko nahoru a tvářil se jako by pozřel všechnu moudrost světa. Tak teď jsem fakticky napnutá, s čím na mě vyrukuje. Chytráček…

„Ty na ni žárlíš!” obvinil mě užasle a spokojeně se usmíval. Jeho uspokojení bylo očividné, což mi vehnalo horkost do těla. Krev se mi nahrnula do tváří, ale zároveň mě pohltila síla hněvu a dotčení. Nejraději bych se na něj nezřízeně rozkřičela, že blábolí nesmysly, ale tím bych se stala snadným terčem. Musím si zachovat klidnou hlavu. To se mi od rána celkem dařilo, tak si to přeci teďka nepokazím. I když mě to bude stát velké úsilí. A proč? Protože na tom je kus pravdy. Bohužel…

„Je celkem obdivuhodné, jak si ješitný a že si myslíš, že se pokaždé všechno motá kolem tebe, ale měl by sis zvyknout, že ne každá ženská tě chce,“ zpochybňovala jsem jeho úsudek a celkem úspěšně, protože se na mě chvíli zaraženě zadíval.

„O tom zcela jistě vím, že je to nesmysl,” odmlčel se, aby dostal prostor k něčemu, co mě totálně znehybnilo a umlčelo. Přistoupil ke mně a namáčkl své tělo na to moje, přitom jsem se hluboce nadechla a dokonce jsem si mohla dovolit plně nasát jeho mužnou vůni, protože se nade mnou skláněl, ale do tváře mi neviděl. Nic specifického jsem z dechu necítila. Naštěstí.

„A ty to taky brzo zjistíš,” dokončil svoji myšlenku, kterou mi dráždivě zašeptal do ucha. Přivřela jsem víčka a vnímala jsem jeho rty blízko své tváře. Propadala jsem jeho kouzlu, i přestože bylo poněkud podnapilé, a nedělala jsem proti tomu nic, protože to bylo tak opojné a uspokojující, že mě to naplňovalo pocitem štěstí. Když mi položil horkou dlaň na pravý bok, jako by mě to probralo. Ošila jsem se nesouhlasně, setřásla jsem jeho ruku dolů a zatlačila jsem mu dlaní do hrudi, abych ho dostala do dostatečné vzdálenosti. Tak tomu říkám oddych.

„Něco ti povím, Cullene.“ Pro změnu jsem mu šeptala do ucha já, i když jsem si sice musela stoupnout na špičky a balancovat na místě, ale kvůli tomu, jak jeho tělo okamžitě ztuhlo a dýchal mělčeji, za to mi to rozhodně stálo.

„I kdyby ses mi vážně líbil a chtěla bych tě, oželela bych to jen kvůli tomu, abys poznal jak chutná odmítnutí a taky to, že nedostaneš vždycky to, co chceš,“ dořekla jsem s hlubším tónem, který zněl temněji a záhadněji víc, než bych zamýšlela. Pak jsem se zase odtáhla a kysele jsem se na něj zatvářila. Koukal na mě mírně vyjeveně, ale nakonec to zamaskoval do sebevědomého úšklebku, aby mi dokázal, že jsem ho tím nijak nevyvedla z jeho přesvědčení. Napila jsem se drinku, aby viděl, že tohle se mnou taky nic nedělá. Ještě že jsem chodila na kurz klamání těla…

„A teď mě nech se bavit.” požádala jsem ho, ale jeho pozice se nijak neměnila.

„Bav se taky,” zopakovala jsem na stejném principu. A protože pořád na mě blbě civěl, zamávala jsem mu a otočila jsem od něj pryč, i když to znamenalo, že se o něj natěsno otřu tělem. A potom přišla ta obří úleva s jeho odchodem. Pojednou jsem mohla neomezeně dýchat a hýbat se. V hlavě se mi rodil skvělý plán, jak mu dokázat, že to, co jsem řekla, jsem myslela smrtelně vážně. Pořádně jsem se počala kolem sebe rozhlížet a hledala jsem vhodný objekt. Huh, trošku pracovní deformace. Hledám vhodného muže. Přesně tak… aby milý Edík viděl, že on není jediný.

 

Když jsem se houpavými pohyby vrtěla do rytmu latinskoamerické hudby a přitom se svými zadními partiemi třela o svalnatého chlápka, pozorně jsem sledovala Edwarda, který pokračoval v tom samém, než předtím přišel za mnou. Překvapivě to bylo neustále vulgární. Za to já jsem se absolutně snažila, aby vše, co jsem dělala, vypadalo svůdně, ale ne lacině. Ten za mnou se choval velmi upjatě, zřejmě se na mě chtěl vrhnout tak, jako to dělali všichni kolem, ale asi tušil, že by bylo zle. Nesnesla jsem již když mě osahával svýma ohromnýma prackama, pakliže nás nesledoval zrovna Edward, a že to dělal docela často. Jasně jsem na něm viděla, že se snaží ovládnout se, aby neslídil, ale nedařilo se mu. Možná asi taky proto, protože já jsem na něj koukala skoro bez ustání a samozřejmě tak, aby to viděl. Zvedla jsem ruce nad sebe a pokračovala v tom nevinném tanci a nechala jsem toho týpka, aby mi položil ruce na boky. Mohla bych se ho alespoň zeptat, jak se jmenuje. Znova.

Zachytila jsem Edwardův pohled, jímž sjel celé mé tělo a obzvlášť u mých boků, kde byly jeho ruce, se zasekl. Jeho výrazné rysy v obličeji ztvrdly a svaly se mu napjaly. Asi se mu to nelíbilo. Věnoval mi přímý pohled do očí, kterým mě chtěl jakýmsi způsobem odsoudit. Sladce jsem se na něj usmála a položila si ruce na jeho ruce. Ale dřív než jsem se stihla otočit, musela jsem shlédnout něco, co mě rozpálilo do běla. Edward si přitáhl tu nepřehlédnutelnou zrzku k sobě a vrazil jí okatě jazyk do pusy. Ihned jsem se od toho hnusného výhledu odvrátila, abych se podívala do přitažlivého snědého obličeje mého nápadníka. Na malý moment jsem zaváhala, jestli se ho nezeptám, jak se jmenuje, ale protože mi to přišlo hloupé, zahákla jsem mu ruce za krkem a držela ten oční kontakt, co jsem s ním navázala. Docela pěkný kluk. Kdyby snad… Jaké kdyby! Nic takového. Ale je doopravdy příjemné osahávat ty vypracované svaly. Beztak bych raději šmatala na ty Edwardovi, i když jsou o poznání menší. Ou… mě z něj už evidentně přeskočilo.

Ve chvíli, kdy se ke mně ten hromotluk začal naklánět a já tím pádem od něj pohotově odklánět a odstupovat, mě kdosi popadl za ruku a vyloženě mě od něj odtrhl. Následně jsem hleděla do podrážděné tváře Edwarda Cullena, který na mě špulil vzdorovitě rty a mračil se tím nejodpudivějším způsobem, jakým jsem kdy viděla.

„Pojď!” zakřičel na mě a už mě za ruku táhl někam pryč. Na toho chlápka jsem se ani nestihla otočit a aspoň se mu náznakem omluvit, protože nás Edward proplétal mezi hloučkem lidí a pokračoval ještě mnohem dál. Když jsem se z toho únosu vzpamatovala, automaticky jsem se obratem začala vzpouzet. Posléze se Edward zastavil, a to jsme byli vcelku daleko od baru, a rozhořčeně na mě zíral.

„Co to má jako znamenat?!” domáhala jsem se vysvětlení. Založila jsem si ruce v bok a poklepávala jsem si nohou s jednoduchým záměrem - rozptýlit ho. Nechci výmluvy, chci slyšet pravdu.

„To si jako myslíš, že tě nechám se oblejzat s nějakým nadrženým ubožákem?!” vztekal se, pouštěl na mě hrůzu a rozhazoval ruce, jak při nějakém záchvatu. Nad jeho přístupem jsem se musela pozastavit, jelikož tohle mi bylo fakt podezřelý. Navíc jeho opilost se od našeho posledního setkání značně vytratila, bylo mi to proto o to divnější. A proto jsem si ho hodlala vychutnat, a protože on ještě pořád střízlivěl, zatímco já jsem měla tu dobrou náladu, kdy jsem se smála a veškeré myšlenky šly okamžitě nahlas ven. Já to z něj dostanu. Jakkoliv a naprosto všechno!

„Ty můžeš a já ne? Kdo ti dal to právo o tom rozhodovat?” spustila jsem na něj běsnivě, a když jsem spatřila, jak se alespoň na pár sekund stáhl, dodalo mi to pocitu převahy.

„No,… ehm… Ovšem že mám na to právo!” koktal nejistě a zajel si rukou do vlasů. Tohle dělá pokaždé, když je nervózní. To je sladké… Zareagovala jsem na tu jeho nelogickou větu tím, že jsem se rozesmála. Dařilo se mi ho dostat do úzkých. Těkal pohledem sem a tam a zřejmě se obával toho, co se bude dít dál. A na to jsem se já těšila.

„A to jako proč?” Mučila jsem ho dál a horlivě jsem se bránila širokému úsměvu.

„Huh… No… Seš můj parťák, ne? Nesmím dovolit, aby se ti něco stalo!” vypadlo z něj náhle a on ani nejspíš nevěděl jak podle jeho vyjeveného obličeje.

„Jestli sis toho nevšiml, jsem dospělá a soběstačná a rozhodně se dokážu ubránit, takže neměj tu starost,” sdělila jsem mu syčivě a dál si na tváři ponechávala nepatrný úšklebek.

„Já se nestarám o tebe, ale o ten náš případ!” vyvedl mě z omylu obratně a vracel mi můj pokřivený úsměv. Jeho azurové duhovky se živě blýskaly, jak byl do našeho rozhovoru zabraný. A tím jak jsem ho rozrušila, se za tu dobu jeho dech značně zrychlil. Jeho rychle se zvedající hruď upoutala moji pozornost.

„Beru na vědomí. Měj se,“” vyhrkla jsem bleskově, gestem jsem se rozloučila a dělala jsem, že se chci vrátit zpátky. Díky jeho hbitým rukám jsem se daleko nedostala. Obloukem mě otočil zase čelem k sobě, jenomže najednou jsem se u něj nacházela daleko blíž než předtím. Na chvilku jsem vypadla z role, ale jeho překvapené oči, které zuřivě mrkaly, mě vrátily zpět. Držel mě za paže a tiskl si moje tělo na to svoje. Dost zřetelně jsem cítila tlumené údery jeho srdce, které tlouklo jako by mu šlo o život. Stejně jako mně. A navíc mě ta jeho blízkost tak příšerně vzrušila! Proto jsem od něj ihned odstoupila. Nezbytnost pro pokračování naší konverzace. Spustil ruce k tělu, ale to byl jeho jediný pohyb.

„Co máš za problém? A laskavě na mě furt nešmatej!” tázala jsem se jej duchapřítomně a zase jsem neopomněla na to povýšené zabarvení hlasu.

„Já tě za ním nepustím!” nakázal mi tvrdošíjně a propaloval mi očima díru do hlavy.

„To mě jako budeš celý večer hlídat?” vyptávala jsem se ho, ale tak, aby to znělo zamítavě a že to hrozně moc nechci. Ale popravdě? To rozhodně chci. A zatraceně moc bych si to užila.

„Jo! Protože kdybych tě nechal jít, budeš mi dělat všechny ty pitomý naschvály!” stěžoval si v tom svém záchvatu pobouření a vrtěl nade mnou hlavou.

„Když s tebou nebudu muset být, tak slibuju, že ne,” hrála jsem si s ním dál a pozorovala jeho reakce. Bylo jasně vidět, jak se pokouší se mnou pokračovat v rozhovoru, jak jeho oči úplně září a jak je spokojený, i když se tváří sebelíp naštvaně.

„Ty se mě normálně snažíš zbavit,” odhalil s neskrývaným šokem. Chaotické oči se plnily zděšeným rozjitřením a ústa se mu naprázdno otvírala a zase zavírala.

„Ale to neee, zesměšňovala jsem jeho melodramatické zjištění. „A navíc existuje jenom jeden jediný způsob, jak se tě zbavit,” dodala jsem záhy a sledovala jeho nevěřící tvář, jak se neúprosně protahuje. A pak? Jeho oči zesmutnily a zahalily se rouškou zklamání. Kontury tváře zůstaly protáhlé do sklíčeného výjevu. To už jsem pochybovala o vhodnosti svých slov, a kdyby to šlo, vzala bych je okamžitě zpátky. On vypadá tak nešťastně. Kvůli mně.

„P-promiň, Edwarde. To… takové věci se neříkají,” omlouvala jsem se provinile polohlasně a uvědomovala si svůj kajícný výraz. Zvedl ke mně hlavu a najednou celý zářil. Smál se na mě a oči mu opět svítily životem díky jeho nejapnému žertu, který pobavil pouze jeho.

„Ty idiote!” zařvala jsem na něj a praštila jsem ho do ramene. Teatrálně zatrylkoval a syknul, aby poukázal na zbytečnost násilí. „Co si o sobě, sakra, myslíš?!” zlořečila jsem dál a probodávala jsem ho divoce svým ohnivým pohledem.

„Jsi vážně hrozně roztomilá, když se zlobíš,” provokoval mě, a to nehorázným způsobem.

„Co po mně chceš?” vřískla jsem nevyrovnaně a trochu jsem se zarděla, když jsem sledovala jeho poměrně klidný a nevzrušený obličej. Na rozdíl od toho, jak se tvářil předtím. To jako ne. Já nebudu ta naštvaná! A protože jsem byla značně rozrušená, hodlala jsem se vykašlat na nějaký tahání informací z mého otravného kolegy a teďka už fakticky odejít na pokoj. Nemám na to…

„Možná jsem si to rozmyslel,” nasadil vabivý tón, kterým mě chtěl zřejmě nějak naladit.

„Tak si to nech pro sebe!” štěkla jsem na něj a zas jsem pochodovala pryč. Jako deja vu, úplně. A samozřejmě následovalo další zadržení a další otočka k němu čelem. Jenomže pak se stala nečekaná věc. Druhou rukou mě zachytil těsně nad zadkem a přirazil si mě na sebe. Hrubě a pevně. Na to přitiskl své rty na moje a vyzval je ke smyslné hře. Překvapil mě tím natolik, že jsem nebyla schopná na to prozatím nějak reagovat, a tak jsem se jen nechala zlehka líbat, což mě od toho šoku moc nepomáhalo. Jenom otíral svá sametová ústa a občas vsunul vrchní ret mezi ty moje, aby je mohl skousnout. Kolem mě nebylo nic, akorát já a on. Zapomněla jsem na všechno a akorát jsem vnímala naše spojení. Když jsem mu položila ruku za krk a mírně pootevřela ústa, neváhal a vklouznul jazykem dovnitř. Nečekala jsem a nechala jsem jazyky se proplétat ve vášnivém tanci. Doplňovaly jsme se navzájem a já jsem se pomalu poddávala jeho vášnivosti. Rukama jsem prohledávala všelijaká místa, kam jsem zamířila. On si mě na sebe tiskl víc a víc, tak naléhavě a chtivě, že můj podbřišek na to odpovídal šimravým a hřejivým pocitem vzrušení. Nakonec jsem mu dlaněmi zajela do jeho oslnivých vlasů, kde jsem ho jemně tahala a vískala. Objal mě celou kolem dokola a přidával na intenzitě a hloubce. Isabello! Zastav to dřív, než to skončí špatně! Zamiluješ se do něj a bude konec. Už teďka je to na hraně! On si s tebou určitě jenom hraje, nic víc. Budeš získaná trofej do sbírky a tím to skončí. 

Moje myšlenky mě donutily se od něj odtrhnout. Jeho výraz byl dravý a nenasytný. Oči se mu ztemněly touhou a hruď se mu opět rychle zvedala. Jako mně kvůli nedostatku kyslíku.

„Pojď se mnou,” požádala jsem ho, sjela jsem mu rukou k dlani, kde jsem si propletla prsty s jeho a už jsem ho táhla pryč odsud. Na tohle teda nezapomene…

 


 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsem Cullen, Edward Cullen II. :

 1
5. BeAll
06.05.2015 [18:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. tina
20.04.2015 [16:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS.
20.04.2015 [13:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. MKV
20.04.2015 [8:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.04.2015 [18:47]

KateDenali11Tak tahle kapitola byla vážně... divná a přišla mi nepravděpodobná. Emoticon No nevím, co si myslet... Oba dva se opravdu chovají velmi neprofesionálně... Ale přiznávám, že jsem se místy i bavila, taky se hodně těším na tu jejich akcičku, tak uvidíme, jak se to vyvine. Emoticon
K.D.11

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!