Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Imprint - Paul and Rachel 1. part

Imprint - Paul and Rachel 1. partAhoj! Tedy název napovídá hodně o tom, co v téhle jednorázovce bude. Začíná tím, jak Rachel přijíždí domů z vysoké a následně navštíví pláž v La Push. Udělala jsem to v pohledu Jacoba a Paula. Příjemné čtění, vaše TwilightMishka.

 

 

 

 

 

 

 

  • Jacob

 

Měl jsem zrovna hlídku. Teda za chvilku mě přijde vystřídat Sam. Obíhal jsem stromy porostlé mechem.

Bella je na líbánkách… V tu chvíli se mi na zádech postavily chlupy, jak jsem v sobě pocítil vztek. Jestli jí ublíží, neručím za sebe. Já vím, na oslavě jsem byl možná mimo a ublížil jí, ale nemám na Edwarda! Vždyť…

Jacobe, nemysli na ně. V hlavě se mi objevil Sam. Byl hned za jejich domečkem. Viděl jsem ještě červenou oprýskanou omítku. Viděl jsem v jeho myšlenkách, jak se dívá k oknu a hledá marně svůj otisk, který tam ještě před chvílí byl.

Ignoroval jsem ho a jen zafuněl. Jak já mu zavídím!

Přišel si mě vystřídat, Same? zeptal jsem se tiše v myšlenkách. Vyrazil mým směrem.

Taky. Mám pro tebe dobrou zprávu. Zafuněl. Stromy jsem pozoroval jako rozmazané šmouhy. Běžel hodně rychle.

Vážně? Tak sem s tím! Potřebuju rozveselit… pronesl jsem až ironicky a plácl sebou na zadek. Cítil jsem, jak se usmál.

No, nevím jestli až tak dobrá. Zasmál se. Chvíli jsem v jeho myšlenkách nic neviděl a najednou na mě vykoukl obrázek mojí sestry. Rachel. Smála se a… jako by byla ve dveřích od našeho domu. Zhrozil jsem se.

Rachel přijela na nějakou dobu. Brzy udělala závěrečné zkoušky a vrátila se domů, řekl a mé obrovské tělo se svalilo na zem. Ach ne! Ještě tohle! Zvedl jsem hlavu a na truc si zavyl.

To je vážně skvělý! Další buzerace! vyl jsem a Sam se docela bavil.

Ptala se po tobě. Měl bys jít. Už to za tebe vezmu. Hluboko v jeho hlase jsem uslyšel alfa tón. Ale nepůsobil na mě až tak moc. Znuděně jsem se zvedl a běžel tiše k našemu domu. Vážně super.

Přeměnil jsem se do lidské podoby a zjistil docela nepříjemnou věc. Nemám triko. Až mě uvidí… Ach jo… Promnul jsem si oči a vyšel z lesa. Z domu se ozývaly nadšené výkřiky a smích. Jasně jsem poznal ten Rachel. Hýká jako Paul. Ještě že taky nehýkám. No, doufám, že tu dlouho nebude.

Prošel jsem kolem okna a uviděl svůj odraz. To jsem tak… nepříjemný na pohled, že mě Bella ani trochu nechce? To jsem vážně pro ni jenom zrůda a Edward je pro ni všechno? Co je to za spravedlnost?! On má všechno a já nikdy nic! Vždycky budu ten podřadný! Ta zrůda! Ruce se mi začínaly třást. Pevně jsem zavřel oči a zatnul zuby. Klid, Jaku…

Zhluboka jsem se nadechl a znova uslyšel smích uvnitř. Vedle dveří byl nějaký olej. Musím se nějak ušpinit aby, kdyby se ptala, proč jsem nahý. Skoro… Často jsem pracoval na motorkách bez horní části. Lehce jsem si ušpinil ruce a trochu si ho potřel po těle. Aspoň mě nebude objímat… Možná že bych… Ani by mě nemusela vidět! Tiše projdu kolem nich.

Otevřel jsem dveře od našeho domečku. Trochu zaskřípaly. Bože… Zase jsem je pečlivě zavřel a vykročil po chodbě. Moje těžká váha způsobovala skřípání podlahy.

„Kruci,“ zamumlal jsem si tiše pro sebe. Úspěšně jsem prošel kolem obýváku a směřoval dál. Už jsem si myslel, že jsem to zvládl, ale někdo do mě zezadu narazil.

„Jaku!“ zapištěla nadšeně. Nasadil jsem úsměv a otočil se.

„Ahoj.“ Cukal mi koutek, jak jsem se snažit aspoň trochu usmát. Hned se odtáhla, když mě viděla.

„Bože, jsi špinavý,“ nakrčila nos a odvrátila se. Pokrčil jsem rameny.

„Práce ti nic neříká, co?“ zakřenil jsem se na ni. No dobře, možná, že ji i rád vidím. Nezměnila se.

„Jů! Máš tetování!“ vypískla a začala studovat moje rameno jako malá holka. Potom se podívala do mého obličeje a ztuhla. Začala šmátrat po mém obličeji a vlasech.

„Kam jsi dal vlasy, proboha?!“ vydechla rozčileně. Jemně jsem jí chytl ruce a dal je dolů.

„Vypadal jsem hrozně,“ řekl jsem rychle. Nic jiného mě nenapadlo. Odstoupila o krok dál.

„Páni! Ty ses změnil celý! Ty posiluješ? Vyrostl si!“ užasla a znova začala šmátrat po mém těle. Vzdychl jsem si.

„Tati! Vem si ji zpátky!“ zakřičel jsem do chodby a táta se objevil ve dveřích obýváku.

„Copak?“ usmál se přemoudřele. Chytl jsem ji za ramena a odtáhl ji od sebe. Našpulila rty.

„Ani pusu mi nedáš?“ zazlobila se a dál špulila rty. Vykulil jsem oči.

„Co?“

„No, jako dřív! Chci pusinku na přivítanou. Vždycky jsi mi ji dával,“ stála si na svém. Zakoulel jsem očima. Chvíli jsem se na ni koukal.

„Em… Ne. Promiň,“ zakřenil jsem se a rychle šel do pokoje.

„Jacobe!“ zavřískala, ale já už zavíral dveře. Musel jsem se zasmát.

„Taky tě mám rád!“ zakřičel jsem přes dveře. Slyšel jsem, jak zavrčela a šla k tátovi. Já jsem šel rovnou do sprchy umýt ten olej. Puf!

Večer mě volali kluci na hlídku. Jared musel za Kim a já měl prý volno. Super. Rachel seděla s Billym v kuchyni a zrovna jedli. Samozřejmě, že mě viděli. Táta pochopil, ale Rachel ne.

„Kam jdeš? Nebudeš s námi večeřet?“ nechápala a chtěla se zvednout, ale Billy ji posadil zpátky. Opřel jsem se rukama o futra a naklonil se dovnitř.

„Promiň, sestřičko, ale nechám vás tu o samotě. Stejně mi nebudeš věřit, že mám rande, takže…“ vzdychl jsem si a pokrčil rameny. No jo… Kdyby ti bylo vážně, tak bych byl rád za schůzku s holkou. S Bellou, pravděpodobně. Vykulila překvapeně oči. Táta se zasmál.

„Ty máš rande? A mě nevezmeš?“ řekla ironicky a zašklebila se na mě. Bože, bože…

„Jdu! Čau!“ mávnul jsem jenom a rychle vyšel ze dveří. Tohle je strašný! Musím všechno před ní skrývat! Hned na kraji lesa jsem se svlékl a přeměnil se. Ta svoboda! Rychle jsem se rozeběhl do temného lesa…

Během dvou dnů jsem toho měl dost. Musel jsem často na hlídky a Rachel bylo divné, že nejsem doma a nestarám se o Billyho. Museli pro mě kluci normálně chodit! Docela jsem měl strach, že na to Rachel nějak přijde. To by byl konec světa. Myslím, že ano. A konec světa nastal, když mi Paul oznámil, že se otiskl… do Rachel. To se zhroutil svět. Jak se to mohlo stát? A i Rachel byla strašně nadšená… Samé špatné zprávy…

  • Paul

Šel jsem s rukama v kapsách podél pláže a přemýšlel o různých věcech. Včera mě oslovila jedna holka ze čtvrťáku. Pěkná byla, což o to, ale jen mě tíží, že nenajdu otisk. Sam se otiskl, Jared taky… Teď Quil do malé holčičky. Co se to děje?

Dále problémy s těma upírama, který Jacob tak „miluje“. Nejlepší by bylo, kdybychom je zabili! A Bellu klidně taky! Vůbec bych se nebránil. Takhle utrhnout tomu vysokýmu tmavovlasýmu hlavu. Jo! To by se mi líbilo! Usmál jsem se nad tou představu.

Nějak se mi vybavily vzpomínky na bitvu s novorozenými. Vůbec se mi nelíbilo, že budeme bojovat po boku Cullenových, ale co jsem měl dělat! Ale za to jsme pozabíjeli pěkných pár upírů. Konečně jsem se cítil jako ve válce. Všude kolem vás nebezpeční tvorové, kteří vás bez milosti sevřou v pažích a rozdrtí kosti na prášek.

A s touhle vzpomínkou se mi vybavil znovu Jacob. Ošil jsem se, když jsem si vzpomněl, jaká bolest to byla. Cítil jsem to taky. Praskaly kosti, všechno se ve vás zmáčklo a já nemohl na chvíli dýchat. Pomatuju si, že jsem si myslel, že se to stalo mně. Ale Jacob měl jen otevřené myšlenky. Bylo to vážně hrozný. Poprvý v životě jsem o něj měl vážně strach…

Abych všechno to hrozný zahnal, podíval jsem se před sebe. Byl západ slunce. Tak krásný… Moře bilo o útesy a vydávalo při tom dunějící krásný zvuk. Otočil jsem se a rozhodl se, že bych si už mohl sednout. Jacobův naplavený kus dřeva. No jasně…

Ale v tu chvíli, jak jsem zvedl hlavu, jsem tam zahlédl dívku. Pro mě neznámou, ale jakmile se koukla do mých očí, věděl jsem, že je to ta pravá. Po celém těle jsem cítil velice příjemné teplo, mravenčení v prstech. Bože… Stydlivě se usmála a sklopila oči. Najednou jsem ucítil potřebu uklidnit ji, objat… Co se to stalo? Já se…

„Otiskl…“ zamumlal jsem si pro sebe. Byla tak krásná! Černé vlasy… Hnědé teplé oči… Plné rty… Počkat! Není trochu podobná Jacobovi?

Po asi čtvrt hodině jsem se otřepal a vydal se k místu, kde seděla. Připadalo mi, že celý svět je černobílý a ona je jediná krásně barevná.

„Em…“ Můj hlas byl strašně chraplavý, takže jsem si odkašlal. „Ahoj. Můžu si přisednout?“ zeptal jsem se a ona vzhlédla.

„Eh… Jo,“ pípla. Neváhal jsem ani vteřinu a už jsem vedle ní seděl. Byl jsem od ní asi půl metru a připadalo mi to strašně moc!

„Jsem Paul,“ představil jsem se a natáhl ruku. Chtěl jsem se dotknout její kůže. Chvíli mlčela.

„Rachel,“ řekla a potřásla si se mnou. Měla krásné upravené ruce a hebkou kůži na zápěstí.

„Těší mě,“ usmál jsem se upřímně. Úsměv mi vrátila a dál se dívala na zem. Nastalo až tíživé ticho. Chtěl jsem s ní mluvit, nechtěl jsem asi odejít! Co budu dělat, až mi odejde? Nevím o ní nic!

„Jsi tu nová? Nikdy jsem tě tu neviděl,“ začal jsem šikovně. Třeba mi prozradí, kde bydlí.

„Ne. Já… přijela jsem za rodinou,“ vysvětlila a rukama sevřela kousek dřívka, které bylo hned vedle.

„Vážně? Možná tvou rodinu znám,“ nadhodil jsem. No tak!

„Nevím… Jsem Rachel Black,“ představila se plným jménem a já ztuhl. Až uraženě se na mě podívala a sklopila oči.

„Black?“ polkl jsem ztěžka. Ta podoba!

„Jo,“ zabručela.

„Jacob mě zabije,“ zasténal jsem a opřel se o kmen stromu.

„Ty znáš mého bratra?“ Obrátila se ke mně s nadzdvihnutým obočím.

„No jasně!“ Mávnul jsem rukama a rovnou si dal facku. Proč zrovna jeho sestra? Teda… krásná a určitě úžasná. Zamračila se.

„Je na tom něco špatnýho?“ Musel jsem ji nějak rozveselit.

„Jo. Dlouho. Už odmalička. Super kluk,“ usmál jsem se. Přikývla.

„Ale nevypadal jsi, že by se ti to líbilo,“ stála si na svém. Ty její rty! Mmm… Paule!

„Nelíbilo,“ zamumlal jsem zhypnotyzovaně.

„Co je?“ zasmála se překvapeně.

„Jsi krásná,“ vydechl jsem a myslím, že mi ukápla slina. Co to melu? „Em… Teda… Nejsi. Teda! Jsi… Chtěl jsem říct… Já… Promiň.“ Zrudnul jsem. chvíli na mě koukala a potom se nádherně rozesmála. Bože, nejsladší smích na světě. Na chvíli přestala.

„Promiň, směju se jako osel,“ zabručela, ale chtělo se jí smát. Zamračil jsem se.

„Ne, ne! Směješ se… roztomile. Mně to nevadí, vážně,“ přemlouval jsem ji a ona zrudla. Vyprskla smíchy. Dobře, trochu jako osel… Začal jsem se smát taky.

Nevím kdy, ale přede mnou se objevil Embry.

„Čau, Paule,“ mávnul a Rachel se pomalu přestala smát. Než jsem stačil říct slovo, Rachel Embrymu skočila kolem krku.

„Embry! Ahoj!“ vypískla nadšeně. Vůbec netušil podle jeho výrazu.

„Em…“

„Jsem Rachel. Jacobova sestra,“ objasnila mu. Chvíli přemýšlel. Po tváři se mu rozlil upřímný úsměv.

„No čau! Co tu děláš?“ jásal s ní. Hm… A mě si nepamatuje. Ale to se změní!


 

 

  • Mám pokračovat?
  • Líbi se?
  • Když tak moje třetí jednorázovka, tak buďte hodní... Ale kritiku ráda vyslechnu! :)

A tohle bych chtěla věnovat všem, co čtou moje povídky a pravidelně je komentují. Dovolím si vyjmenovat čtyři z nich... MartinaBlack (bleška hryzavá), Anička, Kacennnka a pegas99. Moji oblíbenci!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Imprint - Paul and Rachel 1. part:

 1 2 3   Další »
22. Kath Black
28.02.2017 [20:25]

Úžasný <3. Jsou i další? nemůžu je najít Emoticon

21. Ceola
29.03.2012 [21:03]

Určo pokráčko! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. zi
19.02.2012 [15:37]

super kapitolka kdy bude dalsi ??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. RachelBlack
27.06.2011 [12:38]

1000000% pokráčko prosííím!

18. Lucka
18.06.2011 [15:40]

Vypadá to zajímavě Emoticon Emoticon kdy bude druá část? Emoticon

17. Aalex
29.05.2011 [19:02]

AalexMoc hezké, určitě pokračuj. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2011 [18:07]

TwilightMishkaděkuju všem ! a nebojte, za chvíli napíšu pokráčko.. :) Emoticon

29.05.2011 [13:16]

kiQaCULLEN Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. THe
27.05.2011 [20:31]

THeJé, krutý! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Rozýhodně piš dál!

13. veve
27.05.2011 [15:24]

nááádhera.rýchlo dalsiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!