Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Impossible


ImpossibleO dvou bytostech, navzájem si protikladných, přesto se přitahujících. Nemožné… Příjemné, krátké počtení po velmi dlouhé době přeje vaše zuzu... :)

Impossible

Jemně se prsty dotýkala okvětních lístků, pohupujících se nad její hlavou v jemném vánku. Šumění listů jí přinášelo vnitřní klid.

Musela na chvíli odejít. Přála si být sama, nikým nerušena, aby mohla přemýšlet. Nic jiného pro tuto chvíli nechtěla. Hleděla na kvítka šeříku a dýchala jeho nádhernou vůni, které se nikdy nemohla nabažit.

Zavřela oči a před nimi se náhle zjevil on. Jeho alabastrová kůže, rudé oči, které se pomalu, postupem času, měnily v barvu zlatou. Na jeho ostré rysy, které ji zaujaly hned na první pohled. Na jeho vykrojené rty, které si přála políbit hned od první chvíle, kdy jej spatřila. Na jeho svalnaté ruce, při jejichž objetí měla pocit, že je v naprostém bezpečí. Na jeho tělo, které jí v hlavě vytvářelo tolik myšlenek…

Ale nešlo to. Jejich přirozenost by to neměla dovolit. Jejich rozdílnost byla až příliš veliká, aby to mohlo dopadnout. Věděli to ostatní, věděl to on a věděla to i ona sama. Avšak těžce se přes to přenášela, protože srdce jí říkalo něco absolutně jiného. Byl to prostě on, vyvolený jejího srdce.

Zhluboka se nadechla a do nosu ji udeřil sladký pach, který by rozeznala na míle daleko. Srdce se jí rozbušilo, musel ji slyšet.

„Co tu děláš?“ zeptala se tiše, aniž by dala najevo své překvapení, své obavy. Ani se k němu neotočila, nechtěla se mu dívat do očí, které by ji pohltily, až by nedokázala říct, kdo je ona sama. A to si nemohla pro tuto chvíli dovolit.

„Hledal jsem tě,“ odvětil a ona pocítila, jak se k ní přiblížil. Absolutně tiché kroky sotva zaslechla i s jejím vyvinutým sluchem.

„Že to byl problém,“ zamumlala a jeho tiché povzdechnutí dalo najevo, že ji slyšel.

„Máš pravdu, nebyl. Ale potřeboval jsem tě vidět,“ řekl a pak ji chladné ruce zezadu objaly a jeho brada se lehce opírala o její hlavu.

Spustila ruku. Srdce se jí mohlo zbláznit, vnitřnosti se rozplývaly jeho blízkosti, ale musela si zanechat chladnou hlavu.

„Žádala jsem tě, abys mě nechal samotnou. Chtěla jsem přemýšlet. O samotě.“ Poslední slova řekla trochu hruběji, než chtěla, a cítila, jak jeho tělo ztuhlo.

„Asi tuším, o čem jsi chtěla uvažovat.“ Jeho chladný dech ovanul její ucho, až se zachvěla. Jak ji spalující touha stále více zachvacovala, uvědomovala si, že už nechce být v jeho náruči. Ne teď. Pomalu se mu snažila vymanit, a protože její snažení pochopil, pustil ji.

Dýchalo se jí snáz, lépe se jí i přemýšlelo. Stále se ale nechtěla na něj podívat. Poodešla blíže k šeříku a znova jej tiše obdivovala.

„Leah, copak se na mě ani nepodíváš?“ šeptl a jemně jí rukou přejel po tváři, jenže ona odvrátila hlavu na opačnou stranu a zavrtěla jí.

„Já… my… Nejde to,“ vydechla a do očí se jí nahrnuly slzy. Nechtěla se nechat přemoci takovou slabostí, vždy se považovala za silnou osobnost, ale tato slova, toto rozhodnutí jí trhalo srdce na malinké částečky.

„To proto, kdo jsem? A kdo jsi ty?“ zeptal se a stále u ní stál. Cítila jeho pohled, jak ji propaluje, ale nemohla se na něj podívat. Všechna ta odvaha pro to své rozhodnutí by se jediným pohledem vypařila jako pára nad hrncem.

„Ano. Já jsem vlk, mám chránit lid proti takovým, jako jsi ty…“ odmlčela se a bolestně si povzdechla.

„Jenže se stalo něco neuvěřitelného a my se do sebe zamilovali,“ dopověděl za ni a vzal ji za ruce, aby si ji k sobě přitáhl. Aby jí viděl do tváře, přestože se mu pohledem stále vyhýbala.

„Nemyslím si, že je moudré udržovat něco, co je proti nám,“ zašeptala a konečně podlehla jeho úsilí. Podívala se mu do očí, které přes závoj slz téměř neviděla, ale byla ztracená ve vlastní bolesti.

„A to ti řekl kdo? Tví přátelé? Tvá smečka?“ rozohnil se. V odpověď jen přikývla, teď by už nedokázala promluvit. V hrdle se jí usadil knedlík, jak se snažila nevzlyknout. Ale zrádné slzy si dělaly, co chtěly…

Cítila jeho prsty, jak jí otírají líce. Na její rozpálené kůži působil jeho chlad tak příjemně…

„Víš, co ti povím, Lee? Přestože naše láska je neuvěřitelná, nemožná… Stalo se. A já nemíním dát na řeči kohokoliv. Jestli budu moci být s tebou, budu, pokud mě nevyženeš. A i přes to ti budu na blízku, abych věděl, že budeš v pořádku. Miluju tě a nechci bez tebe žít. Uvědom si, že jak váš otisk, tak naše upíří láska je jen jediná…“

Slzy se jí spustily proudem, jak poslouchala jeho nádherný proslov. Ještě před několika vteřinami chtěla argumentovat, ale všechno se jí vypařilo z hlavy. Absolutně všechno.

Cítila chladné ruce, jak zachytily její obličej. A pak na svých rtech ty nejsladší rty, které si mohla kdy představit… Pod tíhou všech citů a pocitů se jí až podlomila kolena, avšak pevně ji zachytil a přitiskl k sobě ještě blíže.

„Žít bez tebe… To pro mě neexistuje. Pro mě, pro nás absolutně nemožné…“ šeptal jí do rtů, než ji políbil znova.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Impossible:

07.08.2013 [19:34]

kiki11Skvělá povídka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
07.08.2013 [18:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
07.08.2013 [17:16]

Kdo byl ten upír???Kdo,kdo,kdo??? Emoticon
Moc hezký. Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!