Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Emmett a já

31.10.2011 (15:00) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 3779×

Emmett Cullen, nejhezčí kluk na škole. Každá holka se za ním otáčela a on si to užíval. Měl několik sourozenců, ale svojí krásou a šarmem je všechny převyšoval. Edward, Jasper, Alice a Rose byli také krásní, ale když do jídelny vešel on, nikdo se na ně ani nepodíval. Měli mezi sebou partnerské vztahy, což také narušilo jejich popularitu. Edward chodil s Rose a Jasper s Alicí. Všichni byli bledí, měli zlaté oči a bavili se jen spolu. Jediná Alice byla normální. Při obědě k nám přišla, povídala si s námi, smála se našim vtipům, ale vždy, když se objevil Emmett, tajemně se na mě usmála a odešla. Všechny moje kamarádky už s tímto bohem někde byly, jen já jsem nemohla posoudit, jestli je opravdu tak úžasný, jak ostatní říkali. Kluci se s ním bavili, stáli u jeho auta, když skončila škola a plácali se s ním po ramenou.

Dnes je pátek, sedm hodin ráno. Při představě, že Emmetta dva dny neuvidím, se mi dělalo špatně. Byl to kluk mimo moji ligu, ale byla jsem do něj zamilovaná. Asi jako každá, která ho viděla. Na všechny se smál, hladil je po vlasech, jen mě si nevšímal. Kdykoliv jsem se objevila na chodbě, pustil dívku, se kterou se bavil, podíval se na mě a zmizel. Nevěděla jsem, co má za problém, ale chtěla jsem tomu přijít na kloub.

Zrovna jsem přijížděla na parkoviště, když zazvonilo. Byl krásný slunečný den, což je tady ve Forks vzácné. Vyběhla jsem z auta a spěšně se rozhlédla po parkovišti. Nikde jsem neviděla Emmettův džíp, ani Alicino Porsche. Zklamaně jsem doběhla do třídy a sesunula se na židli. Není tu. Tři dny ho neuvidím. Neuvidím jeho dokonalý úsměv, ani jeho vypracovanou postavu. Neuvidím ani ten zvláštní výraz v jeho očích, když se objevím v jeho blízkosti.

„Bello, dneska jdu ven s Emmettem,“ piští Jessica, moje druhá nejlepší kamarádka. Naštvaně se na ni otočím a znechuceně si ji prohlédnu. Výstřih až k pupíku, minisukně, tolik make-upu, že ani není vidět její pravá barva pleti, kozačky na vysokém podpatku a drahý, silně kořeněný parfém. Taková já nikdy nebudu. Nechci ze sebe dělat něco, co nejsem.

„Páni, Jess. Tak se ti to konečně povedlo, přiměla si ho říct ano,“ odpověděla jsem jí kysele a věnovala se sešitu, který jsem vyndala z tašky. Profesor na biologii neměl rád, když nejsme připraveni na hodinu. Určitě měla v plánu mi ještě něco říct, ale dveře se rozrazily a vešel ten, koho jsem se obávala. Profesor Dull.

Poté, co odhodil své těžké desky na stůl určený pro učitele, pohlédl do třídy a mlsně si olízl rty. Bude zkoušet. Jupí. Jeho oplzlý pohled padl na mě a já nadšením málem omdlela. Vzala jsem do ruky sešit, upravila si mikinu a šla na porážku. Prohlédl si mě od hlavy až k patě a poté otevřel můj sešit. Stránka, která byla popsaná Emmettovým jménem byla naštěstí až na konci, takže nebyla šance, že ji profesor najde. Dveře se podruhé rozrazily a v nich se objevil ten, kterého jsem si přála vidět. Emmett. Usmála jsem se a čekala na otázky, které mi učitel dá.

„Ach, pane Cullene. Zase pozdě. Copak se stalo dneska? Praskla vám guma u auta? Nebo vám snad nezvonil budík?“ Jeho hlas byl plný ironie a výsměchu. Zamračila jsem se na něj a čekala, co mu Emmett odpoví.

„Víte, přijel jsem včas, ale profesorka na matematiku zkolabovala a já jsem jí volal záchranku,“ řekl dokonalým hlubokým hlasem a já málem omdlela. Celá třída vyprskla smíchy a cítila jsem, jak i mně cukají koutky.

„No, v tom případě vám to prominu, ale je to naposledy,“ řekl naštvaně profesor a dál se věnoval mému zkoušení. Látku z minulé hodiny jsem uměla perfektně, ale když se mě ptal na starou látku, byla jsem v loji. Poslala jsem jeden zoufalý pohled do třídy a čekala, jestli mi někdo poradí. Jess se na mě usmála a zvedla palec nahoru. Super, to mi pomůže. Jela jsem pohledem dál a setkala se s jeho očima. Dívaly se na mě tmavým pohledem a v ruce drtil propisku. Udržovala jsem s ním oční kontakt a přidala jsem k tomu nesmělý úsměv. Přestal drtit propisku a zahleděl se do sešitu, super. To jsem tak hrozná, že se na mě ani nemůže podívat? Už už jsem chtěla odvrátit hlavu a profesorovi říct, že to nevím, když před sebe zvednul papír. Byl na něm chemický vzoreček a stručné informace o látce, kterou po mně Dull chtěl. Rychle jsem to přečetla a sdělila mu informace z papíru. Do indexu mi napsal za jedna a poslal mě sednout. Podívala jsem se na Emmetta a chtěla mu poděkovat, ale něco si čmáral do sešitu, tak jsem ho nechtěla rušit. Po zbytek hodiny jsem na zadní stranu sešitu čmárala jméno boha, který mi dnes pomohl. Netušila jsem, proč to udělal. Podle těch jeho gest a pohledů jsem si myslela, že mě nenávidí. Tak proč mi teď pomáhal? Otočila jsem hlavu jeho směrem a nachytala ho, jak na mě hledí. Na tváři se mu objevil úsměv a svůj zrak otočil na profesora. Proč na mě pořád kouká? Před větším množstvím těchto myšlenek mě zachránilo zvonění na přestávku. Rychle jsem naházela věci do batohu a utíkala za ním. Šel rychle, ale když jsem přidala do kroku, za okamžik jsem byla u něj.

„Děkuju ti za pomoc,“ řekla jsem a čekala, co udělá. Zastavil se, začal se pomalu otáčet a v ruce pevně svíral svou bundu. Překvapeně na mě hleděl a jeho oči rázem ztmavly. Byl v nich strach, zloba, ale i radost a štěstí.

„Nemáš zač, Bello,“ zašeptal melodickým hlasem a přidal k němu úsměv. On ví, jak se jmenuju? Začaly se mi třást ruce a až když se sklonil k zemi, jsem si uvědomila, že mi spadla učebnice, kterou jsem pevně svírala v rukou. Zvedl ji ze země a chtěl mi ji podat, ale něco z ní vypadlo. Papír, na kterém byl namalovaný jeho portrét a kolem něj byly napsány jeho iniciály. Vyděšeně jsem hleděla na ten kousek papíru a rychle ho zvedla. Pospíchala jsem od něj pryč. Proboha, to musím vždycky všechno zkazit? Slyšela jsem za sebou, jak na mě volá, ale nevnímala jsem ho. Až když jsem byla za rohem, zastavila jsem a uklidnila se. Můj splašený tep se začal zklidňovat a třas v mých rukách ustal. Jestli jsem si někdy myslela, že bych s ním mohla být, tak jsem to teď naprosto zkazila.

***

Seděla jsem v učebně španělštiny a čekala, až někdo přijde. Přijela jsem do školy moc brzo, a proto jsem tu již pět minut seděla sama. Třída byla veliká, takže jsem měla strachy naděláno v kalhotách. V ruce jsem svírala propisku a netrpělivě se vrtěla na židli. Najednou se ve dveřích zjevila hlava Emmetta Cullena. Jestli jsem byla doteď vyděšená, tak se to nedalo srovnat s tím, jak jsem se cítila teď. Usmál se na mě, došel ke své lavici a vyndal ze své tašky nějaký sešit. Vzal ho do rukou a rozešel se směrem ke mně. Překvapeně jsem ho pozorovala a čekala, co má v plánu. Došel až k mé lavici a podal mi ho. Přečetla jsem si čí je a zalapala jsem po dechu. Byl to ten sešit, do kterého jsem každý den psala svoje a jeho jméno. Otevřel ho na stránce, kde jsem byla namalovaná já a on, jako pár. Vyděšeně jsem se na něj podívala, ale on věnoval pozornost obrázku na papíře. Zasněně se na něj díval a já měl pocit, jako bych v jeho očích viděla lásku. Trvalo to jen několik vteřin, ale já věřila tomu, že se pod tou slupkou drsného a silného kluka skrývá jen mladý chlapec toužící po lásce. Zavřel sešit a položil mi ho na lavici.

„Moc hezky kreslíš,“ řekl mi a přisedl si vedle mě na židli. Otočila jsem se na něj a usmála jsem se.

„Je to jediná věc, která mi jde,“ prozradila jsem mu a vzala do ruky tužku. Vytrhla jsem jeden papír ze sešitu a začala malovat. Pamatovala jsem si všechny jeho rysy a zákoutí obličeje, takže mi nedělalo problém ho namalovat. Po pár minutách jsem byla hotová a dokončenou práci jsem mu podala. Usmál se na ni a přeložil ji nadvakrát. Vložil si ji do kapsy u kalhot a dál mi věnoval pozornost.

„Ještě jsme neměli možnost se pořádně poznat. Jmenuju se Emmett Cullen a rád bych tě někam pozval,“ řekl hlubokým hlasem a já se probrala ze snu. Viděla jsem jen toho kluka posedlého balením holek a randěním. Naštvaně jsem se na něj podívala a trpce se zasmála.

„Jasně, o tohle ti jde. Jsem jediná holka na škole, kterou si ještě nikam nepozval. Nejsem jako ty nány, co za tebou lezou a cpou ti svoje čísla a podprsenky. Jdi si za nějakou a mě nech na pokoji. Ano, jsem zamilovaná, ale do toho kluka, který v tobě je. Do toho, který touží po lásce a vztahu. Dokud budeš takový, nemám zájem,“ řekla jsem odhodlaně a i se svými věcmi se přestěhovala na druhou stranu třídy. Lidé začali chodit dovnitř, ale on pořád seděl na té židli a smutně hleděl před sebe. Když přišla Jessica, rychle k němu přiběhla a políbila ho na tvář. Aha, takže rande jim vyšlo. On se však vztekle odtáhl a odešel na svoje místo. Naštvaně sebou mrskl na židli, až zavrzala.

„Hej, Emmette. Dneska je pařba u Collina, přijdeš?“ Otázka byla mířena na něj, ale on nevnímal. Díval se na mě a v rukou držel můj obrázek.

„Jasně, přijdu,“ odpověděl a usmál se na mě. Vytrhl ze sešitu papír, něco na něj napsal a hodil ho po mně. Chytila jsem ho a dala se do čtení.

Přijď taky, musíme si promluvit.

Papírek jsem roztrhala a šla ho vyhodit do koše. Nebudu další na jeho seznamu. Sebevědomě jsem kráčela na své místo a nevnímala pohledy ostatních. Do třídy vstoupila profesorka, takže jsem neměla možnost dál něco udělat. Nebyla jsem zkoušená, takže jsem měla možnost přemýšlet. Nevěděla jsem, proč měl v očích ten výraz, když jsem ho odpálkovala. Bylo mi to hrozně líto, ale neměla jsem jinou možnost. Milovala jsem ho, ale když se choval jako pitomec, spíš jsem ho nesnášela. Když zazvonilo, vyběhal jsem ze třídy a pospíchala do další učebny. Všechny ostatní hodiny jsem nějak přežila, a když zazvonilo na konec vyučování, děkovala jsem bohu, že už jsem ho neviděla. Měl většinu hodin se mnou, ale v pátek měl napsané jiné hodiny. Pospíchala jsem na parkoviště, ale když jsem míjela Jess, zavolala na mě, jestli na tu pařbu přijdu. Kývla jsem, že ano. Nenechám si ujít příležitost, jak zazářit.

Přijela jsem domů a tašku s učením hodila do rohu kuchyně. Vyběhla jsem do svého pokoje a vyházela ze skříně všechno oblečení. Vybrala jsem modrý top s výstřihem, černé kraťasy a tmavý kabát. Zpod postele jsem vyndala černé boty na podpatku. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla si pod sprchu, Nechala jsem na své tělo dopadat kapky teplé vody a užívala si ten pocit uvolnění. Když už jsem byla spokojená s umytím, tak jsem si stoupla k zrcadlu a do ruky vzala nůžky. Vždycky jsem si přála ofinu, tak proč si ji nedopřát teď? Párkrát jsem střihla a pozorovala své vlasy, jak padají na zem. Když jsem se podívala do zrcadla, spokojeně jsem se usmála. Vypadala jsem docela dobře. Namazala jsem si tělo balzámem a navlékla na sebe připravené oblečení. Řasy jsem přetřela řasenkou a nanesla na obličej lehkou vrstvu pudru. Lehce jsem se navoněla a nasoukala se do kabátu. Podívala jsem se hodiny a rychle běžela do pokoje. Odraz v zrcadle mi napovídal, že vypadám dokonale. Nazula jsem si boty, naposledy se na sebe podívala a pak jsem běžela k autu. Nastartovala jsem, šlápla na plyn a pospíchala ke Collinovi. Těšila jsem se na jeho výraz, až mě takhle uvidí. Do školy jsem se nikdy nelíčila, ani se hezky neoblékala. Prostě jsem na sebe hodila něco, v čem se budu cítit dobře a neřešila jsem, jestli se to k sobě hodí nebo ne. A ta ofina? Vždycky jsem po ní toužila, ale až teď jsem dostala odvahu to udělat. Emmett ve mně probudil ženu.

Zrovna jsem přijížděla k domu, kde se konala párty, když jsem si ho všimla. Seděl na obrubníku a díval se na hodinky. Zůstala jsem chvilku sedět v autě, abych věděla, na co tu čeká. Jess, která se na něj dívala, se vesele usmála a pospíchala za ním. Přiběhla k němu, dala mu pusu na tvář a podle toho, jak se u toho červenala bych řekla, že ho neoslovila jeho jménem. Emmett se na ni naštvaně otočil, zvedl se a něco jí říkal. Má kamarádka se na něj jen vyděšeně dívala a jasně jsem viděla, jak jí stekla slza po tváři. Chtěla ho pohladit po tváři, ale on ucukl a vztekle jí něco řekl. Ona se naštvala a uhodila ho. Překvapeně jsem se dívala na to, jak si bolestně tře ruku a jak mu nadává. Vystoupila jsem z auta, doběhla k ní a ptala se jí, co se stalo. Otočila se na mě a zalapala po dechu. Ach, zřejmě ji překvapilo moje oblečení. Podívala jsem se do očí muže, kterého jsem milovala a viděla v nich lásku a překvapení. Docela by mě zajímalo, komu ta láska patřila, protože mě nenáviděl a na Jess křičel.

„Bello? Páni, vypadáš úžasně,“ řekla mi Jessica a utřela si mokré tváře. Vzala jsem ji kolem ramen a šla s ní dovnitř.

„Bello, počkej. Vypadáš dokonale. Jsem moc rád, že jsi nakonec přišla,“ zašeptal za mnou Emmett a chytl mě za ruku. Vytrhla jsem mu ji a rozzuřeně se na něj podívala.

„Jak už jsem ti jednou řekla, nebudu tvoje další oběť. Myslím, že když se kolem sebe rozhlédneš, tak najdeš desítky kraviček, který ti padnou k nohám, ale já to nebudu,“ řekla jsem mu pevným hlasem, ale uvnitř jsem umírala. Milovala jsem ho tak moc, že jsem ho od sebe odháněla. Smutně se na mě díval, ale já jsem to nevnímala a šla dovnitř.

„Páni, Bello. Ty jsi mu ale dala. Podívej se na něj, jak je smutnej. Já bych řekla, že tě má rád,“ pošeptala mi do ucha Jess a usmála se. On jí před chvilkou nadával a za pár okamžiků už mě s ním chce dávat dohromady?

„Jess, já ho miluju, ale nechci být s někým, kdo si neváží lásky,“ pověděla jsem jí a do ruky vzala kelímek s pivem, který mi podala. Napila jsem se a musela se otřást. Hnus.

„Tak lidi, teď pozor,“ zakřičel Collin a poplácal Emmetta po rameni. Ten se jen smutně usmál a pohledem mě hledal mezi těmi všemi puberťáky, kteří tu pařili.

„Emmett by chtěl něco říct, ale dívka, které se chtěl svěřit, mu utekla, takže, Bello, kde jsi?“ Jeho otázka mě překvapila. To mám jít jako k němu a padnout mu kolem krku?

„Jsem tady, ale s ním si nemám co říct,“ zakřičela jsem z davu a všechny tváře se otočily na mě. Všichni sborově zalapali po dechu a ukázali mi palec nahoru. Lichotilo mi to, ale pořád jsem byla naštvaná.

„Bello, pochop to už konečně. Víš, proč jsem zval na rande všechny holky kromě tebe? Protože jsem se do tebe zamiloval. S těmi ostatními jsem na tebe chtěl zapomenout, ale nepovedlo se. Vím, že nechceš kluka, který je namachrovaný a neváží si lásky. Tohle dělám pro tebe. Lidi, jsem panic a nikdy jsem si s holkou nevolal, ani jí nepsal. Jsem stydlivý, takže ty zprávy psal můj brácha. Jsem vůl, ale miluju tě, Isabello Swanová,“ řekl a šel ke mně. On se přede všemi ztrapnil jen kvůli mně? Došel ke mně, vzal mou ruku do té své a pohladil mě po tváři.

„Miluju tě,“ zašeptal a začal se ke mně sklánět. Jeho ledové rty se setkaly s mými a já věděla, že tak to má být. Máme být spolu.

„Taky tě miluju,“ zašeptala jsem a pozorovala jeho šťastný úsměv.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Emmett a já: