Ne, tohle určitě nevyjde... Nevím, jestli se vám to bude líbit, ale snažila jsem se. Tato smutná - snad - jednorázovka, je inspirovaná písní, na které jsem poslední dobou závislá... When You're Gone...
22.05.2011 (15:00) • Zombichlerka • FanFiction jednodílné • komentováno 28× • zobrazeno 2984×
Stála jsem u okna. Nevnímala jsem nic kolem sebe. V černých šatech mi byla zima a to jsem ani nebyla venku. Vítr mi prudce cuchal vlasy, ale to mi bylo taky jedno.
Za mnou se ozvaly kroky, pak povzdech.
„Je čas.“
Sklonila jsem hlavu. Nebudu plakat… tak, jak jsem ti slíbila…
Vzala jsem ze stolu rudé růže a otočila se. Už tam na mě čekal. Smutně se usmál a natáhl ke mně ruku. Vzala jsem ho za ni a vyšli jsme.
Procházeli jsme přes náměstí, všichni na nás zírali.
Opět jsem sklonila hlavu.
Charlie mě pevně svíral. Jediný, kdo mi zbyl… má opora…
Přišli jsme jako poslední. Nezačali bez nás.
Posadila jsem se, růže si položila na klín a čekala. Vítr nepřestával bičovat mou tvář. Nebe za chvíli spustí liják… tak, jak to bývá…
„Kruci, nejde to!“ zavyla jsem a chtěla balíček vyhodit.
„Ukaž.“ Na mé ruce se objevila jiná, bledá ruka. Zvedla jsem hlavu.
„Edwarde? Co tady děláš?“
„Ty mě znáš?“ Usmíval se. Ach, jak byl krásný…
„Zná tě celá škola,“ objasnila jsem mu a znovu pohlédla na balíček. „Poslala mi to máma. Nevím, co v tom je, ale nebudu se tím stresovat…“
Edward se zasmál a jedním prudkým pohybem balík roztrhl. Našpulila jsem rty.
„Hm, díky.“
Edward se rozesmál a já se k němu přidala…
Chybíš mi…
Po tváři se mi skutálela slza. Nechala jsem ji, ať si razí cestičku po mém líci a dál dolovala vzpomínky, které mi působily nesnesitelnou bolest…
„Ne, nedám ti to!“
„Edwarde!“
Tvářil se vážně, ale koutky mu cukaly. Znovu jsem vyskočila pro sešit, ale on zvedl ruku ještě výš.
„Jsi moc malá,“ posmíval se mi. Lehce se zakřenil, ale když jsem znovu vyskočila a opět minula, rozesmál se…
Jeho smích se ozýval po celém pokoji a já chtěla, aby se mi zaryl do paměti…
Chybíš mi…
Další horká slza mi stekla po tváři a já se ani nenamáhala ji setřít, pohnout se…
„Bell?“
Zvedla jsem hlavu od úkolu a podívala se na profesorku.
„Děláš úkoly?“ Usmála se, ale ten úsměv nebyl šťastný…
„Paní Marksová, co se stalo?“ vyslovila jsem pomalu a úsměv mi mizel z tváře. Podívala se na sovu ruku, ve které svírala knoflík ze svého svetru a zhluboka se nadechla.
„Víš, mrzí mě, že ti to musím říct já, ale... víš, Edward…“
Chybíš mi…
Charlie vedle mě se zvedl. Za chvíli bude řada na mně…
Běžela jsem chodbou a přes slzy neviděla. Vzlykala jsem a chtěla uvěřit mému srdci, které říkalo, že to nemůže být pravda…
Vtrhla jsem do pokoje a uviděla ho. Bledšího než obvykle, bez svého úsměvu, bez života…
Zvedla jsem se. Nohy se mi třásly. Vzlykala jsem, ale neplakala. Slíbila jsem ti to…
Položila jsem rudé růže na rakev. Byla jsem sama. Všichni odešli, Charlie…
On.
Stiskla jsem rty, abych neplakala… byla to jediná věc, o kterou mě někdy pořádal… Už jsem to porušila, ale nechtěla jsem mu ubližovat ještě více… Neplač kvůli mně. Ať se stane cokoliv... cokoliv, kvůli mně neplač…
Zhroutila jsem se na zem. Vítr mě roztřásl, ale jediné, na čem záleželo, bylo… On je pryč… navždy…
„Promiň,“ zašeptala jsem, když jsem naplno propukla v pláč…
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Chybíš mi...:
Povídku jsem si přečetla už kvůli téhle písničce, taky ji miluju. Krásný. 
Krásné ale smutné :)
Máš talent ...
No teda. Vážně se ti povedla. Sice byla smutná a já brečela jako malá, ale je moc pěkná. 
No teda. Vážně se ti povedla. Sice byla smutná a já brečela jako malá, ale je moc pškná.
dneska celý deň plačem... sprostá smrť!!!
Krásné
Nádhera mám v očích slzy
Plné emocí ... krása, nádhera 
ježiši... já nemám slov... prostě snad a jen naprosto dokonalý
Ach... brečela jsem jak malá holka. Pouštěla jsem si u toho tu písničku a snad mě to rozbrečelo ještě víc Nádherná jednorázovka
Nádhera
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!