Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Čas na nový život

immortals-2


Čas na nový životOn je člověk, ona taky, ale nemohou být spolu. Přináším Vám první jednorázovou povídku. Dlouhou dobu jsem se odhodlávala registrovat a dnešní ráno mě napadla tato povídka. Tak je tady. Přeji vám pěkný den, XloverX.

Probudila jsme se do krásného rána, sluníčko sice nevylezlo, ale obloha byla bez jediného mráčku. Očima jsem zabloudila k hodinám na nočním stole, abych zjistila kolik je hodin. Bylo sedm ráno. Do práce půjdu až na jedenáctou, jelikož je třeba zkontrolovat dokumenty před pracovním obědem. Na který jsme se domlouvali. Z postele jsem se přesunula do kuchyně, kde jsem si dala vařit vodu na kafe a mezitím šla do koupelny provést hygienu. Ke kafi jsem si udělala rohlík s máslem obložený paprikou. Mezi mé ranní povinnosti patřilo také usednout za počítač, zkontrolovat a poslat maily. Okolo deváté bylo téměř vše hotovo a jídlo stráveno. 

 
V šatně jsem na sebe hodila sportovní oblečení a šla zaklepat na Emmetta. Jeden z mála spolubydlících, se kterým ráda pokecám. Vždycky umí rozveselit. Beru ho jako staršího bratra, kterého jsem nikdy neměla.  Je to skvělý kluk. A proto si občas zahraji na jeho přítelkyni abych mu pomohla od žen, se kterými nechce nic mít, ale ony to nechápou. Oba se pak smějeme a já prohodím něco ve stylu proč to dělá, když břímě vyhazovače jde na má záda. Do oka jsme si padli ihned, když jsem se přestěhovala před třemi lety z důvodu, který neví nikdo. Bylo to těžké ale asi nejlepší rozhodnutí. Ani rodičům jsem nic neřekla. Stěhování mi pomohlo ve všech ohledech. 
 
„Dobré ráno Šmudlo, vyrážíme?" zeptal se mě tou otřesnou přezdívkou, když viděl moje oblečení.
 
„Já jsem ready a ty, jak vidím, taky. Tak šup jdeme," zavelela jsem a už sbíhala schody. Zaslechla jsem jen jak si něco, pak zamkl dveře a šel za mnou. 
 
Chodím běhat pravidelně. Sice je to k neuvěření, protože jsem byla levá na všechno, na cokoli jsem sáhla to se rozbilo a sport byl jedna z věcí, které jsem z duše nesnášela. Na střední jsem se mu obloukem vyhýbala. Za posledním roky mě Alice vytáhla tolikrát, že jsem si na to musela zvyknout. Sice jsem protestovala, ale postupem času jsem si našla cestičku a jsem tam, kde jsem teď. Miluju běh, je to balzám pro duši. Zcela se uvolním a pročistím si hlavu. Občas se mnou chodí i Zac. Přeci jen je lepší běhat ve dvou. Se sluchátky v uších jsme běželi od civilizace pryč do přírody na kraji města. Po cestě zpět jsme na chvilku zašli do parku. 
 
„Dneska ti to nějak nešlo, byl jsi pořád kus za mnou. Za tím něco bude hele," začala jsem konverzaci a otočila se na něj. Zahlédla jsem jen jeho grimasu, kterou se snažil ukrýt. Pozdě hochu, všimla jsem si. 
 
„No, víš, Bells, dlouho jsem neměl žádnou fyzickou aktivitu," zasmál se a přitom zahýbal obočím. Zda chápu. 
 
„Seš praštěnej." Uhodila jsem ho do ramen. 
 
„Proč si vlastně nenajdeš nějakou tu slečnu?" zvědavě jsme se na něj podívala. 
 
„Dlouho jsem u tebe nikoho neviděla, o to víc mě straší, kdy mě zavoláš, abych ti pomohla." 
 
„Víš, ona tu nějaká je, je pěkná, milá a bavím se s ní, protože umí být vtipná a vždycky mě překvapí." Přistoupil ke mně. 
 
„Kde ji máš? Musíš mi hned tu tvojí vyvolenou ukázat," začala jsem se všude možně rozhlížet. Než jsem se ale stihla podívat na druhou stran,u vzal můj obličej do rukou a vydechl. 
 
„Už dlouho chci něco zkusit a nikdy jsem se neodhodlal, až teď." Hned na to mě políbil. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat někdo do nás vrazil. Neustála jsem to a padala k zemi. Zavřela jsem oči. Překvapením bylo, když jsem necítila naráz, nic. Ale místo na zemi jsem měla kolem pasu omotané paže. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale neměla jsem co. Na jednu stranu jsem byla neskutečně vděcná, že nás dotyčný přerušil, ale hned na to, kdy se mi jeho vůně dostala k mým čichovým buňkám, bych tu raději nebyla. Tuhle vůni bych poznala kdekoliv, byla nezaměnitelná. Pomalu jsem zkoumala černé upnuté triko, které jsem na něm nikdy neviděla, přes svalnatá ramena, určitě musí posilovat, k obličeji. Jako poslední jsem si nechala jeho oči. Používal je jako nejmocnější zbraň. Ta zelená barva vás tak pohltila, že jste nemohli uhnout. Srdce mi bilo jako o závod. Přerušila jsem náš oční kontakt a odkašlala si, protože jsem pořád byla v jeho náruči. 
 
Zvedl nás a s rukou stále okolo mého pasu nás otočil k Emmettovi. Ten se tvářil jako by tam nebyl. Jak se takhle může jen tvářit? Po tom, co udělal. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření. Bylo pevné, jako kdyby mě nechtěl pustit, až moc příjemné a já si to nechtěla a nesmím připustit. Stoupla jsem si a stála mezi těma dvěma. Všichni byli ticho, nikdo nepromluvil. Slyšeli jsme jen cvrlikání ptáčků v korunách stromů a z dálky projíždějící auta. 
 
„No, takže," začala jsem „Edwarde, tohle je Emmett, můj spolubydlící. Emmette, Edward, můj nadřízený." A představení bylo u konce. Podívala jsem se na ně a jeden byl v klidu, zatímco ten druhý přímo vraždil pohledem, byla jsem ráda, že nemohl. Což byla jediná moje útěcha.
 
„Isabello, nechcete se jít se mnou proběhnout, když už jsem na vás tady narazil?" Zaskočilo mi. Jeho otázka mě překvapila, ale pro moje dobro jsem musela odmítnout. Hlavně jsem chtěla vyřešit to, co se událo mezi mnou a Emmettem, měla jsem nutkání mu to vysvětlit, ale jen co jsem zmínila Emmetta podíval se na něj a jeho rysy najednou ztvrdly. Podíval se mi do očí, viděla jsem v nich zklamání, cítila jsem se hrozně, a ani to mi nezabránilo začít se všichni topit. Přerušil náš kontakt tím, že se otočil a bez rozloučení odešel. Mně nezbývalo nic, než se otočit na mého spolubydlícího.
 
„Jak mám začít," promluvil, než jsem stihla něco říct pokračoval, „chtěl jsem jenom něco zkusit, líbila ses mi hned, jak ses k nám přistěhovala. Jseš docela kočka, jestli o tom nevíš." Zazubil se na mě. „No a pak jsme spolu trávili čím dál víc času a mně dělalo radost být s tebou. Cítil jsem se jako nikdy jindy. A za tu dobu jsem sice měl pár žen, sama to víš, ale žádná nebyla ta pravá, proto jsem tě prosil, abys je ode mne vyháněla." Pohladil mě po tváři a já neřekla ani slovo, potřebovala jsem, aby se dostal k jádru a přitom se obávala toho, co přijde. „Do dneška jsem myslel, že ty bys mohla být ona, tou jedinečnou, proto jsem tě políbil." Nervozitou jsem ani nedýchala a už se připravovala, že ho zastavím, ale mluvil dál. „A i když to byla nepatrná chvíle, promiň, ale necítil jsem nic. Bylo to jako políbit někoho..." Nenacházel slov a já jsem cítila, jak mi kámen spadl ze srdce, byla to neskutečná úleva, protože já bych neměla srdce zlomit mu srdce. Zasmála jsem se. Nechápavě se na mě podíval. 
 
„Jsem se bála, že tě budu muset odmítnout, protože tě beru jako bratra a bylo by to jako incest, kdybych s tebou měla něco víc."
 
„Teď ale vím, že by to neklapalo. Nejsi pro mě jako sestra, tu už mám a je to nákupní maniačka, takže cvok. Ty si něco víc," zasmál se na mě. „Co na poslední hodinu zapomenout?" zeptal se. „Takový experiment, který nevyšel." Souhlasila jsem a podívala se na hodinky. Zděsila jsem se, bylo skoro deset a já pořád v parku. Rozběhli jsme se domů. 
 
...
 
Připravenej do práce jsem přišel do obýváku, kde se mi naskytl pohled na ten nepořádek. Měl jsem zlost a první, co mi doma přišlo pod ruku, byl tento pokoj. Většina věcí tu byla už nepoužitelná. Pořád  jsem měl chuť toho hajzla, co se ji pokusil jen dotknout, zastřelit. Nechápu to, kde se to ve mně bere. Za poslední dva roky jako bych neměl, co dělat, a jen ji sledovat. Vztahy, s kým se vídá, její denní plány, které jsou po většinu času stejné. První víkend v měsíci navštěvuje rodiče a poslední víkend tráví u sebe uklízením. Každý pondělí, úterý, čtvrtek a pátek chodí ve stejný čas běhat a já začal taky. Ne, že bych ji nějak špehoval, na to mám nějakou sebeúctu, ale na všechno lze mít lidi s dostatkem peněz. Říká se, že penězi si nekoupíš štěstí, ale taky bez peněz nikam nelez a tyto zelené bankovky mi teď sloužily k poskytování informací. Domem se začal šířil zvuk mého telefonu. 
 
„Tady John," ozvalo se.
 
„Jsem Edward, kurva, ne John. Mluv už konečně." Byl jsem horší jak ženská. Emoce si se mnou dělaly, co chtěly.
 
„Pane, slečna Isabella právě dorazila do kanceláře a ve dvanáct je schůzka u Billyho." Připomněl mi to, co dávno vím. 
„Stojím před domem," rychle řekl, než jsem to položil. Ještě než jsem odešel zaúkoloval jsem lidi, aby vyklidili obývák. Nechci se na to dívat. 
 
...
 
Znovu mě přepadl vztek. Nemá být náhodou pracovní oběd pracovním obědem? Já jsem tu šéf, nemá se to náhodou řešit se mnou? Nenáviděl jsem ho. Když přišel do restaurace, jeho pohled padl rovnou na ty dlouhé nohy v těch uzoučkých šatech a já hned věděl, že já budu mimo hru. Nesnášel jsem jeho, protože okatě flirtoval, ani se to nesnažil zakrýt. Nesnášel jsem ji, protože si to nechala líbit, k tomu všemu se smála jeho vtipům a na mě se ani nepodívala. A ze všeho jsem nejvíc nesnášel sebe, protože nedokážu nic dělat, přitom to ve mně vřelo. Jenže já jsem jen seděl a dával najevo, jak je to všechno nepříjemné. 
 
Oběd se protáhl do druhé hodiny, poté nás John vyzvedl a jeli jsme do kanceláře podepsat smlouvu. Když ten bastard konečně vypadl, byl jsme v klidu. Pohodlně jsem se usadil v mém křesle zády ke dveřím. Nechal jsem myšlenky, aby mi v hlavě dělaly větší bordel, něž je, ale jedna na mě pořád křičela. Byla neúnavná, už od ranního setkání jsem ji měl v hlavě. Rozhodl jsem ji hned vyřešit. Otočil jsem se k otevřeným dveřím a naskytl se pěkný výhled na ten pevný zadek v těch krátkých šatech, co měla na schůzce. Moje myšlenky hned nabraly nový směr, tak moc jsem chtěl, aby některé z těch představ byly skutečné, jenže nebyly. Odkašlal jsem si, abych zahnal knedlík v krku.
 
„Isabello." Otočila se, uhladila si šaty a podívala se na mě těma čokoládovýma očima. „Potřebuji s vámi něco probrat. Zavřete dveře, chci mít soukromí. A pro jistotu je zamkněte, kdyby sem náhodou někdo chtěl vejít bez pozvání." Udělala to, co jsem řekl, a přešla k pohovce před mým stolem, kam si sedla. Já se naopak zvedl, obešel stůl, abych k ní byl blíže, a nadechl se.
 
„Takže...."
 
„Tak..." začali jsme oba.
 
„Co si přejete probrat nebo udělat?" Přeju si probrat tebe a chci udělat tebe, zaúpěl jsem v duchu. Rukou jsem si prohrábl vlasy a odepl jeden knoflíček u košile.
 
„Měl bych na vás jednu otázku, slečno Swanová." Podívala se na mě a čekaka. 
 
„Chtěl bych, abyste ke mně byla upřímná. Nechci nic jiného," odmlčel jsem se. „Kdo je Emmett, je to váš přítel?" Podíval jsem se na ni, ale její výraz nic neříkal. Čekal jsem, co řekne, potřeboval jsem to nutně vědět, ta nevědomost mě ubíjela. Zničeho nic se zvedla, šla ke dveřím. U nich se ještě otočila a promluvila: „Jak si dovolujete? Tohle je osobní a od vás bych nečekal, že se zeptáte. Je to moje věc, moje soukromí." Uchopila kliku a chtěla odejít. Já se třemi dlouhými kroky dostal k ní. Otočil ji k sobě a zavřel tím otevřené dveře. 
„Co to...?" Nestihla to doříct a už byla nalepená pod mým tělem na zavřených dveřích. Zuřil jsem, zase. Nedostal jsem odpověď a ještě chtěla utéct. Dýchala mělce, ruce svírala v pěst a její oči přilepené na mém obličeji. 
 
„Co to děláte, pusťte mě. Proč to děláte?" Podíval jsem se na ni a viděl, jak se jí začaly lesknout oči. Bože, tohle jsem nechtěl. V hlavě jsem přemýšlel, co říct, ale bylo vymeteno. Odstoupil jsem kousek, ale pořád jsem na ni dosáhl. Natáhl jsem ruku a pohladil tu krásnou tvář, ruka zůstala u krku. Vydechl jsem. 
 
„Isabello." Její jméno bylo tak krásné. „Celý ty roky, co jsi tady, po tobě tolik toužím. Ani si neuvědomuješ, jak na ostatní působíš. Přeju si, aby jsi mě nepřehlížela, přeju si, aby ses na mě jen podívala. Tvoje gesta mě dostávají do kolen, to, jak si rozpustíš vlasy, když si unavená, nebo se snažíš skrýt nedostatky, kterých si všimneš jen ty, ale pro ostatní jseš dokonalá. Raduješ se, když se ti něco povede, naopak špulíš rty, když se ti to nedaří." Palcem jsem přejel po jahodových rtech, pootevřela je. „Lákají, ne přímo se dožadují polaskání." Jen co jsem to dořekl, konal jsem. Bylo to neuvěřitelné, lepší než představy. Vzdychla mi do úst a já se stále nevzdával, po pár sekundách jsem měl její ruce za krkem. Na nic jsem nečekal a nadzvedl ji. Nohy mi omotala kolem pasu. Ani papír by se mezi nás nevešel. Vážila jako pírko. Ze rtů jsem se pomalu přesunul na krk, naklonila hlavu a já tak měl lepši přístup. Její vzdech byl pro moje uši rajská hudba a já činil dál. S Isabellou v náručí jsem se přesunul ke stolu, jednou rukou shodil přebytečné věci a položil ji na stůl. Byla krásná, ale která žena ne, pokud jste byl mezi jejíma nohama. Hned na to jsem si uvědomil, nebyla jako jiné ženy, ona byla jedinečná. Byla to bohyně. 
 
Opět jsem se k ní sklonil a začal tak novou hru. Krk jsem ji zasypával polibky. Má ruka pomalu rozepínala zip na šatech, když se to povedlo, vysvlékl jsem ji celou. Černé krajky kontrastovaly s porcelánovou pokožkou. Byl to jedinečný pohled. Ani jsem se nenadál, moje sako bylo pryč a košile rozepnutá. Zabořil jsem hlavu mezi košíčky a rukou hledal rozepínaní. Černá přebytečná látka spadla, moje ruce byly v akci. Miloval jsem ty kopečky, každý chlap je miloval. Ihned jsem se přisál a druhou rukou hnětl druhé prso. Její bradavky byly vztyčené vzrušením. Její vzdechy byly slyšet po celé kanceláři a byla to slast. Jak pro mě, tak pro ni. Dával jsem, nepotřeboval jsem víc, protože jsem ty chvíle jsem si vychutnával. 
 
Zbýval poslední kus. 
 
„Edwarde." vzdychla, hned jak jsem uslyšel své jméno z jejích úst, byl jsem schopen udělat cokoliv, aby volala jen mé jméno. „Chci tě," dořekla to.
 
„Neuvěříš tomu, ale já tebe víc." Opět jsem se přisál na její rty. Podíval jsem se jí do očí zda nezahlédnu nesouhlas, ale nic takového jsem nenašel, jen touhu, která byla i v mých očích. Byl jsem odhodlán dokončit načaté, kdyby dveře nevylétly z pantů a v nich nestála Jessica. Jakoby se zastavil čas. Nikdo se nehýbal, nikdo nic neříkal. Když nás zahlédla, nabrala rudou barvu, ne proto, že se styděla, ale byla to zuřivost. Bella se vzpamatovala jako první, slezla ze stolu, popadla šaty a s očima plných zklamání a smutku se otočila a běžela pryč. Nemohl jsem ji nechat odejít. Ale nohy jako by mě neposlouchaly. Jen jsem tam stál. 
 
„Isabello, Isabello!" Ani se neotočila.
 
...
 
Blbá blbka, co jsem to zase udělala, nadávala sem si v duchu. Proč já. Proč tolikrát. Ptala jsem se sama sebe. Ale nemělo to cenu. Domů jsem doběhla a mířila si to rovnou do ložnice. Vytáhla kufry a začala do nich házet všechno, co mi přišlo pod ruku. Druhou rukou jsem vytočila známé číslo. Vyzvánělo to a pak se ozval ten nejsladší hlas, co jsem slyšela. Snažila jsem se, aby můj hlas zněl vyrovnaně. Vyšlo ze mě jen: „Udělám si k tobě výlet a potřebuju někde přespat." Ihned jsem to típla, neměla jsem na víc a u ní jsem věděla, že jsem u ní vždy vítána. Vzala jsem klíčky od auta a nastartovala. 
 
Shrnuto podtrženo ve dvou slovech.
 
Utekla jsem.
 
Opět.

Tak doufám, že jste nebyli zklamaní a líbilo se vám to. Děj se odehrává v jednom dni a přijde mi, že občas to nemá smysl, ale doufám, že chápete. Postavy jsou tam pouze čtyři a všichni jsou lidé. Nakonec budu nesmírně vděčná, když zanecháte komentář, ať už kritiku či chválu nebo jen smajlíka. 


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čas na nový život:

 1
2. Lola
07.02.2017 [11:48]

Úžasné. Emoticon Emoticon Len škoda,že to je jednorázovka. Chcela by som vedieť, ako to bude ďalej.

1. Maya
07.02.2017 [11:43]

Ahoj, bylo to hezké, akorát škoda, že to skončilo tak špatně. Byla by z toho dobrá kapitolovka. Tak nad tím popřemýšlej. Jinak super. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!