Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bolest nad smutkem svých bližních

Bolest nad smutkem svých bližních

Tato povídka je nezávazným pokračováním povídky Síla Samoty. Prosili jste mě o vysvětlení, a tak jsem se rozhodla, že vám ho tedy napíši. :) Jak to tedy nakonec dopadlo s Bellou? A jak jsou na tom ostatní? Co Edward a Renesmé? A co vlci?

Přeji příjemné čtení, Kacennnka. :)

Vznášela jsem se na růžovém obláčku daleko v galaxii a nevěděla jsem, že je tak jednoduché z něj spadnout. Měla jsem všechno, na co jsem si mohla vzpomenout. Rodinu, přátele, manžela a dokonce i dceru. Myslela jsem si, že mám úplně všechno - získala jsem dokonce i svou nesmrtelnost, po které jsem tolik toužila. Ale teď je to všechno pryč.

Jednou jsem mluvila s Carlislem o tom, jestli má upír duši. On tvrdil, že upír duši má, ale Edward si to nemyslí - prý proto mě nechtěl přeměnit. Ale nakonec se tak stalo - jako Carlisle ostatním v rodině, i Edward mi zachránil život.

Teď mám na to, jestli má upír také duši, svůj vlastní názor. Upír má duši, ale nedostatečně dobrou, aby se dostal do nebe a příliš špatnou, aby se dostal do pekla. Je pak odsouzen k věčnému bloudění po světě. Tak je tomu i u mě.

Je to už něco přes rok, kdy mě Volturiovi roztrhali a spálili na prach. Jediní, kdo to přežili, byla moje dcera, Renesmé a Jacob. Všichni ostatní skončili jako popel. Vlci, upíři, všichni. Snažili jsme se, bojovali jsme, ale nemělo to cenu. Nemám tušení, kam ostatní zmizeli - ano, stýská se mi, ale je to úplně jedno, když jsme pouze duchové, nekonečně dlouho bloudící a neschopni naleznout pokoje. Ale doufám, že alespoň vlci se dostali do nebe. Byli hodní. V podstatě čistili svět od zla - čistili svět od nás, od upírů.

Nesnažím se je hledat, věřím v to, že by oni našli mě, kdyby chtěli. Jako svoje útočiště jsem si vybrala hřbitov. Už přes rok sedím na svém náhrobku a sleduji zničené výrazy svých přátel - je to kruté, ale co jiného mám dělat? Jít strašit do Voltery?

První měsíc sem chodilo hodně lidí. Přátelé ze školy, táta a i nějací lidé z La Push. Nosili květiny a zapalovali svíčky. To se ale změnilo. Jediní, kdo sem chodí, je můj otec, Charlie a Sue Clearwaterová. Občas sem jen někdo zabloudí, když jde za někým jiným, ale to je tak vše.

Věřili byste tomu, že mají duchové sny? Ne? Já jeden sen mám. Vlastně jsou to dva sny. Doufám v to, že jednou uvidím svou dceru s Jacobem. Že sem jednou přijdou. Stačilo by mi, i kdyby šli jen okolo. Stačilo by mi, kdybych je viděla se usmát. Svou dceru jsem neznala tak dlouho, ale milovala jsem ji jako nikoho. Byla jen moje a Edwardova a nikdo nám ji nemohl vzít. Oni však vzali nás jí.

Často myslím na to, kde asi teď jsou, jak se jim daří. Jacoba jsem vždy milovala. Ať už jen jako nejlepšího kamaráda nebo i jako něco víc. Nedokázala bych si představit nikoho jiného po Renesméině boku než jeho. Ale co když je nikdy neuvidím? Co když se něco pokazilo a oba jsou také mrtví?

Čas se tu nekonečně a stereotypně vlekl. Den, poté noc. Střídalo se jaro, léto, podzim a zima. Při smyslech mě držela jen ta představa, že zase uvidím někoho známého. A tak tomu teď mělo být. Podle všech svíček a lidí hemžících se po hřbitově, jsem poznala, že se blíží Vánoce. Jen jsem očekávala, až zase přijde Charlie nebo Sue. A třeba si vzpomene ještě někdo další, třeba Mike nebo Jessica.

Neměla jsem ponětí o tom, jaký je den, ale poznala jsem, že jsou Vánoce skoro za dveřmi. Sue už tu dávno byla. Dala sem květinu a zapálila svíčku. Už jsem čekala jen na Charlieho, ale nenapadlo mě, kdo se tu objeví.

Přede mnou stály dvě postavy. Byly celé v černém. Nebylo jim vidět do tváře, ale přišlo mi, že je znám. Když dívka zvedla hlavu, něco mi na ní připadlo povědomé. Ostře řezané rysy, bronzové, vlnité vlasy. Pak vzhlédl i muž. Tmavé vlasy, hluboce posazené černé oči.

Okamžitě jsem je poznala. Jacob a Renesmé.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolest nad smutkem svých bližních:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!