Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Být kapitánem

05.10.2018 (10:00) • Rebekaah1606 • FanFiction poezie • komentováno 3× • zobrazeno 1962×

Článek neprošel korekcí

Být kapitánem

Vlnkami psaná slůvka,

jak sladká umí býti,

pak naivní jsi sůvka,

co ve sklípku smí trůn mýti.

Nadějná šance

ukrytá v přílivu,

pod růží ruměnce,

když k plavbě nemáš...

sílu...

Možná první tvá láska,

možná rány náplast,

či paranoia jménem vráska,

či jen touha,

své jméno mocí světu hlásat.

Byla jsi slabá,

byla jsi jen hezká tvář,

jejíž snaha byla chabá,

však on řekl:

Naděj si nezmař.

Jak dítě sotva rozené,

zmizeli ti potoky okem slzené.

Čas neplul okružní plavbu,

dávno minul čas,

kdy slavila jsi svatbu.

Vzpomínka tu není včas.

Však ty víš,

že závoj není věčný,

pod hladem molů,

co říkají si slečny.

Teď už asi víš,

že dítě udělalo krůček,

alespoň,

však špatným směrem,

kde lež už nezříš,

ač ječíš poň...

Zmizel tvůj klam,

sladká opar mlžný,

zčernal brýlí růže rám,

však plán to byl snažný.

V zlaté klícce,

bylas cirkusová lvice,

které ego křuplo v půli,

při udržení velké vůli.

Tak řvi si teď koťátko,

uvízlo si na stromě,

který z paluby lodi rost,

letáš si po italském domě.

Kde máš tu pozornost?

Kde máš své zrcátko?

Ach, promiň,

jsi přeci tak ošklivá,

v ošklivém světě.

Dál slzy roníš.

Havraní perutě,

mám a nimi unesu tě,

tedy vás, má madam...

Půjdete?

Nadějná šance

ukrytá v přílivu,

pod růží ruměnce,

když k plavbě nemáš...

sílu...

Velká pomsta tohle bude,

liboval si nad hloupostí,

nic z hradu již nepozbude,

vykřikoval bez ctností.

Úsměv a vodní panna,

jak trn v oku zubatý,

tak sám, vlastně sama.

Vypustit na širé moře,

však tak slabou a zmatenou...

Má jít s ní?

Labutí nese se ozvěnou:

Zbyla jsem sama,

zmizím jen já...

Pro něj bude to velká rána,

vužij své příležitosti...

Pak hladinu mořskou,

spletla si s ohněm...

Poslední slovní hříčka,

když zavřela ledová víčka.

Vlnkami psaná slůvka,

jak sladká umí býti,

pak naivní jsi sůvka,

co ve sklípku smí trůn mýti.

Pamatoval král na ní nocí,

však nepříliš dlouze,

když pomstychtivou nemocí,

v rumunsku vládne se,

stačí zabít příčinu... pouze...

Přítelkyně, či jen spoluvězeň,

neznal, nevybavoval,

si obličej, byl jí zapovězen,

byl tím posledním,

co přeživší král potřeboval.

Hrad se zbořil,

cihly zůstaly stát,

jen ten,

kdo z vod se nevynořil,

znal jeho pravý majestát.

Jež už nikdy nikdo nepostaví.

Prozatimní klamná pravda..

že už nikdo nebude kapitánem...

 Nejde o příliš originální nápad, ani o kdovíjaké provedení, avšak prosím žraloci, sežerte mě.

Pro KPT, Becky

Autor: Rebekaah1606 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Být kapitánem: