Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stranger 1. kapitola

Stranger 1. kapitolaTak tady je 1. kapitola mojí první povídky. Doufám, že se vám bude líbit a čekám jakoukoliv kritiku. Je to samozřejmě o Belle, Cullenových a atd. Bella utekla z Volturi s vrací se zpět. Ale co vlastně Bella dělala ve Volteře? A kam se vlastně vrací? To se dovíte částečně v tomhle díle a částečně v dalších, ve kterých bude Bella vzpomínat na minulost.

1. kapitola-Rozhodnutí

Pohled přihlížejícího:

Smích a zase smích to se ozývalo z rozmanité vilky nedaleko deštivého městečka jménem Forks. Slavil se nový rok a ve vilce u Cullenových byl rodinný večírek v plném proudu. A to díky Alici, která jako vždy s radostí vše přichystala a díky Emettovi, který nevynechal příležitost k jeho vtípkům. Byla to ideální rodinka, ale zdání klame…

Přece se v téhle rodince našla jen jediná osoba, která nebyla zcela šťastná. Měla sice milující rodinu, ale chyběla mu jedna osoba. Osoba, o které nevěděl, co se sní, stalo, kde je, jestli je vůbec žije. Netuší zhola nic, ale nedával najevo své nešťastné pocity, nechtěl přidávat starosti své milované rodině. A tak se mu podařilo toto „drobné“ tajemství před rodinou zatajit. Neměl důvod jim nevěřit, ale přece jen nebude kazit štěstí, které je tak vratké. Ovšem netušil, že osoba, na kterou teď myslí stojí v povzdálí a sleduje tu oslavu svým ostřížím zrakem se zvažováním svých možností. Zda se má nebo nemá objevit před svou šťastnou a tak vzdálenou minulostí. A jak jí vůbec příjme, vždyť kd yž se nap osled viděli před těma 200 lety tak se pohádali a to byla jejich poslední vzpomínka na sebe. A jak to vezme jeho nová rodina? Bude jí vůbec chtít ještě vidět? Má jim narušit jejich poklidný život? Může, je to její právo a jsem si jistá, že její sobecká stránka zvítězí. Chce, ne přímo touží poznat svoji novou rodinu. Ale co když ji nepřijmou? Co pak bude dělat? Vrátí se zpět do Voltery nebo se vydá za vlkodlakama? Kdo ví? Jak se tato situace vyvine? Ale s přesností vím, že se rozhodla poznat nepoznané, poznat Cullenovy. Tet už jen zbývá vymyslet způsob, ale to až doma. Dnes je nechá radovat se, kdo ví, jak to může být další den….

Tohle všechno se těm dvou honilo hlavou, oba tak hodní a přitom ne zcela šťastní, ale něco je spojovalo a to jejich částečná minulost ….

Pohled Bells:

Už jsem byla rozhodnuta, ať chtěl nebo ne aspoň nechvíli jim neruším životy. Najdu si domek ve Forks a začnu s nimi chodit do školy a pak? Pak jim možná řeknu pravdu, ale to tet není důležité, můj chtíč po poznání a adrenalin mi procházel po celém těle. Je čas jet vyříct novému osudu, je čas jet do školy.

Ten samý čas na vice místech:

Voltera:

„Nééé“ zněl Árův výkřik po celém hradě.

„To nemůže být pravde“ sic šeptal, ale nabylo pochyb, že to všichni slyšeli. Ten zmučený hlas se nedal přeslechnout. Áro tak mocný, tak uctívaní tet sedí na svém trůnu zcela zničený. Jediné co ho obklopuje je smutek a tma. Stratil dceru. Chápal, její počínání nic jí nevyčítal, ale přesto se nedokázal smířit s tím, že jí nemá po svém boku. Tolik, tolik let obohacovala jeho život a tet? Tet je pryč a on neví, jestli se kdy vrátí… Ale musí být silný, musí doufat a nesmí za žádnou cenu ukázat svou slabost. Slabost pro NI.

Na neznámém místě hluboko v lese:

„Pane kdy příjde ten správný čas?“ ptala se drobná dívka, na spíše víla svého pána.

„Ještě ne Cleir. Bud trpělivá ještě pár let to potrvá.“ Pár let dívka málem skákala radostí, pro ni pár let nic neznamenalo a pro ostatní také ne, čekali několik staletí, pár let pro ně je jako pár dní a přesto v ní šíří nedočkavost. Těší se, až se přežene ta doba temna, která pohltila jejich svět, těší se, až nastane den, kdy všechny ONA zachrání a oni budou mít zas na několik tisíciletí vystaráno.

Smečka vlkodlaků:

Pohled Jacoba:

„Je ve Forks“ opakovala se mi furt Samova slova. Nemohl jsem to mu uvěřit. Moje doufání na naše shledání se pomalu stávalo realitou. Jak jsem byl nedočkavý. Tolik jsem toužil jí vše vysvětlit, omluvit se a požádat o odpuštění. Sic neexistuje sebe lepší omluva pro moje činy, ale ta krapka naděje, že mi snad jednou odpustí, se vrátila. A já mohl doufat. To jediné mi zbývalo posledních několik let. Ach, kdybych mohl, vše bych vrátil. Vážil bych se více její přítomnosti a rozhodně bych nikdy neudělal tu chybu, která jí i mě způsobila tolik bolesti. Nikdy bych ji neodehnal od sebe, ať je kdo je. Jak jsem byl tenkrát hloupý a neuvážený. Ztratil jsem smysl života, ale přece našel jiný, který si nezasloužím, pokud mi nebude odpuštěno za bolest, kterou jsem způsobil.

 

 

----------------

Shrnutí Další kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stranger 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!