Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 2. kapitola

22.07.2009 (10:00) • Lioness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3365×

Kapitola druhá – Tajemství skrytých bytostí

Při cestě domu jsem pozorovala své spící andílky zpětným zrcátkem v autě. Vypadali tak spokojeně a nevině. Neměli ani tušení o tom, jak blízko nebezpečí se dostali. Nevěděli, tak jako já a jejich táta, jak lehce mohou v těchto časech, které nastávají, přijít o svůj krátký život.

Vlastně i já sama jsem si to poprvé doopravdy uvědomila až dnes, v té malé místnosti přeplněné tolika monstry, díky reakci Edwarda Cullena. Hrozilo nám tolik nebezpečí a já jsem byla jen obyčejný člověk, který nemá sebemenší šanci své milované uchránit!

Přesto jsem měla jednu možnost, jak zvýšit bezpečí všech lidí v okolí. Měla jsem Cullenovi učit a být s nimi ve stejné učebně každý den. Čtyři z nich, Edward, Alice, Emmett a Jasper, chtěli chodit na mé hodiny a to byla skvělá příležitost k pozorování toho, jak spolehliví jsou při odříkání. Byla jsem ještě odhodlanější být v tom velmi pečlivá než před naším setkáním.

Pomalu jsem dojela až k našemu domovu, který postavili společně kluci ze smečky. Jako vždy jsem se na něj podívala v tichém údivu nad tím, jak perfektně to zvládli. Ten domek byl přesně podle našich představ – dost velký na to, abychom se tam všichni vešli a také dost malý na to, abychom ho naplnili životem.

Zaparkovala jsem pod návěsem a vystoupila. To už mi z domu vstříc vycházela bytost, kterou jsem na světě milovala ze všech nejvíc, samozřejmě na stejné úrovní s dětmi. Byli jsme bez sebe jen asi deset hodin, ale mě se již přesto stýskalo. Připadala jsem si, jako bych se do Jaka také otiskla, i když jsem věděla, že to není možné.

Při pohledu na něj moje srdce zajásalo a začalo být rychleji.Došel ke mně s širokým úsměvem na tváři, přesně tím, který jsem tolik milovala, a popadl mě do náruče.

„Vítám tě doma, lásko,“ zašeptal mi do ucha, a pak mě něžně políbil. Opětovala jsem to stejně náruživě a přitiskla se k němu. Po chvilce jsme ale museli přestat, protože jsme měli své rodičovské povinnosti.

Mezi tím, když jsme nesli dovnitř děti a nákup, jsme spolu vedli tichý rozhovor o povedeném vlčím výletě do blízkých hor. Když jsem děti probouzela a připravovala na to jít spát, protože byli po dni stráveném s prarodiči dost unavené, přemýšlela jsem právě o nich… o vlkodlacích. Podvědomě jsem se tomu slovíčku stále trochu bránila a nerada jsem ho vyslovovala.

Bylo jich šest - Sam, vůdce a první přeměněný, Paul a Jared, kteří ho následovali a nakonec Jacob, Embry a Quil. Všichni se přeměnili naprosto nešťastnou náhodou, když v blízkém okolí setrvávala trojice upírů, a tak způsobila jejich proměnu.

Vyvolat vzpomínky na ně pro mě bylo těžší než by pro normálního člověka mělo být. Byly nejasné a mlhavé. Už od raného dětství jsem dokázala potírat špatné věci a zážitky. Jména těch upírů se nám všem ovšem zapsala nesmazatelně do paměti.

Laurent, kterého zabili jako prvního. James, který si na mě uspořádal lov, a vylákal mě do Phoenixu pod záminkou že má mou matku. Naštěstí vlci tehdy dorazili včas, dřív, než mě kousl, a tak jsem na svou hloupost a naivitu nedoplatila. A Victorie, která dlouho unikala, ale pak ji zabil sám Jacob.

Svou přeměnu brali vlci jako pohromu, ale teď, když tu byli Cullenovi, bylo jasné, že by se přeměnili stejně, jen později, a takhle už byli připravení. Také očekávali, že v budoucnu přibudou další vlci, jejichž přeměnu způsobí Cullenovi. Jistí si byli například u Setha, přesto doufali, že k tomu nedojde a ostatní uniknou tomu osudu.

Uložila jsem Josa a Bethy do postýlek, dala jim pusu na dobrou noc a potichu zavřela dveře do dětského pokoje. Když jsem se otočila, stál přímo proti mně Jake. Trochu jsem se lekla, ale po těch letech jsem už byla zvyklá na jeho tichou chůzi.

Udělala jsem k němu krok, ale o něco jsem zakopla, měla jsem tušení, že o vlastní nohu, a začala jsem se kácet k zemi. Jake mě naštěstí včas jemně zachytil a přitáhl do své náruče, už měl cvik.

„Je štěstí, že když jsi s dětmi, jakoby se tvá nemotornost ztrácela. Co když je to nakažlivé?  Mohla bys to na ně přenést,“ řekl s úsměvem a políbil mě na rty.

„Tak to je štěstí, že jsou v pohyblivosti oba po tobě,“ odpověděla.

„Ale krásu zas zdědili po své okouzlující mamince,“ zasmála jsem se jeho komplimentu.

Jose a Bethy sice byli dvojčata, ale dvojvaječná, a tak si nebyli zrovna moc podobní. O pár minut starší Joseph měl hnědé vlasy s červeným odleskem po mně a černé tajemné oči po svém otci, barva jeho kůže byla stejně nádherně tmavá jako Jakova. Elisabeth naproti tomu zdědila blackovsky černé uhlové vlasy a mou světlou kůži, avšak o pár odstínu tmavší, takže to byl velmi příjemný kontrast. Její oči byly dalším odlitkem těch Charlieho, hluboké a hnědé.

„Pojďmě se najíst, Emily nám poslala něco k večeři,“ probudil mě z mého zasnění Jake.

„Vážně?  Ale to nemusela, je příliš hodná! Vždyť jsem zrovna dnes byla nakupovat,“ odpověděla jsem.

K  jídlu byly  výborné domácí ravioli s houbami, ke kterým jsme si dali víno. A já jsem obdivovala Emilino nedostižné kuchařské umění. Ale během celé večeře jsem z Jaka cítila jakousi lehkou nervozitu, která u něj rozhodně nebyla běžná.

Po tom, co se dosyta najedl, jsem se rozhodla zjistit důvod toho, proč byl dnes vážnější než jindy.

„Stalo se něco důležitého na výletě?“

Zvedl ke mně oči od skoro prázdného talíře. „Ne, nic, jen jsme běhali a blbi, znáš nás. Proč se ptáš?“

„Já jen… zdáš se nějaký nervozní, nechceš mi říct proč?“ zeptala jsem se a ostražitě čekala na odpověď.

„Znáš mě příliš dobře,“ povzdechl si a po tváři mu přejel úsměv. „Při běhu jsme narazili na upíří pach, už jsou tady.“

„Já vím,“ vyhrkla jsem a on pozvedl obočí.

„Potkala jsem je na stanici, když se přišli nahlásit,“ objasňovala jsem.

„Wow, a jak se chovali?“

„Řekla bych, že dosti… lidsky,“ odpověděla jsem a po krátkém zaváhání dodala, „byli klidní až na jednoho. Ten, okamžitě jak jsem vešla, odešel se zuřivým výrazem. Nevím, co to mělo znamenat.“

„Zachytil tvoji vůni, určitě. Víš, vždyť voníš tak nádherně sladce… Doufám, že to byla jen chvilková slabost.“

„Ale nemyslíš si to,“ vyřkla jsem svou domněnku.

„Ne, to tedy nemyslím. Který to byl?“ potvrdil ji.

„No, byl z nich asi nejmladší a měl bronzové vlasy,“ řekla jsem mu krátký popis, myslím, že dostačující, protože okamžitě věděl, o koho jde.

„Ten tu byl podle vyprávění i minule, copak pořád nemá dost sebeovládání? Ale nemusíš se bát, lásko. Jsme silní a pokud uklouznou, pokud jenom něco takového zjistíme, třeba jen z náznaku, vyřídíme si to s nimi,“ jeho hlas byl vážně výhružný. „Ale děti do Forks raději moc vozit nebudeme, jen pro jistotu,“ dodal.

„A já na Cullenovi budu ve škole dávat bedlivý pozor.“

Věřila jsem mu, věděla jsem, že jsou vlci silní a ochrání nás i celé Forks. Udělají pro to cokoli a já se jim budu pokoušet všemožně pomáhat, jako každý, kdo o tomto tajemství skrytých bytostí ví.

předchozí kapitola x další kapitola

Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 2. kapitola: