Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na lásku ani smrt nestačí - 4. Bratříčku?!

edwardbyminitry

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Na lásku ani smrt nestačí - 4. Bratříčku?!Kirsti dorazila do Helsinek a odmatud vyrazila domů. Ne moc zajímavá kapitolka, ale být musela :) Tak co, chcete, aby byla nakonec Bella s Edwardem nebo ne? Má odpustit Cullenům? Co by se vám líbilo víc? :) A doufám, že se kapitola líbila :)

23.09.2009 (19:00) • Keskyio • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2151×

„Co mám dělat?“ Můj hlas odvál vítr kamsi do ztracena, zavřela jsem oči a zaposlouchala se do okolního šumu, chtěla bych být tak bezstarostná jako vítr. Nespoutaná, bez bolesti... Další moje myšlenky ale přerušilo zavibrování v kapse.
Mobil... Já ho mam pořád u sebe? Zmateně jsem ho vytáhla a podívala se na dispej, byl to on.

„Kirsti?!“ Vyděšeně a vynervovaně zaznělo z druhé strany sluchátka. Byl to on, vždycky poznal, když jsem ho potřebovala, vždycky tu pro mě byl. Musela jsem se usmát, nikdy mě nezklamal.
„Jo, jsem to já. Tvoje střelená a svobodomyslná sestřička.“ Byla jsem šťastná, ale přitom jsem jasně cítila tu díru na místě, kde bylo srdce. 
„Kirsti, co se stalo?“ Co se stalo? Jen jsem potkala někoho, koho jsem neměla.
„Nikdy jsem neměla odcházet, měla jsem zůstat s tebou a se Suvi...“ Chtěla jsem pokračovat, ale on mě přerušil.
„Kir... co se stalo? Proč brečíš?“ Já brečim? Až teď mi došlo, že opravdu slyšim vzlykání a že opravdu brečím.
„Kir, kde jsi? Přijeď.“ Jeho hlas byl naléhavý, bál se o mě a mě to docházelo opožděně, jako bych nevnímala realitu, to co říkal... přišlo mi to vzdálené, jako by se ztrácel.

„Kir! Kir! Dopčic...!“ Už jsem ho zase slyšela, nejdřív mi nedocházelo co říká, ale pak jsem se zase vrátila, zase jsem začla vnímat realitu a svět okolo mě.
„Prvním letadlem. A mam tě ráda bráško, i Suvi... pozdravuj ji.“ Už jsem nebrečela, už jsem nic necítila, všechny pocity, bolest... ty odpluly pryč.
„Dobře Kir, budeme tě se Suvi čekat. A Kir...“ mluvil naléhavě, zdráhavě... opravdu měl o mě strach, bratříček muj. Jedinej, kdo mi zbyl.
„No?“ Zašeptala jsem, ale už s úsměvem na tváři, vysíláš ten svůj optimismus i na dálku, moh by sis za to nechat platit.
„Všechno bude v pořádku, jo? Hlavně nedělej nějaký pitomosti. Mam tě rád.“ Ta poslední věta mě zahřála na srdci, už jsem ho zase cítila. Bylo na svém místě a bilo, v poklidu, jako by se nic nestalo.
„Neboj. Tak brzo na viděnou.“ Usmála jsem se, i na mým hlase to bylo znát.
Kde to vlastně jsem? Zhluboka jsem nasála okolní vzduch a zaposlouchala se, během pár sekund jsem se otočila směrem k nejbližšímu velkýmu městu, odtamtud se určitě na nějaký letiště dostanu.
Netrvalo to dlouho, vítr mi pročesával vlasy a mě to uklidňovalo, když jsem dorazila k hranicím města. Nečetla jsem název, bylo velký a to stačilo.

Stála jsem u silnice a čekala. Někoho si stopnu, někdo určitě zastaví. Kdo by nezavezl osamělou dívku na letiště? Nasadila jsem milý, mírně plachý úsměv a čekala. Netrvalo to dlouho a zastavil mi chlap, jen aby to nebyl úchyl, i když... i kdyby jo, tak co. Pousmála jsem se a otevřela dveře u spolujezdce.
„Mohl byste mě svést na letiště, prosím?“ Sklonila jsem se, abych na něj viděla. Na první pohled nevypadal tak slizce, ale stačilo mi nasát jeho pach, abych měla co dělat, abych se znechuceně neušlíbla. Levná kolínská s příměsu tabáku a lehkých děv. Z jeho dechu je ještě cítit trocha alkoholu, ale ne tolik, aby mu to ovlivňovalo úsudek. A ten jeho úsměv je nechutnej. No co, jestli něco zkusí, skončí špatně, hošánek.
„Jistě, nasedněte si, máte štěstí, zrovna okolo jedu.“ Usmál se, jak hladovej pes na kost. Odporný. Sedla jsem si a úsměv mu oplatila, ale muj rozhodně vřelý nebyl, byl hraný, krvelačný a varující... byl to úsměv zabijáka. Otočil se a bez jediného slova nastartoval, s mírným nervózním zasmáním vyjel, ale celou cestu bylo ticho, nemínila jsem se s nim bavit.

Konečně letiště. Se zářivým úsměvem jsem vystoupila a i mu poděkovala, pak jsem zmizela a už se nacpala do fronty na letenky. Netrvalo dlouho a byla jsem na řadě.
„Jednou do Helsinek, jen tam, dneska a co nejdřív. Druhá třída.“ Zazubila jsem se na ženskou, která ani nestihla nijak zareagovat. 
Za chvíli jsem ale svírala letenku a moje peněženka byla o dost hubenější.
Takže do Helsinek mi to letí za čtvrt hodiny. Super, mam docela štěstí. Pousměju se, když si prohlížim tabuli odletů. 

Sedadlo C23, kde to je? Tady je C21, C22... á, super, C23. Spojeně se usadim na svým místě, u okýnka, komfort. Zavřu oči a už nevnímám. 

Zívnu. Takže za pět minut přistáváme v Helsinkách, skvělý, i jsem se prospala. Rychle vystoupím, nebo spíš vyběhnu ven do odbabovací haly a pak rovnou k východu, co na tom, že na mě všichni čuměj jak na magora.

Chytla jsem první linku městký dopravy, která jela na okraj Helsinek. Ještě chvilku vydržet. Ještě chvíli se chovat jako člověk. Otravné, nejradši bych se už rozeběhla a byla tam. Tenhle lidskej způsob cestování je pomalej.

Ale netrvá to dlouho a dočkám se, no konečně! Už chci být doma! Nedočkavě vystoupim a jakmile dojdu na místo, kde na mě nikdo z okolních lidí nevidí, vyběhnu směrem ke Kauhale. Není to nijak blízko, ale já běžím rychlej než jakýkoli upír. Nemusím přemýšlet kterým směrem mam jít, stačí mi se zaměřit na bráškovu mysl, aby mě k němu dovedla. 

Užívám si to, nasávám okolní vzduch, který má v sobě důvěrně známou chuť domova, než doběhnu ke stromu, který je už jen pár set metrů od bráškovy chaty. 

Netrvá to dlouho a já se nervózně zastavím přede dveřmi, ale než stihnu šáhnout na kliku, dveře se otevřou a já zůstanu přikovaně stát s pohledem upřeným do medově zlatých očí.

 

Tak co, chcete, aby byla nakonec Bella s Edwardem nebo ne? Má odpustit Cullenům? Co by se vám líbilo víc? :) A doufám, že se kapitola líbila :)

Autor: Keskyio (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na lásku ani smrt nestačí - 4. Bratříčku?!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře