Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedna rodina? Nesmyl - 20. Vrtkavá budoucnost

31.10.2009 (09:00) • Hanulka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6617×

Vypráví Alice

Na svá vidění jsem se vždy stoprocentně spoléhala. Na vlastní oči jsem viděla první setkání Belly a Edwarda. Dle mých dřívějších vizí měli být spolu. Jiskra při jejich prvním setkání přeskočila, ale nejspíš jsem si jí všimla jenom já. Oni pak proti sobě začali nesmyslně bojovat, ale od nenávisti je jen pár krůčků k lásce a já stále věřila, že se mé vize jednoho dne naplní a Edward bude spolu s Bellou.

Vzpomínám si na den, kdy jsem měla vidění, že se k nám do Forks přistěhuje nová rodina. Všichni jsme byli nadšení, už dlouhou řádku let jsme žili jen ve čtyřech, což začínalo být poměrně otravné. Zvlášť pro mě, když jsem byla jediná žena. Nikdo se mnou nechtěl chodit nakupovat! Ve svém vidění jsem tenkrát viděla Carlisla společně s Esme a Edwarda s Bellou, jenže kdo tenkrát mohl vědět, jak se k sobě zachovají? Jasně, možná já, ale vše ze začátku vypadalo růžově. Poznala jsem na Belle, že se jí Edward líbí a věděla jsem, že Edward byl její krásou také okouzlen, ale vše zhatil jediný Bellin dar. Edward neslyšel její myšlenky a jen kvůli tomu na ní byl krajně nepříjemný. Nedivím se, že to Bellu naštvalo. Taky bych nebyla bez sebe štěstím, kdyby se ke mně někdo, kdo mě nezná, choval tak jako Edward tehdy k ní.

Doufala jsem, že ta žabomyší válka přestane, ale potom se objevil Brian. Brian, který vše překazil. Překazil štěstí mému bratrovi, který si pomalu ale jistě začal uvědomovat, jaké city k Belle chová. V tu chvíli se má vidění v čase posunula, ale stále jsem viděla Bellin a Edwardův šťastný konec. Dokonce i po té hrozné hádce, jakou jsme u nich v životě nezažili. Celou dobu se škádlili, dělali si naschvály. Vždy jsem to přirovnávala k jednomu velmi pravdivému rčení. Co se škádlívá, to se rádo mívá. Ale při té jejich hádce už jsem o tom začala pochybovat. Má vidění však stále byla stejná a já viděla Edwarda s Belou ve vzájemném objetí, jak se zahrnují vášnivými polibky.

Vše se však obrátilo, když se tady objevila ta mrcha Kira. Má vidění společné budoucnosti Edwarda s Bellou se ztratila a nahradila je nová, kde Edward trávil svou věčnost po boku Kiry, která mu pošlapala jeho štěstí u ženy, kterou tolik miluje, že je schopný vídat ji v náručí jiného muže a i přesto ji chránit a nadále milovat. Viděla jsem na svém bratrovi, jak ho mučí pozorovat Bellu v těsné blízkosti Briana, ale co jiného mu zbylo, než je z povzdálí pozorovat a doufat, že Bella jednoho dne přijde na to, jaký doopravdy její „přítel“ je.

Edward se mi před pár dny svěřil s tím, co vyslechl v Brianově mysli. Ani mně se to moc nelíbilo a nejhorší na tom všem bylo, že jsme ani jeden netušili, co má vlastně Brian s Bellou v plánu. Jediné, co jsme s určitostí věděli, bylo, že to není nic dobrého. Brian před Edwardem skrýval své myšlenky a já jsem jeho rozhodnutí neviděla, jelikož ani žádné neučinil. Sledovala jsem budoucnost Belly a Briana ostražitěji, než kdy před tím a to byla ta zásadní chyba. Nespatřila jsem příchod Kiry, která celou situaci ještě více zkomplikovala. Nejspíš jsem ji ani vidět nemohla. Své rozhodnutí učinila tak náhle, že jsem nemohla vidět její první setkání s Edwardem dříve, než pár sekund před ním. A i tak jsem ho neviděla. Nedávala jsem pozornost ničemu jinému, než Bellině vrtkavé budoucnosti, která momentálně visela na rozhodnutí Briana a reakce mého po uši zamilovaného bratra.

Po příchodu Kiry se mé vize znovu značně změnili. Šance, že by si Edward někdy získal Bellino srdce byly ještě mizivější a to z jediného důvodu. Mé vize mnohokrát předpovídaly, že Edward nakonec skončí v náručí té sobecké Kiry. Jakmile se Kira objevila v domě Brownů, neměla jsem jí už od prvního pohledu ráda. A hned na to se mi ukázala ta vize, kterou jsem stihla před svým bratrem uchránit. V poslední době jsem před ním měla spoustu tajemství, i když to šlo těžko. Jenže, jak jsem mu mohla říct, že s příchodem Kiry je možné, že svou Bellu nikdy nezíská? Na to jsem neměla dostatek sil a odvahy, abych ho tak ranila. I když to vypadá, že by ho to tolik neranilo. Už od první chvíle se ke Kiře choval víc než galantně. Tolik se snažil, aby si ho Bella alespoň trošku oblíbila, a nakonec to vzdá, i když ji tolik miluje kvůli téhle potvoře? Ne, tomu se mi nechtělo věřit.

Ale skutečnost byla opravdu taková. Potvrdilo se mi to na baseballu. Kira neuměla hrát baseball, a tak se jí to snažil Brian vysvětlit, ale Bellina reakce na jeho letmé dotyky, které věnoval Kiře, byla jasná. Raději se proto stáhl a nauku o baseballu přenechal na Edwardovi. Všimla jsem si, že když Bella spatřila, jak se Edward dotýká Kiry, lehce zamručela. Všiml si toho i můj bratr a v jeho očích svitla naděje. Nepotřebovala jsem umět číst myšlenky, abych věděla, že právě doufá v to, aby Bella žárlila a uvědomila si tím, co ji k Edwardovi táhne. Že to není nenávist, která je ze začátku spalovala, ale prostá všemocná láska. Edward využil příležitosti, že Bella zakolísala ve svém mínění o něm a popuzen radostí z výhry, ji prudce objal a točil se s ní v náručí. Nevypadalo to, že by Belle jeho doteky vadily. Zdálo se, že ji to dokonce i potěšilo a byla šťastná. Viděla jsem ten pohled, kterým se vpíjeli tomu druhému do očí, ale tuto jejich krásnou chvíli přerušil ten zmetek Brian. Myslela jsem v tu chvíli, že mu skočím po krku. Bella se od Edwarda rychle odtrhla a přešla k Brianovi, s kterým se následně rozběhla do prázdného domu.

A teď jsem stála na pokraji schodiště a omámená tou překrásnou hudbou, která se linula z přízemí, jsem scházela dolů. Bella s Edwardem společně seděli za klavírem a jejich prsty udávaly krásné tóny, jaké jsem nikdy během své existence neslyšela. Ta skladba byla na tolik komplikovaná, ale přesto vypadala, že je jednoduchá, jak jejich prsty volně putovaly po klávesách. Žádný z klasiků hudby se svými skladbami nemohl vyrovnat té nádheře, která právě rozeznívala celý dům. Když jsem spatřila ty dva, jak vedle sebe sedí, mohla jsem vidět to napětí, které mezi nimi panovalo. Nebylo to nepřátelské napětí, ba právě naopak. Nepotřebovala jsem dar mého manžela, abych věděla, jakými pocity jsou právě Bella s Edwardem naplněni. Radostí, něhou a především skrytou láskou, kterou k sobě chovají. Vím, že tentokrát lásku necítí pouze Edward, ale i má nejlepší kamarádka, která z té změny musí být značně rozladěná. A v tu chvíli jsem spatřila další vizi.

Bella a Edward spolu na nějaké louce, kterou osvětluje jen měsíc, ve vzájemném objetí. Vzhledem k tomu, že na louce byl sníh, od kterého se odrážela oslepivá síla měsíce a vzhledem k tomu, že je říjen, nemusí trvat dlouho a tahle vize se naplní. Když jsem se vrátila zpátky do přítomnosti, zjistila jsem, že Edward o mém vidění neví zhola nic. Byl natolik zaslepený hudbou a střídavým pohledem na překrásnou Bellu a klavír, že nevnímal myšlenky nikoho okolo sebe.

Hudba utichla a Esme dojatě vydechla. „Bello, Edwarde, to bylo nádherné. To jste složili spolu?“ Pomalu sestupovala po schodech dolů a šla je oba obejmout. Bella nesměle přikývla a vteřinu na to už byli oba uzamčeni v Esmeině vroucném objetí. „Bylo to moc krásné.“ V Esmeině hlase se mísilo tolik pocitů, které jí zaplavily. Bella se plaše usmála na Edwarda a rozhlédla se po místnosti. Chvíli ji padl pohled na mě a podivila se mému úsměvu, který se táhl od ucha k uchu. Nemohla jsem si pomoct, má vize mi dokonale spravila náladu. V Bellině zkoumavém pohledu jsem spatřila, že mě odhalila. Tušila, že vím něco, co ona ne. Měla bych se připravit na výslech. Však já si něco vymyslím. Teď si s tím přeci nebudu lámat hlavu. Stále jsem se usmívala. Byla jsem ráda, že se vztah Belly a Edwarda trošku vylepšil a konečně snad povede ke zdárnému konci. Nemohla jsem se zbavit toho úsměvu, když jsem si uvědomila, že by Bella mohla být nejen mojí nejlepší kamarádkou, ale také švagrovou. Smích mě však přešel, když jsem uslyšela slova, která nesmyslně Bella pronesla.

„Kde je Kira?“ zeptala se Edwarda s náznakem posměchu v hlase. To je snad úplně hloupá?! Vztekala jsem se v duchu. Mohla být konečně s Edwardem zadobře a teď to takhle pokazí? Viděla jsem výraz v Edwardově tváři a bylo mi ihned jasné, že on si takovéhle chování líbit nenechá. Mé naděje o Belle jako švagrové se rozplynuly.

„Nevím. Kde je Brian?“ zeptal se, se stejným posměchem v hlase Edward.

„Šel si něco zařídit,“ pokrčila Bella rameny a začala se znovu věnovat klaviatuře, ale do mě jako když uhodí blesk. Kira a Brian jsou pryč a nikdo neví, kde jsou? Co když jsou někde spolu? Rychle jsem se podívala do Brianovi budoucnosti a ztuhla v němé hrůze. Rychle jsem však začala myslet na něco jiného, aby to Edward neviděl. Zřejmě však něco zaslechl, protože se na mě zkoumavě zadíval. Zavrtěla jsem hlavou a rychle vypadla z domu. Utíkala jsem lesem a za žádnou cenu nemyslela na své vidění, dokud jsem nebyla dostatečně daleko od domu, aby mě Edward nemohl slyšet.

Zastavila jsem se asi čtyři kilometry od domu a opřela se o strom. Ve své vizi jsem viděla Briana a Kiru jak se objímají na louce, na které jsme předtím hráli baseball. Pak se od sebe odtrhli a na něčem se domlouvali. Na nic jsem nečekala a po tichu, abych pro jejich smysly zůstala skrytá, jsem se vydala na tu louku. Hnala jsem se, co největší rychlostí, abych uslyšela alespoň kus z jejich vzájemného rozhovoru. Třeba se konečně dozvím, co Brian na Bellu chystá. Konečně jsem se přiblížila k louce na tolik, že jsem slyšela hlasy. Schovala jsem se za strom a tiše naslouchala jejich rozhovoru.

„Musíme to prostě udělat. Úkol zněl jasně. Víš, že je to moc důležité, co vše na tom závisí. Tak to prosím tě, zase nepokaž! Víš, co mi dalo práce dostat se tam, kde teď jsem?“ slyšela jsem Brianův rozzuřený hlas.

„Já vím! Minule to byla moje chyba. Už takovou nikdy neudělám. Málem jsme přišli o život, ale dostali jsme druhou šanci. Věř mi! Nepokazím to,“ vřískala a zároveň úporně prosila Kira.

„Nu dobrá. Ale máme-.“ Posunula jsem se kousek blíž, abych lépe slyšela, ale pod mou váhou se zlomila větvička. Sakra. „Problém,“ dořekl Brian, ale úplně jsem cítila, jak propaluje pohledem okolí a snaží se přijít na původce toho zvuku.

Brian nejspíš něco Kiře zašeptal, protože jsem slyšela pouze její odpověď.

„Neboj, to dokážu zařídit.“ Kruci, jak by se mi tady teď hodil Edward.

„Dobrá. Asi bychom se už měli vrátit, aby to nebylo nápadné.“

„Ty ještě chvíli počkej. Vrátím se jako první,“ promluvil hlas Kiry. Kruci, určitě bude muset projít okolo mě. Rychle jsem se tedy rozběhla pryč, daleko od blížící se Kiry. Běžela jsem oklikou domů a dívala se cestou do budoucnosti. Vím, trošku nebezpečné, ale já bych si nárazem neublížila, jen bych lesu trošku pocuchala fasádu.

Ve své kraťoulinké vizi jsem viděla Bellu a Edwarda, jak stále sedí u piána. Edward se nadechl a chtěl Belle něco říct. Že by se konečně odhodlal? Vypadalo to tak v té vizi byl hrozně nervózní, jenže než se stihl vymáčknout, otevřely se dveře a v nich…

„Ne!“ vykřikla jsem nahlas. Ta mrcha. Nesmí jim to překazit. Rozběhla jsem se ještě rychleji. Už jsem na dohled viděla dům a na jeho prahu osobu, kterou bych nejraději viděla zakopanou kilometry pod povrchem zemským. Kira se akorát natahovala po klice. Byla jsem od ní sotva tři metry, ale ona dveře divoce rozrazila.

„Ne, tam nesmíš!“ zakřičela jsem. Vběhla jsem mezi dveře a spatřila zmatený výraz Edwarda a Belly. Kira se vedle mě trošku zachvěla a Edward se najednou podíval zle po Belle a nakonec po mně.

„Alice, co to děláš?“ hulákal. Nehybně jsem stála a nevěřícně pozorovala svého bratra, který na mě vztekle řval.

„Jak se opovažuješ takhle ke Kiře chovat?“ pokračoval. Spadla mi čelist. Takže on se tady bude zastávat té zrádkyně? pomyslela jsem si nevěřícně. Edward nejspíše uslyšel mé vzteklé myšlenky a divoce na mě zavrčel.

„Takhle o ní mluvit nebudeš,“ vyštěkl a zdůrazňoval každé slovo. Napjal se do úročné pozice a chtěl po mně skočit, ale to už se tu objevil můj milovaný Jasper.

Stoupnul si přede mně a varovně na Edwarda zavrčel. To už se u nás objevili všichni ostatní a zmateně zírali na Jasperovo obrané postavení a vrčícího Edwarda.

„Edwarde!“ vykřikla Bella zděšeně. Edward se na ní podíval a na chvíli mu zjihl jeho útočný výraz, který se však zase najednou proměnil v nepřátelskou masku.

„Klid,“ promluvil uklidňujícím tónem Carlisle a významně se podíval na Jaspera. Okamžitě všechny zalila vlna pohody a klidu.

„Edwarde, vezmi Kiru k nám do domu a zůstaň tam,“ přikázal mu Carlisle a Edward, ač nerad, chytil Kiru za ruku a vedl ji ke dveřím. Než se za nimi však stihly zabouchnout dveře, Edward Kiru vášnivě políbil.

Všichni jsme nevěřícně zírali na zavřené dveře. První se vzpamatovala Esme.

„Alice, drahoušku, jsi v pořádku?“

„Ano, nic mi není. Co se mu to stalo?“ ptala jsem se zmateně.

„Nemám ponětí. Takhle se nikdy dřív nechoval,“ promluvil smutně Carlisle a posadil se sklesle do křesla, kde ho začala ihned Esme utěšovat. Spatřila jsem Bellu, která stále seděla zaraženě za klavírem a dívala se na zavřené dveře se smutkem a nenávistí v očích. Slyšela jsem, jak potlačila tichý vzlyk, pak zavrtěla hlavou a otočila se ke mně.

„Alice, jsi vážně v pořádku?“ zeptala se, se strachem v hlase.

„Ano, ani se ke mně nepřiblížil,“ odpověděla jsem stále mimo. Nikdy jsem svého bratra nechápala méně než teď.

Posadila jsem se na pohovku a nechala se pevně obejmout Jasperem, který vycítil zmatek v mých pocitech. Něžně mě pohupoval ve svém náručí a šeptal mi do ucha překrásná vyznání lásky. Já jsem však jeho slova moc nevnímala. Snažila jsem se pochopit význam rozhovoru, který jsem před chvílí vyslechla, a který mi zatím úspěšně unikal. Z mého přemítání mě však vyrušilo otevření vchodových dveří, v kterých se objevil Brian.

Nechápavě na nás zíral a pak mu padl pohled na ztuhlou Bellu, která se od Edwardova výbuchu zatím nepohnula.

„Bello?! Co se tady stalo? Co jste jí provedli?“ křičel Brian.

„My nic!“ vybuchla jsem a zlostně se na Briana podívala. Chytila jsem Jaspera za ruku a vytáhla ho na nohy.

„Pojď Jaspere. S ním pod jednou střechou nebudu,“ řekla jsem a hrdě odkráčela z domu. Cítila jsem Bellin zoufalý pohled na svých zádech. Zaplavil mě hrozný pocit viny, že jsem jí nejspíš ublížila, ale já to časem napravím.

Předchozí kapitola    Další kapitola

Autor: Hanulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedna rodina? Nesmyl - 20. Vrtkavá budoucnost: