Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 15. kapitola

14.08.2011 (13:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2220×

Neznámý:

Kráčela temnou uličkou. Každý krok zvažovala, protože podpatky byly na hodně velkém podpatku. Nevěřila sobě ani svým nohám. Díval jsem se, jak se jí lehce vlní šaty kolem jejího těla. Její chůze byla elegantní. Jako by tušila, že tu není sama, otočila se a rozhlédla se po okolí. Když nikoho nezahlédla, otočila se zpět dopředu a trochu zrychlila. Nikdy žádná nepochopí, že nemá šanci mi utéct. Jsem šelma, která je na lovu. Nikdo mi nemůže zabránit, abych tuto ženu nezabil.

Seskočil jsem na zem hned za ní a ona se otočila. Opět nikoho neviděla. Srdce jí vyděšeně bušilo a já si ten zvuk užíval. Chtěl jsem cítit její strach, ta vůně se přímo vznášela ve vzduchu. Šel jsem těsně za ní. Hnědě prameny mě lehce šimraly v obličeji, ale ona nic nepostřehla. Tak slabá. Tak příliš slabá.

„Tady jsem, maličká,“ zašeptal jsem jí do ucha a ona se prudce otočila a zakřičela. Viděla mé rudé oči, které žhnuly žízní. Jsi na řadě. Jako jedna z mnoha. Jedna brunetka, která zemře v rukou sériového vraha. Vraha? To tedy rozhodně ne. Nejsem vrah jen zvíře lačnící po její krvi, která mě tak moc vábila. Už jsem cítil, jak mi ta lahodná tekutina teče do krku, když se rozběhla. Ach, zlatíčko, mně rozhodně neutečeš. Lehkým krokem jsem se vydal za ní. Neměl jsem strach, že uteče moc daleko. Až bude ta správná chvíle, přitisknu rty na její krk a ostrými zuby prokousnu tu tenkou kůži, abych se dostal ke zdroji té lahodní tekutiny.

„Mně neutečeš, maličká,“ zakřičel jsem na ni a ona zapištěla. Musel jsem to udělat teď, ta holka moc křičela a mohlo by se stát, že by nás někdo omylem slyšel. Rychle jsem k ní přiběhl a zuby jí prokousl kůži. Dívka vydala sten a její krve mi začala téct do hrdla. Hm… Byla tak sladká. Maličké naposledy bouchlo srdce a pak vše utichlo. Zemřela v rukou zvířete. Hodně divokého zvířete.

„Krásná Bella,“ zazpíval jsem a pohodil prázdné tělo na zem. Otřel jsem si rty od krve a rozběhl se zpět po městě. Nikdy jsem nevěřil, že může být tolik dívek, které se jí podobají.

„Už jen pár dní a budeme spolu,“ zašeptal jsem nadšeně a utíkal po střechách domů. Venku bylo ticho. Nikdo nikde nebyl, jen z domů se někdy ozýval zvuk televize nebo rádia. Zavřel jsme oči a v hlavě si přehrával její krásnou tvář, její hlas a její úsměv.

Bella:

„Takhle to dál nejde,“ řekla jsem naštvaně, když mi za zadkem pořád stál Jasper. Byla jsem z toho už vážně na nervy.

„Já nejsem malé dítě,“ vztekala jsem se a Edward se konejšivě usmál.

„Lásko, chceme pro tebe jen bezpečí. Nevím, kdy sem ten upír přijde a já tě nechci nechat ani vteřinu samotnou,“ utěšoval mě Edward a pevně mě objal.

„Ale v domě mi nic nehrozí,“ odporovala jsem.

„Už jednou se do domu dostal upír, může se to stát znovu,“ řekl Edward už podrážděně, ale já si dál tvrdohlavě stála na svém.

„Od čeho čteš myšlenky?“

„Minule jsem je neslyšel,“ odpověděl a já zavrčela.

„Prostě chci být dvě minuty sama. Divím se, že se mnou nechodíš i na záchod,“ zavrčela jsem naštvaně a Edward protočil panenky.

„Nebuď dramatická,“ odsekl.

„Já nejsem dramatická, do prdele. Jen říkám, že mě to nebaví,“ zavrčela jsem.

„Tak to promiň, že se o tebe bojím.“

„Nehysterči,“ poradila jsem mu a on naštvaně bouchl do stolu, který se rozpadl.

„Super, za tohle tě Esmé zabije. Aspoň to nebudu muset udělat já,“ informovala jsem ho a on praštil pěstí znovu do zdi.

„S tou agresivitou bys měl něco dělat,“ poradila jsem mu a on vycenil zuby.

„Co se tu děje?“ zeptala se Esmé, která přišla z ložnice.

„Nic,“ odpověděla jsem klidněji.

„Nic? Tak proč Edward vrčí a rozbíjí mi věci?“ ptala se dál Esmé a já si povzdychla.

„Prostě jsme se pohádali,“ odpověděla jsem a ona se zamračila.

„Proč?“

„To je jedno,“ ukončila jsem debatu a naštvaně vyšla schody do ložnice, kde jsem se zamknula.

„Bello, pojď sem,“ zařval Carlisle a já s povzdechem vyšla z pokoje a namířila si to do obýváku, kde byl už zbytek rodiny.

„Co se děje?“ zeptala jsem se zvědavě a oni ukázali na obrazovku televize. Hned mi vše bylo jasné. Další oběť. Posadila jsem se do křesla a dala zvuk hlasitě.

„Hlásí se vám Eva Georgová z místa činu. Policie našla další dívku, která byla zabita sériovým vrahem. Postup byl stejný jako vždy. Policisté potvrdili, že dívky jsou si podobní a vrah vyhledává tmavovlasé dívky s hnědýma očima a hubenou postavou. Nikdo zatím nepřišel na žádnou stopu, která by vedla k vrahovi. Kolik dívek bude muset zemřít, než policie najde vraha?“

„Musíme něco dělat,“ řekla jsem naštvaně a všichni přikývli.

„Ale co? Nevíme nic, co by nás dovedlo k tomu upírovi.“

„Alice?“ zeptala jsem se a ona zakroutila hlavou. Žádné vize. Tak to je opravdu špatné.

„Musíme nastražit past.“

„Jakou?“

„Mě,“ odpověděla jsem a Edward prudce zakroutil hlavou.

„Nikdy,“ odporoval a já si povzdychla.

„Musíme. Nemůže kvůli mně zemřít tolik lidí. Není to spravedlivé. Ta reportérka má pravdu. Kolik jich zemře? Desítky, stovky, tisíce? Nevíme jaký apetit má ten upír, a tak nesmíme čekat. Zítra musíme zajet do Seattlu a počkat si na něj,“ dokončila jsem a Alice přikývla.

„Mohlo by to fungovat,“ potvrdila a Edward zavrčel.

„Ne, prostě ne.“

„Ale ano. Edwarde, budu v bezpečí. Věř mi,“ přesvědčovala jsem ho a on si povzdychl.

„Bojím se o tebe,“ přiznal a já se přemístila k němu. Pevně jsem ho objala a prohrábla mu vlasy.

„Pokud to bude až moc nebezpečné, vypařím se,“ přesvědčovala jsem ho a on přikývl.

„Prosím, nedělej nic nebezpečného,“ poprosil a já přikývla.

„Miluji tě a vždycky tě milovat budu,“ řekla jsem upřímně a vášnivě ho políbila.

Řekněme, že můj osud byl zpečetěn. Budu riskovat život jen proto, abych zachránila ostatní. Nedokázala jsem se přinutit, abych toho litovala. Věděla jsem, že dělám dobrou věc, i když tím možná ublížím někomu jinému. Můj plán byl jasný. Nalákat ho a rychle zmizet.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 15. kapitola: